Dva dny v ráji bez deště

Cestopisy

Rybníček s plavidlem v Plhově • Fotografie (23) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

Dolněbousovská labuť

Lesní pramen

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

8.5.2013

Večerní hýření bylo v mezích slušnosti, tak jako obvykle vstáváme s Markem mezi prvními. Kupodivu velice brzy se objeví i čerstvě dorazivší zbývající trojice (že se jim chce vstávat někdy ve 4 ráno). Nic tedy nebrání včasnému vyjetí. Tomu ovšem předchází obligátní společné foto. Směr je pro mě už jasný – na Ostružno, tudy jsem včera přijel, pak do Dolního Lochova, kousek po hlavní cestě (kolem nedávno přejetého srnce). Směr Blata, Zámostí. Sice by to bylo kousek do skal, ale ty přijdou později. Při následující jízdě se promícháme s nějakou místní skupinou (z Jičína), po malém váhání je následujeme do Hubojed. První zastávka v osadě Plhov, kde ke svezení láká svérázné vodní kolo. Odvážlivci jsme se našli dva. Přestože má kolo blatníky, moc proti ostříkání nebrání, proto musím opatrně. Mladší Marek do toho šlapal víc (a je i víc zamokřený).

Pak už jsme zase u hlavní cesty, kolem ale vede stará asfaltka, do Sobotky je to z kopce. Městečko je velmi příjemné, za poslední dobu jsem tu už po několikáté, tak ani nefotím (je trošku pod mrakem). Kluci našli pěknou zahrádku, kde jsme jako cyklisté vítáni. Než odejdeme, je dosti nabito. Dál pokračujeme k jihu do Dolního Bousova přes osadu Trní, kde nikdo nepíchl. V městečku bysme možná našli jakýsi zámek, ale kolem přezdobeného rybníku hledáme modrou značku, která by nás měla dovézt do Vlčího Pole. Nevím proč, ale někomu se nelíbila terénní vložka přes kopec a les do Veselic, stačilo jen potlačit, druhá starna byla daleko mírnější. Navíc v lese najdeme pěknou studánku, u ní téměř jediná skála tohoto dne. V Bačalkách odbočíme dál na jih, abychom narazili k druhotřídce, která nás dovede do Dětěnic. Zdejší zámek s pivovarem je značně proslulý. Velkorysá rekonstrukce šlechtického sídla a svérázná hospoda je lákadlem, ale spíše pro turisty, vyžadující veškerý komfort včetně zábavy až pod nos. Zábava spočívá v poněkud obhroublé mluvě personálu (číšník mě okamžitě poznal a oslovil „Kořalo“). Zajímavější je zřejmě program v pozdějších hodinách v interiéru lokálu, teď odpoledne je uvnitř téměř vymeteno a většinou se sedí venku. Zastávku jsme brali spíš jako povinnou vložku, jedno nefiltrované celkem stačilo, a jak jsme se dohodli, příště až tak za 30 let...

Ovšem nedaleká Libáň je daleko příjemnější. Už včera mě tu zaujaly 3 hospody vedle sebe. V jedné z nich se nakonec i celkem dobře, přes pozdější dobu, i naobědváme. Vlastně součástí města jsou nedaleké Staré Hrady. Dnes je otevřeno, na státní svátek je tu i nějaký program, I to nádvoří nevypadá špatně. A to se prý uvažovalo o demolici zámku. Poslední úsek je částečně shodný s mou včerejší příjezdovou trasou, ovšem vynechávám terénní úseky, hlavně kolem Mordýře. Dosud máme kola celkem čistá. Postupně projedeme vesničky Sedliště, Hřmenín a Rakov až vrcholu Čakan. To je tedy spíš taková placka bez vrcholu , ale má pod ním pramenit Mrlina. Za osadou Příchvoj bych měl najít zelenou cyklotrasu, včera jsem ji neobjevil, tak dáváme pozor (nakonec jedeme v protisměru). Trasa tam je, ale odbočka je tedy vyznačena dosti nevýrazně, ani se nedivím, že jsem ji přehlídl. Klesání není tak hrůzostrašné, jak se zdá na mapě (kolmo na vrstevnice). V závěru se lesní cesta napojí na jakousi asfaltku. Míjíme kapli Sv. Trojice – vtipně vystavěná na trojúhelníku, pak už je tu rybník Vyplatil, za ním Ostružno. Ještě není pozdě, tak si uděláme i pěkné snímky skvostného baroka. Škoda, že tu většinou všude mají kostely silně zabedněné (i okolní hřbitov), takže se nedá ani přes mříž.

9.5.2013

Večer mě starší Marek navrhl, ať vedu vymyšlenou trasu obráceně (aby nám vydrželo počasí). Nějak se mi nechtělo, ale ráno jsem si ještě projel předpověď, která byla taková nejednoznačná. Oproti původnímu tedy nejedeme do Jičína na vlak, ale hned do Sobotky. Musíme to tedy vydržet kus po prvotřídce (mě to nevadí, ale ne všichni zájezdníci jsou pravidelní kolaři). Na vrcholu před Sobotkou mladší Marek sděluje defekt na kole (ráno přefoukl). Nemá cenu, aby 12 lidí opravovalo duši, tak sjedeme do města, že počkáme na náměstí. (Na opravu zůstalo, nevím proč, 6 lidí). Tentokrát zůstaneme u občerstvení u místního řezníka (asi před 7 lety jsem tam měl držkovou, teď boršč). Opraváři dorazí asi po 15 minutách, ale ještě si chtějí posedět. Tak jim sděluji směr – kolem Humprechtu do Vesce. Na ten se ovšem dosti těšíme. Jak tedy kolega v konkurenčním článku poznamenává, je to takový malý Hollywood. Ovšem fotogeničnost je značná. Na kraji osady je k použití provazová houpačka na stromě, kterou s nadšením využívá ženská část výpravy. A Pepa má o práci postaráno (Edita: „Proč to ještě nemáme na zahradě“). Já konečně vytahuju polarizační filtr, dnes je na to počasí.

Následuje sjezd do údolíčka zvaného Vesecký Plakánek. Zprvu běžná polní cesta přechází v dobrodružnější úzkou pěšinou, ovšem lemovanou prvními skalami. Na kraji údolí je i vidět jakýsi zbytek skalního obydlí, protější skála s pravoúhlými zářezy naznačuje, že se tu i kámen těžil. Po pár stech metrech pěšina přechází přece jen v solidnější cestu. Ovšem letos je jaro i zde celkem deštivé a přestože se pohybujeme v oblasti pískovců, i zde najdeme místy bahnité úseky. Občas je pak jednodušší kolo tlačit než na něm jet. Skutečně exkluzivní bažina je pak již téměř v závěru Plakánku. Kupodivu se zde najde dosti odvážlivců i s dětmi v kočárku, kteří chtějí bažinami projet, tak jim to radši rozmlováme.

Původně jsme i někteří uvažovali o návštěvě Kosti, nicméně přece jen jsme trošku ve skluzu, díky poruše kola i pomalejšímu průchodu bahnem. Posedíme tedy chvíli u místního hotelu Helikar (podle vyprávění spolumajitelky tu její rod působí snad 300let).

Dál pokračujeme do Prokopského údolí, Libšovic a pomalu k Poddtroseckým údolím, což je jedno z nejhezčích míst Českého ráje. Ozdobou údolí je Věžický rybník či Věžák se zrcadlícími se skalisky, ale kousek za ním je odbočka do lesa. Lesní cesta se nezdá nijak blátivá, takže se rozhodneme trasu použít. Je to část tzv. Zlaté stezka Českého ráje, červená TZ je zároveň i cyklistickou trasou a ta nás vyvádí vcelku mírným stoupáním na Hrubou skálu (doposud jsem sem jezdil z druhé strany po asfaltce, ta je daleko prudší). Většina tady samozřejmě už byla, ale nakonec rádi se podíváme na nádvoří a vyhlídky. Odpoledne už není tak jasné, v chytrém telefonu se díváme na radar, srážky se zdají nedaleko, ale nakonec nás nezasáhly. Tak pak takový ten obligátní průjezd nad Skalákem, čili Hruboskalským skalním městem, s návštěvou Adamova lože (zase je ošoupanější), pak Arboretum, a snad nejhezčí vyhlídka Českého ráje – neboli Kapela a kapelník. Když to spočítám, určitě jsem Kapelníka viděl min. 7x, ale nikdy se nemůžu vynadívat, ostatní jsou na tom asi podobně. Tady je ta Zlatá stezka skutečně dosti dobrá, cyklotrasa i pěší trasa jsou těsně u sebe, takže kolař může občas kolo někde opřít a hned je u skal. Bohužel se nám chýlí čas a u Valdštejna už jsme relativně v pozdní dobu, tak akorát na 1 a pomalu dolů k Turnovu. Naštěstí zastávka není daleko, ještě je trošku času na návštěvu nedalekého Penny. Žlutý banán, který se nazývá Regionova je tak akorát na přepravu 12 kol (ještě si v Sedmihorkách přistoupily dvě cyklistky) a je to zodpovědný courák. Cca 29 km z Turnova do Jičína jede asi 49 minut. Od nádraží do Hlásné Lhoty to je něco málo přes 5 km. Cestou sice chytám malou přeháňku, ale celkem je to v suchu.

Více foto:

Poslední aktualizace: 2.10.2023

Dva dny v ráji bez deště na mapě