Expedice Chřiby 2004

Den První - ( 30 km )

Před 7.hodinou nasedáme do dálkového autobusu a za dosti pošmourného počasí jedeme do Starého Města a pak do Buchlovských hor. Silnice prochází rekonstrukcí, středem cesty jsou naskládány výstražné silničářské kužely a autobus mezi nimi kličkuje jak při obřím slalomu. Výsadek provádíme na zastávce Stará Huť - horní zastávka, na záda si hážeme napěchované batohy a vcházíme do bukového lesa. Je to krása - žlutozelené odstíny Jarního listí nemají chybu !

Mírné stoupání lesem a dostáváme se na plochý hřbet s rozsáhlými loukami a výhledy. Dává se do deště a tak Jana vytahuje deštník. Naštěstí je to jen chvilková přeháňka. Míjíme správný přízemní posed, fotíme se a pokračujeme další 2 km po polní cestě, vedoucí přes louky. Protože se nacházíme na hřebeni, tak máme i hezké výhledy jak na lesnatý hřbet, na kterém se ukrývá zřícenina hradu Střílky - tak i na druhou stranu, kde hlubokým bučinatým hvozdům vévodí Královský Hrad Buchlov. Výborné ale je, že než vystoupáme pod okraj lesa před námi, tak se trhá nebe, objevuje se překrásná modrá obloha a z ní na nás začíná pomrkávat Oskar. Před lesem alej rozkvetlých stromů a pěkné turistické odpočívadlo a tak neodoláme a baštíme tu.

Naše další pouť už vede hlubokými lesy. Napřed trochu do kopce, pak po vrstevnici. Krajina - či spíše malebná lesní zákoutí - se nám mění před očima za každou zatáčkou, někdy téměř za každým krokem. Nevím už, kdo označil krásné Chřiby za Zahradu Moravy, ale plně s ním souhlasíme !! Procházíme pod vrcholkem Hroby a pak kolem drobných skalek poměrně Ostré stoupání na temeno kopce Ocásek ( 553m ). Je tu nahoře řídký bukový les, některé stromy jsou staré snad 200 let. Mezi nimi omezené výhledy do kraje. Na samém vrcholku nacházíme i menší skálu. Pod ní se černá vchod do jeskyně a v něm na mne číhá zákeřný netopýr ! Mé zaječení muselo být slyšet snad až do Koryčan !!!

Z "Ocásku" prudký zestup dolů do sedla a pak lesem k dalšímu velkému odpočívadlu, které je dokonce zastřešené a které nám turistům věnovaly Naše Lesy. Po odpočinku vyrážíme směr Kazatelna. Omylem "poslechneme" žlutou značku pro kolaře a ta nás vyvádí na vrcholek kopce, kde nic není, ale já se jdu podívat o vršek dál a odsud se otvírá nádherný výhled dolů na zříceninu hradu Cimburka a lesklou hladinu Koryčanského přehradního jezera.

Vracíme se zpět a teď už správnou cestou. Na Kazatelně veliké zklamání - krásná skála je zcela pohlcena mladým hustým porostem - kde jsou ty časy pohádkového výhledu ? A vrcholek skaliska okupují dvě krásky ! A tak je aspoň požádám o foto a jdeme dál... Kilometr klesáme napříč lesním svahem až ke studánce " U mísy". Začíná být dost horko a dusno a tak se s radostí osvěžujeme chladivým pramenem. Pak další kilometr dolů z kopce po lesní asfaltce do sedla a na rozcestí před Cimburkem. Další rozčarování : bývala tu louka či paseka a hrad byl vidět zdaleka, teď všude okolo houština 20 let " starého" lesa ! Na rozcestí sedí na kládách nějaká ženská a usilovně mluví do svého mobilu. ( Když se asi za 1.5 hod vracíme zpět, ona tam stále ještě sedí a "debiluje" dál...)

Hrad Cimburk má pro vás připraven hned několik překvapení : do poslední zákruty o něm nevíte, pak najednou hradba a kulatá věž... po pár krocích stánek se vstupným ( a šíleně šerednými pohlednicemi), všude po zřícenině lešení a kolem davy lidí. Vlezné je za dvacku, Jana dál nejde a tak si lístek kupuju jen já. Kolem cisterny na vodu poodcházíme na konec nádvoří a tady Jana zůstává odpočívat a hlídat batohy pod nově zastřešenou hradní baštou.

Beru si foťák a napřed prohlídka spodního nádvoří - pod velkou hradbou je tu i skalní stěna a malá jeskyně - zdejší hladomorna - a nad ní je malůvka. Nahoru k hradnímu paláci vede bytelně zbudované novodobé schodiště. Napřed si fotím nádhernou kulatou věž ( bergfrit ), která je dominantou celého hradu a pak lezu 2x tam, kde se nesmí - schválně neposlechnu - to abych měl lepší záběry a kupodivu se mi pár slušných fotek povede ... Pak si prolézám malý hradní palác. Stěny s ostěními oken a místy i krákorci jsou zachovány do výšky 2.patra. Nakonec lezu i do té zastřešené bašty, ale jen do vstupní místnosti, protože tady jsou ubytováni brigádníci, kteří pomáhají při opravě hradu. Jedna holka si tu něco dobrého vaří a přitom docela obstojně brnká na kytaru...

Cestou zpět k Janě si ještě prohlížím nádherný vstupní portál do paláce. On byl Cimburk velice sličným moravským hradem a zajímavé je, že celá jeho dispozice v mnohém připomíná Královský hrad Bezděz. Rozsáhlý cimburský hrad začal po r.1320 budovat Bernart z Cimburka. Za pánů z Víckova na něm bylo podstatně rozšířeno opevnění a vytvořen Dolní hrad. Opuštěn byl na začátku 18. století. Čteme si s Janou informační ceduli a dozvídáme se, že částka na záchranu hradu činí do r.2004 přes 9 miliónů korun a že se zatím provedly nesčetné betonové injektáže, aby se nerozpadly zdi, byla zastřešena bašta ... atd atd ...

Kupujeme si z těch pohlednic -( jsou na nich přefocené starobylé podoby hradu) - tu nejméně hnusnou a loučíme se s krásnou zříceninou. Napřed jdeme zpět ke studánce " U mísy" a pak vpravo a za chvilku stojíme u nádherné, 25 m vysoké pískovcové skalní věže " Kozel". Kolem stojí mohutné staré buky, je tu vážně moc hezky ! O kousek dál vidím nad cestou v lese siluetu dalších skal. Jana zůstává čekat u batohů a já se hrnu do kopce a ono je tu maličké skalní městečko - jsou tu nádvoříčka a hradbičky - prostě paráda - a z jednoho místa je velice pěkný pohled zpět na zříceninu Cimburka.

Jdeme dál. Dostáváme se až téměř k silnici, cestou nás míjí hejna cykloturistů, my pak odbočujeme lesní cestou vlevo do kopce zpět k rozcestí před Kazatelnou. Vlevo vidíme další skupinu skalek, pak tam z lesa trčí špička nádherné skály a já v domnění, že už je to Kazatelna, tak se tam podívat nejdu a pak si to - hňup - vyčítám !! Konečně na vrcholu a zpět u odpočívadla a tak oddech a svačina. Po dobrých lesních cestách "popojedeme" o 2.5 km a stojíme nad údolím, kudy prudce schází silnička do Osvětiman. My ale ze sedla odbočujeme lesnatým hřebenem k jihu a hledáme podle mapy Osvětimanské skály. Napřed obcházíme seník, pak mírné stoupání bukovým hvozdem a najednou je nalevo vidíme !!

Je to skupina skal, skoro by se dalo hovořit o malém skalním městečku s nádvořím a tábořištěm uprostřed něj. Skály jsou nádherně nasvíceny sluncem a jsou samy o sobě velmi malebné a hezky modelované. Moc se nám tu líbí. Fotíme a odpočíváme a já pak lezu na jednu nižší skálu a pak si obcházím celý blok skal dokola - má rozměry tak 50 x 50 m a spodní stěny dosahují výše až 20 m a je tam krásná dominantní skála Jehla !! Fakt to tu nejvíc připomíná hrad s nádvořím.

Loučíme se s nádhernými " Osvětimankami", vracíme se na rozcestí do sedla a teď už prudkým klesáním kolem vyschlé studánky 1.5 km k odpočívadlu u pily. Cestou míme výhled na Holý kopec, což je slušný masív - nahoře se má nacházet na skalách velké pravěké hradiště. Značka tam ale nevede... My se trháme z červené a pokračujeme po žluté Dlouhým údolím ke Smraďavce. Janička si stěžuje, že už ji hodně bolí kopýtka a že už jede na doraz. ( No je fakt, že jsme to dneska trošku přepískli a to ještě nejsme zdaleka u cíle...)

Za mostkem a soutokem potoků podle mapy necestou půl kilometru hore kopcem a když už mi od Jany hrozí fyzická likvidace, tak naštěstí vycházíme na novou lesní asfaltku, která klesá tím správným směrem do údolí. Pro mne je ale nejdůležitější, že zároveň stojíme před velikou skálou - Karlovkou - kvůli níž jsme do hrbu lezli a od níž vede dolů pěšinka na skalnatý hřeben. Dostávám od Jany 5 minut na Průzkum a tak ruce na bradavky - ( svoje) - a bez foťáku ( no prostě Hňup!) - letím asi 100 m dolů. A ona je tam nádherná skalní hradba osvícená zapadajícím sluncem !! Skály ční nad okolní pasekou a je odsud téměř kruhový rozhled na celé Chřiby - to kecám, ale aspoň na jejich velký kus !!!

Vracím se nadšený za Janou a jdeme dál. Vlevo míjíme skálu " Zbojníka", ale už není čas na žádné průzkumy. Silnička nás svádí dolů do údolí ke své větší sestřenici, krátce protneme zelenou značku, ale to už vycházíme z lesa a přes dědinku Újezda, tvořenou napůl rekreačními chalupami k hlavní silnici a podél ní do Buchlovic na náměstí a máme toho oba plné brýle !!

Začíná pršet, naštěstí už nám jede autobus do Uherského Hradiště. Ve městě se stavujeme v kavárně na pepsi a kafé, pak ještě ve Večerce nákup zásob na zítřek a pak přes sídliště k Janiné mamince, u níž máme dnes domluvený nocleh. Celou noc prší...

Den Druhý ( 4 km)

... ale ráno je kupodivu hezky. Loučíme se s paní domu a spěcháme na autobusové nádraží. Cestou si ve výloze knihkupectví prohlížíme obal knihy Magické Chřiby, která vypadá velmi zajímavě.

Odjíždíme do Buchlovic. Napřed na kafé a pak si kupujeme lístky na prohlídku zámku i do zahrady. Buchlovický zámek je vlastně barokní vila, jejíž vzor hledali Petřvaldští až na venkovských panských sídlech slunné Itálie. Další význační majitelé - Berchtoldové - se zasloužili o kulturní, sociální a zdravotní povznesení kraje. Založili též dnes tolik obdivovaný zámecký park a zámek jim patřill až do r. 1945.

Co více napsat o interiérech krásného zámku a zahrady ? Snad jen, že oboje stojí za opakovanou návštěvu a určitě nejsme sami, kdo se sem bude stále rád vracet...

V městečku si v Záložně dáváme dobrý oběd : Janička hovězí na žampionech a hladový Frantík dvojitou porci uzeného bůčku se zelím a 6 knedlí ! Pak ještě chvilku couráme po náměstí, ještě jedenkrát dobré kafíčko a pak sedáme na dálkový autobus a odjíždíme spokojeně domů do Zlína...