Expedition: The Great unknown/ Izačić - Bihać

Zdravim cestovatele.

S pritelkyni jsme se rozhodli prodat vse co mame, koupit si nejake veci a vydat se na rocni cestu po Evrope na kolech. Nase osa bude zhruba Rakousko, Italie, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Cerna Hora, Albanie, Makedonie, Recko, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina, Polsko, Slovensko a zase Ceska Republika.

Ted jsme za Bosnou. Rozhodl jsem se s Vami podelit o nase zazitky. Zacnu ale od Bosny, protoze prvni denik, ktery je za Plitvicka jezera na hranice Bosny uz mam odeslany domu. Dopisi po navratu. Omlouvam se za diakritiku a pripadne preklepy. Hacky a carky budu uzivat u nazvu mest ci destinaci, tam jsou nutne. Ale jinak je kvuli prostredku na kterem pisu, coz je 7-ckovy tablet, vynecham. Dekuji za pochopeni a snad Vam alespon trochu budu napomocen pri Vasich cestach:-)

Část první: Izačić - Bihać

Hranice do Bosny prekracujeme 11.10. 2014, u vesnice Izačić. Ani jeden z nas nikdy nebyl v zemi, ktera neni v EU. Nevime co cekat na hranicich. Zamavame jenom pasama, nebo nas budou prohledavat a budeme muset vsechny nase veci ukazat, co nase lekarna, jsou omezeni pro prasky, co moje maceta, neni to zbran, nebo potvrzeni z banky o tom kolik mame penez... ? Tolik otazek co nas napadaly. Trosku trema:-)

Prijizdime k okenku. Zamavani pasama se konat nebude. To vidim dle celniho odbaveni auta pred nama. Kdyz na nas dojde rada, vsimam si ze v kukani je jsou asi 3 lide. "Dobr dan" zdravim a podavam oba pasy. Sundavam cyklisticke bryle, helmu. Pritelkyne zustane u bryli. Pan, mlady kluk, se na nas podiva, koukne do pasu a ihned je podava zpet. Chorvatska kontrola je za nama. To bylo rychle:-)

V okenku kde sedi bosenská osádka je jeste vice narvano. Asi 5 lidi. Opet to same. Mame pripravene odpovedi v anglictine i nemcine snad na vse co se mohou ptat. Chvilka cekani, kdy zadavaji nase jmena a cisla pasu do PC. Pritelkyne si dela srandu, ze dal uz se nedostanu. Urcite budu nezadouci:-) Ale nebyl. Pasy se nam vrati, a my jsme v Bosně.

Co je zde jine? Zatim samozrejme zadna zmena. Krajina je samozrejme stejna jako pred hranicema. Co ale zaregistrujeme hned je policejni auto, ktere krom napisu latinkou ma i napis azbukou. Ha tak prece to bude neco jineho. Jen co urazime par desitek metru, utvrdime se v tom, ze jsme v jine zemi. Jsou zrovna volby. Na bilbordech na nas koukaji lide s muslimskymi jmeny. A i ten jazyk je jiny. Uz se tak lehce nedovtipim co nam billboard sdeluje.

Prvni vesnicka (opčina) Izačić. Hned do marketu a porovnat ceny. Nemame ale hotovost a tak nejdrive pokukujem po terminalu. Ten na kase vidime a tak spise aby se nereklo par veci nakoupime. Ale u kasy zadrhel. Karty neberou. "Maraka, euro i kuna" prohlasi prodavacka. Jeste ze tak. Kuny nam zbyly. Takze zaplatime jima a jdeme ven pocitat. Cigarety staly asi 42 korun. Ty same v Chorvatsku 72 v prepoctu. Energeticky napoj, stejne jako vse ostatni se lisilo o par haleru, ci jednotky korun.

Cedule oznamujici nazev mesta jsou ve dvojim provedeni. Latinkou a azbukou. My ale musime pokracovat, dnesni cil je Bihać. Frcime si to z kopecka vesnickou plnou protikladu. Na jedne strane temer rozpadly barak, ve kterem ale stale ziji lide. "Co na tom ze jedna strana je o pul metru hnuta? Stoji, tak staci." pronesu napul vtipem k pritelkyni. A na strane druhe, jen prez silnici je nova honosna vila, a pred ni BMW. Rikame si, ze tady asi uvidime veci.

Je asi cas sklizne. Nevime ceho, ale vsude trakturky. Nektere seriove, nektere ze starych aut, nektere (vubec nechapu jaktoze se to hejbe) evidentne "home made" na rusky zpusob. Plno masivniho zeleza, a i kdyz se zda ze vazi snad 3 tuny, straduji si to po klikate silnicce plne nalozene kukurici. Mavame lidem, mavaji zpet. Kazdy zamava a se zajmem si nas prohlizi. Kdyby jen vedeli, ze jsme neprijeli autem a nejezdime po okoli. Ze jsme na cestach uz temer dva mesice a tyhle kola nas musi dovezt az do Turecka. Uvidime az bude cas se trochu porozpravet.

Po 13 km dorazime do vetsiho mestecka. To se pozna. Vsade, po obou stranach silnice se stavi. A opravdu. Za par stovek metru mijime ceduli Bihać. Nejdrive je to jen dlouha rovna ulice. Uz si rikam, ze to je asi vsechno. Kazdych par metru automycka, a kdyz ne tak autoservis (autopraona). "Snad takle husta sit servisu neni predzvesti stavu silnic" rikam si pro sebe. :-)

Vidime asi centrum. Tedy usuzuji dle nekolika vyšších budov. A opravdu. Smerovka "centre". Odbocime, kdyz v tom slysime neco jako rozhlas. Snad v arabštine ci co. Rozhlednu se a vidim mešitu. Odtud se to ozyva. Cas k motlitbe pro muslimy. Premyslime zda se zastavi provoz a vsichni si zacnou klekat a klanet se k Mece. Ale nic takoveho. Po zhruba 3 minutach to uticha.

Prijedeme na namesti. Jsem prekvapen kolik vidim bankomatu. Snad kazdych 20 metru je bankomat. Opreme kola, na case je prestavka. Pritelknyne Iveta prohlasi, ze jsou zde lide obleceni lepe nez v Chorvatsku. Me osobne chybi modni oko, a tak to nevnimam. Uvedomime si, ze jsme zatim nevideli zadny kostel. Pouze mesity. No vzhledem k tomu, ze 80% jsou muslimove je to vlastne logicke. Nicmene tady na namesti v Bihaći, vedle sebe stoji jak mesita, tak kostel. Zvlastni. 2 nabozenstvi, ktere ve svete zrovna ted spolu moc nevychazi, tak tady je to uplne normalni a v pohode.

Chceme uz odjet, pomalu se chystame, kdyz v tom k nam prijedou dva kluci na kole. Poznali nasi vlajecku, a porad opakuji: "Čéška". Umi anglicky, takze si trochu popovidame. Zasnou kdyz rikame ze jsme prijeli z ceska na kole. Vsimaji si mych odrenin, ktere mam z padu u Plitvickych jezer, a prohlasuji, ze moje pritelkyne je profesional, a ja amater. Kdyz se pak koulknou na stav tachometru a vidi tam 1550 km, ukazuji ten svuj kde je 770 km. Prej to ma za letosni sezonu. Odpovidam, ze tolik jsme ujeli nez jsme prvne videli more. Rozloucime se a padime.

Jedeme pres reku Klokotu. Zrovna na ni zavodi kajakari. Chvilku na ne koukame, ale vzhledem k tomu, ze zatim nevime kde budeme spat, tak si to nedovolime moc dlouho. Musime vyjet z mesta. Smer Sarajevo dle ceduli.

Misto pro dnesni kemp nachazime cca 3 km za Bihacem. U reky, ve ktere se budu pokouset chytat ryby ale kvuli proudu mi to moc nepujde. Rozbalime stan, trosku vahame s ohnem. Nechceme si s ohnem zahravat, preci jenom nevime co si muzem dovolit. Nakonec ho ale udelame. Za nami je silnice a to u ze tu nekdo stanuje, nevenuji pozornost ani ridici, ani chodci. A ani nas ohen nevzbuzuje sebemensi zajem. Holt tady nejsme v Rakousku. K veceri si udelame brambory a sojove kostky. Jeste jednou slysime "arabske hejkani" z mesity. Tesime se na dalsi den, kdy se konecne dostaneme vice do vnitrozemi.