Expedition: The Great unknown/ Ključ
Část čtvrtá: Kárka, pas, očkování, úprava trasy a svérázný Ismet
Budíme se neuvěřitelně pozdě. Sice jsem oči otevřel, ale byla tma a tak jsme spali dál. Když opravdu vstaneme zjistíme že je tma díky venkovním žaluziím. Odhaduji čas na cca 7. hodinu, ale je 9:30. Fíha do tolika jsme zatím nikdy nespali. :-) Trošku se i stydíme když vylézáme ven na snídani v podobě vynikajících palačinek. Zvláště Ivet je miluje a ty jsme neměli fakt dlouho.
Máme tedy zázemí a hlavním úkolem pro mužskou část expedice je vyrobit kárku za kolo, ve kterém by cestu mohla absolvovat Bosna. Začíná to u čistého papíru a tužky. Snažím se do plánování zapojit i Ismeta. Respektive vymámit z něj relevantní odpovědi na mé otázky. Ono totiž sehnat v Bosně cokoliv na kolo je docela síla. Nemáte tu na každém rohu cykloservis a nebo alespoň Uni Hobby. Takže z čeho vyrobit kárku za kolo, aby byla použitelná nebyla moc těžká, byla schopna urazit stovky kilometrů, a poskytovala určitý komfort pro našeho hlídače? Volba nakonec padá na dřevěný podvozek a stěny se střechou udělám z pletiva a plachty. Rozměrově 65 na 85 cm.
Ivčík zůstává u hostitelů a já se na kole vydávám z Hadžići, kde bydlíme (viz. domek na mapě) zpět do Ključe, kde jsme byli už včera. Cesta tam je fajn. 5 km, které jsou celé z kopce. U silnice sice není vyznačeno klesání, ale myslím, že to kolem 11° být mohlo. Což je nepříjemné hlavě cestou zpět že :-)
Po chvilce ježdění naleznu malé železářství. Nevím pořádně co chci a tak tam pokukuji a vypadám jistě nenápadně. Jelikož se s prodavačem nedokážu domluvit na tom co chci, tak koumám dál. :-) Nakonec v jiném větším obchodě koupím kola, tyč na oj a plachtu. Dokonce k mé nevíře zde narazím na člověka, který poté co zaslechne jak si sám pro sebe řikám: "co já dop*dele vim jak se řekne závitová tyč", na mě promluví česky. Byl v Mladé Boleslavi v automobilce, takže mi pomohl i s nápadem jak vyřešit technické věci. Milé v Bosně slyšet češtinu. :-) Nakoupeno mám a s nadějí, že Ismet mi poskytne pár prken na podlážku razím zase zpět do toho ohromného kopce. A pořád jezdím kolem jednoho předvolebního billboardu. Už si nepamatuji ten slogan, ani jméno toho chlapíka, ale nemohl jsem si pomoci a úplně jem ho viděl jako diktátora. Fakt se mi nelíbil :-(
Domluva zněla, že tento večer vaříme my. Opatrné sondování, co můžeme a co ne, protože vepřo knedlo zelo by fakt nezabodovalo. "Když slyším slovo vepřové a prase, představím si jeho hlavu na stole. FUJ!" bylo nám hned na začátku řečeno. Takže po delším uvažování jednoduchej obalovanej sýr, brambory a rajčatovej salát. Byla to opět trochu prekérka, protože kdo z vás ví jak se jakýmkoliv jazykem řekne strouhanka? :D Ale nakonec se dle mého názoru zadařilo. Co se tedy jídla týče.
Úspěch s večeří u hostitelů asi nejlépe vyjádří citace z deníku Ivet: "Snažíme se to z dostupných surovin udělat co nejlíp, a taky to bylo dobrý. Jenom jim to nechutnalo. Sice to neřekli, ale ani jeden to nedojedl a ona ještě jak je to výborné, že chce recept. Pěkně kecala. Hlavně že nás včera tou svou výbornou polívkou tak přecpala. Museli jsme si přidat a slušně to všechno snědli. Polévka byla výborná, ale přidat jsme si prostě museli a když jsme chtěli říct, že jsme plní, ihned následovala otázka "why" takovým stylem že odmítnout se to nedalo."
Během následujících 3 dní proběhne očkování Bosničky, kontaktování doktora v Sarajevu, který sice nechce věřit že tam přijedeme, ale každopádně je připraven. Bosnička si vesele hraje s kamarády, já se celé dny zabývám realizací kárky, a všichni si užíváme zázemí a pohodlí jaké máme. Ivet se sblíží s Ismetovo přítelkyní (na vysvětlenou nezapamatovali jsme si její jméno, internet nemají, pokus o kontakt zůstal nevyslyšen) a dozvídá se tak strasti života v Bosně. Z mého pohledu to bylo fajn, protože Ivet potřebovala po tam dlouhé době kamarádku, se kterou si může promluvit o ženských věcech. :-) Ismet nám posléze ukázal trošku jiný pohled na ženy. On sám je, jak on říká, "nemocný se zádama" a stát mu vyplácí určité peníze. Domek zdědil, mezi jeho přítelkyní a dcerou je nepatrný věkový rozdíl a každý den kouří několik jointů marihuany protože mu to pomáhá. (To mu věřím. Pomáhá to na spoustu věcí:-) ) Své přítelkyni nedovolí pracovat, aby ji měl na očích...... Z našeho pohledu nic moc. Ale jsme v Bosně. Takže to necháváme bez komentáře, i když Ivet ji svůj názor soukromě řekne.
Když už mám kárku hotovou a jsem na sebe pyšnej, tak se Ismet vytasí s tím proč jsem kupoval dřevo že ho má dosti. Byl jsem rád že díky jazykové bariéře to mohu uhrát a nemusím mu odpovídat, protože na to jsme se ho nenápadně ptal několikrát. Nicméně díky nákupu dřeva a šroubků zase vím, že metr závitové tyče, který u nás stojí kolem 100,- kč, tak tam stál marku padesát takže nějakých 38,- Kč. Hezké. Kolikpak stojí tady postavit barák? Odpoledne probíhají první jízdní zkoušky a já zjišťuji že větší kolečka by byla vhodnější. Třeba kolečka která jsou u stavebních koleček. No co funguje to. Tak cajk. Jenže v podvečer se přijede rozloučit Ismetův stýc, který učí na vysoké škole a jeho manželka, která je také učitelkou. A vše je rázem jinak. Pár telefonátů, přijede několik lidí. Vysvětlí mi nedostatky mého výtvoru. Komunikace opět vázně. Občas si přijdu jako blbec, protože jim opravdu nerozumim, všichni na mě koukají a čekají relevantní odpověď a já nic. A rozumim zase ve chvíli, kdy slyším: "Razumete Jakob?" Takže je to dosti na prd. Ivetka už také stávkuje. A i když se snaží seč může, vysvětlit anglicky některé věci je i pro ní velice náročné.
Nakonec je dovezena klec z pletiva stejných rozměrů jako má mít moje kárka. Je to lehčí varianta. Kola také nakonec měníme za větší. Celé se to ještě tedy o jednu noc protáhne, ale poté co se na výrobě podílí polovina vesnice, je kárka hotova a musím uznat že vypadá daleko bytelněji a provozuschopněji. Děkujem na všechny strany. Další den ještě ráno doběhnu pro krofne k snídani a nastává pomalu opravdové loučení. Neobejde se to bez slz a emocí, ale musíme pokračovat. V Sarajevu na nás čekají a máme to hezký kousek.
Ten den dojedeme jen na druhý konec města. Bylo fajn být hosty, ale už to začínalo malinko dřít. Na jednu stranu jste hoštěni a není Vám téměř dovoleno si uvařit páč by je to urazilo, když jsme hosty, na stranu druhou čtěním mezi řádky a důvtipem se snadno přesvědčíte o tom že je nejvyšší čas "opustit tábor" a jet dál. Proto nám ani nevadilo že jsme urazili jen asi deset km. Tábor pro dnešek stavíme u řeky vedle vodáckého klubu. Nad námi je motorest a tak nás napadne že třeba WiFi co? :D Ano byla, ale samozřejmě pod heslem, takže si uvaříme a všichni 3 společně usínáme připraveni bojovat teď už ve 3. :-)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ključ
Půjčovna autPříspěvky z okolí Expedition: The Great unknown/ Ključ
