Expedition: The Great unknown/Mrkonjič Grad - Jajce
Část šestá: Jatka vedle stanu, bezmoc a nemoc.
Vybrali jsme si to nejhorší místo na spaní. Areál vedle nás se zhruba ve 4 ráno začne zaplňovat lidmi, kteří přijeli prodat či koupit zvíře. Ano tušíte správně. Byl to totiž zvířecí trh, kde navíc probíhala i porážka. V tom mi to celé dalo smysl. Rampa pro náklaďáčky, stoka uprostřed betonového plácku....Ven ale jít nehodlám. Až ráno. Spát se nedá. Slyšíme zvuky zvířat. Jejich dech, dupot i vzpouzení se. Slyšíme lidi přímo za našima hlavama. Slyšíme jak se o nás baví a čtou nápisy a mapu na stanu. Stejně se ale ani jeden z nás nemá k tomu jít ven. Pouze vystrčíme do předsíňky Bosnu aby se vyčůrala. Dokud nebude světlo, tak se opravdu ze stanu nevypravíme.
Za světla, kdy se tedy odhodláme jít ven, už na plácku nikdo není. Jen je vidět pár míst, kde jsou kaluže krve. Zajímá nás jak dopadla Bosnička. Je apatická. Beru ji do náruče a jdeme nakoupit. Ivet zatím pomalu začne balit. Opravdu se jí nechce chodit, natož běhat. Celou dobu ji mám v náručí. Dokonce se s ní vypravím i do obchodu, vědom si toho že ke psům zde mají jiný citový vztah než u nás doma. Nicméně je tak roztomilá a malá, že se nikdo proti mému jednání neohradí a my tak nakoupíme ledovou kávu, 3 pytlíky psího masa a něco na zub. Až když se vrátíme ke stanu, tak Bosna popoběhne. Zhruba 4 metry.
Balíme stan. Ostatní už Ivetka sbalila. Když máme naloženo, uvědomím si že bych měl na horském kole vyměnit špalíky u zadní brzdy. Má je sjeté a už vůbec nebrzdí. Při výměně si všimneme, jak se k nám snaží dostat Bosnička ležíc zatím o 2 metry vedle. Ale padá. Neudrží se na nohou. Je rozhodnuto. Jdeme k veterináři.
Ovšem, jenom než se dostaneme nad město na silnici vedoucí do většího města Jajce, tak slunce vystoupá přímo nad nás. Nicméně od silnice už je to zase příjemá projížďka nejprve po rovince a pak hezky dolů z kopečka až dojedeme přes vesnici Majdan, do vesničky Jezero, k jezeru Plivsko. :-)
Další pauza na břehu jezera. Bosna vypadá přecejenom lépe. Kroutí ocáskem, čmuchá a chodí. Máme radost, veterináře odkládáme. Co se týče jezera, tak je moc hezké. Naproti nám, se druhý břeh zvedá docela příkře nahoru. Vidíme les a několik chaloupek. Jezero je krásně modré a jsem si jistý že v léte jě obsypáno rekreanty chytajícím bronz. Bohužel na naše poměry je tu opět moc odpadků. A to jak ve vodě, tak na březích. Možná je to dáno tím že jsme v cípu jezera, kam se zákonitě musí naplavit všechne bordel, ale o to horší je první dojem. :-(
Na další záběr dojedeme až do Jajce. Pěkné městečko, kterému dominuje hrad a vodopád, který tvoří řeka Plitva, když se vlévá do Vrbasu téměř přímo v centru města. Konečně upravený a krásný park. Je v něm venkovní muzeum a je tak hezký, že postavit stan tady by bylo dosti na opováženou. Ale je jisté že budeme stanovat u řeky. Nejdříve si ale projedeme alespoň trochu město s hradem přímo nad námi.
Hrad je na skalním výběžku a opravdu dominuje všemu okolo. Vzhledem k tomu že se město skládá pouze z úukých uliček a žádných širokých tříd, tak celé jeho centrum je jednosměrka, která tvoří ohromný kruhový objezd kolem contra, jehož součástí je tunel přímo skálou pod hradem. Celkem jsou ve městě a jeho okolí 4 tunely. Jajce I, Jajce II, pod hradem a tunel na výjezdu z města.
Hledáme místo pro stan. Na Ivčíkově kole sjedu až dolů k řece. Okukuji terén a přístup. Minu 4 baráčky. Nikde nikdo, jen oheň na prostranství před baráčky, ve kterém se pálí plasty. Slyším štěkot. Posléze vidím jak se ke mě řítí jeho zdroj. Mám trošku strach z kousnutí. V tom na něj někdo začne volat. Otáčím kolo, jedu za pánem. Angllicky ani německy neumí. Ale směrem k domkům zavolá nějaké jméno a najednou je okolo mne plno lidí.
Klučina v mém věku anglicky umí. Ptám se na místo pro stan. Ukazuje mi směr a jdu za ním. Ale už po pár metrech ho zastavuji a vysvětluji že máme dvě kola kárku a tímto terénem nemohu jet. i on přikyvuje a dodává: "Bad place" Otočíme se tedy zpět a on mě vede kousek proti proudu řeky Vrbas. Je tu malá elektrárna, kolem které sem jel ze silnice sem dolů. Podlézáme závoru. Ptám se na problém s policií. "No problem" "I want small fair" dodávám ještě. Klučina opět odvětí: "No problem", a ukazuje mi kde vzít dřevo. "Ok. I´m Jakob" a podávám mu ruku. "Čao. I´m Mohamed" odpoví kluk. No že mě to nenapadlo. Každej druhej je tady Mohamed. :-)
Loučím se s klukem a volám na Ivet že budeme tady. Vyšší tráva ale rovné místo. Jdu ji naproti a beru ji moje kolo. Rozbalíme stan a malou bojovnici dáme dovnitř. Není zrovna nejtepleji. Seženu kameny a vytvořím ohniště. Ivet sbírá dřevo na oheň. Já se poté vracím do města kvůli připojení na internet. Ivet zůstavá s Bosnou a připravují špagety k večeři. Byly vynikající, ale večer nám kazila zhoršující se Bosna. Na internetu sem zjistil že tu je nějaký veterinář, tak ho jen musíme ráno najít.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Jajce
Půjčovna autPříspěvky z okolí Expedition: The Great unknown/Mrkonjič Grad - Jajce
