Francie, Anglie, Skotsko 2008
Francie, Anglie, Skotsko – 2008
V pátek 27. 6. 2008 jsme vyrazili na dovolenou, jejímž hlavním cílem bylo Skotsko. Od domu jsme odjížděli v 16:19. Během dvou dnů cesty do Francie se nestalo nic zajímavého. Projeli jsme Polskem a vjeli do Německa. Spali jsme na louce u obce Einebach. V sobotu odpoledne jsme projížděli Lucemburskem; v 15:35 jsme dorazili do Francie. Mířili jsme na tábořiště, kde jsme loni přespali 4x za sebou (Forêt régionale de Ferriéres). Když jsem otevřel dveře, všichni jsme ucítili silný zápach. Hledali jsme příčinu. Nedaleko auta ležel v příkopě jelen. Loni jsme na druhé straně příkopu měli stan – pár metrů od místa, které nyní „obsadil“ jelen. Druhý den jsme jeli do Paříže. Na hodinu jsme si půjčili kola. Kousek jsme popojeli a bez bratrů jsme šli na velmi krátkou procházku, kde jsme viděli klokany. Poslední pařížskou prohlídkou (opět bez bratrů) byl hřbitov (cimetière) du Père-Lachaise. Jsou zde pohřbeni například Molière, Proust, Piaf, Babusse nebo Balzac. Máma chtěla hlavně vidět hrob Edit Piaf; ten jsem našel já. Zanedlouho nás vyháněli, protože hřbitov byl otevřen jen do 18:00. Nocovali jsme mezi polem a malým, ale hustým lesíkem, z něhož jsme několikrát tahali míč. V pondělí jsme byli v zábavním parku Asterix. Nocleh byl na louce hned u silnice. Následující den byl odpočinkový. Byli jsme u moře. Bylo studené, a tak pouze máma šla dvakrát. Stavili jsme se pro naftu a drobný nákup. Na jednom dálničním parkovišti jsme se občerstvili. Mířili jsme do Calais. Po menším zpoždění jsme se nalodili na trajekt. Po krátké plavbě jsme dopluli do Doveru. Utábořili jsme se kousek za Walthamem v Denge wood. Druhý den bylo hlavním cílem univerzitní město Cambridge. Cam je řeka, která městem protéká. Kuba na prohlídku města nešel. My ostatní jsme se asi 2 hodiny prošli. Navštívili jsme několik univerzitních kolejí. Na tržišti jsme koupili banány a u auta se najedli. Pak všichni mimo mě šli na hodinu na pramici (s bidlem), což je v Cambridgi oblíbená zábava. Spali jsme kousek za Yorkem. Následující den jsme se stavili ve městě Hexham na nákup. Dále jsme pokračovali na Hadriánův val. Na procházce jsme strávili něco přes 3 hodiny. Krátce po 18:00 jsme vyjížděli směrem na Edinburgh. Asi po 40-ti minutách jsme vjeli do Skotska. Začalo klasické britské počasí – déšť. Ve Skotsku, stejně jako v Norsku, je naprosto volné táboření, takže tento problém, který se nám párkrát stal loni ve Francii, jsme nemuseli řešit. Místo pro přespání jsme našli asi ve 21:20 nedaleko Edinburghu za vesnicí Howgat. Jsou zde staré pece. Pořád lehce prší. Kvůli výskytu muchniček se ihned po polévce uchylujeme do stanů. V pátek došlo k úplnému vylepšení počasí. Trochu jsme si přispali – já vstával asi v 8:30. Ihned jsme dorazili do Edinburghu. Nejprve jsme dojeli téměř na vrchol kopce Blackford hill view. Kromě Ondry jsme vyšli na vrchol (tuším 126 m. n. m.). Z hory byl pěkný výhled na město, jehož dominantou je Edinburghský hrad. Na úpatí Blackfordu je stará hvězdárna. Pak jsme jeli na samotnou prohlídku. Zaplatili jsme parkovné na 3 hodiny. Mířili jsme na hrad. Kvůli vysokému vstupnému (15 liber (£)/dospělý) jsme dovnitř nešli. Od hradu jsme šli Královskou mílí (Royal mile). Podle knihy Skotsko, kde je plánek středu městu, nás vedl Kuba s tátou. Přes veškerou snahu jsme zabloudili. K autu jsme přišli o 10 mn později. Za stěračem byla obálka s pokutou. Tu jsme ovšem nezaplatili. Zadali jsme cestu do navigace a vyjeli jsme z města, kde se každoročně koná festival. Minuli jsme ho o pár dní. Spíme na louce za vesnicí Braemar nedaleko řeky v oblasti Mar Lodge Estate na parkovišti Linn of Quoich. V sobotu 5. 7. 2008 jsme si vyšli na pětihodinový výlet po okolí. Na větší části trasy bylo vřesoviště. Nabalili jsme se, ale počasí jsme neodhadli. Celý den bylo pěkně. Kuba se oddělil o něco dříve; Ondra šel po stejném úseku jako na začátku. My ostatní jsme šli po druhém břehu řeky Dee. Tábořili jsme na stejném místě. Kvůli dvěma lidem, kteří tábořili těsně u řeky, jsme byli nuceni jít dál proti proudu. Ale špatné to rozhodně nebylo. Dalo se tam totiž i plavat. Proto to bylo lepší než v pátek i než na „naší“ španělské vaně (viz Francie 2007). Ráno jsme ujeli pár mil na parkoviště Linn of Dee. Já s Kubou zůstal v autě a ostatní šli na výlet. Bylo 11,5°C a já tušil déšť. Mé obavy se naplnily. Za 2,5 hodiny přišli 3 mandarinky (oranžové pláštěnky). Po svačině jsme šli (kromě Kuby) ještě na vodopády (celkem 400 yardů). V nedaleké vesnici Braemar zastavujeme, máma se jde podívat do obchodů. Kousek dál je několik Skotů, kteří hrají na dudy. V jedné vesnici se stavujeme na malý nákup. Spíme nedaleko silnice a louky v Darnaway forest. Následující den – v pondělí 7. 7. 2008 – jsme díky dešti vstávali kolem 10:30. Vyjeli jsme 5 mn po půl jedné. První zastávkou je zámek Cawdor, jehož prohlídku Kuba – maňas – vynechal. Jde o malý zámeček, který je z poloviny obydlen. Opět prší, chvílemi velmi vydatně. Po dešti jdeme ještě do zahrad. Ve městě Inverness děláme nákup za téměř 25£. Jeho součástí je také balení se 4 druhy salátů a koblihy. U bájemi opředeného jezera Loch Ness máme svačinu (ve Skotsku jezera nazývají loch místo anglicky lake). Zjišťujeme, že saláty jsou ve skutečnosti majonézy nebo něco podobného. Chuť si ale spravujeme koblihami. Dalším zastavením bylo městečko Fort Augustus. Jdeme se podívat na zdymadla. Jsou však v provozu jen do 18:00. My jsme měli smůlu, neboť jsme dorazili asi o hodinu později. Koupili jsme pohledy a také CD se skotskou hudbou. Spíme za vesnicí Shiel Bridge nad Loch Duich. Druhý den Kuba nechtěl vstávat ze stanu. Proto jsme zabalili a ujeli mu. Jeli jsme po silnici o něco výše. Nasnídali jsme se a dojeli zpět pro Kubu, který se musel spokojit s chudší snídaní. Jeli jsme na hrad Eilean Donan, který jsme navštívili všichni. Svačili jsme přímo na parkovišti – vytáhli jsme skládací stolek. Poté jsme vyrazili přes most na ostrov Skye, kde strávíme asi 2 dny. Nejprve jsme se zastavili ve městě Broadford. V infocentru jsme koupili pohledy a suvenýry. Ptali jsme se, co zde stojí za vidění. Pán v infocentru byl velmi milý a na mapu ostrova začal zvýrazňovat zajímavá místa. Téměř ke každému řekl nějakou zajímavost. Poté, co jsme mu řekli, že zde můžeme být maximálně 3 dny, na nás pohlédl malinko zklamaně. Ubezpečili jsme ho však, že v Anglii a ve Skotsku nejme rozhodně naposledy. Projeli jsme městem Portree. Udělali jsme krátký výlet v oblasti Old Man of Storr. V této oblasti jsme také přespali na malém vrcholku kousek od auta. Druhý den jsme navštívili 2 vodopády. Prvním místem byl An Lethall. Vodopád byl menší a na pobřeží byly zbytky nějaké továrny. Druhý vodopád je dlouhý téměř kilometr (přesně 900 m) a padá stejně jako první přímo do moře. Místo se jmenuje Kilt rock. Zastavili jsme na nejsevernějším místě cesty VB – na hradě Duntulm. Na průzkum šel jen táta s mámou. Ještě jsme se stavili v muzeu – jak se žilo na ostrově. Nejprve šel pouze táta, pak na stejný lístek Ondra s mámou. Bylo tam toho ale málo. Pokračovali jsme opět dál a zastavili na nějakém parkovišti. Kuba opět výlet na horu Sgurn Thuilm sabotoval. Brzy jsme schválně sešli z cesty. Já jsem hlavní vrchol vynechal – skončil jsem asi 60 výškových metrů pod vrcholem. Na tomto místě jsme se rovněž nasvačili. Poté jsme se rozdělili. Táta se vrátil pro auto, zatímco jsme se my ostatní vydali na opačnou stranu. Sešli jsme se kolem 19:00. Kromě mě se všichni smočili v řece. Pak jsme popojeli na parkoviště Sgurn Thuilm, kde byly postaveny 2 stany. My jsme se tu utábořili také. Byl vidět vrchol Sgurn Thuilm. Krátce po 11:15 jsme se nalodili na malou výletní loď. Pluli jsme asi 45 mn na nějaký ostrov, kde jsme zůstali něco přes hodinu. Dnes jsme dojeli jen do městečka Armadale, což byla poslední zastávka na pěkném ostrově Skye. Z Armadale jsme pluli trajektem zpět do Skotska. Další den – v pátek 11. 7. 08 – byl hlavním cílem Ben Nevis. S výškou 1340 m je nejvyšší horou Skotska a zároveň celé Británie. Výstup a sestup nám zabral asi 6 hodin. Když jsme vyrazili na vrchol, bylo pěkné počasí. Zanedlouho se ale počasí zkazilo a začalo mrholit. Muselo být jen několik stupňů nad nulou. Proto jsme se rychle nasvačili a vydali se zpět. Nocležiště bylo v oblasti Dalness v NP Skotska. Následující den jsme se stavili na hradě Kilchurn. Nic se zde neplatí a zřícenina se stále udržuje. Další zastávkou byl městys Inveraray. Všichni kromě mě navštívili zámek. Nocujeme v lese nedaleko jezera Lomond, které je považováno za nejkrásnější Skotska. V neděli jsme příliš daleko nejeli. Vydali jsme na túru na Ben Lomond (973). Cesta tam a zase zpátky trvala asi 4,5 hodiny. Pokračovali jsme dále přes Glasgow, největší skotské průmyslové město, a menší vesnice. Nocleh byl na pěkném místě v Tairlaw Toll Galloway forest parku. V pondělí jsme plánovali navštívit zámek Culzean – poslední ve Skotsku, kde je také hodně zahrad. Kuba opět nešel. Poslední nocležiště ve Skotsku bylo na štěrku poblíž Bruce’s stone. Po ranním dešti jsme vyrazili opět dál a zastavili ve městě Dumfries, kde jsme doplnili zásoby. Koupili jsme i 2 kuřata, která jsme ještě teplá zanedlouho snědli. Pokračovali jsme k moři – do vesnice Allonby. Do moře jsme nakonec nevlezli, ale usušili jsme stany. Poslední městem, kde jsme zastavili, byl Keswick. Výjimečně jsme přespali v levném kempu ve vesnici Dent. Ve středu 17. 7. 08 jsme provedli poslední přiblížení k vrcholu letošní dovolené – k Londýnu. Ve městě Stafford (neplést se Stratfford upon Avon – rodištěm Shakespeara!) jsme opět doplnili jídlo (znovu oblíbená kuřata). (Pro doplnění: Stafford je více na severu, Stratfford je na pravém břehu; vzdálenost autem je asi 100 km). Zbytek dne jsme jen hledali vhodný kemp. Dvě noci jsme strávili v kempu Lee valley. Další den jsme zahájili samotnou prohlídku Londýna. Mimo jiné jsme šli přes známý most Tower bridge a do Národní galerie, kam je volný vstup. Londýn má jednu velkou výhodu na rozdíl od mnoha dalších hlavních měst. Hodně památek je možno navštívit zcela zdarma. Auto jsme nechali na okraji Londýna u stanice příměstského vlaku. Opět jako loni v Paříži jsme zakoupili jednodenní jízdenku na MHD (mají jen na 1 nebo 3 dny). Večer jsme zašli do pubu. Máma s Ondrou si dali horkou čokoládu, my ostatní pivo. Hospoda byla plná. Mnoho lidí totiž po práci chodí na pivo. Je to takový londýnský zvyk. V pátek jsme nejprve vyrazili na Covent garden, kde se konají trhy. Cestou na Greenwich jsme na zastávce metra ochutnali britský hot dog a donuts. Ovšem ještě před Greenwichí jsme vyhověli přání mámy a jeli kousek taxíkem do Britského muzea. Za zhruba kilometr jsme zaplatili 6£! Nakoupili jsme zásoby domů (tedy hlavně nutelly a marmelády – už tradičně si tyto pochutiny vozíme ze zahraničních výprav). U kempu staví autobus. Před kempem jsme si dali poslední britskou večeři. V 0:45 poplujeme zpět do Francie do Calais. Na palubě jsme si dali 4 malé šálky horké čokolády. Jeli jsme přes noc a domů jsme dorazili v sobotu 19. 7. 08 krátce po půlnoci.
Během 3 týdnů pořádně pršelo jen asi 3 dny. Těším se, až VB navštívím někdy příště. Musím ale procestovat i zbylé evropské země. Stále je dost těch, které jsem nenavštívil.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Cambridge
Půjčovna autPříspěvky z okolí Francie, Anglie, Skotsko 2008
