Gotické katedrály středověké Anglie, 3. část (Peterborough a Cambridge)
Naše anglické putování do časů, kdy Evropě vládl „temný“ středověk, už dávno pokročilo do své druhé poloviny, ale nádherné gotické stavby s vějířovým zaklenutím neboli tzv. palmami, na které jsme se všichni těšili, byly pořád teprve před námi. Po dvou nocích jsme opustili vysoce sympatický, historický York a vydali se na další cestu. Byl pátek (11.5.2018) a naším prvním cílem dne byla katedrála v Peterborough, nazývaná občas Nebeská brána. Důvodem k tomuto titulování je západní průčelí, tvořené třemi monumentálními oblouky, což je prvek, který nemá jinde obdoby. Je možné, že i proto je zasvěcena současně hned třem světcům; sv. Petrovi, sv. Pavlovi a sv. Ondřejovi. A pro nás, kontinentální Evropany, je tato katedrála sympatická i tím, že je přece jen „taková nějaká kulatější“ než její ostatní anglické kolegyně …
Cestou ke katedrále, postavené na místě chrámu ze 7. století, zaregistrujeme, že dvěstětisícové město se může chlubit i dalšími památkami, např. Radnicí ze 17. století, která sloužila současně jako arkádová krytá tržnice, ale zdejší biskupský svatostánek je, samozřejmě, jasným Number One. Katedrála (vstupné 5 - 10 liber) byla postavena v letech 1118 až 1237, její loď je 147 metrů dlouhá a 44 m vysoká a ve své podobě spojuje styl románský s ranou gotikou.
Unikátní je dřevěný – víceméně plochý – ručně malovaný strop pocházející z období kolem 1230 až 1250: Je tím jediným, který se ještě v Británii zachoval. Zmínit je ještě nutno minimálně nádherně vyřezávané chórové lavice z konce 18. století a místa, kde byly pohřbeny anglické královny Kateřina Aragónská (první manželku krále Jindřicha VIII. zde pochovali v roce 1536) a Marie Skotská (ta byla v Peterborough pohřbena v roce 1587, roku 1612 však její ostatky převezli do Westminsterského opatství). Unikátní je také Heddův kámen, který pochází z prvního kostela na tomto místě a byl vytesán před více než 1200 lety (Hedda byl osmým opatem původního kláštera, nazývaného ještě Medeshamstede).
Potom nás již čekala jen procházka k vlakovému nádraží s parkujícím autobusem, kterou nám zpestřilo pár zajímavých ukázek street artu, a následný odjezd do slavného starobylého univerzitního města Cambridge, ve kterém dnes žije přibližně 130.000 obyvatel. O významu města svědčí mj. fakt, že jsou s jeho historií spojována taková jména, jako např. Issac Newton a Charles Darwin na straně jedné nebo Syd Barrett a David Dilmour na té odvrácené. Plánovaným bodem cambridgské zastávky byla původně jen univerzitní kaple známá jako King's College Chapel, ale nakonec jsem i já obětoval čas na její exteriérové fotografování a doběhl za většinou výpravy do zdejšího skvělého muzea.
Vraťme se ovšem ke zmíněné King's College Chapel, za jejíž zhlédnutí se platí nějakých 9 liber. Jedná se o jeden z největších – ne-li ten vůbec nejnej - klenotů tzv. perpendikulární gotiky, což je vlastně britská verze evropské gotiky pozdní. Kaple byla postavena v letech 1446 až 1515, je 88 m dlouhá, 12 m široká a 29 m vysoká. Velmi cenná interiérová vějířová (nebo též kalichová) klenba se nachází ve výšce 24 m, vznikla v letech 1512 až 1515 a jejím autorem je mistr John Wastell. Významné jsou zde také okenní vitráže (jen ty ve velkém západním okně pochází až z 19. stol.) a hlavně krásný obraz Klanění tří králů od P.P. Rubense. Ten jej původně roku 1634 namaloval pro ženský klášter v belgickém Leuvenu … a toto město mělo být jednou z dalších zastávek našeho anglického putování.
Kaple stála jistě za delší zdržení (pár zajímavých vitráží jsem si ale vyfotil a interiér, který je tak trošku anglickou variantou pařížské Sainte Chapelle, docela podrobně prohlédl), ale nakonec jsem podlehl mámení vnitřního hlasu a vyrazil do prostor muzejních. Ono totiž cambridgské Fitzwilliamovo muzeum za návštěvu rozhodně stojí … a navíc po drahých katedrálách potěší i bezplatný vstup. Toto muzeum, které bylo založeno v roce 1816, navštíví ročně okolo půl milionu návštěvníků. Od roku 1848 sídlí muzeum v neoklasicistní budově, jejíž podobu navrhli pánové Basevi, Cockerell a Barry. Prostory muzea si mezi sebe rozdělilo pět sekcí, tedy starověké památky (Egypt a antika), užité umění, mince s medailemi, rukopisy (hlavně hudební) i tištěné knihy a hlavně obrazy, kresby a grafika.
Stihl jsem jen tu „obrazárnu" a v závěru prosprintovat Egypt, Řecko a Řím. Aby také ne, když se zde nacházejí díla takových mistrů, jakými bezesporu jsou např. Tizian, Veronese, Veneziano, Perugino, del Sarto, Rembrandt, Brueghel, Mabuse, Bouts, Holbein, Canaletto, Monet, Renoir, van Gogh nebo Picasso. V Fitzwilliamově muzeu jsem proto, pochopitelně, pobyl až „do výkopu“ a poté vyrazil k autobusu, kde jsem si hned dal zaslouženou pěnivou odměnu. Na a pak už jsme vyrazili směrem na Canterbury, kde nás čekal poslední anglický nocleh.