Loading...
Kvečeru jsme dojeli do Broumova, kde jsme a zašli na večeři. Pak jsme přejeli do Božanova, kde jsme sice nečekali otevřenou krčmu, ale byla tu a čepovala opata. Měl jsem naplánované spaní v lesíku uprostřed polí za vsí, ale ten jsme nějak minuli, tak jsme šli až do Otovic a zalehli v lese nad nimi.
K ránu mě Jirka vzbudil, že už je sedm. Slunce, které bylo ještě pod obzorem, ale naznačovalo, že to bude jinak. Bylo půl šesté. Odmítl jsem vstát, ale po nějakých dvaceti minutách, kdy už stejně všichni hlasitě snídali, to nemělo cenu a vstal jsem taky. Orosenou loukou jsme pak sešli do Otovic na konečnou zastávku, odkud jsme chtěli jít po náspu snesené tratě do Polska. Násep ale vypadal neprůchodný, tak jsme to vzali po silnici. Z Tlumaczówa jsme ale po náspu šli, až ke krásnému ocelovému mostu. Ten jsme začali přecházet, ale protože se muselo jít po konstrukci, mostovka v podstatě chyběla, tak se někteří z nás vrátili asi po dvou metrech. Další se vrátil, když zjistil, že na druhé straně dokonce chybí i zábradlí. Přešli to jenom dva sebevrazi. Dál jsme šli po silnici až do Scinawky Górnej odkud jsme začali mírně stoupat na Svatoanenský vrch nad Nowou Rudou, kde je rozhledna a poutní kaple. Rozhledna byla pěkná, ale zavřená; naštěstí i bez ní byl odtud nádherný rozhled na všechny okolní hory. Do Nowé Rudy jsme sestoupili prudkou cestou podél žalostných zbytků křížové cesty. Nowa Ruda muselo být kdysi bohaté hornické město, soudě podle výstavních kostelů, radnice a velkého nádraží. Ta část města, kterou jsme prozkoumali, postrádá použitelné krčmy, tak jsme si dali vlastní jídlo v nálevně s lahvovým pivem a odešli na nádraží, protože jsem se chtěl projet vlakem. Přijela moderní lokálka podobná našemu RegioShuttle a my jsme se svezli jednu zastávku do Scinawky Średniej. Pak následovala strastiplná pouť po sluncem rozpálené placce, po které je tato obec roztahaná. Z návrší nad ní byl ale pěkný výhled. Dva kluci se utrhli a šli napřed po červené do Wambierzyc. My jsme si to ale na poli zkrátili přímo do centra téže obce, kde jsme počali hodovat na zahrádce, čekajíce na kluky, než za námi ty dva kiláky dojdou. Wambierzyce jsou věhlasné poutní místo, které nás ohromilo obrovským barokním chrámem. Za Wambierzycemi jsme se stočili ke Stolovým horám a začali stoupat nejdřív mírně, pak víc. Nahoře už byl čas najít místo na spaní. Uklidili jsme se hlouběji do lesa (přece jen jsme v chráněné oblasti) a zalehli, když se začalo stmívat. Usnuli jsme hned, ale před půlnocí nás vzbudila vichřice. Vrcholky stromů na sebe narážely a my jsme se radši přesunuli do mezery mezi skalami, kde jsme se cítili bezpečněji.
Ráno bylo teplo, jasno a bezvětří. Vyrazili jsme přes rašeliniště a směrem k Boru. Mezitím se znovu zvedl vichr a kousek před námi spadly přes cestu stromy. Vzali jsme to jako varování a sešli z hřebene. V Karlówě jsme si dali něco k jídlu v hospodě a zamířili k hranici přes louku mezi Hejšovinou a Borem. Z návrší Byl neuvěřitelný výhled na Krkonoše a Broumovské stěny. Nemohli jsme se nabažit. Sešli jsme na hranici a přes sedlo pod Korunou jsme došli do Božanova, kde jsme povedenou výpravu zakončili v krčmě.