Přidat Olomouc mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Olomouce a okolí
Hrad Bouzov, Loštice – Olomoucké tvarůžky, Arboretum Bílá Lhota
Místní svaz zahrádkářů pořádal další letošní akci. Byla legrace skutálet se z nedávno navštívených rakouských hor rovnou do tvarůžkárny, ale výlet se vydařil a opět se potvrdilo, že země Česká je moc hezká.
Vyrazili jsme autobusem v brzkých ranních hodinách z Brna na Olomouc a odtud přes Litovel směrem na Mohelnici. První zastávka proběhla v Bouzově. Obec byla v roce 2002 vesnicí roku Olomouckého kraje. Stejnojmenný romantický hrad, tyčící se nad vesnicí, byl pro mne z výletního programu největším lákadlem. Jako dítě jsem záviděla křídla létajícímu ševci z pohádky O princezně Jasněnce, natáčené v roce 1987 právě na Bouzově. Prolíná se v něm několik uměleckých slohů, hlavně gotika a romantismus.
Siluetu jednoho z nejkrásnějších moravských hradů, jemuž dominuje 60 m vysoká věž Hláska, jsme spatřili již z velké dálky.
Hrad byl založen asi ve 14. stol. Búzem z Búzova. Hrádek Búzov se postupně rozrůstal. Do konce 17. stol. stavbu postupně vlastnily různé české a moravské rody. Rozhodně je nutné zmínit pány z Kunštátu. Hrad drželi sto let (do konce 15. stol.). Dle pověsti se traduje, že se právě zde v roce 1420 narodil Viktorínu Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad syn, Jiří z Poděbrad. Páni z Kunštátu vlastnili mimo jiné i nedalekou obec Loštice. O tvarůžcích ale později. Podoba hradu se neustále měnila. Na přelomu 16.- 17. stol. získal svou současnou renesanční podobu. Bouzov přežil třicetiletou válku i Švédy, ale byl hodně poničen. Ruiny hradu zakoupil koncem 17. stol. Řád německých rytířů. Až koncem 19. stol. arcivévoda Evžen Habsburský, velmistr Řádu německých rytířů, provedl za 20 000 000 zlatých nákladnou rekonstrukci, která trvala 15 let (1895 - 1910). Do oprav vnesl řadu německých prvků. Ve 2. světové válce hrad zabavili nacisté. Hitler Bouzov daroval Heinrichu Himmlerovi. Dne 5. května 1945 zde působící přepadový oddíl SS vypálil nedalekou vísku Javoříčko a pozabíjel 38 mužů. Po roce 1945 přešel hrad do vlastnictví státu a od roku 1999 je Bouzov prohlášen za národní kulturní památku.
Pořádají se zde svatby, koncerty, výstavy, divadelní představení, jarmarky atd. V neposlední řadě je romantický Bouzov rájem pro filmaře.
Hrad nabízí několik prohlídkových okruhů. V interiéru jsem však nebyla. K Bouzovu se blížily těžké mraky. Snažila jsem se hrad z venčí zachytit v posledních paprscích slunce. Vyrazily jsme pak s parťačkou do blízkého okolí. V podhradí jsme navštívily areál historické zábavy . Na prostranství se konají naučné programy pro malé i velké, je možné se tu seznámit s historií středověkých zbraní atd. Dominantou areálu je Trojský kůň, 55 tunový kvicht. Útroby 15 m vysokého zvířete jsou přístupné.
Vrátily jsme se kolem kostela Sv. Gotharda na Bouzov, obešly jeho hradby a pak přeběhly přes padací most na nádvoří. Obloha se rozplakala. Daly jsme si pod přístřeškem výbornou vídeňskou kávu a počkaly, až ostatním skončí prohlídka.
Dostavník nás pak odvezl do nedalekých Loštic, městečka spjatého s výrobou olomouckých tvarůžků. Smrduťák s minimálním množstvím tuku (v podobě „syrové“) máme rádi - ÁLE nejlépe v létě na zahradě… na čerstvém vzduchu. Osmažený (v restauraci) je také vynikající – doma jsme však přípravu nikdy neriskli.
Nejstarší písemné zprávy z 15. stol. charakterizují „domácí sýr“ jako součást jídelníčku obyčejných venkovských lidí. Název „tvarůžky“ dostal sýr patrně koncem 16. stol. Tvarůžky kdysi fungovaly i jako platidlo. Označení Olomoucké tvarůžky vzniklo díky tomu, že se v Olomouci na trzích prodávaly, ale výroba „selských tvarůžků“ probíhala převážně v okolních vesničkách. Postupně se začínaly objevovat doklady o výrobě a obchodu této pochutiny. V roce 1872 se tvarůžky staly slavnými i ve Vídni na Světové mlékařské výstavě.
Ale zpět do Loštic. Josef Wessels (a jeho syn Alois) smrdutý sýr začali vyrábět v roce 1876. Do první světové války firma prosperovala. Po znárodnění (r. 1948) výroba klesla. V roce 1991 byla v restituci firma vrácena zpět potomkům majitelů a tito opět rozjeli výrobu. V roce 2010 tvarůžky firmy A.W. spol. s r.o., jediného výrobce pravých olomouckých tvarůžků na světě, získaly Chráněné zeměpisné označení Evropské unie / Protected geographical indication (cejch kvalitního evropského výrobku).
Kdysi se tvarůžky vyráběly ručně, v současnosti část práce ruční nahradily stroje. Výroba však stále probíhá podle tradiční receptury.
Sýr se vyrábí z netučného tvarohu. Společně s minimem soli se nechá tvaroh pracovat 3-5 dní. Hnětací stroje pak hmotu připraví do požadované konzistence a skrz formy tvaroh vytvarují (výrobní formy: malá a velká kolečka, věnce a tyčinky). V sušárnách (za určité teploty a vlhkosti) se pak během 3-4 dnů začíná přetvářet tvaroh na tvarůžky. Po uzrání se tvarůžky zchladí na pokojovou teplotu. Pak se každý tvarůžek vykoupe. Omyjí se z něj kvasinky a vznikne tak prostor kulturám, které zajišťují prozrávání do hloubky.Tyto zrací komponenty jim byly přidány na počátku. Následuje další chlazení, poté seskládání tvarůžků do bedýnek, kde si odpočnou další den, dva. Svou výrobní cestu sice končí balením, ale v obchodech zrají dál.
Hladoví jsme zastavili na loštickém náměstí. Doporučená Restaurace U Coufalů (v níž je umístěna světová raritka - automat na tvarůžky) byla přeplněna k prasknutí. Dostali jsme od místních tip na jiné pohostinství, která též nabízelo speciality z tvarůžků. K Restauraci Na růžku (mapa) jsme se trošku prošli. Hospůdka nebyla tak luxusní jako ta U Coufalů, na obědě jsme si ale velmi pochutnali. Cestou zpět jsme se stavili ve Tvarůžkové cukrárně (mapa) obhlídnout kremrole, koláčky, vdolky, větrníky, štrůdly a další druhy slaných tvarůžkových moučníků. S těmi sladkými vizuálně k nepoznání – „vůní“ však ano.
Další zastávka proběhla (na náměstí Míru) v A.W. podnikové prodejně, kde jsme ze širokého sortimentu výrobků za solidní ceny zakoupili smrduté dobrotky. Zbývalo 20 min. do odjezdu a tak jsem ještě narychlo vběhla do Muzea olomouckých tvarůžků (mapa), nově otevřeného v červnu 2014, jehož součástí (konečnou částí) byla výše zmíněná podniková prodejna.
Místo průletu historií Olomouckých tvarůžků od nejstarších pramenů až do současnosti, jsem křísila omdlívající paní, která „nezvládala“ volné filmové zpracování historie sýru v retro "Sokolském kině Loštice", nacházejícího se v pěkných prostorách muzea. Na důkladnější prohlídku zajímavých historických exponátů používaných k výrobě tvarůžků již nezbyl čas, škoda.
ZDE tedy bližší popis muzea
Vstupné 50,- Kč, běžná délka prohlídky cca 60 min.
Dostavníkem jsme z Loštic pokračovali do Arboreta v Bílé Lhotě (7 km západně od Litovle), kde jsme pěkný výlet zakončili procházkou v oáze klidu, barev a tentokrát i skutečných vůní. Zakaboněnem prokouklo slunce, které park rozzářilo odpoledními teplými paprsky.
Na ploše téměř tří hektarů se nachází přes 300 druhů stromů a keřů (smrků, dubů, javorů, buků, borovic, bříz, cypřišů, tisů a dalších). Mnohé vzácné dřeviny pocházejí z ciziny - z Asie (Japonska, Sibiře, Koreje a Číny), Mexika a Severní Ameriky (USA a Kanady) a z jižní Evropy. Park byl založen při renovaci zdejšího zámečku v 18. stol. Osázen byl tenkrát převážně dřevinami z našeho kraje. Zachovalo se mnoho exemplářů z této doby. V druhé pol. 19. stol. se stal zámeček i velkostatek majetkem rodu Riedlů. Zakladatelem arboreta byl Quido Riedel, lhotský rodák (1878- 1946), který se stromy a dřevinami zabýval a park začal postupně měnit ve významný areál. Po druhé světové válce byl majetek Riedlů znárodněn a prostory pustly. Náprava nastala až po roce 1965, kdy park převzalo do své správy Vlastivědné muzeum v Olomouci. Zpřístupněn byl již pod názvem „Arboretum v Bílé Lhotě“ v roce 1968. Hodnotnější než jakýkoli popis, je návštěva této pěkné národní přírodní památky.
Vstupné 30,- Kč
2014
Poděkování p. Novákové za příjemné vedení a babi a paní Křížové za milou společnost.
Přidat do oblibených uživatelů
Bouzov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Hrad Bouzov, Loštice – Olomoucké tvarůžky, Arboretum Bílá Lhota
