Hrad Hněvín

Hrad Hněvín v Mostě.

Jaro nás začíná hřát svými teplými paprsky a nedá těm,kdo se rádi couráme přírodou chvilku klidu.Je to jako kdyby vás někdo popoháněl ven ,v hlavě máte plno plánů kam vyrazit a co byste měli zdolat a koukáte na oblohu,jestli vydrží být nebe bez mráčku pro tento den aspoň do odpoledne.Vzduch voní úplně jinak,travička už začíná vyrážet a tak vám to nedá,abyste seděli doma.

A tak když jsem se dozvěděla,že se moje „turistická banda“ vydá na Hrad Hněvín do Mostu,už mě to nedalo a chystala jsem potřebné vybavení pro mě i mého psího kamaráda.

Sešli jsme se na vlakovém nádraží v počtu 10 členů + mého osobního strážce – psa Maxe a vyrazili na peron k vlaku.V Mostě jsme byli „cobydup“ za půlhodinky vláčkem osobáčkem.

Chvíli jsme se dohadovali zda jet autobusem pod hrad,nebo tam dojít pěšky,což by vyšlo úplně na stejno,vzhledem k časové prodlevě,kterou jsme uvažováním získali a taky názorovými náhledy lidí.Ať tak nebo onak,zkrátka dorazili jsme autobusem pod hrad a čekala nás tůra nahoru na kopec.Ani jsem nepředpokládala,že bude výstup tak prudký.Zezdola to tak nevypadalo.Ale šlo se krásnou asfaltovou silničkou,lemovanou lesním porostem,občas se ukázaly výhledy do kraje a zanedlouho jsme dosáhli svého cíle – hradu Hněvína.

Hrad Hněvín se vypíná na stejnojmenném kopci 399 m.n.m.Je zdaleka viditelnou dominantou města Mostu.Byl to původně královský hrad,který byl založen v 1.polovině 13.stol.pod názvem Landeswarte Václavem 1. na křižovatce obchodních cest a při vstupu do Krušných hor. Byl marně obléhán husity. Zbořen byl po třicetileté válce. Kdysi tu stálo dřevěné Hradiště,které bylo rekonstruováno do podoby hradu asi ve 12.století.Území patřilo tehdy rodu Hrabišiců.Tento hrad má dosti bohatou historii,ale tou Vás nechci unavovat,neboť by to bylo na dlouhé povídání a tak jsem to shrnula.Jen podotknu takovou zajímavost a sice to,že za vlády Rudolfa II. Byl na hradě uvězněn alchymista Mgr.Edward Kelly,kde v r.1597 zemřel.Jeho socha se vypíná na hradním nádvoří.Údajně si sám vzal život,neboť přišel již dříve o nohu a o druhou pak později.Zřejmě to bylo příčinou jeho sebevraždy a protože to byl i kdysi oblíbenec Rudolfa II., tak byl i zvěčněn do kamene a na jeho počest se koná každým rokem v červnu „Den magistra Kellyho“.Je to zřejmě něco podobného jako jsou Casanovské slavnosti v Duchcově na počest knihovníka a milovníka žen Casanovy,který na zámku žil a umřel.

Vynechala jsem tedy sáhodlouhé povídání o historii hradu,hodně jsem to zkrátila a jen se zmíním,že hrad po roce 1945 byl využíván k vojenským účelům. V r.1950 hrad spravoval Městský národní výbor Most.Hrad chátral a v 60tých letech byl znepřístupněn veřejnosti,protože hrozilo zřícení některých jeho částí.V r.1967 byla započata rekonstrukce hradu a jeho provozovatelem se stal Podnik bytového hospodářství Most.V r.1972 byla ve východní věži (v bývalé hradní kapli) zřízena malá hvězdárna.

V r.1989 město Most získalo Hrad Hněvín v restituci jako historický majetek a provedlo nákladnou opravu celého areálu.Opravily se střechy,byly položeny dlažby na nádvoří hradu,byly vybudovány přípojky inženýrských sítí a udělalo se nové osvětlení celého objektu.

Hvězdárna, která stále funguje, je pobočkou Hvězdárny v Teplicích.

Hrad slouží jako hotel a restaurace,která je postavena na zbytcích původního hradu.Hradní věž je přístupná a je z ní výhled na Mosteckou pánev,Krušné Hory a České středohoří.

Je odtud také krásný výhled na přesunutý děkanský kostel ze starého Mostu,který musel ustoupit těžbě uhlí.

A co ještě dodat?My jsme si po zdolání Hněvína sedli do restaurace, poručili jsme si pivečko,byl krásný den,teplo a tak jsme si zchladili útroby,poseděli,porozhlédli po kraji,popovídali, odpočinuli a vydali se na zpáteční cestu jinou trasou. Sešli jsme do ulice,kde byly nádherné budovy ještě z původního starého města,z nichž jedna vypadala jako zámek a protože jsem tam viděla nějakou tabuli,tak jsem to šla zjistit a byla to kaple Pravoslavné církve. Nádhera!!!Taky proto,že dům byl čerstvě opravený,tak více vynikl oproti druhým budovám.I další budovy byly krásné a za každou z nich se vypínala vinice do vrchu směrem k hradu Hněvín.Ulicí jsme prošli, obdivovali i protější domy,které sice byly jiného slohu,ale také velice pěkné.

Sešli jsme do další ulice,ze které jsme se dostali blíže k dálnici a vydali se k vlaku.

Škoda,že hodiny již upozorňovaly na to,že musíme pomýšlet na návrat domů.Jinak kdybych neměla sebou svého psího kamaráda,zašla bych se ještě podívat do muzea, které jsme zpovzdálí míjeli.Ale ten čas, který zbýval,by na to nestačil. Ráda bych jej brzo navštívila a shlédla výstavu o baronce Ulrice von Lewetzov, kterou toto muzeum mimo jiné expozice poskytuje.

A taky bych ještě znovu ráda navštívila po letech děkanský přesunutý chrám,kde je stálá expozice gotického a renesančního umění.Viděla jsem totiž kdysi na vlastní oči ,jak jej přemísťovali a také jej i po nějaké době navštívila.Tak bych se ráda znovu do něj podívala.

No a co dodat na závěr? Jen doufat,že i další výlet nám dopřeje nebe bez mráčků a krásné zážitky.