Hradec Králové - 6 dnů na přelomu roku 2023/2024: 2. den - odpoledne - Salon republiky – 1. část: ulice Československé armády, Eliščino nábřeží, Smetanovo nábřeží; Žižkovy sady (kostel sv. Jana Nepomuckého); Úzká ulice; pivnice pivovaru Pivovarské domy

Dopoledne jsme si prošli procházkový okruh Historické město. Teď bychom si chtěli projít aspoň kousek okruhu Salon republiky. Ota by nejradši šel po obědě na pivo, ale uznává, že za hodinu bude skoro tma. To bychom toho už moc neviděli.

Před 3. hodinou odcházíme. Tato trasa seznamuje se stavbami význačných architektů – nejen těch nejznámějších Jana Kotěry a Josefa Gočára, ale i těch dalších (Jana Rejchla a Jana Rejchla ml., Františka Sandera, Oldřicha Lisky, Bohumila Slámy, Otakara Novotného, Bohuslava Drahoše, Osvalda Polívky, Arnošta Jenšovského a dalších), kteří se podíleli v období po zbourání pevnosti a pevnostních hradeb na stavebním rozvoji města. Tito stavitelé se podíleli na vytvoření města, které i dnes kapacitně vyhovuje vzrůstající automobilové dopravě a zachovává funkční a klidné centrum města, které si na začátku 20. století vysloužilo označení Salon republiky.

Naše ubytování je skutečně šikovně položené – v ulici Československé armády. Jsme vlastně na trase okruhu. Jen si trochu musíme posunout začátek trasy. Vycházíme z domu a začínáme 11. zastavením. Hned proti nám je klasicistní budova bývalého Albertina. Fotila jsem si ji už ráno, když byla trochu nasvícená. Byla postavena v letech 1895 – 1897 podle návrhu architekta Františka Hellmanna jako katolický spolkový dům. Bylo tam několik bytů, kaple, kulturní sál a restaurace. I když se budova využívala k různým účelům, tak sál a restaurace se využívá stále. Dnes je tam Hradecká kulturní a vzdělávací společnost a samozřejmě i ta restaurace. Nad vchodem je lví hlava, ve štítu nad ním je městský lev (velká lví stezka)

Zrovna tak byl ráno nasvícený naproti stojící dům č. 29, kde bydlíme, i ten sousední č. 27. Oba navrhoval architekt Bohumil Waigant pro královéhradeckého stavitele Josefa Jihlavce. My bydlíme v tom vpravo – je to Rejchlův dům, který je o rok starší - byl postaven r. 1913. V tomto domě nějaký čas bydlel architekt Václav Rejchl st., v přízemí měl kanceláře své firmy.

Vlevo je žlutý činžovní dům Josefa Jihlavce I., který si pro sebe r. 1914 nechal postavit sám stavitel. Průčelí domů zdobí dvě lvice (velká lví stezka). R. 1927 ho koupila Banka pro obchod a průmysl, později zde sídlila Komerční banka. Dnes v obou domech sídlí různé firmy.

Z domova odcházíme vpravo. U zastávky MHD odbočujeme vlevo do Palackého ulice, kde zhruba uprostřed vlevo je secesní bývalý Okresní dům, dnes hotel Okresní dům - vznikl přestavbou tří domů v letech 1903 – 1904. Byla to první zakázka, kterou architekt Jan Kotěra ve městě získal. R. 1910 byla celá budova stavebně propojena se sousedním rohovým hotelem Grand, ale také s dalším domem v ulici Československé armády. Tento třetí dům byl opět podle návrhu Jana Kotěry přestavěn v letech 1910 - 1911, vznikla tak Palmová zahrada. Největší zajímavostí v tomto domě byl velký multifunkční sál, jehož prostory byly vyzdobeny živými palmami. Pořádaly se tam koncerty České filharmonie, také se tam promítaly filmy. R. 1913 byl sál adaptován na kinosál, až do 80. let 20. století byl využíván také jako tančírna. V letech 1927 – ⁠28 byl přestavěn i rohový hotel Grand podle návrhu stavitele Josefa Fňouka. Při té příležitosti byla realizována střešní nástavba, kde vzniklo 16 nových hotelových pokojů. Fasáda částečně navázala na sousední Palmovou zahradu. Domy sloužily svému účelu až do r. 1989. V 90. letech 20. století byly individuálně privatizovány. V Palmové zahradě se provozuje kasíno, v obou dalších budovách je hotel stále.

Na konci tohoto bloku – u řeky na Eliščině nábřeží je budova infocentra a tady náš okruh oficiálně začíná. Infocentrum je v bývalém městském domě se zkoseným nárožím, který byl postaven podle návrhu Jana Kotěry, ale až po jeho smrti r. 1923. Vlajkový stožár, který je na domě upevněn, je zakončen městským lvem (velká lví stezka). Samozřejmě jsme zašli dovnitř. Tam jsme dokonce objevili další prospekty k okruhům, které nám chyběly, ale také povídaní o jednotlivých stavitelích. Zase budeme mít co číst. Mají to opravdu hezky zpracované.

Naproti hlavním vchodem k řece je nádherná secesní budova původně Městského muzea, dnes Muzea východních Čech (také Pevnost) - je to první monumentální stavba moderní architektury ve městě. Byla postavena v letech 1909 - 1912 podle návrhu Jana Kotěry. Je zakončena prosklenou kupolí. Výrazný vstupní portál hlídají 5 m vysoké sochy sedících žen, znázorňují alegorii Historie a Průmyslu. Celkovou kompozici dotváří kruhová fontána. Na střeše 2 lvi drží G (velká lví stezka). Zase začíná pršet. Jdeme se podívat do vstupní haly nejen proto, že i v interiéru mají být lvi. Ty jsme nenašli, ale i interiér je zajímavý. Vždyť vnitřní vybavení a částečně i výzdobu navrhl J. Kotěra.

Než jsme si halu prohlédli, je po dešti. To je fajn, protože pak nevím, co mám dřív držet, zda deštník, foťák, tablet s mapou nebo vytištěné povídání. Každý totiž máme své. Ota to má vypsané z papírových prospektů, já to doplnila informacemi z internetu. Ale také tam mám upozornění na další historické budovy, které jsou na mapy.cz, ale v žádném okruhu se o nich nepíše. Takže se vzájemně doplňujeme. Je to docela náročné. Ale občas nám stejně něco unikne.

Pokračujeme podle řeky proti proudu po Eliščině nábřeží. V dalším bloku je náměstí Osvoboditelů. Nás současně zaujal dům přes křižovatku vpravo na rohu Divišovi a Kotěrovy ulice. Tam je funkcionalistický palác První české vzájemné pojišťovny - rozsáhlý třípatrový obytný a administrativní objekt. Byl postaven r. 1932 na základě návrhu Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma. Sousední netradičně rohový (je do širokého oblouku) je zdobený několika sochami – muž tam prý drží štít s městským lvem (velká lví stezka).

Na náměstí Osvoboditelů jsou dvě velké budovy od Jana Rejchla. Vpravo sídlí v budově bývalé Národní banky z r. 1931 Komerční banka. Vlevo je bývalá Okresní hospodářská záložna, která byla postavena v letech 1932 – 1933. Na obou těchto budovách je kovová plastika se lvem (velká lví stezka).

V Divišově ulici přiléhá k budově banky historický funkcionalistický činžovní dům Josefa Jihlavce II., postavený r. 1928 podle návrhu Bohumila Waiganta na objednávku královéhradeckého stavitele Josefa Jihlavce. Jejich spolupráce se osvědčila již při stavbě domu Josefa Jihlavce I. a Rejchlova domu, kde bydlíme a kde jsme dnes trasu začínali. V tomto domě Bohumil Waigant žil, r. 1930 v něm náhle umírá. Jihlavcova rodina dům vlastnila až do znárodnění.

Vracíme se na Eliščino nábřeží. Tam je další velká budova Sokolovny postavená podle návrhu architekta Milana Babušky. Je tam tělocvična, lehkoatletický stadion, ale také restaurace a koncertní sál pro tehdejší sokolskou filharmonii. Nyní sál využívá Filharmonie Hradec Králové.

O kousek dál je budova Městských lázní, postavená v letech 1932 – 1933 podle návrhu architekta Oldřich Lisky. Byl zde bazén s umělým vlnobitím – díky tomu patřily lázně k nejmodernějším v tehdejším Československu.

Jdeme po nábřeží a najednou jsme na 20 m dlouhém, 3 m širokém secesním mostku z r. 1914, který navrhl František Sandera přes Piletický potok. Koryto potoka bylo v 70. letech z důvodu budování Gočárova silničního okruhu odkloněno severněji - dnes se do Labe vlévá o cca 500 metrů severněji. Mostek jako místní kuriozita zde zůstal.

Ještě kousek jdeme podle Labe, které přecházíme po letos postavené lávce U Aldisu (Aldis je kongresové centrum). Je pouze pro pěší a cyklisty. Lávku o délce 102 m a šířce 4,5 m drží nosná lana s ocelovou žebrovou konstrukcí. Samozřejmě i zde je městský lev s G.

Díky tomu nemusíme jít až na silniční Labský most, který byl postaven v letech 1972 – 1974. Jeho šířka je 28 m a délka 78 m.

Po druhém břehu řeky - po Smetanově nábřeží se vracíme zpátky do centra  Tady vlastně ze dvou stran obdivujeme funkcionalistickou budovu Novákových garáží z r. 1932 od architekta Josefa Fňouka. Její stavbu si objednal automobilový průkopník Jaroslav Novák. Do garáží se vešlo 300 aut, byl tam autoservis, umývárna vozů a čerpací stanice. Ve své době patřila budova s vybavením k nejmodernějším v republice.

Jdeme až k Pražskému mostu, po kterém se vracíme do historického centra. Tady přerušujeme tento procházkový okruh a končíme pro dnešek s prohlídkou města, ale jen teoreticky.

Jdeme na Velké náměstí na pivo Klenot do pivnice Pivovarského domu. Dopoledne jsme si zjistili, kde přesně je. Nyní volíme na Velké náměstí jinou cestu. Ulicí Československé armády jdeme až k Žižkovým sadům. Hned na kraji vidíme vzhůru vedoucí schody, které vedou přes hradby. A nahoře kostel. To musí být bývalý kostel sv. Jana Nepomuckého, který jsme dnes dopoledne marně hledali. Viděli jsme jen vstup a dozvěděli se, že je tam nyní Městská hudební síň. Teď ho tedy vidíme v celé kráse. Zvolili jsme tedy správnou cestu.

Procházíme nad hradbami, z druhé strany se dostáváme ke Klicperovu divadlu. Úzkou ulicí se chceme dostat na náměstí. Tady mají být další lvi z malé lví stezky. Vidíme je. Na domě č. 7 je to pravděpodobně domovní znamení, na vedlejším domě č. 9 se jedná o cechovní řeznické znamení.

Přicházíme na Velké náměstí, je něco po 16. hodině, stmívá se, nad věžemi kostela jsou pěkné červánky. Rezervaci v Pivovarských domech jsme si udělali na 17. hodinu, ale to by snad neměl být problém, že jdeme dřív. Před chvílí otevřeli, tak by tam mělo být snad volno.

Pivnice je v suterénu. V levé části je za skleněnou stěnou pivovar, samozřejmě se tam jdeme podívat, ale pak už končíme v pivnici. Zatím je tady skutečně volno, to včera v Beránku bylo narváno. Jenže tam měli otevřeno od 11 a my tam dorazili o hodinu déle než dnes. Na včerejším pivu jsme si moc nepochutnali. Tady nám chutná vše. Na pípě mají 5 druhů, světlou 11 a 12, medový ležák 11, Ale 11 a kyseláče hruška & hřebíček. Ota dnes ochutnal všechny, ale dával si vyjímečně i malé, kyseláče dokonce mají malé 0,2 l. I já dnes ochutnala 3 druhy, ale bylo to 0,2 l, 0,3 l a 0,4 l. I ten kyseláč dělají vynikající. Pochutnali jsme si.

V lahvi mají i jiná piva, kupujeme něco s sebou, uvidíme, co vypijeme na pokoji a co dovezeme domů. Na Nový rok je většinou všude zavřeno, tak ať máme nějakou zásobičku.

Domů jdeme na večeři. Pak mne Ota přesvědčil, abychom ještě zašli do už včera navštívené Pivovarské brány. Už včera nás tam zaujalo pivo Kotěra světlá 12 a Gočár polotmavá 11. Dnes je jdeme ochutnat. Vaří jim ho v Praze v Břevnovském pivovaře. Je to takové trochu lepší průměrné pivo.

 

Dnes je tam narváno, sedli jsme si k jedněm mladým – tam jedině byla dvě místa volná. Jenže tam řešili nějaké soukromé problémy a tak jsme po jednom pivu odešli na pokoj. Teď nás mrzelo, že tam nehraje normální televize, ale jsou tam zpřístupněny jen filmy přes Netflix. Ota to měl včera na chvíli puštěné, moc si s tím nevěděl rady a tak to vypnul. Stejně už bylo spousta hodin a chtěli jsme jít spát. Jenže se to vypnulo nějak divně, dnes nám to nešlo spustit, pak to chtělo přihlášení. Ve spolupráci s majitelem se nám to podařilo rozchodit. Nějak jsme si však nemohli vybrat, až jsem tam objevila S tebou mě baví svět. Známe to, snad už i pozpátku, ale je to stále vtipná komedie, nechá se na to koukat.

Nakonec jsme si před spaním ještě otevřeli sedmičku kyseláče. Ota zjistil, že už je 14 dnů prošlý, tak aby se prý náhodou do zítřka nezkazil. Je dobrý, pochutnali jsme si, jdeme spát. Chtěli jsme jít spát brzy, zítra nás čeká náročný den - musíme dokončit Salon republiky, ale nějak to nevyšlo. Jdeme spát až v 11.

Hradec Králové - 6 dnů na přelomu roku 2023/2024: 2. den - odpoledne - Salon republiky – 1. část: ulice Československé armády, Eliščino nábřeží, Smetanovo nábřeží; Žižkovy sady (kostel sv. Jana Nepomuckého); Úzká ulice; pivnice pivovaru Pivovarské domy na mapě