Bílá věž v Hradci Králové

Základy této zvonice, strážní a požární věže, pojmenované původně jako Nová věž (současný název obdržela od světlého kamene, jenž pochází z lomů Bavora z Hustířan u Boháňky a Skály na Hořicku a zpracováván byl pod již neexistující Pražskou bránou; původně nosila staré čp. 100 a nové čp. 168), byly položeny již v roce 1509 a téhož roku mělo dojít k její výstavbě do výšky první římsy, i když někteří autoři tuto možnost vylučují. Pak se se stavbou přestalo, a to zejména z finančních důvodů, pro půtky mezi měšťanstvem a panstvem a pro pokutování města králem po roce 1547, aby se s ní opět počalo až v roce 1574 (základ byl slavnostně položen 7. června téhož roku), kdy stály základy věže o rozměrech 10 x 10 m, o síle stěn více než 4 m a práce byly hotové po první římsu. Toto pokračování bylo v rukou stavitele Buriana a kamenického mistra Vlacha, aby podlahy, hranice pro zvon a první krov zhotovil mladoboleslavský mistr Petr. Do roku 1579 byla vystavěna 4 patra, v roce 1580 patro páté s klenutými komůrkami pro hodiny a kamenný ochoz s místností pro hlásného. Do věže byl 22. května 1581 umístěn zvon Augustin, jenž se před umístěním na Bílou věž nacházel od svého odlití v roce 1509 zdejším mistrem Ondřejem Žáčkem v nízké dřevěné zvonici na hřbitově u katedrály sv. Ducha. K jeho doloženému posvěcení však došlo až roku 1705, kdy byl královéhradeckým biskupem Msgre. Tobiášem Janem Beckerem požehnán ke cti sv. Augustina a Vavřince.

V roce 1589 byla věž završena krovem, na který byla osazena měděná báň s lucernou a pozlacenou hvězdou. Roku 1591 byl zhotoven pro věž první orloj, jehož tvůrcem byl hodinář Vavřinec z Nového Města pražského. V roce 1596 byla věž oplechována pardubickým mistrem Pekařem a italský zedník Antonín Delbot zhotovil druhou světničku v rohu ochozu, který znovu vydláždil. Jeho krajan Josef naopak obložil jiné části věže. V letech 1728-1729 došlo k první rozsáhlejší opravě věže, při níž byla na vrchol báně umístěna měděná makovice a na ni vytepaný královéhradecký městský znak a šesticípá hvězda, obojí dílo zdejšího kotláře Jana V. Blajvejse. V roce 1829 byl uveden do chodu nový hodinový stroj, který navrhl a zhotovil pražský mechanik Josef Božek, ale již ve 2. polovině 19. století byl známý tím, že se značně zpožďoval oproti skutečnosti, roku 1923 ho zastavil blesk a o 6 let později polámala vichřice rafie. Dalšími opravami prošel v letech 1934 a 1947.

Vedle toho musela být často opravována i sama věž. Stalo se tak v roce 1836, kdy nastal spor o to, kdo bude její rekonstrukci platit, neboť nebylo jasné, zda patří městu, nebo naopak církvi, jež se však od těchto vydání distancovala. Po 2 letech sporů bylo konstatováno zemským guberniem, že Bílá věž patří městu, které má ze své pokladny zaplatit tuto opravu, ale protože za zvonění zvonem Augustinem plynuly poplatky nikoli do městské, ale do zádušní pokladny, měla se církev na opravě peněžně podílet. Roku 1839 byla zhotovena nová báň, jež byla v roce 1899 nově oplechována, přičemž muselo dojít k částečné obnově dřevěného trámoví. Téhož času došlo k vybourání místnosti hlásného, aby nebyla věž tímto již nadále hyzděna. V roce 1904 byly opraveny a vyčištěny věžní hodiny, v letech 1929 a 1935 došlo na opravu makovice a báně a tak bychom ještě mohli dlouze pokračovat. V letech 1989-1993 proběhla komplexní obnova celé věže, ale její největší rekonstrukce a přestavba proběhla v letech 2013-2015. Velkou změnou prošel též sám zvon Augustin, neboť naposledy oficiálně zvonil 13. prosince 1967 a poté se na delší čas odmlčel, aby se opět rozezněl 19. ledna 2008. To vše a mnohem více lze najít při návštěvě věže samé, jejímž novodobým pokladem se stal skleněný model věže samé (viz https://www.bilavez.cz).