Jak jsme objeli republiku
- den – Severočeská jednička.
Ráno raníčko jsme všichni vstali úderem 7. hodiny a jali se chystati věci na cestu. I když byl plánován výjezd na 8. hodinu, nějak se to nezadařilo a vyjeli jsme v 8:25. První tankování u Agip Křimov (1l – 35,20 Kč). Trasa nám pěkně ubíhala a tak jsme se docela brzy dostali až do Hory sv. Kateřiny. Tam nastal první navigační problém, neboť střed obce byl uzavřen díky jakýmsi trhům a tak se musela řešit náhradní trasa a my museli jet rovnou na Mikulovice a musela být tak vynechána trasa ulicí Hřbitovní, která byla původně plánována. Jak se později ukázalo, tak to byla jedna z několika nucených objížděk. Nicméně ve tři čtvrtě na 11 jsme dosáhli obce Mníšku. Zanedlouho za Horní Vsí, jsme se poprvé setkali s lesní cestou, ale vše dobře dopadlo a kolem 12 jsme dorazili do Cínovce. Druhé tankování u Agip Cínovec (1l – 36,40 Kč) Pokračujeme dále až do Děčína. Na jeho začátku došlo k drobnému faux pas, neboť při fotografování cedule upadla Harrymu motorka ze stojánku (má to kurnik hodně těžké). Po vztyčení stroje a opětovnému nasednutí byl Mirouš upozorněn Harrym, aby v Děčíně zastavil u nějakého obchodu, aby si Harry mohl nakoupit něco k snědku. Tak jsme dojeli do Děčína, kde Mirouš projel kolem Billy aniž by mrknul okem. Následně na to byl na pumpě Harrym upozorněn a nutno podotknouti, že ani Limík Billu nezaregistroval. Třetí tankování u Agip Děčín (1l – 35,20 Kč). Jedeme dále podél Labe směrem ku Hřensku, kde má býti dobrá hospoda, kde Limík kdysi něco požíral. Tak tam zavedl i celou dnešní skupinu. No větší hnus si člověk nedovedl představit – na výběr dvě jídla – smažený květák a smažený sýr. Pozor Smažený sýr o síle cca 2 mm a ještě se to všechno topí v oleji. Takže varování pro všechny ostatní. Níkdy nelezte do hospody U Emigranta ve Hřensku a raději sami emigrujte kamkoliv jinam. Raději tedy pokračujeme dále a míříme do nejsevernější části naší republiky. Pět minut před třetí odpolední projíždíme Kyjovem. Zde byl v Mikulášovicích nalezen obchod, kam si Harry konečně mohl jít nakoupit. Pak jedeme dále a u Horní Poustevny projíždíme kolem nejsevernějšího nádraží v ČR. Jen o pár minut později se naše stroje zastavily u cedule nejseverněji umístěné obce v ČR s přiléhavým názvem – Severní. Po chvíli radosti, že jsme dokázali dojet až sem, se vydáváme dále po nějaké malé šoustce. Dobrá objeli jsme nějaký dvorek a ocitli se na stejné silnici, kterou jsme přijížděli, ale asi o 200 metrů dále. No nic. Valmež však dále na Šluknov a po chvíli počtvrté tankujeme ve 4 odpoledne u pumpy Jiří Houdek v Království (1l – 35,60 Kč). Po páté hodině však dojíždíme k odbočce na Horní Světlou, kde je však cedule, že se jedná o slepou ulici a tak Místo původní trasy jedeme Nové Huti dále do Svoru. Leč nevadí a jedeme dále U Jablonného v Podještědí se vracíme na svou trasu a pokračujeme dále až do Grabštejna, kde Mirouš blbě odbočil a tak jsem minuli původně naplánované Václavice a míříme na Chrastavu. Kousek před Chrastavou se však vracíme na původní trasu a Harry využívá korekce trasy k dalšímu nákupu. Krásnou silničkou, která je však dělána tak na dva protijedoucí motorkáře se dostáváme do Albrechtic a pokračujeme dále. Vzhledem k postupujícímu času je však provedena korekce trasy a cesta je zkrácena přes Frýdlant rovnou do campu v Hejnici. Však to můžeme dojet zítra, neboť to máme naplánovánu pouze poměrně krátkou trasu. Ve Frýdlantu však je docela zajímavo, protože množství objížděk navazuje přímo na semafory a Mirouš začíná rudnout a následně soptit. V Raspenavě pak ještě jednou tankujeme u Eurooilu Čepro (1l – 36,20 Kč). Pak již míříme do Hejnice, kde se míníme ubytovat v campu. Po dojezdu, v 19:20 hod, jsme zjistili, že na vrátnici již nikdo není a tak jsme nalezli Místo v těsné blízkosti motorkáře Petra, který zde již měl postavený stan a vedle něj zaparkovaného Enfielda. Po vystavění stanu nocležného a přípravě na noc jsme se odebrali do občerstvovny, kde jsme s povděkem kvitovali, že zde točí Svijany. No pokecali jsme všichni s Petrem a pak šli všichni chrnět. Jen pro úplnost dodávám, že po ranním zaplacení ubytovného v campu, bylo zjištěno, že na jednoho to vyšlo přesně 100,- Kč.
- den – Severočeská dvojka.
Takřka za ranního kuropění jsme všichni vstali v půl osmé a jali se balit noční bivak. Po snídani tak v 8:40 hod vyrážíme a míříme skrze stádo semaforů do Dětřichova, kde jsme předešlého dne přerušili jízdu. Na svou původní trasu jsme se tak dostali v devět hodin a pokračovali severním směrem. Ve Filipovce Mirouš odbočil vlevo a tak jsme navštívili další z nejsevernějších obcí, která se nazývala Andělka. U hranic proběhla otočka a po návratu do Filipovky a korekci směru pokračujeme dále po plánované cestě. Jednou neplánovanou zastávkou byla rychlá stopka uprostřed luk, kde zrovna šmajdal páč (Čáp bílý). Jak se nám kilometry pod koly míhají, přijíždíme do Pertoltic, kde po chvíli nacházíme pohraniční šoustku do Bulovky. Další cestou na Řasnici však narážíme na neprůjezdnou oblast a proto míříme zpět do Bulovky, kde opětovně musíme poněkud redukovat trasu. V Krásném Lese u objížďky chytil Mirouš nerva a vydýchává to uprostřed křižovatky. Nicméně následně pokračujeme dále a byť míjíme městečka pod Smrkem, projíždíme Raspenavou, kde tankujeme opět u Eurooilu Čepro (1l-36,20 Kč), kolem Hejnice dále po naší trase. Tady jsme měli původně začínat a proto jsem z Hejnice vyjížděli v 11:50 hod. Zde byla původně naplánována odbočka ve Smědavě, ale po upozornění od motorkáře Petra, je tato cesta neprůjezdná a proto je zvolena objízdná trasa kolem vodní nádrže Souš. Tato cesta je ale velice příjemná a poskytuje množství zajímavých zatáček. No prostě pro motorkáře skvělé. Není to ale na nějaké rychlosti, protože se po cestě pohybují i bruslaři a tak je to lepší spíše pro choppery. Po zážitku ze super silnice se dostáváme na éčkovou silnici a kolem pumpy na Mýtě, kde tankuje jenom Harry, jedeme dál po své trase. Jako motorkáři nejsme sami a jen o několik minut později díky několika semaforům dojíždíme další hlouček motorkářů a ze zad k nám přijíždí ještě další. V tomto improvizovaném a neplánovaném motosrazu pokračujeme až do Rokytnice, kde odbočujeme na vedlejší silnici po které však do Jilemnice míříme také. Následně odbočujeme na Vrchlabí a jedeme až ke kruháku, kde na chvíli sjedeme z trasy do Dolní Branné, kde se nachází motorest „Na Kovárně“ kde jsme se vždycky velice slušně najedli. Tak jsme si objednali polévku, kterou Harry hnedle zvrhnul – takový hlad jsem ještě neviděl :-) No byl trošku hrrr a tak si alespoň postěžoval, že je trošku slanější. Nicméně svíčková překvapila. Míra si stěžuje, že maso na pečeni bylo málo upečené. Jsme v Krkonoších a tak to chápeme, Bramborák je málo bramborovej a kyselo málo kyselý. Nicméně po návratu do Vrchlabí tankujeme u Benziny (1l – 35,20 Kč). Za Vrchlabím jedem dále po plánované cestě, ale díky objížďce Černého Dolu a Jánských Lázní, jedeme rovnou do Mladých Buků, kde se opět napojujeme na svou plánovanou trasu po které pokračujeme dále až do Trutnova, kde se zastavujeme v krámku a probíhá nákup potravin na případný ohníček. Ve tři čtvrtě na 4 je nakoupeno a my pokračujeme po cestě do Adršpachu. Do kempu přijíždíme pět minut před pátou a zajišťujeme ubytování v předem objednané chatce. Tady vyšlo ubytování na dva dny každého na 360,- Kč a tedy 180,- Kč na den a osobu. Následně proběhla koupačka – žetonové sprchy – jeden žeton 15,- Kč na 5 minut což docela stačí, protože sprchy jsou vybaveny zařízením start stop. Jak perličku je nutno uvést, že ke sprše jedeme na motorce – asi 100 metrů. Posléze vyrazil Harry na dřevo a přinesl něco tak trošku jako že syrového a tak vyrazil za chvíli znovu a tentokrát přinesl dlouhý suchý kmínek. Šikovný to hošík stihnul ještě na vrátnici vypůjčit pilu a sekeru. Vše pak začalo spět k tomu, že ohníček bude a tak se k večeru začaly opékat klobásky. Mňam, mlask. Trošku nedostatkem bylo, že kiosek zavřel v sedm večer. No ještě, že byly prázdné lahvičky od koly. Všichni pak šli chrnět, protože druhý den byl naplánován výlet do Adršpaškých skal.
- den – Pěší výlet do Adršpašských skal.
Co říci k ránu. Mňo Limík se v 8 ráno probudil a nemohl se otočit, neboť ho něco šťouchalo do ramene. Následně zjistil, že Harry vrtící se v noci na bidle, uvolnil jedno z podpůrných prkének a to spadlo na Limíka. No nicméně všichni ráno vstali a zjistil, že v noci trošku sprchlo. Takže po klasické snídani se všichni převlékli nikoliv do motorkářského oděvu, ale do normálního výletního a vyrazil jsme do Adršpašských skal. Na parkovišti jsme nejprve poplatili každý 40 Kč. za parkovné a následně každý 70 Kč. za vstup do skal. Úderem půl jedenácté vstupujeme do areálu skal a začínáme s prohlídkou skalního města. Mírovy všechny skály připomínají „kokoty“ všech druhů a velikostí. Postupně tak docházíme ke zdejšímu jezírku a míříme k pokladně, kde každý za 50,- Kč dostáváme vstupenku a šplháme po žebříčku vzhůru. Před námi kvačí jakási paní s malým klučinou, kterej krásně šlape a žvatlá. Naučili jsme ho nové slovo „mamlas“ Po chvíli již sestupujeme k lodičce a nastupujeme na plavbu. Starší pán má několik velice zajímavých hlášek a tak vidíme nejen pozůstatky Titaniku, ale i Michaela Jacksona a leteckou výpravu Polské rodiny Kaczinskich. V přístavu Singapur vystupujeme a naše kročeje se ubírají k velkému vodopádu. Tam to chvilku trvalo, ale na 4 zahulákání „Vodníku, vodu.“ se kýžený vodopád spustil. Škoda, že to nikoho neochlustalo a to tam pár lidí bylo. No nic, další pěšinou míříme do prostoru dalších skal a na kovovém zábradlí Harry zkouší tzv. Hasičský sjezd. O něco později docházíme k Myší díře, kterou se protáhneme k ozvěně a následně k východu ze skal. Z harryho vypadla zajímavá teorie o vzniku jména obce. Majitel panství šel jednoho dne se svým hajným Bachem do lesa. V lese si potřeboval šlechtic odskočit a vrazil tedy svou pušku hajnému do ruky se slovy „A drž, Bach.“ Z toho pak zkomolením vzniklo slovo Adršpach. Nevím v každém pádě je to teorie zajímavá. Z parkoviště po několika dalších minutách odjíždíme do Teplic nad Metují, kde si v hotelu Orlík dáváme oběd – dnes kupodivu nikdo nebrblá a všichni debužírují. Po dožvýkání chutného oběda opět usedáme na své oře a vyjíždíme do obce Skály, která leží kousek za Teplicemi. Nad stejnojmennou obcí se má nacházet zřícenina skalního hradu Skály, neboli Bishofsteinu. Trošku bloudění a pak Limík zastavil nějaké vozidlo jehož osádka poradila v další cestě a tak již za 10 minut stojí motorky u zámecké zdi a všichni tři šlapeme kolem zídky ke kopečku na němž se tyčí hrad s vyhlídkovou plošinou. Ukončili jsme prohlídku skal a velice sporých zbytků hradu a po návratu k motorkám je startujeme a odjíždíme do Teplic. Zde na náměstí proběhl nákup buřtíků na večerní ohníček a všichni odjíždíme do campu. Následovala koupačka a Harry vyrazil opět na dřevo. Míra s Limíkem šli do kiosku upravovat trasu, ale zjistili, že kiosek otevírá až v 5 odpoledne. Tak Limík nelenil, popadl dvě prázdné lahve od coly a odjel do hotelu Orlík pro točené pivo. Po jeho návratu – v 16:25 byl kiosek otevřen. No nic pijeme nejprve dovezené pivo Gambrinus a pak teprve Krakonoše z kiosku. V campu se také zjevila nějaká omladina, která se nám snažila zabrat ohniště s připraveným dřevem, ale byli Limíkem odesláni do správných mezí. Harry mezitím přišel s dalším dřívím a tak jsme rozdělai oheň. Nutno podotknouti, že docela včas, neboť po chvíli, když už jsme měli šikovný žhavý základ, začalo dost hnusně pršet a omladina – gymnaziální studentíci i s dvěmi profesorkami marně zapalovali mokré klestí. Později jim Limík oheň zapálil pomocí březové kůry a ač jim byla nabídnuta možnost opékání vuřtů na našem ohni, odmítli – patrně mladistvá hrdost :-) Nicméně počasí se později kapánek umoudřilo a dříví sušené kolem ohně docela slušně vyschlo, tak jsme mohli posedět, požírat vuřta a klábosit u ohníčku a do pozdního večera. Kolem půlnoci odcházíme opět na kutě a těšíme se na zítřejší cestu.
- den – Končící severní roud (road)
Čtvrtého dne z rána máme budíky nataženy na 7:30 hod., neboť je před námi další přesunový den po severní hranici republiky. Kouknu ven a co vidím, zřejmě propršelo celou noc a mraky na obloze se stále zlověstně honí. Balíme a Mirouš kolem nás poskakuje neustále se slovy „Už pojedem?“ Popoháněni neustálým Miroušovým kibicováním jsem brzy zabalili a Mirouš píše do kroniky, že Harry zdržuje. Nasedneme na oře své a jdeme vrátit klíče od chatky na recepci campu. Za dvě minuty jsme s Harrym připraveni k odjezdu, ale Mioruš chybí. Za chvíli se vynořil s paštikou a rohlíkem, usedá na svou motorku a v klidu pojídá dalších deset minut. Čekáme tedy s Harrym až panáček dojí a pak teprve vyrážíme. Jo a pak kdo zdržuje, že ano? Ale to nechám na posouzení čtenáře. Míra sice později argumentuje tím, že Limík tvrdil, že si půjde kafe uvařit později při odjezdu a že nebyl připraven na tuto variantu, že si Limík uvaří kafe cestou na WC a bude ho pak srkat hodinu u chatky při balení. No ale konečně jsme na cestě do Police nad Metují, kde tankujeme u KM- Prona (l1 – 36,50 Kč). Pokračujeme dále do Náchoda, kde se proplétáme městem a míříme do Dobrošova, kde mám e zastávku a podnikáme krátkou prohlídku v okolí dělostřelecké pevnosti. Posléze se již odebíráme do centra Orlických hor, které projíždíme a na jednom z vysokých kopců vjíždíme i do mlhy. Zima je tu taky docela statečná a odhadujeme ji mezi cca 5 – 10 stupňů Celsia, neboť začíná jít pára od kušny. Zanedlouho však již sjíždíme dolů do Neratova, kde zastavujeme u zajímavého kostela, který má skleněnou střechu. Další zastávka je následně až v Králíkách, kde tankujeme u Benziny na nejdražší pumpě celého našeho okruhu (1l – 36,90 Kč). Po doplnění PHM se vydáváme dále do Hanušovic, kde zastavujeme u restaurace Formanka. Tady budeme požírat dnešní oběd, protože Míra tvrdí, že tuto hospodu zná. Vlezeme dovnitř a objednáváme žvanec. Limík si dává něco s knedlíkem, Harry objednal kuřecí řízek Ondráš a Mira touží po smažených žampionech. Všem donesli dobře vypadající krmi a nutno podotknout, že i chutnou, ale Míra již tradičně ofrňuje, no přiznám, že kdyby mi někdo donesl na talíři dva trošku větší smažené žampiony, tak bych se také tvářil trošku divně, ale Limíkovi a Harrymu to přišlo docela směšné. To tam nahoře někdo Mirouše trestá za tu ranní paštiku :-). Začalo se také vylepšovat počasí a teplota stoupá. Po obědě vyrážíme dál na cestu k Jeseníku a zastavujeme u jeskyní Na Pomezí. Mirouš říká, že na prohlídku nepůjde a tak jdou jen Harry s Limíkem. Nicméně zjišťují, že tady je prohlídka až za půl hodiny a trvá 45 minut a to by bylo v docela nabitém dni poměrně velké zdržení, protože stále nevíme, kde budeme bydlet, neboť do plánovaného kempu v Osoblaze se Limíkovi nepodařilo dovolat. Snad tedy vyjde zastávka u jeskyní „Na Špičáku“. Jedeme tedy dále a jak později Harry poznamenal, Mirouš zde začíná svůj důležitý závod. Už od první chvíle se ujal vedení a ujížděl co jeho stroj dal. Minuli jsme tak Javorník, kde nezastavil ani na fotku u cedule a ujížděl stále dál a dál. Limík s Harrym se zatím u Vidnavy kochají za jízdy akrobatickými pokusy pilota Čmeláku, který krouží nad lány a asi hnojí, či co. No raději zpomalíme, abychom také nebyli pohnojeni. Mirouš zatím ujíždí svému času až na objížďku. Zbytek také po chvíli odbočuje a v odbočce u jakéhosi domku spatřujeme hejno cikánů z nichž jeden buší do plechů nějakého vraku sekerou. Jak Limík později poznamenal. „Taťka Cikán opravoval auto.“ Jedeme tedy k jeskyni Na Špičáku, ale Mirouš ani nepřibrzdil a ujíždí dál. No co Harrymu a Limíkovi zbývá, než jet také dále. Jeskyně holt dnes nebudou. Tak nás objížďka dovedla do Mikulovic, kde jsme měli odbočit na Zlaté Hory. Z neznámých důvodů však Mirouš pokračuje k polské hranici a tak Limík zastavuje a vyndavá mapu, kde kontroluje správnost odbočky. Po chvíli se Mirouš vrací a pokračuje správným směrem. Také otáčíme a hledáme, kde Míra čeká, no našli jsme ho po 10 minutách na pumpě. Nevadí. Jedeme tedy do Zlatých hor, kde tankujeme u Eurooilu Čepro (1l – 35,20). Zanedlouho jsem již opět na cestě a míříme do Osoblahy. Tam jsme nalezli zavřený prázdný camp a tak se šel Limík optat do stánku co se děje. Vysvětlením mu bylo, že na recepci je tel. číslo na které se má zavolat a přijde správcová. Tak Limík na uvedené číslo o pár minut později zavolal. Uslyšel rozmrzelý hlas jisté ženy a když to sdělil ostatním, dostavily se smíšené pocity, ale když se pak paní správcová dostavila s úsměvem na tváři a na vysvětlenou uvedla, že si šla odpoledne trošku schrupnout, tak bylo vše vysvětleno. Ubytovala nás v naprosto prázdném campíku, který byl nevelký, ale čistý a příjemný. Nutno podotknouti, že i cena byla příznivá, protože jsme zaplatili dohromady 125,- Kč za ubytování, což je jeden stan a tři lidé. Na motorku neměli účetní položku. Logicky tak ubytování vyšlo jednoho na 41,70- Kč na noc. Po rozbalení stanu jsme se odebrali do kiosku z nějž Harry odešel do krámu a najít nějakou restauraci. Limík zůstal s Miroušem v kiosku a dali si smažené hranolky, bramboráky a smažený sýr. Harry se později dostavil s malým nákupem a dodal, že našel restauraci, kde se docela slušně najedl, prý velká porce bez užití polotovarů. Harry ještě zvečera pogratuloval k Miroušovi k prvnímu Místu v jeho dnešním závodě, Limík trval na zapsání do kroniky, že máme celý camp jen a jen pro sebe, Mirouš brblal a pak jsme šli chrnět a nabrat síly na zítřejší dlouhou cestu na jih Moravy.
- den – Moravská severojižní aveny (avenue)
Dnešní ráno proběhlo bez jakýchkoliv komplikací a vstávání v 7 nikomu nečinilo nějakou obtíž. O hodinu později a tedy v 8 hodin je zabaleno a my vyjíždíme směrem na dlouhý přesun k jihu Moravy. Z Osoblahy vyjíždíme na Bohušov, kde však poněkud špatně odbočíme a tak jedeme krátkou objížďkou k cíli naší první etapy cesty což je osada Pelhřimovy (polsky Pielgrzymovy), která leží přesně na hranici. Projedeme Slezské Rudoltice a vjíždíme na polňačku. Na křižovatce projíždíme rovně a potkáváme auto u jehož řidiče se ptáme jestli jedeme správně, ten tvrdí, že ano a tak vjíždíme do nějaké polské vesničky, kde zjišťujeme, že jsme neplánovaně překročili státní hranici, ale hlavně, že jsme úplně blbě a na té křižovatce jsem měli odbočit Doprava. Vracíme se tedy do polí a jedeme vlevo. Klasická polní cesta samý výmol, jamka a volné kamení po chvíli způsobí, že Miroušovi podklouzl nějaký kamínek či co a on vjíždí do houští při cestě. Od Limíka se mu za ten výlet do džungle dostává přezdívky Mauglí. V křáčí však nesetrval dlouho a již je opět na cestě a jedeme dále. Pak po cestu kříží srnka a běží před námi zajíc. No teď jen schází vlk a medvěd a víme, že jsme na dobrodružné cestě. Nicméně asi po čtvrt hodině zdoláváme cestu a dosáhli jsme osady Pelhřimovy. Tam Harry říká, že na tuto pomalou cestu má moc těžkou motorku a že musí jet trochu rychleji, neboť se mu blbě ovládá s čímž Limík souhlasí a následuje Harryho o chvíli později. Z této cesty stejně není kam uhnout. Mirouš říká, že si nechce zničit motorku a jede pomaleji. Harry následně čeká u začátku asfaltové cesty kam za chvíli doráží i Limík. Oba čekají na Mirouše, který po příjezdu ani nezastavuje a pokračuje dále Všichni tři se tak setkáváme u cedule Město Albrechtice odkud pokračujeme dále do Krnova, kde tankujeme u Benziny (1l – 36,50). Bez nějakých zajímavostí pokračujeme dále přes Opavu do Píště, za níž budeme překračovat státní hranici do Polska. To také proběhlo bez nějakých problémů a tak se přes Krzyžanowice dostáváme na přechod Bohumín, kde pokračujeme dále. Opět zde ale jsou semafory a vyfrézovaná silnice. Opravy se táhnou až do Karviné, kde tankujeme u Benziny (1l – 36,20). Zanedlouho již najíždíme na éčkovou silnici kol Českého Těšína na přechod Svrčinovec a do Čadce, kde odbočujeme a začíná peklo. Mířeje na Makov se dostáváme do pásu vesnic, které se táhnou od Čadce až téměř k Makovu a navazuje na sebe nedává jinou možnost, než celou cestu jet „50“ a to se před námi ještě celou cestu drželi slovenští cajti. No šílená cesta v tom pařáku. Konečně dosahujeme Makova a překračujeme státní hranici na Valašsku, kde zastavujeme na tankování ve Velkých Karlovicích u pumpy Podešva oil (1l – 35,90 Kč). O kousek dál zastavujeme u restaurace „U muzea“, kde obědváme ve 2 hodiny odpoledne. Harry moc nadšen z jídla není, Mirouš je neutrální a Limík je docela nadšen z Medvědí tlapky, nebo jak se to jmenovalo. Nicméně po obědě pokračujeme dále a na Slovenskou „50“ navazuje Valašská „50“ což je také soubor vsí spojených v jednu a neumožňující se nějak rozjet, no alespoň v klidu zažíváme. Tak se dostáváme do Koni, kde zastavujeme. Po fotce se chceme opět rozjet, což Harryho motocykl odmítá a nechce nastartovat. Nicméně drobná závadička na spínacím systému je velice rychle odstraněna a my jedeme dále. Tak nás cesta vede k Lopeníku, kde bohužel trošičku malinko kufrujeme a Limík hledá cestu na turistické mapě, která je vystavěna u nějaké horské chaty. Cesta byla nalezena a jedeme tedy kousek po turisticko – cyklistické trase na správnou silnici do Lopeníku. Odtud již cesta pokračuje nerušeně a bez komplikací až do Blatnice pod svatým Antonínkem, kde tankujeme u Vena-Trade (1l – 34,50 Kč). Opět bez komplikací se dostáváme do nejjižnějšího bodu naší cesty a tedy do vísky Lanžhot odkud pokračujeme do Břeclavi, kde nakupujeme nějaké potraviny na večer a zítřejší snídani. Následně nás již kola unášejí do campu Apollo nedaleko Lednice. Zde bylo ve srovnání se včerejškem ubytování dražší, neboť vyšlo osobu na 129,- Kč. Harry s Limíkem šli otestovat sprchy a pak šel Limík s Miroušem do kiosku na pár piv. Moc toho sice nemůžeme, neboť je zítřejší vstávání naplánováno na 5 hodinu ranní, protože bychom se měli vydat na cestu dlouhou přes 500 km a to člověk nemůže být moc knop. Harry odchází do náruče Morfeovy a klimbá až do okamžiku, kdy jej Mirouš probudí po vlezení do stanu tím, že na Harryho odhodí pár svých svršků a do stanu vpustí komáry, protože odmítá zavřít vchod. Sice tvrdí, že tam nic nevlítlo a že za to nemůže, ale my víme své. Následná noc proběhla ve stylu oplácávání se a vrtění.
- den – Jižní road
Tak jak jsem naznačil, proběhla noc v Apollu ve znamení oplácávání se, vrtění a nevalného spánku. Ráno tedy všichni vstali při zvuku budíků v 5 hodin a jali se balit. Nutno podotknouti, že k ránu trochu sprchlo a vše bylo opětovně vlhké, leč nevadí. Oblékli jsme se a díky komárům a podobným krvežíznivým stvořením snídáme v chůzi. Limík trošku lituje toho, že už nekouří, protože to docela dokázalo ty potvory udržet v uctivém odstupu. Nicméně v 6 hodin odjíždíme a míříme do Mikulova, kde tankujeme u CS Sedlec (1l – 35,20 Kč). Projíždíme Mikulovem a odbočujeme na Březí. Díky provozu v 7 hodin ráno zůstal Harry na křižovatce a tak Mirouš s Limíkem zastavují opodál. Bohužel si Mirouš vybral dost hloupé Místo na zastavení u škarpy a Limík jen viděl, jak Míra zašmátral nožkou a kde nic, tu nic, následně se již poroučel k zemi jak unavený pytel brambor. Rychle se zvedl a vypl motor, který stál běžel. To již dorazil i Harry a tak bylo snadné motorku zvednout. Nutno podotknouti, že po pádu prasklo pravé zrcátko, které silně naštvaný Mirouš odmontoval a strčil do brašny. Když Mirouš dosoptil, mohli jsme se všichni vydat dále směrem na Znojmo. V nějaké vísce za Drnholcem Míra objevil autoservis, kde sháněl nějaké dva šrouby, které mu chyběly v rámu motorky. Kde o ně přišel nikdo neví a Míra tvrdí, že mu je musel někdo v noci odmontovat. Zde Limík přišel na příjmení ke jménu Mauglí, které Mirouš nosí od včerejška. Miroušovo nové jméno budiž nadále Mauglí Vozembouch. Po půl hodině pokračujeme dále do Znojma, kde Harry našel nějakou prodejnu náhradních dílů na motocykly a Mirouš tam jde sehnat zrcátko avšak s negativním výsledkem. Dále nás vede cesta do Vranova nad Dyjí, kde opětovně tankujeme. Tentokrát u Eurooilu Čepro (1l – 35,50 Kč). Cesta ubíhala krásně dál akorát při drobných zastávkách si Mirouš stěžuje na chybějící pravé zrcátko. Projíždíme tak až do Smrčné, kde odbočujeme na silnici označenou jako slepá po cca 1500 metrech. Na konci silnice zjišťujeme, že je u vjezdu do lesa umístěn zákaz vjezdu, ale po konzultaci s místními obyvateli, kteří tvrdí, že se jedná jen o kousek a cajti tam dnes nejsou, tak to riskujeme a projíždíme do Rakouska. Zde se však nezdržujeme příliš dlouho a dojíždíme do Schlagum kde se větví silnice a Limík se tak jde zeptat do nějakého staveníčka kudy vede cesta. Po jeho návratu mu Mirouš i Harry tvrdí, že cesta je jasná a že mohli jet dále i bez ptaní. No nic. Přejíždíme tak státní hranici u Staňkova a v Chlumu u Třeboně opět tankujeme a opět u Eurooilu Čepro (1l – 34,20 Kč). Na této pumpě Harry zjišťuje, že má úplně sjetou přední pneumatiku a proto hodil řeč s jiným motorkářem, který shodou okolností přijel na tutéž pumpu. Ten Harrymu poradil nějaký pneuservis v Třeboni a v Českých Budějovicích a Harry tak na pár hodin opouští výpravu. Kde se setkají zatím neví, ale předběžně je plánován Vyšší Brod. Mirouš s Limíkem tak vyjíždí dále po trase a dostanou se až do Malont, kde Mírovi ve 12 hodin ruplo spojkové lanko. To jsme však nevěděli a tak než se na to přišlo čím to je, tak oprava zabrala 2 hodiny. Mezitím sjel Limík do Kaplic na poradu do místního motoservisu, ale bez nějakého úspěchu, pač servisman byl někde na cestách. Nicméně Limík měl sebou soupravu na opravu lanek a tak se vše zadařilo. Zejména když na Místo přijel i Harry s novou pneumatikou a jako specialista na lanka, spojku seřídil. Harry také vypověděl celou anabázi s pneumatikou, kde všude byla a kde ji nakonec sehnal a také důvod rychlého sjetí původní pneumatiky, kterým byl fakt, že původní majitel měl nazutou sportovní měkkou gumu, která snázeji podléhá opotřebení. Když už jsme tady stáli a pumpa byla pár metrů od nás, bylo doplněno PHM ve stanici SIlmet (1l – 35,80 Kč). Nicméně konečně můžeme vyrazit dál. Nastartovali jsme a vyrazili do Kaplice. Asi po 100 metrech praskla Limíkova tyčka od řazení a tak na 4ku musel dojet do Kaplice do servisu, kde požádal o zavaření. Oprava se nečekaně protáhla, neboť po zavaření tyčky bylo zjištěno, že nejde nadále řadit a tak si s přiohýbáním tyčky a laděním hrál jeden z mechaniků do 18:30 hod. Limík už už začal uvažovat nad zrušením pobytu v Babylonu, kde jsme měli objednánu chatku, ale Harry s Miroušem jej ukecali, že do Babylonu dojedou do půl desáté což byl nejkrajnější termín po telefonické dohodě se správcovou campu. Trasa, která měla nadále vést podél hranic to však nedovolovala a tak byla vybrána mnohem rychlejší cesta přes Budějovice, Strakonice kde proběhlo opětovné doplnění PHM na Benzině (1l – 35,90 Kč), Klatovy a Domažlice. Zanedlouho, ve 21 hod. jsme stanuli před branou campu v Babylonu a za námi šla paní správcová, které jsme tak nemuseli volat. Za ubytování bylo vydáno celkem 1230,- Kč, což je na osobu 410,- Kč a tedy na den 205,- Kč při pobytu ve 3-lůžkové chatce. Do pronajaté chatky jsme rychle naházeli věci a šupky dupky rychle na jedno pivko, neboť bylo otevřeno jen do 22. hodiny. Shodli jsme se na tom, že jinak byl den na zážitky „chudý“. Večer jsme padli do kanafasu jak zařezaní a zítra můžeme déle spát.
- den – Německá anabáze
Nedá se sice říci, že by jsme vstávali ráno, ale probuzení v 10 bylo na dovolené příjemné. Limík si ani nedával kafe. Padlo rozhodnutí dát si ranní sprchu, pač včerejšího dne to fakt stihnout nešlo. Tak se odjezd do Raichu protáhl až na 11:50 hod., kdy jsme vyrazili a před překročením státní hranice proběhlo doplnění PHM na pumpě Agip Folmava (1l – 34,50 Kč). Hned ve Furth im Waldu je dosti komplikovaná objížďka, ale zanedlouho jsme již v Chamu a Rodingu, kde jsme trošičku zakufrovali – nutno si vzít příště mapu jiného státu než je ČR – poznámka pro Limíka. Nicméně cesta byla zanedlouho nalezena a tak jsme přes Falkenstein dojeli do Donaustaufu, kde podle navigačních cedulek se nedá Walhalla minout. Parkovné ve výši 1,- Euro bylo uhrazeno a my vyšli na nevelký kopeček nad parkovištěm a mohli tak upřít své zraky na mramorový antický chrám. Je to opravdu docela velká stavba. Škoda jen, že akorát probíhaly opravy vnějšího schodiště a také ve vnitřních prostorách byla třetína prostoru zastavěna lešením. proto šel dovnitř akorát Limík, který dal 3,- Eura za vstup a nafotil vnitřek, tedy alespoň to co bylo vidět. Mirouš a Harry počkali venku a kochali se pohledem do údolí Dunaje. Následoval odjezd. Do původně plánovaného Řezna se Mírovi nechce, že prý je to daleko a bude muset dvakrát tankovat. Proto jedeme stejnou cestou zpět a tankujeme ve Falkensteinu na pumpě Avia (1l – 1,579 E). Při zpáteční cestě se od Chamu za námi drželi němečtí cajti až na konec té objížďky ve Furth im Waldu, je to opravdu trošku náročnější na orientaci. Limík se zde také jednou nějak zamyslel a zapomněl odbočit, ale stačil ještě ukázat ostatním, aby odbočili a tak je za chvíli dojel. Po cestě jsme také zjistili, že teplota dosáhla k 37 stupňům Celsia což je teplota, kdy se nedá dělat nic jiného než sedět v hospodě, jak trefně dodal Míra. Jedinou závadou tedy je, že na Limíkově motorce se začíná asi vysypávat převodovka, protože podřazování je složitější a 6ka občas nejde vůbec. Díky tomu má i trošku vyšší spotřebu než obvykle. Nicméně v 16:20 jsme dorazili opět do Babylonu a šli do kiosku na pivo. Dnes měli již Gambrinus 10 a tak to docela šlo a docela slušně zde vaří, alespoň nikdo nemrmlal. K večeru jsme šli spát s tím, že zítra je poslední den našeho kolečka kolem republiky.
- den – Západočeská závěrečka
Ranní budček v 8 hodin proběhl bez jakýchkoliv komplikací. Všichni jsme zabalili a odevzdáváme klíče od chatky. K snídani si Limík poručil v kiosku 6 rohlíku, 3 medíky, 3 máslíčka a půl litru mléka čímž Harryho i Morouše docela dostal a Harry si Limíka fotí. No připouštím, že se to zdá býti docela neobvyklé. Následně ale v 9:15 odjíždíme z campu a tankujeme u Tank ONO Havlovice (1l – 33,50 Kč). Za pumpou se také loučí Mirouš s Limíkem a Harrym a jede nejpřímější cestou k domovu. Harry s Limíkem tak odbočují na Trhanov, kde je z původního směru vychyluje objížďka, ale zanedlouho se opět vrací na plánovanou cestu a míří dále. U Železné jsme chtěli odbočit na Dianu, ale zákaz vjezdu nám v tom zabránil a musíme se tak vrátit a objet uzavřenou silnici přes Přimdu. Po cestě jsme ale narazili na zříceniny kostela sv. Apoleny. U Svaté Kateřina jsme zpět na své cestě, ale u Nových Domků je další zákaz a tak musíme objet uzavřenou oblast přes Planou, kde chce Limík tankovat. Nicméně je to zde velice blbě značeno, takže jsme projeli celým městem – takové kolečko zpět na silnici na kterou jsme najeli. PHM však bylo zdárně doplněno na Eurooilu Čepro (1l – 35,50 Kč.) a my mohli pokračovat dále. Z Plané však již jedeme po plánované cestě přes Aš do Hranic a na Trojmezí, abychom tak dosáhli nejzápadnějšího bodu celé cesty a také naší republiky. Odtud se naše cesta dala přes Hranice do německé lázeňské oblasti, kterou jsme projeli docela svižně, abychom se mohli zastavit na doplnění PHM ve Vojtanově na pumpě Armex (1l – 36 Kč). Tam jsme také dostali tip na jednu restauraci ve Skalné, kde prý dobře vaří. Skalná je i na naší trase, ale ještě předtím jsme zastavili u zříceniny hradu ve Starém rybníku a odbočili do přírodní rezervace SOOs na bahenní mofety. Dojeli jsme tam ve 14:20 a vydali se na prohlídku za vstupné 70,- Kč na osobu. Bohužel jediné co v rezervaci fungovalo, byl Císařský pramen a muzeum. Ze všech vývěrů plynu bylo patrno je 5 děr, kde bublala voda. Jinak bahno bylo všude vyschlé a tak se lokalitou táhl jen zápach různých plynů. No bylo to trošku zklamání, ale muzeum a pak ukázka sokolnictví vše poněkud napravila. Následně se Limík s Harrym vypravili do Skalné, kde nalezli v 15:30 hod. doporučenou restauraci „V Chaloupce“ a již seděli u stolu a koukali do jídelního lístku. Výběr měli pestrý, ale upoutal nás půlkilový řízek Franta s bramboráky a tak jsme si ho objednali. Za cenu 250 Kč nám nepřišel nějak předražený, ale cenově přiměřený. Za půl hodiny nám bylo přineseno prkno, které bylo zakryto řízkem s oblohou a zmíněnými bramboráky. No skoro se to nedalo sníst a Harry dokonce nechal tři čtvrtě jednoho bramboráku. Po tomto náročném výkonu můžeme pokračovat dále do Krušných hor a tak jedeme po trase přes Kraslice. Před Přebuzí jsme měli odbočit, ale vjeli jsme do obce, kde byl učiněn dotaz a následná korekce směru. V praxi to vypadalo tak, že nám nezbylo než se vrátit na křižovatečku a odbočit na osadu Jelení a označník je uveden pouze pro cyklisty. Až do Nových Hamrů byla cesta velice slušná, ale mezi Novými Hamry a Horní Blatnou, je to jedna velká past na mamuty. Ta silnice je prostě docela dost strašidelná i když je označena cedulí „Pozor výtluky“ na silnici se však nenacházejí výtluky ale opravdové jámy, které občas, když svítí sluníčko v kombinaci s jeho prosvitem lesním porostem, fakt nejsou vidět. Tak nějak jsme dojeli do Horní Blatné a následně do Božího Daru je již silnice trošku lepší. V Božím daru Limík v 18:40 hod opětovně doplnil PHM (1l – 36,50 Kč). Za Božím Darem jsme se sjeli jen podívat na Klínovec a pokračovali dále až do Kryštofových Hamrů. Zde jsme nemohli nalézt odbočku a dotazem u místních obyvatel bylo zjištěno, že je stejně takřka nesjízdná nehledě na fakt, že tam prý stejně asi hlídkují cajti. Proto byla trasa upravena a přes Výsluní jsme dojeli nad Chomutov, kde bylo dokončeno celé kolečko kol, republiky a tak byl splněn cíl cesty. Ještě zbývalo pár kilometrů do Ročova. Tam bylo naposledy doplněno PHM u pumpy Spinel Trade (1l – 34,90 Kč) a ve 20:30 byla ukončena cesta opět u Mirouše doma.
Přidat do oblibených uživatelů
Hora Svatého Šebestiána
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Jak jsme objeli republiku
