Jarní výlet Českým krasem

Jarním Českým krasem

Duben se pomalu chýlí ke konci, všechny předpovědi slibují hezký den. Lákavá příležitost pro hezkou procházku Jarní přírodou. Pro takovou vycházku je přírodní rezervace Karlštejn v Českém krasu jako stvořená. Na Smíchovské nádraží nedaleko, dávám do batohu mapu, fot'ák a pár zbytečností a kolem osmé padám z vlaku v Berouně.

Zatím je dost chladno, chvíli si vyčítám že jsem vyrazil nalehko, na náměstí se stavuju u řezníka na lehkou snídani a pak Pražskou bránou, přes lávku a za Berounkou Doprava na červenou turistickou. Ta mne už u nemocnice vyvede z města na stráň nad Berounem a míří k prvnímu rozcestí, Dubu na Herinkách.

Dávám vale civilizaci a vstupuju do lesa se statnými duby a štíhlou bučinou. Už tady mě vítá koberec bíle kvetoucích sasanek hajních občas porušený skromnějšími trsy fialek lesních. Občas se objeví i osamělý modrý kvítek podléšky ale jejich čas už skončil, přírodní hodiny jsou neúprosné. Hezký pohled, jaro je v plném proudu.

Zvlněná cesta mě za prvé zahřeje a za druhé přivede k rozcestí u Dubu na Herinkách. Nový dub který před lety nahradil svého zemřevšího předchůdce se má,pokud mohu soudit, stále čile k světu a v plaňkové ohrádce snad odolá okusu a rozmarům počasí. Za rozcestím pokračuju Národní přírodní rezervací Karlštejn cestou po úbočí kopce zastíněnou partií lesa ale sasankám ani stín nevadí, kvetou ostošest.

Sestup ze strmé lesní stráně mě přivede přímo do Svatého Jana pod Skalou, na most přes Kačák alias Loděnici a Doprava kolem hřbitova s kaplí sv.Maxmiliána ke klášteru benediktinů a kostelu Narození sv.Jana Křtitele. Ten komplex, včetně jeskyně a pramenu sv.Ivana jistě tu už mnohokrát byl zevrubně popsán, takže nebudu nosit dříví do lesa, dneska jdu za jarem.

Za Svatým Janem pokračuje cesta podél bezejmenného potůčku k rozcestí Propadlé vody. I tady by srdce botanikovo zaplesalo. Na skále za zdí kláštera úporně se držící tařice skalní, pod skálou trsy prvosenky a u potůčku žluté koberce sasanky pryskyřníkovité. Ta ve stinných a vlhčích partií přebírá vládu nad sasankou hajní. Není ani nouze o krásné modrofialové kvítky hrachoru lechy Jarní a dymnivky duté.

Kamenitá cesta dál prudce stoupá hlubokým údolím až k rozcestí Propadlé vody kde křižuje zelenou od Srbska k hornickému skanzenu Solvayovy lomy. Já pokračuju dál za rozcestí a po chvíli odbočuju doleva neznačenou cestou lesem v naději že dojdu k rozcestí U lomu. Cesta se mi zdá podezřele dlouhá ale povedlo se. Z rozcestí kousek po modré která pak odbočuje k Loděnici a dál rovnou cestou krajem lesa a mezi poli do Bubovic. Tady vážně uvažuju o návštěvě hospody ale pohled na hodinky mi říká že je ještě brzy. V deset hodin kvůli mě určitě neotevřou. Na návsi u kapličky fotím a obracím se cestou po silnici k rozcestí Boubová.

Tam silnici křižuje červená značka a po ní doleva stoupám lesem Doutnáč. To je lesní bezzásahová oblast v rozloze asi 67 hektarů ponechaná svému osudu bez zásahu člověka. Jak chvályhodné. Cesta lesem obchází vrch Doutnáč a na jeho jižním svahu se potkává s Bubovickým potokem. Bezvýznamný potůček zvláště v době kdy dlouho nepršelo, na jeho vlhkých kamenitých březích další všemožnými barvami hýřící koberce Jarních květů. Tedy všemožnými ne, převažuje bílá, žlutá a modrofialová.

Cesta po proudu potoka mne romantickým údolím přivede k dalšímu zastavení, Bubovickým vodopádům. Ta trocha vody v potoce je dokáže sotva naplnit takže voda se přes skály a balvany sotva převaluje. Žádná Niagara ale takové naše malé české ale hezké. Snad foto napoví. Sestupuju kamenitou stezkou a fotím co se dá. Pár mladých cyklistů vláčí své stroje do kopce proti mě tak jim dělám místo při krkolomném výstupu.

Pod vodopády se skalnatá soutěska rozevírá a vede podél potoka ke druhdy turisticky slavné Kubrychtově boudě. Kde ty loňské sněhy jsou.Tady se už možná jedná o předloňské. Od boudy potok pokračuje se žlutou do Srbska aby tam odevzdal své chudé vody Berounce a já dál k východu po červené k Dubu sedmi bratří a Karlštejnu. Příjemná cesta lesem nabízí další záplavu bílých i žlutých sasanek, bílé kvítky šťavelu a ptačince, fialovou lechu a nažloutlou kyčelnici. K Dubu sedmi bratří se znatelně svažuje takže jsem rád že nejdu obráceně.

Od dubu kolem Budňanského potoka a kolem hradu a od rozcestí Karlštejn - Pod hradem zase výživné stoupání lesní cestou a po půldruhém kilometru za sinicí do Třebaně cesta loukou pozlacenou záplavou pampelišek s výhledy k jihu k Řevnicům a na severní straně lemovanou dlouhou řadou rozkvetlých trnkových keřů a planých třešní. Pak přes další silnici a už jsem v Mořince. Procházím vsí za občasného štěkotu nejlepších přátel člověka a za ní poslední hezký úsek dnešní jarní trasy, cesta lesem a rozkvetlými loukami k silnici do vsi Karlík.

Před Karlíkem červená uhýbá doleva k Vonoklasům, já dojdu do vsi a na rozcestí odbočuju na zelenou a poslední dva kilometry mne přivádí do civilizace, do obce Dobřichovice. Tam se ještě stavuju a fotím v zámku, chvíli čekám na vlak a příjemně ucabrtán s dobitými baterkami vracím se k domovu s konstatováním že dnešní jarní vycházka se nadobyčej vyvedla.

Poznámka nakonec. Abych se nechlubil cizím peřím, většinu zmíněné květeny identifikoval rostlinopisec našeho All Starc Teamu.
Zdrávi došli, zase někdy. Seventy