Jaro na Kokořínsku, jen Houska a Doksy, Pt. 2

24.5.2024

Venkovní aktivity jsou vždy závislé na počasí, takže kolikrát se plány na nějaký středně dlouhý výlet vlivem povětrnostních podmínek smrsknou na redukovaný výsledek, což se stalo právě v pátek.

Ale nepředbíhejme. Jak jsem slíbil (celkem neprozřetelně), ráno si jdu zaplavat do vedlejšího Černého rybníka. Tak trošku to mám jako náhražku na domácí raní studenou sprchu. Voda je opravdu chladná a ne příliš čistá. S tou plavbou to ovšem moc nepřeháním, pouze k plovoucímu molu uprostřed rybníka (tak 30 m tam a stejně zpátky). Naštěstí je v provozu i sprcha, takže tu ne zcela voňavou vodu mohu trošku spláchnout. A k k velkému potěšení, hospůdka u rybníka otevírá již časně, tedy v 7.00, hlavně kvůli rybářům, kteří se tu shlukují. Tím pádem posnídám džbánek piva (Plzeň v slušné ceně 51,- Kč).

Jak jsem po návratu do ubykace zjistil, k ranní plavbě se odhodlal i Václav, který tím plní triatlonový trénink.

Ráno vypadá zatím celkem solidně, takže v kýžený čas (povětšinou 9.30, což si po desítkách let nikdo nepamatuje) se srocujeme k výpravě.

První metry či kilometry jsou tvořeny jízdou po slušných cestách tedy přímo do Dubé, kde se vydáme po hlavní cestě očíslované jako 259 (s cyklotrasou 211). Je to samozřejmě náš včerejší dojezdový úsek a platí to nejen k Rozprechtickému rybníku a údolím Křenovského potoka. Okolí doprovází spousta skalních stěn a bloků, takže kochacích příležitostí pár je.

Když jsem plánoval trasu, přemýšlel jsem o nějaké zkratce a podle některých map by to šlo z části po zelené TZ od samoty Beškovský důl. Ačkoliv jsem posílal data trasy, přesto se čelo výpravy odbočkou nezabývala a nebýt zvýšeného hlasu, jeli by po cestě dál.

První metry po šotolinové cestě vypadají relativně slušně, byť občas se vyskytuje nějaká ta louže, ale hlavně neodklizená větev z lesní cestě. Zelené značení je k dispozici cca 300 m, dál pokračuje cesta bez značky a projevuje se to nakonec i v kvalitě povrchu.

Cesta sice stoupá celkem snesitelně, nicméně místy je dosti zaneřáděná, takže z kol slezou i majitelé elektrokola.

Poněkud roztroušeně se scházíme na naštěstí již opět asfaltce, kde se připojíme k cyklotrase 0015. Borisovi poněkud hapruje elektrický pohon, což nakonec vyřeší celkovým resetováním systému. Zbytek sjíždí do blízkých Blatců a dál do údolíčka říčky Pšovky (poblíž prameniště). Turistické značky upozorňují, že jsme pod Houskou, i osídlení se nazývá Dolní Houska. První dnešní cíl, tedy hrad Houska nás už ostatně výhledy vábil při sjezdu. U rozcestí tradičně zavřená hospoda (čeká až na odpolední příjezd chalupářů). To už by se nějak přežilo, ale větší problém je, že začíná mrholit. Jak známo, utopenému déšť nevadí, takže zatím v mrholení pokračujeme k hradu, cestou ale déšť sílí, takže podle síly, otrlosti i lenosti se různě obléká, někdo to vydrží skoro až do konce, tedy ke hradu, kam musíme překonat cca 150 výškových metrů. Že v samotné Housce (myšleno vsi) potkáme zavřenou hospodu ani neřešíme, do hradu to je ještě něco přes 1 km.

Houska je obležená dětmi. Tedy nějakou školní výpravou, což nám brání v okamžité účasti ve frontě u pokladny, která je zároveň i bufetovou výdejnou. Postupně dojíždí i další členové pelotonu. Zjištění, že se podává pivo, limo, káva i jiné laskominy přeci jen náladu vylepší. Do hradu se ovšem nikomu příliš nechce, takže jen tak očekáváme zlepšení podmínek. Přeci jen pršení by mělo ustávat, nebo minimálně nás minout. Bohužel radar naznačuje, že v původně plánovaných směrech bude srážková činnost pokračovat.

Těmi plánovanými směry ležely bohužel cíle jako Jestřebické pokličky i samotný Kokořín, čili těchto atrakcí jsme byli ušetření.

Po debatě volíme zkrácenou trasu směrem vesnice Kruh a Žďár. To jsou povětšinou prázdné osady s víkendovými chalupami. Ty chalupy jsou ale malebně postavené u skalních cest, takže si trošku dopřejeme pohledů na lidovou architekturu. Sjíždíme dál do Oken (to je jméno další vesnice). Na toto sídlo mám takovou příjemnou vzpomínku. Při jednom z prázdninových zájezdů mi někde pod Houskou praskla přehazovačka. Na Housku jsem tehdy nedojeli. Ale právě v Oknech mi místní poradili, že je tam člověk, co kola opravuje (jinak jsem myslel, že koupím novou přehazovačku v Doksech). Dotyčný pán tu sbíral různé trosky kol, co tu dle jeho slov „nechali Pražáci“. Těch trosek bylo víc než dost a mezi nimi zánovní přehazovačka Sachs. Společně jsme ji namontovali, tenkrát chtěl za ní 50,- Kč, dal sem mu stovku... Tuším že to byl rok 2007.

Ještě projedeme vedlejší Oborou a jsme v Doksech.

Většina cestovatelů doufá v nějaký oběd a protože poledne už bylo, zasedáme všichni v restaurantu poblíž Zooparku. Restaurace 4tuna má sice na mapách rozporuplné reference, nám se ale celkem poštěstilo.

Zamýšlený náhled k Mácháči se ale odkládá, protože opět začíná mrholit, čili volíme nejkratší trasu k návratu. Cyklo 25 nebo 0015. Osady Tachov (pod Tachovským vrchem), Korce, vyjíždíme v cíli u Černého rybníka, tedy na dohled naší základny.

Samozřejmě že déšť nakonec ustal, takže sluníčko nás vyhnalo k večernímu posezení v blízké hospůdce.

Pt. 1


Pt. 3