Jaro na Kokořínsku, z Nymburka do Dubé, Pt. 1

Ani jaro 2024 neznamená změnu zvyklostí, tedy nějaké to kolové putování ve vzdálenější (nebo bližší) krajině od našeho bydliště. Po různých debatách se letos velká část výletníků shodla na oblasti Polomených hor, neboli Kokořínska. Je to oblast, kde se pohybujeme v oblastech České křídové tabule, tedy v místech, kde se dají objevit podobné skály, jako známe od Adrspachu, přes Český ráj, neopomenem Budislav a okolí (Toulovcovy maštale), Českosaské Švýcarsko, Tiské stěny a podobně.

Na Kokořínsku se sice neobjevují rozsáhlá skalní města, spíše shluky skal, ale i tak je na co koukat. Polomené hory se oblasti říká, že ty atrakce jsou schované více v údolích a roklích a nedominují svému okolí jako třebas ty skalní města Českého ráje nebo Adršpachu.

 

23.5.2024

Jako vždy, část výpravy volí přiblížení k cíli kombinaci vlakového zájezdu a po té cyklovýletu. Nemění se to tedy ani letos, tentokrát naše skupina čítá čtyřčlennou sestavu. Vlaky jedou takřka na čas, i nakládání kol je poněkud snadnější, zejména v do Valašského expresu mezi Zábřehem a Kolínem, kupé na kole je hned na kraji vagónu, ne tedy někde uprostřed jako u jiných typů, kam se špatně zajíždí kvůli šířce řidítek a délce kol.

Tí naznačujeme i přestupní stanice, z Kolína ještě pokračujeme osobákem do Nymburka, dál už musíme vlastními silami (tedy dva členy výpravy již postrukuje elektrický pohon).

Nádraží v Nymburce je poněkud severně od městského jádra (na břehu Labe). Doufali jsme, že právě na půvabném nábřeží bude funkční nějaké zahrádka, to se ale nesplnilo, takže k předodjezdovému osvěžení musí posloužit restaurace Biograf na náměstí, kde se navíc koná nějaký farmářský trh. Po nákupu upomínkových předmětů, energetického zdroje (dochází baterky v cyklotachometru) můžeme vyrazit.

Z domova máme již vymyšlenou trasu a celkem úspěšně se jí držíme. Pokud možno po vedlejších cestách a cyklotrasách. Naším směrem sice z Nymburka žádná „cyklo“ nevede, ale silničky směr Dvory, Čilec, Straky nejsou nijak přehlcené dopravou, sem tam nějaký osobák, náklaďáků méně. Poněkud svérázné okolí osady Boží Dar (ne Krušné hory) naznačuje, že okolí Milovic se ještě zcela nezbavilo následků dočasného pobytu sovětských vojsk. Hlavně ještě nějaké viditelné neobydlené budovy. Bývalý vojenský prostor ale míjíme jen okrajově, obklopeni občasně vzrostlým smíšeným lesem, takže sluníčko příliš nepálí a i ten vítr je celkem snesitelný, ačkoliv jak je pravidlem většinou fouká proti. Volná krajina a malé návrší naznačuje, že je před námi větší sídlo což jsou Benátky nad Jizerou, máme ujeto nějakých 20 km, což je zhruba třetina plánované trasy, tedy i důvod k zastávce. Doporučeným podnikem je hotel Bílý páv. Podnik je poměrně nedávno opravený, personál ochotný, vaří vlastní pivo, čili v kombinaci s polévkou na posilnění hezká kombinace. Navíc na terase ukáže servírka volnou zásuvku, aby si Alena mohla trošku dobít baterku.

Výjezd k zámku jsme nakonec oželeli, naše trasa objíždí kopeček od západu a po kratším zaváhání najíždíme na pěknou cyklostezku, která evidentně vede po zrušené železnici. Mírně do kopce, ale užijeme si ji jen krátce odbočením na Zdětín, kde se napojíme na silnici 272, která je naštěstí rovněž méně frekventovaná. To se už na obzoru objevuje silueta známého hradu, který dominuje širokému okolí. Ačkoliv na Bezděz tedy nepojedeme, výhledů na hrad si ještě užijeme. Po zmíněné silnici se dopravíme do Chotětova, kde se konečně začínáme pohybovat v zajímavější krajině. Přejedeme prvotřídku 16 a ostřejším sjezdem k následujícím Nemyslovicím, na Velké Všelisy, kde odbočíme do Pekla. V našem případě jde o údolíčko přítoku Košáteckého potoka, kde si užijeme i přírodního povrchu do následujících Zamach a za nimi vrch Hradiště. Jakožto milovník rozhleden si nemůžu odepřít výstup na 19 m vysokou věž. Větší vrcholy jsou ještě více na západě, takže je tu celkem kruhový výhled, samozřejmě hlavně na blízké Kokořínsko, Bezděz ve více variantách, vzdálenější Ještěd, nechybí pupek Čech tedy Říp. Východně pak nížina, z které jsme dorazili, vysoký komín pak může naznačit kde je Mladá Boleslav.

Reklamy kolem sice slibují, že po cyklotrase s nízkým číslem 0009 musíme až do Mšena, kde můžeme zasednout k další přestávce.

Svým uspořádáním Mšeno prozrazuje, že jde o město, byť asi počet obyvatel nebude závratný. Ale je tu kostel, radnice, náměstí a několik hospod. Podle doporučení využijeme tu s názvem Zlatý lev.

Výhled na náměstí zdobí socha Panny Marie Immaculaty a moderní kašna. Za Mšenem už jsme konečně v těch Polomených horách. Projeví se to hned ostřejším stoupáním na Romanov, téměř nejvyšším kopcem na trase, kde se blížíme ke kótě 400m, dál zatáčkovými sjezdy k osadě Ráj, kde po předešlých reklamách kazí náladu zavřená hospoda, ale plusem je příjezd do údolí říčky Pšovky, která nás vyvede do Tubože a dál spolu s cyklotrasou 211 skalnatým okolím do Dubé, tedy takřka cíli zájezdu. Na dalším postupu se radíme v restauraci U Nováků, podle všeho, část výpravy je ji´ž ubytovaná, místo je u rybníka zvaného Černý, penzion U mě v domě. Rybník je spíše rybářský, ale k dispozici je zajímavá hospůdka, spíše bufet s vybranými pochoutkami, tedy typu buřtů na cibuli, prejtu apod.

Pt. 2



Pt. 3