Nymburk – Stará sladovna
Turistické cíle • Technická památka
Když prý Sasové a později Švédové v období třicetileté války vyplenili Nymburk, udělali to tak důkladně, že z obyvatel přežilo jen něco přes 20 osob. Tím pádem se i zapomnělo, co kde bylo, protože spousta budov byla pobořených nebo jinak zdevastovaných. Leckde dokonce museli obyvatelé opustit ještě nedodělané dílo.
Zcela to platí o zbytky sladovny, která je dnes přístupná v přízemí domu č. 166 v ulici U Staré sladovny. Sladovnické zařízení bylo objeveno v roce 1966 při předběžném archeologickém průzkumu a následně v roce 1996 v souvislostí s rekonstrukcí a dostavbou budovy pro potřeby MěÚ. V pracovních dnech tak může návštěvník volně vstoupit do samostatné expozice, kde je sladovnické zařízení zachované. Jde při tom o doklad technologie z renesanční doby z konce 16. a začátku 17. století.
V podstatě jed o soustavu topeniště a klenutého horkovzdušného rozvodu. Teplý vzduch zahříval jednotlivé dřevěné plošiny (lísky) na kterých bylo umístěno ječné zrno. Teplo podporovalo naklíčení ječmene, kterým vzniká základní surovina pro výrobu piva. Sladovnu nechal patrně vystavět Matyáš Hynek z Nysdorfu, jeden z právovárečných měšťanů. Sladovna byly zničen patrně za druhého vpádu Sasů v roce 1634. Za nejtragičtější den v historii města se považuje 16. srpen 1634. Město bylo takřka zcela vypleněné, stát zůstalo snad jen 11 domů a povražděni byli i obyvatelé, kteří hledali spasení v místním kostele sv. Jiljí.
Celé zařízení je zhotoveno z opuky a cihel. Devastace a rychlost švédského vpádu byla prý tak rychlá, že při odkrytí památky se dochovalo v topeništi ještě nachystané dřevo k dalšímu podpalu.