JAVORNÍKY aneb Nebezpečí je mým živlem... ( Retro 1984)

Fotografie (1)  • Foto: Franta

" Lidstvo je vůl !!" S týmto rčením odcházám z brumovského kůpališťa a idu rychlo balit saky paky na cestu. Sám ! Kamarádi sú pakoši a kromě piva a vody ke kúpání jich už nic nezajímá. S mojím nesmělým návrhem na čundr vřelo a búřlivo nesúhlasili a tož sem sa to - naštvál - a jedu sám... Negde, gde sem eště nebýl - co třeba Javorníky ?

V natřískaném vlaku a hicu na omdlítí jedu do Vsetína. Následuje cesta lokálků přes fantasticků krajinu do Velkých Karlovic. Hory a doly, typické valašské dědiny, přehrady u Karolinky - pořáď je na co vyvalovat bulváky - a pak konečná. Kúsek za zastávků stojí moc pěkný dřevěný kostel a vedle sú dřevěné chalupy s aj pěkně vyřezanýma štítama a vypadá to tady jak v tem slavném skanzénu v Rožnově. Je tu aj hospoda a tož si v ní dávám moc dobrú večeřu. No a potem už dlúhů a hluboků dolinů kmitám po asfaltovéj cestě hore do hor. Okolo cesty samé rakreační chatiska a chalupiska a u táboráků sedíja davy lufťáků a řvů, jak je na Valachoch krásně ! Je ... ale bez nich !

Potem sa trhám asfaltky a turistická značka mňa žene navrch do pořádného kopčiska. Mraky much ztrpčujú člověkovi život snáď na každém kroku...

Súmrak mňa zastihne už docela slušně vysoko nad dolinů. Je tu veličajzná paseka a tož si nad ňů v hoře rozbaluju spacák, pokuřuju a čumím na hvězdné panoráma valašského nebe.

Pak spánek a ...

... strašné leknutí !!!

Nade mňů stojí jakýsi chlap s lucerničků a hromovým hlasem sa ptá : " Co tady děláš ?!? "

" Co bych asi dělál - spím, šak nevidíte ?!? " odseknu mu, ale od leknutí sa třepu jak týdeň starý sulc.

" A co spíš tady v hoře - poď spat ke mně do stodoly," praví chlap. Já ale, hleďa na hodinky zjišťuju, že už budů tři a já sem chtěl stejně za hodinku vstávat a tož sa ně to vůbec neoplatí. Pasekář s veliků kabelů v jedné ruce - v téj druhéj má lucerničku - sa se mňů lúčí a těžkým krokem ide hore lesem do rodnéj chalupy. Ten krok má opravdu velice těžký - mosí byt narvaný jak šrúb ! Takéj - ledvá újde takových 50 metrů - tož slyším, jak ze žuchnutím padá na zem a po chvilce jeho chrápání. Pomály znova usínám takéj, gdyž vtom sa v hoře ozve výstřel jak z flinty ! To chlap znova vstál, šlápl na suchú halúzku a potem okolo mňa chodí ve velikých oblúkoch až do svítání...

Zrovna si balím spacák, gdyž sa mně zjevuje za zadniců a zúfalo praví : " Stará mňa doma zabije - já sem tú tašku aj s nákupem gdesi ztratíl !! "

Chvílu mu ju pomáhám hledat - ale bez úspěchu - a pak sa spolu lúčíme už definitívně. Já idu pořáď hore přes hřbétky, kopečky a iné hrbiska až navrch na hřebeň a napřeď k Malém Javorníku. Pak sa vracám - je to tady moc pěkné, na vrchu je to všady okolo lúka a pěkné smrčky, sú odcáď vidět Beskydy a na Slovenskéj straně aj Malá Fatra. Místama sa ale až po kolena brodím v mlze. Kúsek za vrchem s velikýma betonovýma křížama - Ztracencem - potkávám snáď 500 Slováků, keří tu sbírajú borůvky - ( po jejich sú to čučorietky), aby jich mohli prodávat v městoch po 50 Kčs za kilo !

Za velikým Javorníkem je špicovní horský prales a pak už sú Kasárňa, to je včil veliké středisko na rekreacu pro chudáky, co mosíja žit v zakúřených městoch a dýchat tam jakýsi smog, či co to je... Dolinů Podťatého okolo krásnéj dřevěnéj kapličky šlapu do Karlovic a tam je u autobusovéj zastávky hospoda a tož si dávám aj oběd.

Potem idu na vlak - jedu sa podívat kúsek za Valašsko : vystupuju v lázňách Teplice nad Bečvů. Je hrozné dusno, 4 hodiny odpoledňa a já sa s ruksakem na zádoch účastním poslední prohlídky ve Zbrašovských aragonitových jeskyňách.

Enom co vlezem do prvního podzemního sála, tož průvodce říká : " Potřeboval bych jednoho dobrovolníka, který by šel poslední a vždy na mne před vstupem do dalších prostor kývl, že jsme všichni ."

To bych nebýl ani já, abych sa nepřihlásil. V jeskyňách sú totiž na zemi ďůry, keré vedů snáď až do pekla a z nich stúpá jakýsi plyn smrťák a tož si tu lidi mosíja dávat pozor, aby sa ho nenadýchali - pes nebo kocúr by préj exnúl hneď ! No, hlavně že si vybral toho pravého a nejzodpovědnějšího člověka a za to si tu možu odložit baťoh na zem - prý sa tadyma budem vracat zpátky...

Enomže gdyž zme v tom posledním - Mramorovém sále s jakúsi výstavů škaredých olověných soch, tož ten blbec praví : " No a touto jeskyní naše prohlídka končí a až si to tady všechno prohlédnete, následujte mne tady k východu..."

Co včil ?!?

Bylo ně trapné mu připomínat, že mám ruksak na druhéj straně jeskyní a tož sem sa rozhodl sám a metál ze všeckých sil chodbami zpátky . Přiletěl sem tam, drapl baťoh a arak zpátky a eště sem stihl poslední trojicu turistů, gdyž už vycházali ven !! UFFF !!!

No lidi, zadýchaný sem eště býl, gdyž sem sa na druhéj straně drápal do kopca k Hranickéj propasti. Propasť je veličajzná a fantastická ďůra - neco jak Macocha, ale trošičku menší - a na dně je vidět hladina jezírka s kyselků, keré je prý hluboké ví jak 200 metrů !!

Jak si to tam tak oblézám po chodníčku dokolečka, tož zjišťuju, že z nejvyššího místa není vidět přímo dole. A tož zhazuju batoh, přelézám zábradlí a po prdeli jedu dole k posledním stromu , jako že sa ho chytím a nasísnu dole do téj strašnéj hlubiny. Enomže gdyž su tak 1 metr od něho, tož z hrůzů zjišťuju, že to není normální strom, ale enom jakýsi sucháč a já sa nemám o co zastavit !!!

V poslední chvili kopnu ze všeckých sil do suchára. To mňa na moment zarazí a já sa stačím chytit súsedního bučka a cúfám jak rak zpátky navrch.

Suchár praská a letí ze 70 - metrovéj výšky dole a tam s řóchnutím padá do jezírka !

Já už su za zábradlím u ruksaku a mám takovů klepanicu, že si nemožu ani zapálit ! A tož batoh na záda a prchám na vlak a honem dom !!

A hneď je po jednom čundru !!!