Jedeme do jižních Čech za rozhlednami a minipivovary – 3. den (zřícenina hradu Pořešín, pěší okruh přes rozhlednu Hradišťský vrch a po NS Údolím Černé, rozhledna Slabošovka a pivovar Studánky)

Už večer bylo ve Svachově Lhotce chladno, k ránu to bylo ještě horší. Zachumlali jsme se do další vrstvy dek a spali dál. Zajímavé je, že zima nezima, golfisté už snad v 8 přijížděli. My jsme se v půl deváté jen přesunuli z polohy v leže do polohy v sedě a odjeli někam za klidem, kde to půjde se na sluníčku nasnídat a převléknout se.

Ani jsme nejeli daleko. Na malém parkovišti na odbočce žluté turistické značky se nám docela líbilo. Auta nás sice trochu rušila, ale sluníčko už krásně hřálo. Houby jsme hned vystrčili na sluníčko, ať prosychají.

První zastávku jsme si naplánovali na zřícenině hradu Pořešín. Ota, který zříceniny až tak nemusí, dokonce nic nenamítá a když zjistil, že od 11 jsou na hradě rybí hody, kde točí pivo Žumberu, tak dokonce zajásal.

Hrad byl vybudován na ostrohu nad řekou Malší, západně od obce. Majitelem byl rod Bavorů ze Strakonic. První zmínka o něm je z r. 1312. Od r. 1423 ho vlastnili Rožmberkové, kteří ho r. 1434 nechali zbořit, aby ho neobsadili husité a nestal se jejich opěrným bodem.

Jediné parkoviště je na návsi, k hradu se musí asi 10 minut po zelené pěšky. Obyvatelé si klid zaslouží. Cestou je odbočka vlevo na bývalou hradní cestu a k vyhlídce na hrad. Volíme tuto možnost. Pohled shora je zajímavý. Ani se nemusíme vracet. Z vyhlídky se nechá k hradu sejít.
Rybí hody začínají. Ota si dal pivo, já domácí limonádu a jdu stát frontu na rybu. K tomu nám hraje příjemná muzika. Já moc hladu nemám, vždyť jsem před chvílí snídala. Dala jsem si jen bavorský vdolek, Ota klasiku - smaženého kapra se zelným salátem, okurkou a chlebem. Na závěr jsme doslova prolezli celou zříceninu. Jsou vidět hradní příkopy, zachovalé zbytky zdí a zlomek gotického portálu. Jednotné vstupné 60,- Kč používají na další průzkum a obnovu hradu, který začal tuším r. 2000. Nepospícháme, ať řidič vstřebá alkohol, i když daleko nejedeme.

Míříme na rozhlednu Slabošovka, je to jen pár km autem. Jenže zrada, opravuje se most, musí se to objet přes Blansko. Dočasně tuto rozhlednu rušíme.

Parkujeme v Blansku, odkud jsme si naplánovali cca 10 km dlouhý okruh - přes rozhlednu Hradišťský vrch u Kaplice a zpátky po NS Údolím Černé. Rozhledna byla zpřístupněna r. 2019 na stejnojmenném kopci v Novohradském podhůří. Její výstavba však byla plánována o 10 let dřív, jen ten záměr se nedařilo zrealizovat. Na vrchu bývalo keltské hradiště, proto i stavba vychází z keltské symboliky a místní historie. Je to 28 metrů vysoká věž, kterou tvoří 5 nosných kovových sloupů (rožmberská pětilistá růže), kterými jsou provlečeny trámy z modřínu (má připomínat ze dřeva spletené příbytky Keltů). Uvnitř skutečně zajímavé věže, která je volně přístupná, je točitě schodiště se 149 schody. Díky kruhovému výhledu je vidět Kaplice, Plechý, Vítkův kámen, Kleť, Budějovická kotlina, Novohradské hory a Slepičí hory, za dobrého počasí Alpy.

Když jsem cestu v létě plánovala, ve změti cest jsem vybírala tu z mého pohledu nejvhodnější. Dnes už k rozhledně vede modře značená turistická trasa. Máme tedy o starost míň. Je to pěkně prudký kopec, ale s hezkým okolím. Už cestou je tedy na co koukat. Panoramatické obrázky nahoře nejsou, ale něco už sami poznáme. Výhledy jsou skvělé. Je to paráda. Sotva jsme si vychutnali tyto výhledy, přihrnul se nahoru dav. Raději mizíme.

Tím jsme měli mít za sebou nejvyšší vrchol a mělo nás čekat jen klesání. Pokračujeme po modré směr Hradiště. U dřevěného přístřešku jsme zjistili, že můžeme jít zkratkou - samozřejmě přes kopec s vyhlídkou. Už jsme se těšili, jak uvidíme rozhlednu v celé její kráse, ale marně. Zahlédli jsme jen její špičku. Ani zkratka moc nevyšla. Klesáme z vyhlídky, na rozcestí by měla podle mapy pokračovat cesta dál z kopce, ale vidíme jen prudký neschůdný terén. Nevadí, odbočujeme vpravo a po chvíli narážíme na žlutou turistickou trasu, po které odbočujeme vlevo k přehradě Hradiště, kde začíná 3 km dlouhá naučná stezka Údolím Černé s 12 informačními tabulemi, které seznamují se zdejší historií.

Nejdřív před hrází odbočuje červená značka, NS má vést za hrází. Přecházíme po hrázi a překvapuje nás, že tu není ani značka, natož nějaké povídání. Cesta tudy však vede. Je vidět, že tudy vedla dřív i ta červená, jenže žádné značení není obnoveno. Jdeme tedy po neznačené cestě okolo zajímavých skal - někde nahoře je zřícenina hradu Sokolčí. Moc tam toho vidět není, tak tam ani nelezeme. Je tady však hezky. Podle mapy má NS ještě kus pokračovat po tomto břehu a někde by se mělo snad nechat přejít na druhý břeh. Raději však přecházíme na druhý břeh dřív po obrovských kamenech a pokračujeme po červené. Je tu skutečně fajn, lidi žádní, krajina zajímavá.

Přicházíme na planinku, kde je spousta cest a kde stojí pár chaloupek a zdá se i nějaké občerstveni, ale otevřené snad aspoň v sezoně. Značení cesty je hodně nejasné. Tady někde má být rozcestník U Dubu – mlýn. Ale kde? Chvilku tápeme, ale nakonec jsme správnou cestu našli. Po úzké cestičce se musí sejít k potoku. Okolí už tady není tak zajímavé, navíc cesta je místy pěkně podmáčená.

U vodní elektrárny Soběnov přicházíme na zpevněnou cestu a konec NS. Přes lávku se dokonce nechá přejet autem. Tady by se Otovi líbilo přespat, mne odrazuje chlad od vody. Už teď je vidět, jak se zde ochlazuje. Najednou sem přijíždí nějaké auto s omladinou, kdo ví, jak to tu bude vypadat.

Čeká nás už jen stoupání do Blanska. Ota pokračuje stejným tempem. Zapomněli jsme vyndat chladící tašku z autozásuvky. Chce ji co nejdřív vypnout. Já jdu svým tempem. Když přicházím k parkovišti, zahlédnu vpravo na zahrádce slepičky. Vždyť ještě nemáme vejce na tu smaženici. U vrátek se téměř srazím s majitelem slepiček. Bez zaváním zdravím a slušně prosím o prodej 3 vajec. Pán je fantastický, dokonce mi je věnuje. Ota žasne, když mne vidí přicházet s vejci v hrsti. Na ráno mu slibuji smaženici. Houby za oknem krásně proschly, takže vše vypadá dobře. I auto nastartovalo.

Po chvilce váhání ještě přejíždíme k ráno vynechané rozhledně Slabošovce u Besednice. Kdyby se nechalo dojet až k ní, bylo by po problému s hledáním místa na spaní. Vzhledem k tomu, že je rozhledna součástí telekomunikačního stožáru, tak je to dost reálné.

Celý stožár je vysoký 36 metrů, na vyhlídkovou plošinu ve výši 24 metrů vede 120 točitých schodů. Výhled při zapadajícím slunci je pěkný – kruhový. Jsou vidět Slepičí hory, Blanský les, Novohradské hory a přilehlá část Šumavy.

K rozhledně se skutečně nechalo dojet. Jenže neustále spíná transformátor a je to docela rachot. Nebýt toho, líbilo by se nám tu. Takhle však odjíždíme zpátky do Blanska. U fotbalového stadionu jsme si vyhlédli místo alespoň na přípravu večeře. Ota škrábe brambory, já chystám květákové placičky. Jíme už za tmy, ale kupodivu není ještě ani moc hrozná zima.

Když jsme to po 19. hodině uklidili, přemýšlíme, co dál. Na spaní je brzy, Ota má žízeň, do Blanska je pěšky kus cesty. Nakonec pokračujeme podle našeho itineráře, jedeme do pivovaru Studánky nedaleko Vyššího Brodu.

Běžně se tam jezdi přes Vyšší Brod, my volíme nejkratší cestu přes Dolní Drkolnou. Názvu obce odpovídá stav silnice. Je úzká a drkotá to. Až z Drkolné do Studánek vede konečně opět pořádná silnice.

Když dorazíme k rodinnému pivovaru, který otevřeli r. 2018, je 20,15 a restaurace zavírá ve 21 hodin. Není čas hledat nějaký vhodný nocleh, navíc je tma jako v pytli. Parkujeme na přírodním parkovišti pod velkým stromem – přímo proti pivovaru a jdeme na pivo. Mají tři druhy, to bude mít Ota co dělat, aby je stačil ochutnat.

Vše dopadlo zcela jinak. Před devátou přišli majitelé, že nemusíme pospíchat, že ještě musí uklidit. Pak si k nám přisedli. V deset nás pozvali podívat se, kde to pivo vaří a tam jsme ještě degustovali nejen pivo, ale i domácí klobásky a uzené. Nakonec jsem porušila své rozhodnutí porvat se s dnou tvrdou dietou. Taková dobrota se nedá odmítnout. I všechna jejich piva jsem ochutnala, i když opravdu jen ochutnala. Nechtěla jsem to přehánět. Jsou skutečně vynikající. Čas utíkal a když jsme se rozloučili, bylo po půlnoci. Loučili jsme se jak staří známí. Byl to skutečně příjemný večer. Snad tu nebude ráno moc rachot. Chceme se vyspat. Ještě nás čeká pěkný výlet.

Jedeme do jižních Čech za rozhlednami a minipivovary – 3. den (zřícenina hradu Pořešín, pěší okruh přes rozhlednu Hradišťský vrch a po NS Údolím Černé, rozhledna Slabošovka a pivovar Studánky) na mapě