Jedeme do našich severních hor - 13. den - dopoledne: Kunratické Švýcarsko - cca 9 km dlouhý skoro okruh: Drnovec-skalní kaple-Bundesmannova útulna-Karlův odpočinek-jeskyně Waltro-Kunratické rybníky-skalní reliéfy Kamenný oltář a Útěk do Egypta-Drnovec

V noci bylo teplo, kdy přestalo pršet, nevíme. Podle napršené vody to vypadá, že pršelo vydatně nebo dlouho. Zataženo je i ráno, ale je poměrně teplo.
Vstáváme v nejnevhodnější dobu. Začíná mrholit, po chvíli prší, za chvíli lije. Také se ochladilo. Najednou je 14 stupňů. Pod zvednutými zadními dveřmi chystáme snídani. Na výlet do skalního městečka se nám zatím jít nechce. Ani tak nevadí, že prší, ale mraky jsou hrozně nízko, nevidíme ani vrcholky okolních stromů. Takže bychom ani ty skalní věže neviděli. Odpoledne se to má zlepšit, tak zatím trávíme snídani a pozorujeme z auta, jak hezky prší.

Asi v 11 odjíždíme. Protože nevíme, kde budeme spát, zastavujeme se v pivovaru ve Cvikově koupit nějaké pivo a hlavně pečivo. Nabídka mne šokuje. Kromě chleba kupuji i sladké a slané dobroty na svačinu. Mají toho tolik, že nevím, co vybrat.

Odjíždíme východním směrem do Drnovce. Je to kousek. Už jen drobně prší, mraky se zvedají. Vybaveni do zimy a deště vyrážíme z parkoviště na jihu obce na cca 9 km dlouhou trasu do skalního miniměsta Kunratické Švýcarsko. V době rozvoje turistiky před 1. světovou válkou bylo ve skalách vytesáno několik sochařských děl a lesní kaple.
Po zelené přecházíme hlavní silnici, na rozcestí Drnovec odbočujeme vpravo a procházíme obcí okolo celé řady hezkých dřevěných roubenek a podstávkových domů. Jak opustíme obec, už jsme ve skalách. Ještě jsme neušli 1,5 km a jsme na rozcestí Skalní kaple. Zde byla r. 1834 vytesána místním rodákem skalní kaple ve tvaru antického chrámku. Přesně po 100 letech byla zrenovována, jak se nechá přečíst nad vstupním portálem. V té době byly přidělány postranní sloupy a přibyla lavička v sousední pískovcové skále.

Pokračujeme na rozcestí Pod Skalní kaplí a dál vlevo po žluté okolo skalní věže Bundesmannova útulna, kde jsou vidět malé jeskyňky. Ke skalní věži Beckertův kámen musíme kousek vyšplhat po neznačené cestě, abychom viděli ve skále vytesanou lavici Karlův odpočinek. Mně by se samozřejmě líbilo se zde dočíst, že tady sedával sám Karel IV., ale to bych byla ve zcela jiné době. Lavici vytvořili členové Horského spolku, kteří ji věnovali svému předsedovi, učiteli ve zdejší škole Karlovi Beckertovi, který se spolu s četnickým strážmistrem ve výslužbě Karlem Bundesmannem zasloužil o vznik zdejších skalních reliéfů. Samozřejmě je odtud hezký výhled na okolní skály.

Opět se pohybujeme mezi skalami, střídavě nahoru a dolů, ve skalách to snad jinak ani nejde. Přicházíme k jeskyni Waltro, která má své jméno po Waltru Hofmannovi. Ten se zde schovával koncem 2. světové války se svojí ilegální skupinou. I když se to nezdá, je prý 8 metrů hluboká.

Přestalo pršet, otepluje se a nám je samozřejmě horko, zvlásť v kalhotách s membránou. No, musíme něco vydržet.

Po neznačené cestě odbočujeme ze žluté vpravo. Dostáváme se do dnešního nejvyššího bodu, skály jsou najednou pod námi. Přicházíme na skalní masiv Kunratický kámen, odkud je vyhlídka na Kunratické rybníky, které jsou hluboko pod námi v širokém údolí Svitávky. Rybník zde býval už dřív, ještě ve 20. letech 20. století zde byla hráz rybníka. Současný větší Horní rybník a menší Dolní rybník byly vybudovány v letech 1981 - 1983 a využívají se k chovu a lovu ryb a k vodohospodářským účelům.

Dolů se musíme dostat i my. Ota se předem děsí, jak zase budeme slézat skály. Děsí se zbytečně. V rokli mezi skalami vede poměrně pohodlná cestička. Cestu si zpříjemňujeme trháním borůvek.

Přecházíme silnici a stále po neznačené cestě jdeme podle Dolního rybníka. Po dřevěné lávce přecházíme Svitávku, která zde byla svedena do koryta, původně betonového. V současné době je koryto kamenné. Za řekou přicházíme na žlutou a odbočujeme po ní vlevo. Když se blížíme k Hornímu rybníku, naše žlutá uhýbá vpravo po okraji lesa a pak vzhůru - opět ke skalám. Jdeme po bývalé úvozové cestě, která vedla z Kunratic u Cvikova do Mařenic. Míříme ke dvěma prý nejznámějším reliéfům.

Za rozcestím Pod oltářem vede krátká pěšina ke skále, kde byl r. 1740 vysekán kamenný oltář Nejsvětější Trojice. I když byl v blízkosti o rok později založen lom, skalní reliéf zničen nebyl. V letech 1904 a 1930 byl oltář renovován.

Okolo Rebekových samot se blížíme k dalšímu skalnímu reliéfu, dnes poslednímu. Znázorňuje útěk do Egypta. R. 1740 byl vytvořen v uměle vysekaném výklenku velkém 220 x 165 cm. Josef vede oslíka, na němž sedí Marie s Ježíškem v náručí. Kolem výjevu jsou hlavičky andílků.

Tady jsme naši cestu ukončili a po žluté se vracíme zpátky. U Dolního rybníka neodbočujeme, ale pokračujeme v přímém směru okolo koryta řeky. Pak ještě kousek po silnici severní částí Kunratic u Cvikova, až na rozcestí Pod Kloboukem, kde je odpočinkové místo, ale také smírčí kříž. Ten stával v polích u cesty k místní části Polní domky - v místě, kde se dle pověsti někdy před r. 1846 ve rvačce o tele zabili dva řezničtí mládenci. R. 2011 byl přesunut na toto rozcestí.

My tady odbočujeme po žluté vpravo a okolo skalní kaple se vracíme do Drnovce. Dokonce se to vybralo, svítí sluníčko, je teplo. Máme hlad. Svačinku jsme už dávno vytrávili. Ota se těší na točené. Blízko parkoviště je motel Dutý kámen - podle mapy i podle reklamní tabule. Jenže je zavřeno. Ve vsi - kousek zpátky je Drnovecká hospůdka.

Nejdřív se však jdeme do auta trochu vyletnit. A to byla chyba. Hospůdka není daleko, ale než jsme tam došli, začalo se zatahovat. Jen jsme stačili dojít na zastřešenou terasu. Neprší, ale lije. Po silnici tečou proudy vody. Ještěže nás to nechytlo cestou. Samozřejmě jsme si s sebou nic proti dešti nevzali. Rychle se ochlazuje.

Než jsme se najedli, přestalo pršet. Je však hrozná zima. Než jsme došli k autu, měla jsem pocit, že mi ruce umrznou. Venku je 17 stupňů, ale ledový vítr to sráží. Opět se převlékáme, tentokrát do teplejšího. Děláme vůbec dnes něco jiného, než že se převlékáme? Plán na zbytek dne nerušíme. Jdeme se ještě podívat na přírodní památku Dutý kámen.

Jedeme do našich severních hor - 13. den - dopoledne: Kunratické Švýcarsko - cca 9 km dlouhý skoro okruh: Drnovec-skalní kaple-Bundesmannova útulna-Karlův odpočinek-jeskyně Waltro-Kunratické rybníky-skalní reliéfy Kamenný oltář a Útěk do Egypta-Drnovec na mapě