Jedeme do našich severních hor - 18. den: Frýdlantský výběžek - cca 16 km dlouhý okruh: Michalovice - Filipovka - restaurace Saň - Andělka s kostelem sv. Anny - Ves s kostelem sv. Vavřince - Dubový rybník - přírodní rezervace Meandry Smědé - Michalovice

V noci jen trochu sprchlo, ráno byla obloha celá šedá. Nevypadá to nejlíp. Program neměníme, na déšť jsme zvyklí, navíc předpovídají jen přeháňky. Budeme tomu věřit.

Přejíždíme přes Višňovou do její části Michalovice. Máme před sebou cca 16 km dlouhý okruh. Tento výlet objevil Ota v časopise Turista, kde ho doporučovali. Uvidíme.

Na chvilku zastavujeme v obchodě ve Višňové, kde vracíme lahve od večer vypitého piva  Albert a kupujeme zajímavě vypadající dobrotu. Je to plněné tvarohem a polité čokoládou. Je to asi místní specialita, nikde jinde jsme to neviděli. Snědli jsme to hned. Je to křehké a výborné.

Po chvíli parkujeme v Michalovicích u firmy Juta, která sídlí v zajímavém historickém objektu, který mne zcela uchvátil. Podle historické kamenné hradby firmy a také po žluté odcházíme. Cesta vede po silnici, ale provoz tu není žádný. Je tady však obrovské množství stromů se špendlíky, takže jsme se docela přejedli. Rostou to žluté i červené, dokonce některé jsou až černé. Ty jsme neznali, ale jsou také moc dobré.

Na rozcestí Filipovka - žst. odbočujeme vlevo. Stále se však držíme žluté značky. Provoz tu žádný není, přesto tady dopravní značka omezuje rychlost na 30 km za hodinu s dodatkem POZOR DĚTI A OPILCI. Tušíme, že silnice vede do nějaké hospody. Bude dopoledne otevřeno? Zatím jdeme sice po silnici, ale jdeme lesem, podle Saňského potoka. Po deštích je pěkně kalný. Vpravo jsou skály.

Přicházíme do obce Saň - stále jsme však v katastru obce Višňová. Nejdřív vidíme hezkou roubenku a u ní Kominický rybník, právě tady je ta hospůdka. Hezké posezení je dokonce i na plovoucí terase na rybníce s výhledem na lekníny. To nemá chybu.

Majitel uklízí po včerejší pitce - prý to tady bylo hodně veselé a dlouhé. I když je ještě asi zavřeno, tak nás zve na pivo. Je to tady úžasné. Je to zařízené ve svérázném stylu, ale je to tady jako v pohádce. Ačkoli jsme tak brzy pauzu neplánovali, zastavujeme. Kdo ví, kde bude další možnost. Točí tady tuším 5 druhů piv. To bych na takovou zastrčenou hospůdku nečekala. Dáváme libereckého Konráda - Ota dává ALE, já červený ležák 12. Myslela jsem, že to bude něco ovocného, ale ovoce v tom necítím. Je příjemně hořké. Až pak jsem si to nechala vysvětlit - ležák je přibarven červenou řepou. Majitel je příjemný člověk. Hezky by se tu sedělo a povídalo. Jenže jsme prakticky na začátku, musíme vyrazit.

Stoupáme po žluté. Stále je zataženo, zima, ale neprší. Dokonce obzory nejsou tak zamlžené, takže nějaké kopečky i v dálce vidíme, ostatní tušíme. Míjíme větrníky, které vidíme vždy večer z auta.

Na rozcestí Andělka kousek před stejnojmennou obcí má žlutá odbočovat vpravo, přiblížit se k místu, kde se protíná 15. rovnoběžka a 51. poledník a končit u kostela sv. Vavřince ve Vsi.

K našemu překvapení turistický rozcestník nevidíme, žlutá vede rovně do obce, kam jsme měli namířeno i my. Jdeme se podívat ke kostelu sv. Anny. První zmínka o zdejším dřevěném kostele je z r. 1464. Základní kámen k současnému baroknímu kostelu byl položen 9. května 1783. Do věže byly hodiny umístěny až r. 1885. U silnice v travnatém svahu pod kostelem je smírčí kříž, který připomíná vraždu dne 29. 6. 1644 ve Starém Zavidově.

Pokračujeme obcí rovně po žluté podle potoka Boreček. Cesta je zpočátku všelijaká, plná bláta, ale nakonec jdeme pohodlnou lesní cestou. Nejdřív jsme však ztratili žlutou značku, ale najednou námi zmizela i cesta podle potoka. Vycházíme na silnici, směr máme dobrý, tak nám to ani moc nevadí.

Přicházíme do obce Ves, kde odbočujeme vpravo. Po chvilku je vlevo pěkný hrázděný dům, ale víc se nám líbí zjevně nové a pěkné posezení naproti, kde dáváme svačinu. Za hasičskou zbrojnicí, před zavřenou hospodou Pod lípou odbočujeme vpravo. Musíme dojít na pahorek nad vsí, kde je pozdně gotický kostel sv. Vavřince. Byl postaven r. 1519. Zděný kostel na tomto místě stál snad již v 10. století. V kryptě kostela i na hřbitově jsou hroby šlechticů z okolí. Další náhrobní desky jsou zazděny do hřbitovní zdi. Na hřbitově je márnice, u hřbitova barokní fara z 18. století. Veškeré budovy jsou poměrně zchátralé, neudržované, nově opravené jsou jen vstupní brány ke kostelu a k faře.

Před kostelem je turistický rozcestník. Podle měj jsme sem měli přijít zcela z jiného směru - z rozcestí Andělka. Tak nakonec nevíme, kde a jak se ta žlutá tady klikatí. Hlavní je, že jsme sem došli.

Teď už po žluté se vracíme dolů do obce. I tady je několik rozpadajících se domů, ale také je vidět a slyšet, že řadu dalších si zde asi noví majitelé opravují. Přecházíme kalnou a mírně rozvodněnou říčku Smědá. Až k rozcestí Černousy - žst. jdeme po žluté. Tady přecházíme na zelenou. Jdeme ale dál takřka v přímém směru. Nejdřív jsme byli spokojeni, že už konečně nepůjdeme po silnici, ale zlatá silnice. Že je tu mokro a bláto, to nás nepřekvapuje. Jenže úzká pěšinka je jen lehce naznačená ve vysoké trávě. Nejde se tu dobře. Další kus značené cesty vede přes pastviny. Doufáme, že to, co se v dálce pase, jsou krávy. Už jsme zažili překotný úprk z pastviny před býky. To bych nechtěla znova zažít.

Touto cestou necestou jsme se dostali k hezkému Dubovému rybníku, který byl založen v 16. století jako první před rozmachem frýdlantského rybníkářství v 17. století. Pak to zde v okolí vypadalo jako Třeboňsko severu, jenže to trvalo jen do 18. století, kdy většina rybníků zanikla. Tento jako jediný přežil, ale postupně zarůstal, až se z něho staly jen mokřady. R. 2006 byla opravena hráz, r. 2012 bylo odtěženo bahno a rybník byl obnoven.

Procházíme přírodní rezervaci Meandry Smědé, ale bohužel moc jsme si této řeky neužili. Ani tady cesta není zrovna moc pohodlná. Až v osadě V poli se dostáváme na silnici a pokračujeme po škvárové cestě stále po zelené. Cestou se nám otevírají pěkně výhledy, ale zase silně zamlžené. Celý den je zataženo, pozorujeme mraky různých tvarů a odstínů. Tady na nás na chvíli vykouklo i sluníčko, ale také občas spadlo pár kapek. Že bychom dnes přece jen zase zmokli? Snad trochu zrychlujeme, ale moc to nejde, i když jdeme prakticky po rovině. Ani jsme si nevšimli, že míjíme Čapkovu tůň. Asi byla poměrně zarostlá. Už však vidíme budovy firmy Juta, kde máme auto. Stále jen nepatrně poprchává.

Konečně jsme u auta. Ještě jsme se nestačili rozhodnout, kam pojedeme, když se silně rozpršelo. Tak tomu říkám štěstí. Nakonec jsme se shodli, že dojedeme na místo, odkud jsme ráno vyrazili. Tam to je jistota. Lije pořádné, stěrače to chvíli skoro neberou.

Na našem místě u křížku ještě chvíli sedíme v autě a čekáme, až se vyprší. Když se jdeme umýt a převléknout, jen konstatujeme, jak se ochladilo. Na zahřáti dáváme grog, pak večeři a pivo, včera koupené v pivovaru Albrecht. Jedenáctku, desítku a patnáctku IPU. Jsou to půllitrovky, tak to není problém to vypít.

Venku je 14,5 stupně, chvilku svítí sluníčko, chvíli je zataženo, chvilku poprchává. Dnes je lepší viditelnost. Vidíme dokonce i Ještěd. Je to paráda. Co nám přinese zítřek? To jsme zvědavi. Velkou túru ale neplánujeme.

Jedeme do našich severních hor - 18. den: Frýdlantský výběžek - cca 16 km dlouhý okruh: Michalovice - Filipovka - restaurace Saň - Andělka s kostelem sv. Anny - Ves s kostelem sv. Vavřince - Dubový rybník - přírodní rezervace Meandry Smědé - Michalovice na mapě