Jedeme do našich severních hor - 26. den - dopoledne: Příchovice-pivovar U Čápa a kostel sv. Víta; Paseky nad Jizerou-pivovar Na Perlíčku-Prdek; Jilemnice-městská památková zóna (zámek a Zvědavá ulička); Vrchlabí-rozhledna Sovinec a roubená kovárna

V noci v autě prvně klesla teplota pod 11 stupňů. Jen jsme se trochu víc zachumlali pod peřinu a spali dál. Vstáváme opět po půl deváté. Včera jsme zaparkovali šikovně, auto už je na sluníčku. Ve stínu je však stále hrozná zima.

Po snídani jsme plni očekáváni, zda nastartujeme. Zatím se sem auta moc nehrnou. Ale máme štěstí. Auto nezaváhalo a motor naskočil. Odjíždíme.

Naše cesta vede přes Příchovice, část obce Kořenov, kde je minipivovar U Čápa a Cimrmanova rozhledna. Když jsme tady byli před třemi lety, měli v lahvi jen pivo Světoběžník. Jdeme zjistit, zda mají něco nového. První změnu registrujeme hned na parkovišti. Je placené. Je tam automat. Protože předpokládáme, že během 10 minut budeme pryč, děláme, že o tom nevíme. Jinak se tu nezměnilo nic, pokud nepočítáme pivo. Kromě Světoběžníka mají v nabídce světlý ležák Vídeňák Járy Cimrmana a IPU čtrnáctku. Samozřejmě kupujeme obě lahvinky. Sice budou otevírat až za chvíli, ale není pro ně problém nám lahvové pivo prodat.

Ještě se jdeme podívat do kostela sv. Víta. Právě skončila mše, kostel je ještě otevřený. Vznikl v letech 1859-62 přestavbou dřevěného kostelíka ze 17. století. Součástí hlavního oltáře jsou barokní sochy z doby kolem r. 1730. Z původního kostelíka je rokokový oltářní obraz sv. Víta.

Už však raději spěcháme k autu, ať nemáme problém, když jsem si parkovné nezaplatili.

Včera jsme měli rozhlednový den, dnes to vypadá na pivovarský. Pokračujeme na východ - v Pasekách nad Jizerou je minipivovar Na Perlíčku - Prdek. Nejdřív tady byla typická horská chalupa s hospůdkou a s krásnými výhledy. Stále však měli pocit, že tu něco chybí. Až jednou jim to došlo - chybí tady pivo typické pro tuto oblast. Sice se zde nikdy nevařilo, ale to neznamená, že by se nemohlo začít vařit. To je tedy naprosto krátká historie zatím zde vyráběného jediného piva - jedenáctky Prdecký Perlík. Pivovar zahájil svoji činnost v malém domku vedle restaurace na konci r. 2017 a od ledna 2018 je pivo na čepu.

Do hospůdky jsme jen nahlédli, k pivu dostali i tácek a spokojeně odjíždíme dál na jihovýchod, a to až do Jilemnice, která je označována jako Brána do Krkonoš. Podle archeologických nálezů byla založena v době přemyslovské kolonizace pohraničního území. Písemné dokumenty z doby před r. 1356 se nezachovaly. Z tohoto roku je i první písemná zmínka. Centrum města je od r. 1990 městskou památkovou zónou. Trochu se tu chceme projít.

Parkujeme dnes - v neděli zdarma na náměstí 3. května - u barokního kostela sv. Vavřince. Dřevěný kostel zde stával pravděpodobně již ve 14. století. Poč. 18. století musel být nahrazen větším. Byl postaven v letech 1729 - 1735, výzdoba se dodělávala ještě další rok. Zajímavostí je, že projektant Jan Jiří Achbauer mladší byl nevlastním bratrem slavnějšího K. I. Dientzenhofera. Vnější podoba musela být po několika požárech upravena. Naštěstí v kostele nehořelo, zachoval se proto jednotně řešený barokní interiér i s několika kusy původního vybavení - v kostele je Madona z počátku 15. století a křtitelnice z roku 1545. Kostel má otevřené dveře, tak aspoň můžeme dovnitř nahlédnout.

Hned naproti stojí bývalá městská škola z r. 1869, která vždy sloužila ke školní výuce. Od 60. let 20. století zde sídlí gymnázium a sportovní gymnázium se speciálními lyžařskými třídami, kde vychovali celou řadu našich sportovců. Já znám hlavně biatlonisty J. Soukupa a V. Vítkovou. Vlevo na rohu ohradní zdi zámecké zahrady je socha sv. Josefa s Ježíškem.

Kostelní ulicí procházíme na Masarykovo náměstí se středověkým půdorysem. Je to nejstarší náměstí se řadou zajímavých domů. Dominantou je radnice, která byla klasicistně upravena po požáru města r. 1788. Zhruba uprostřed náměstí je empírová kašna z r. 1836. Byla vybudována jako zdroj pitné vody, ale také jako zásobárna vody pro hašení požárů. Patří mezi cenné technické památky.

Mezi kašnou a radnicí jsou dvě barokní sousoší - v jižní části je sousoší Panny Marie se sv. Barborou a sv. Máří Magdalénou z r. 1723, severněji je sousoší sv. Kříže z r. 1799. Tento kříž stál od r. 1799 v polích za městem. R. 1835 byl doplněn sochou sv. Jana Nepomuckého a sv. Vavřince a přesunut na toto náměstí.

Na jihovýchodním rohu náměstí je mohutná budova spořitelny z r. 1911. Je to jedna z nových kamenných budov, které byly postaveny na náměstí po požáru v pol. 19. století. Má zajímavou výzdobu nejen vnější, ale i vnitřní. Dnes je v budově také infocentrum.

Náměstí opouštíme ulicí Jana Harracha. Směřujeme do Zvědavé uličky. Cestou nás zaujala nárožní pseudorenesanční budova s věžičkou - bývalá dívčí škola z let 1897–1899, která je prý i dnes chloubou města. Dnes je v ní základní škola. Vedle ní v Komenského ulici je od r. 2011 kopie sochy Panny Marie Immaculaty. Původní z r. 1901 byla v 70. letech 20. století zničena.

To už vcházíme do pověstné Zvědavé uličky. Původně zde byla úvozová cesta do nedaleké obce Mříčné. Již r. 1752 tady byly postaveny roubené chalupy tak, že nestály v řadě vedle sebe, ale byly vždy posunuty o jedno okno směrem do uličky, aby zdejší zvědaví obyvatelé nepřišli o nic ze života v uličce a přilehlém náměstí. Dnešní zástavba vznikla stejným způsobem po ničivém požáru města r. 1788. Domy jsou z mohutných hrubě otesaných trámů, které se vyplňovaly mazaninou z jílu, plev a pazdeří. Tyto takzvané lišty se bílily a spolu s tmavými trámy vytvářely barevný kontrast, který je typický pro krkonošskou architekturu. Ještě na poč. 20. století byly domky kryté šindelem, ta byla ve většině případů již nahrazena jinou krytinou. Dříve zde žili především drobní řemeslníci, tkalci, pekaři, cvočkař, kartáčník. Domky jsou udržované, protože ve většině z nich se stále bydlí nebo slouží k rekreaci.

Při vstupu do uličky nás nejdřív vítá pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století, který stojí v těsném sousedství jilmu horského, erbovního stromu města.

Domky jsou skutečně nádherné, různě barevné se zdobenými štíty. Pokud se chcete občerstvit ve stylové restauraci, tak vlevo před vstupem do uličky stojí další roubenka - Šaldův statek, kde nabízí i tradiční krkonošskou kuchyni. Zajímavá je jeho historie. Ještě v 90. letech 20. století stála roubenka cca o 10 metrů dál v louce a vypadalo to, že se už brzy rozpadne. Právě v této době ho nový majitel zachránil - za podpory města a státu byl citlivě rozebrán, přesunut a tady postaven, aby v něm byla otevřena restaurace. Přitom sem zapadne, jakoby zde vždy stál.

Vracíme se k autu, ale před odjezdem si jdeme obejít zámek a projít se do zámeckého parku. Zřejmě ve 14. století tady Valdštejnové postavili tvrz, která byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Dost možná byla budova zámku k ještě stojící tvrzi přistavěna, ale postupnými přestavbami ta nejstarší část zanikla. Poslední pseudorenesanční přestavba byla provedena v letech 1892 - 1895 Janem Nepomukem Harrachem. Renesanční jádro si však uchoval. Zámek byl po 2. světové válce zkonfiskován. Stát ho vlastní až do současnosti. Od r. 1953 v něm sídlí Krkonošské muzeum.

K zámku patřil i Hraběcí pivovar. I když jsou o vaření piva v Jilemnici zmínky z r. 1584, tak se ví, že až v letech 1716–1739 byla postavena u zámku budova pivovaru. To se vařilo v levé severní části budovy, zatímco v přední jižní části byly kanceláře a byty pro hraběcí úředníky. Při modernizaci r. 1885 byl ležatý barokní hvozd přestavěn na stojatý - tak jak ho nyní známe. Západně od pivovaru byl postavena nový areál s parostrojní varnou, která byla s původním pivovarem spojena mostkem ve výši 8 metrů. Tam byl následně přesunut veškerý provoz, v původní budově zůstaly hlavně sklady. Po válce pivovar získal n.p. Severočeské pivovary. Ten však zde činnost brzy ukončil. Poslední várka piva se tu uvařila r. 1950. Budovy byly pronajaty jako sklady n. p. Ovoce-Zelenina. Na poč. 90. let 20. století o tyto prostory přestaly mít zájem a budova již značně poničená stavebními úpravami začala chátrat. Dnes je levá - novější část využívána komerčně, starý pivovar po rekonstrukci je rozdělen na dvě části. V severní části je multifunkční prostor pro pořádání kulturních, vzdělávacích nebo reprezentačních akcí a část expozice Krkonošského muzea. V jižní části je městská knihovna, byty a kanceláře.

U zámku je krásný park, který postupně vznikal od 16. století. Kolem pol. 17. století byl rozšířen - přibyla okrasná zahrada s vodotrysky, dvěma letohrádky, zahradním domkem. V jeho základech byly později objeveny zbytky středověkého kostela sv. Alžběty. Od poč. 18. století ztratilo panstvo o zahradu zájem - až v pol. 90. let 19. století se začalo s údržbou. Podařilo se zachránit řadu krásných a cenných dřevin. Jenže po r. 1945 zahrada opět chátrala a zarůstala. V 90. letech 20. století se z parku opět stalo odpočinkového místo, ale vichřice při letní bouřce r. 2009 za sebou nechala jen spoušť. R. 2012 se začalo s obnovou a dnes je to opět oáza klidu a pohody.

Naštěstí jsou všechny tyto památky blízko sebe, takže za hodinku jsme si to prohlédli a odjeli.

Nyní uvažujeme o obědu. Jedeme do Vrchlabí. Doufáme, že se nám podaří uvařit západně od jeho centra - na parkovišti v sedle Křížovky, odkud se chceme vydat po neznačené cestě cca 300 metrů do kopce k malé dřevěné rozhledně Sovinec. Jenže parkoviště je u fotbalového hřiště a chystá se tu zápas. Je tu tedy spousta lidí, tady vařit nelze.

Jdeme aspoň na rozhlednu, jenže máme problém. Směrovka k rozhledně tady není. Chci se nasměrovat podle mapy.cz. Když jsem trasu plánovala, byla tady rozhledna zakreslená. Teď už zmizela. Zůstala zde jen zakreslená pěšina k vrcholu Sovinec. Jdeme tam, třeba tam najdeme aspoň nějaký zbytek rozhledny.

Je to skutečně kousek do kopečka. Ota, který jde pár kroků přede mnou, po chvíli jásá, že už ji vidí. Po chvíli zklamaně dodává: "Nemá žebřík". Má však radost, aspoň si tuto rozhlednu může na své mapě rozhleden odškrtnout.

Byla to jednoduchá konstrukce. R. 2012 byl na kovové opěry 2,5 metru dlouhé umístěn dřevěný vyhlídkový koš, jen dřevěný žebřík již těch slibovaných 9 špriclí nemá. Byly uřezané letos asi zjara, protože celá dřevěná konstrukce již byla značně zchátralá.

Pokračujeme dál do města. Ještě před vjezdem na hlavní silnici na chvíli parkujeme vlevo na parkovišti Bucharova, kde je moc hezká historická roubená kovárna z konce 18. století, která připomíná průmyslovou a hornickou činnost této oblasti. Tak je to psáno na mapy.cz. Marně tady však hledáme nějaké bližší informace. Budova patří mezi nejcennější stavby. Na zděném přízemí je vystavěn roubený dům. Jako kovárna fungovala ještě za první republiky. Ke kovárně patřil i výčep.

Už máme skutečně hlad. Oběd si musíme dát někde v centru města Vrchlabí. Je to kousek.

Jedeme do našich severních hor - 26. den - dopoledne: Příchovice-pivovar U Čápa a kostel sv. Víta; Paseky nad Jizerou-pivovar Na Perlíčku-Prdek; Jilemnice-městská památková zóna (zámek a Zvědavá ulička); Vrchlabí-rozhledna Sovinec a roubená kovárna na mapě