Úterý 17. 8. 2021 - odpoledne
Z Kosmonos popojíždíme jen kousek. V
Horních Strakorech je zajímavá dřevěná roubená patrová
zvonice z konce 17. století. Spodní část je osmistěnná, horní čtvercová. Uvnitř jsou dva zvony, ten větší je z r. 1577 a malý Umíráček je z r. 1849. Mezerou mezi prkny je trošku dovnitř vidět. Zvonice stojí u hřbitova, kterému dominuje secesní
kostel sv. Havla - byl postaven r. 1903 na místě staršího kostela. Má jedinečný zastřešený dřevěný vchod.
Z obce vede okružní naučná stezka Přírodní rezervací Vrch Baba. Je 2,5 km dlouhá a je na ní 7 infotabulí, 6 je oboustranných - jedna strana je pro dospělé a druhá pro děti. Těm cestu zpříjemňuje skřítek Nefelínek, který jim dává různé úkoly. Ještě jsme nejedli, ale nikde jsme restauraci nepotkali. Ani tady není vhodné vařit oběd. Bereme si nějakou tyčinku, vždyť jsme za chvíli zpátky.
Naučná stezka je značená i modrou turistickou značkou, vede
okolo vrcholů Baba a Dědek, my samozřejmě půjdeme přes vrcholy, které jsou sopečného původu. Cesta vede smíšeným lesem. Nic nesvědčí o tom, že by tu někde byly čedičové kopce. Cestou trháme velké krásně zralé ostružiny. Jak je možné, že to tu nikdo netrhá.
Na první vrchol Baba (363 m) značená cesta nevede - lezeme snad tou nejnáročnější cestou, ale nejzajímavější a nejhezčí - mezi čedičovými skalami, nahoru a dolů. To je něco úžasného. Říkám jak český
Island - malý, ale náš. Baba je nejvyšší bod Mladoboleslavské kotliny. Je vidět, že tu kdysi byla vyhlídka, teď jsou vidět jen lesy.
Scházíme dolů - přicházíme na naučnou stezku, které vede pod vrcholem - tam je informační tabule s informacemi o zdejší sopce.
Kousek jdeme po NS - na vrchol Dědek vede dokonce modrá - opět mezi skalami, soutěskou - tam je skutečná vyhlídka - na Český ráj, Krkonoše i Ještěd. Z vrcholu pokračuje dál neznačená cesta, ale cedule Pozor, nebezpečí pádu nás odrazuje. Klouzalo mi to už po cestě sem.
Vracíme se pod kopec zpátky a obcházíme ho. Udělali jsme dobře. Já fakt nevím, kam se dřív podívat. Jeskyně, brány. Je to tady moc pěkné. Je tady i další zastavení NS. A najednou jsme zase v lese. Čedičové skály najednou zmizely. Ještě se nám otevřela jedna vyhlídka na kopečky Českého ráje. Za chvilku už jsem zase zpátky u auta, no za chvilku - cesta nám trvala hodinu, ale na hlad jsme plni dojmů zcela zapomněli.
Jen 5 km severním směrem je na jižním okraji Bakova nad Jizerou rodinný pivovar Garp. Nejdřív zrekonstruovali dům a r. 2018 začali s výrobu piva. Tomu samozřejmě předcházelo vaření piva doma v dílně. Když přemýšleli nad jménem pivovaru, rozhodli se pro jméno Garp - tak se jmenuje jejich pes - anglický bulteriér. Točené pivo tady prodávají jen v pátek a v sobotu odpoledne, ale lahve je možno si koupit denně. Bohužel tady nevaří, takže se nenajíme, ale budeme mít aspoň večer co pít. To nám stačí. Ota kupuje ještě etikety a tácek.
Máme však štěstí. Jen o kousek dál je restaurace Na rychtě. Sedíme tu sami, točí tu Kàcovskou 12 a cena za jídlo je okolo 100,-. Snad to bude dobré. Ota si dal řízek, já smažený camembert. Slyšíme, jak maso naklepávají, strouhají hranolky. Zdá se, že to bude čerstvé. A hlavně - bylo to dobré, bylo toho dost a moc hezky upravené.
Až teď koukáme, že jsou už 4 hodiny. Další program vlastně nemáme. Končíme. Chvilku tu jezdíme, zda by se nenechalo přespat v Bakově u koupaliště nebo u hřbitova, ale nakonec odjíždíme po naplánované trase.
Jedeme přes obec Ralsko do Hradčan. Až tam kousek od silnice je parkoviště s přístřeškem, nazvané jako záchytné parkoviště. Jenže se nám tu nelíbí. Je to moc blízko silnice a stojí tam kamion, blízko jsou i nějaké domy. Najednou vidíme další šipku na jiné záchytné parkoviště. Pokračujeme tedy dál. Dojeli jsme na velké parkoviště u letištní plochy.
Jsme v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Zdejší původně zatravněné letiště vzniklo r. 1938 - mělo sloužit pro cvičení, příp. při mobilizaci. Dokonce sem z Mimoně vedla železniční vlečka. Koncem 2. světové války ho zabrali Němci. R. 1946 se sem nastěhovala Československá armáda, která tady v letech 1951 a 1954 vybudovala cca 2,5 km dlouhou betonovou ranvej. R. 1968 je vystřídala Sovětská armáda, která tady měla i stíhačky. Žili tady i se svými rodinami. Prostory opustili až r. 1991. R. 2000 se tady natáčel film Tmavomodrý svět. Opuštěné hangáry se využívají jako sklady, ale také jako garáže pro sportovní letadla. Plochu využívají i cyklisté a in-line bruslaři.
Na parkovišti je jen pár aut. Předpokládame, že odjedou. Ota našel místečko, kde jsme pěkně schovaní. Stromky tu jsou nízké, tak ani nemusíme mít strach, že by na nás něco spadlo. Venku je v 6 hodin 18 stupňů a fouká to slušně. Celý den se to honí, chvíli to vypadá, že bude pršet, za chvíli svítí sluníčko. Tak se to neustále střídá. Teď už je nám jedno, jak bude.
Auta z parkoviště odjela, občas nedaleko projede auto neznámo kam. Večer všechno utichá.
Moc jsme toho nenachodili, ale dnes jsme ospalí oba. Však Ota polovinu cesty za volantem prozíval.
Poslední aktualizace: 7.1.2022
Jedeme do našich severních hor - 7. den - odpoledne: Horní Strakory - dřevěná zvonice s kostelem a naučná stezka Přírodní rezervací Vrch Baba (přes vrch Dědek); Bakov nad Jizerou - pivovar Garp na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Jedeme do našich severních hor - 7. den - odpoledne: Horní Strakory - dřevěná zvonice s kostelem a naučná stezka Přírodní rezervací Vrch Baba (přes vrch Dědek); Bakov nad Jizerou - pivovar Garp
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!