Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 1. den: Vestec u Chocerad - křížová cesta, kamenný památník a dřevěná minirozhledna; Kolín - pivovar Prádelník, rozhledny Maják, Práchovna, Vodárna

Je to 4 týdny, co jsme se předčasně vrátili z cest, které nás zavedly do našich severních hor. Chtěli jsme se ještě zdržet ve východních Čechách - času jsme měli dost, jenže nás upozornili policajti, že máme propadlou technickou a doporučili, abychom odjeli co nejrychleji domů. Bylo to bez pokuty, raději jsme poslechli.

Teď je skoro polovina října, auto už má technickou, objevené nedostatky jsou opravené, koncem příštího týdne musíme být v Přerově. Sice by bylo asi příjemnější v této době sedět doma za kamny, jenže to jsme celí my. Přece nebudeme sedět v teple, když na nás čekají rozhledny, které jsme před těmi 4 týdny opustili. Ota už chce mít v dané oblasti odškrtnuté všechny rozhledny, než mu tam postaví zase nějakou novou.

Předpověď není příznivá, má se ochladit, mají být přeháňky, místy dokonce sněhové. Už jsme v autě spali, když mrzlo, ale ještě jsme nevstávali do sněhu. Třeba i to zažijeme. Někdo si možná pomyslíte, že nejsme normální (v autě topení nemáme), v tom případě s vámi musím souhlasit. Ne všichni však musí být normální. A v našem věku už rozum nedostaneme, spíš to bude jen a jen horší.

Dopoledne odjíždíme, je 6 stupňů, svítí sluníčko. Tentokrát bylo balení jednodušší. Bereme s sebou věci už jen na zimu. Snad se dle zákona schválnosti trochu oteplí.

Po dálnici nejezdíme. Vyrážíme přes Příbram, kde v OMV doplňujeme zásoby nafty, ať máme nějaký čas klid. To už se to zatahuje, dokonce už spadlo i pár kapek.

Cesta nás čeká daleká, musíme někde zastavit udělat si oběd. Na prvním místě to tak foukalo, že jsme hned zase odjeli. Druhé místo už bylo výrazně lepší. Dělám oběd, mezitím v autě stelu a urovnávám to tam, ať to máme večer připravené.

Po obědě už míříme k naší první rozhledně. Projíždíme Benešovem směr Sázava. Za dálnicí odbočujeme do Chocerad. Ve Vestci u Chocerad je malá dřevěná minirozhledna, tak to má Ota ve své mapě rozhleden. Značená cesta k ní nevede, nedaleko se nachází křížová cesta. Nemůžeme ji minout. V obci odbočujeme vlevo. Na jejím konci parkujeme. Dál jdeme pěšky.

Přicházíme k malému odpočinkovému místu. Je zde lavička, výklenková kaple, dřevěný kříž a kamenný památník. Ten tady nechal postavit Ant. Bareš r. 2010. Na něm uvedený rok 1939 připomíná dobu, kdy tady při práci na poli jeho tatínkovi způsobili splašení koně těžký úraz. Naštěstí mu soused zajistil rychlou pomoc a díky denodenní péči lékařky se uzdravil. Dále je zde i připomínka pozdější uzdravení smrtelně zraněného vnuka Pavlíka.

Dál vede křížová cesta, kterou zde na svých pozemcích Antonín Bareš nechal vybudovat r. 2016. Končí u jeho dvoupatrové dřevěné minirozhledny. Ta tady stojí od r. 2012. Je 8 metrů vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 5,5 metru vede 28 schodů. Je to tu pěkné. Před rozhlednou je přístřešek s lavičkou, další lavička je pod rozhlednou. Je tady i zvon. Na rozhledně nás však vítá upozornění, že je to soukromý vyhlídkový posed, na který je z bezpečnostních důvodů vstup zakázán. Proč, to jsme pochopili cestou vzhůru. Dva stupně chybí, jeden se kývá. Ale nechá se nahoru vystoupat. Moc toho vidět není - východním směrem je vidět Vestec a jeho okolí, severním směrem je vidět přes údolí řeky Sázavy.

Fouká studený vítr, já už začínám tvrdit, že se zahřeji snad až v Přerově. A to teprve začínáme.

Teď už jedeme do Kolína, v jehož blízkosti chceme dnes skončit. Zajíždíme k pivovaru Prádelník. Majitel - sládek se svou rodinou a kamarády ho vybudoval v prádelně svého rodinného domku. Od července 2018 svoje pivo prodává. Podle informací, co mám, by měl mít otevřeno ve všední dny po 15. hodině. Jenže je problém. Pán je doma, měl dovolenou, pivo došlo. Další bude za 14 dnů. Kdeže nám bude konec? Prostě máme pro dnešek smůlu. Ještě větší má Ota - na večer nemá pivo. Aby nám to nebylo tolik líto, dostali jsme tácek i prospekt. Do Kolína se chceme někdy vypravit na delší dobu, tak to snad dohodíme.

I když se chceme do Kolína vydat na delší dobu, zdejší rozhledny však navštívit musíme. Ota si je už chce odškrtnout na své mapě rozhleden. Je však už 5 hodin. Stačíme to ještě za světla?

Parkujeme blízko vlak. zastávky Kolín - zastávka. Přes zajímavý most přecházíme přes trať a následně po ocelové lávce z konce 19. století přes Labe na ostrov, který byl r. 1932 pojmenován po hudebním skladateli a kapelníkovi Františku Kmochovi. Ten se narodil r. 1848 v nedalekých Zásmukách a v Kolíně r. 1912 zemřel. Až do r. 1864 tady byla vojenská posádka. Pak tady byla plovárna, restaurace, dřevěný altánek a pořádali se tady promenádní orchestry. Jenže ve 2. pol. 20. století se dostal na okraj zájmu veřejnosti a tím i údržby. Ostrov zpustl. R. 2013 proběhla revitalizace ostrova.

Celý Kmochův ostrov je dnes vlastně park, který slouží k rekreaci a pořádání různých kulturních akcí, kde je i amfiteátr. Jako součást relaxační zóny tu bylo vybudováno devítijamkové discgolfové hřiště. Na východní špičce ostrova je přístaviště výletních lodí a moc hezké dětské hřiště, jehož součástí je od r. 2015 rozhledna Maják, menší kovová vyhlídková věž. Je vysoká cca 8 metrů, ve výšce 3,5 metru je vyhlídková plošina, na kterou vede 16 točitých schodů. Výhled je hlavně na řeku, na přístaviště, na oba mosty - lávku pro pěší i silniční Masarykův most, v jehož blízkosti je další rozhledna, kam chceme ještě zajít.

Na ocelovou lávku na druhé straně ostrově navazuje od r. 2005 kovová lávka pro pěší a cyklisty. Po té přecházíme na druhou stranu Labe. Jdeme až do Brankovické ulice a po ní vpravo okolo zimního stadionu. Za rybníčkem odbočujeme vpravo a stále rovně až k Zálabské baště, zvané také Práchovna. Tato pozdně gotická hranolová věž z neomítaného lomového kamene byla postavena na skále v 1. pol. 15. století jako součást předsunutého opevnění kolínského hradu. V 16. a 17. století sloužila jako strážní věž - kontrolovala se z ní plavba po Labi. Později v ní byl sklad střelného prachu - odtud název Práchovna. Během 19. století se probořila střecha a věž postupně chátrala. Při rekonstrukci r. 2006 byla upravena jako rozhledna. Od r. 2021 je nahoře i dalekohled. Shora je prý úžasný výhled na Labe, chrám sv. Bartoloměje a centrum města. Věž je bohužel otevřena zhruba od pol. června do pol. září každou sobotu od 10 do 17 hodin a v neděli od 10 do 16 hodin, pokud je příznivé počasí. Dnes máme říjnovou středu, takže máme smůlu. Věž je však hezky opravená. Určitě to byl perfektní nápad udělat z ní rozhlednu.

Od věže se nechá sejít k řece. Tuto cestu tedy volíme jako zpáteční. Cestou se nám otevírá hezký pohled na řeku, vidíme i plavební komory. Skalní věž Zub je bohužel trochu stranou, ale skalní věž Strážce je u řeky, tu vidíme dobře - shora z cesty i zdola od řeky. Tady je vidět, že rozhledna skutečně stojí na skále. Na druhé straně řeky vidíme zámek a bývalý pivovar. Na naší straně míjíme zbytky Podskalského mlýna, který je prvně připomínán již ve 13. století. Po požáru r. 1868 byl zhruba o 10 let později přestavěn v duchu historického romantismu přibližně do dnešní podoby. Roku 1948 byl zestátněn, po roce 1990 ho získali v restituci potomci bývalých majitelů, ale jak se zdá, nikdo ho neudržuje.

Už se šeří, ještě však vidíme rozhlednu na ostrově. Když se vracíme přes most zpátky, už se rozsvěcují lampy.

Autem popojíždíme ještě k rozhledně Vodárna, která je na západním okraji města. Viděli jsme ji, když jsme přijížděli do města. Nečekáme, že bude otevřeno, ale Otovi stačí, že ji vidí, aby si ji mohl odškrtnout ve své mapě rozhleden.

Auto necháváme na prázdném parkovišti hotelu Vila Romantica, i když tvrdí, že je parkoviště jen pro jejich hosty. Snad tam tu chvíli vydrží. K věži je to kousek. Pak jsme zjistili, že lepší je jet z druhé strany do ulice Míru, to se nechá zajet až k věži.

Je to moc hezká stavba. Vodárenská věž je 45 metrů vysoká. Byla postavena v letech 1928 - 1930, když rekonstruovali městský vodovod. Již tehdy při výstavbě měla věž ve výši 36 metrů vyhlídkový ochoz podepřený betonovými sloupy, na který vedlo venkovní schodiště. Ke svému účelu se používala do r. 1977. Pak byla technologická část demontována. Od r. 1990 do r. 2005 se vlastníci střídali, ale spíš spekulovali, aby na následném prodeji vydělali. R.2005 ji koupilo město Kolín, to už byla věž v dezolátním stavu, zatékalo do ní, hlavně se tam líbilo bezdomovcům. V prosinci 2010 byla stavba prohlášena za technickou památku, následovaly drobné úpravy. Až r. 2014 se město rozhodlo ji upravit na turistickou rozhlednu s vodárenskou expozicí. Věž získala ještě nižší bezbariérový ochoz ve výšce 22,5 metru, uvnitř věže jsou mimo jiné informace o historii budovy a informační centrum. Slavnostně byla otevřená 9. září 2015. Nahoru je nutno vystoupat poměrně dost schodů. Nejdřív 10 schodů k věži, pak 20 betonových schodů do prvního patra a 122 na první vyhlídkovou terasu a 74 (22 betonových a 52 kovových) na horní vyhlídkovou terasu. Zda je uvnitř výtah, když tvrdí, že dolní terasa je bezbariérová, to jsem bohužel nikde nenašla. Shora má být vidět Kolínsko, Poděbrady, Kaňk, elektrárna Chvaletice, Železné hory, Krkonoše, Ještěd, Bezděz.

Pokud se nám povede pobýt pár dnů v Kolíně, tak si sem určitě zajdeme. Zatím jsme spokojeni, vodárna je hezky nasvícená zapadajícím sluníčkem.

Nocleh jsem naplánovala u vysílače na rozcestí pod Bedřichovu vyhlídkou. Tak jsme zvědavi, jak to tam skutečně vypadá, jak to dopadne. Přijíždíme už za tmy. Naštěstí to tu vypadá dobře. Je tu i kousek rovinky a samozřejmě už je zase zima. Převlékáme se rychle do spacího a jdeme večeřet. Doma jsem uvařila polévku, teď jsme rádi, že ji máme. Ohřátá je za chvíli. Pak dáváme ještě kousek chleba.

Už se však těšíme na svařák. Pivo jsme nakonec ani nesháněli. Litr svařáku stačí. Venku je 6 stupňů, nám v zimní bundě a se svařákem v ruce je v kabině docela fajn. Pozorujeme světla v obcích. Zajímavé je sledovat, jak bliká velký vysílač Českého rozhlasu u Českého Brodu. Zítra má pršet, teď je však jasno, svítí měsíc i hvězdy.

Když jdeme spát, je v autě 9 stupňů.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 1. den: Vestec u Chocerad - křížová cesta, kamenný památník a dřevěná minirozhledna; Kolín - pivovar Prádelník, rozhledny Maják, Práchovna, Vodárna na mapě