Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 16. den: cca 7 km okruh po naučné stezce Okolím Bobrové: Radešín zámek - Gohialův kámen - Bobrová (křížová cest, kostel sv. Petra a Pavla, Bílkův mlýn) - Radešín; Polná - Měšťanský pivovar

Lesáci nás nevyhnali, v noci nemrzlo, byl klid, tak by se mělo spát dobře. Já však spala mizerně. Pořád jsem se budila. V tom případě to vždy doženu ráno, jenže v 8 hodin nás vzbudilo nějaké divné bubnování na střechu. Nepršelo, ale byla tak hustá mlha, že se srážela na listech a stékala nám na auto. Občas se utrhl i mokrý list a pleskl do střechy.

V autě je 6 stupňů, do té mlhy se nám vstávat nechce, ale spát se také nedá. Hodinu tam podřimuji, v devět vstáváme. Jediná změna je, že už vidíme sluníčko – zářící kouli v mlze. Na snídani popojíždíme k nedalekému stolečku na křižovatce Bohdalec - Řečice - Podolí. Než jsme se nasnídali, zvedl se vítr, mlhu rozfoukal a konečně začíná sluníčko hřát.

Vracíme se do Radešína, kde nás včera zaujala naučná stezka. Má dva okruhy v celkové dálce 19 km. My volíme jen ten kratší 6 km dlouhý okruh, který je značen červeně.

Parkujeme u zámku a odtud vyrážíme na naučnou stezku Okolím Bobrové. Právě zastavení u zámku je společné pro oba okruhy, protože to je vlastně to nejstarší, ale také nejvýznamnější místo.

Počátky obce jsou spojeny s pozdně-středověkou tvrzí, která tady byla založena ve 2. pol. 13. století jako klášterní hospodářský dvůr cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie ve Žďáru nad Sázavou. R. 1597 přestavěl Samuel Radešínský tvrz na patrovou renesanční rezidenci, která je dnes nejstarší rohovou částí zámku. V letech 1706 - 1710 nechal opat žďárského kláštera rezidenci přestavět barokně podle plánů Jana Blažeje Santiniho. Bylo přistavěno jedno patro, udělána nová fasáda. Do rezidence se vstupovalo monumentálním mramorovým portálem. Interiér získal štukovou výzdobu a honosné vybavení. Cisterciáci ho začali využívat jako letohrádek. Po zrušení kláštera nový majitel přistavěl další trakt zámku v klasicistním stylu, bývalou tvrz značně poškozenou bleskem opravil a spojil v jeden celek. Do nároží vsadil zastřešený prosklený balkon, který podepřel kamennými sloupy. U rybníka založil zámecký park. Po r. 1945 byl zámek znárodněn, Československé státní statky v něm ustájily dobytka, prostor využívaly jako sklady. Posledních 20 let byl již neobydlený. V havarijním stavu ho získal současný majitel a zámek uvádí do původního stavu, což se mu skutečně vede. Každý rok se zde konají akce spojené s létáním horkovzdušných balónů.

V blízkosti zámku je kaple Panny Marie z r. 1884, kterou zde nechal postavit první zvolený starosta a dal ji obci na památku, že se stala samostatnou obcí. U Zámeckého rybníka je výklenková kamenná kaple se sochou Panny Marie. Podle dobových fotografií byla znovu postavena r. 2007 z kamenů, které tady po její stavbě zbyly.

Rybník obcházíme po hlavní silnici. Za posledním domkem je kříž, u kterého odbočuje cesta, po které se vydáváme do polí a luk s vyhlídkou na lesy. Sluníčko svítí, ale moc teplo není.

Naše první zastávka je Gohialův kámen. Podle mapy.cz přímo k němu značená NS nevede, ale pěšina téměř po rovině k němu odbočuje vlevo za silnicí Bobrová - Podolí, kterou přecházíme. O to víc jsme překvapeni, že zastavení NS tady je. Aspoň jsme si to trochu zkrátili. Podle pověsti kámen zavalil kameníka Gohiala, který pod ním stále leží. Jeho bratr na kámen vytesal letopočet 1785, kříž, lebku s hnáty a jméno Gohial. Kámen je porostlý mechem, ale nápis je stále trochu viditelný.

V protější stráni je obora, zahlédli jsme srnce i srnky. Šplháme do kopce, abychom se dostali na NS. Udržet směr je náročné. Těží se tu dřevo, cest je tu spousta, ale mám pocit, že žádná nevede našim směrem. Na zapomenutém stromě občas vidíme značku, ale moc nám to platné není. Vidíme, že jsme udělali dobře, že jsme ke kameni došli pohodlnější cestou. Jinak bychom tudy museli klesat a je otázka, zda bychom kámen našli.

Už víme, že jdeme špatně, někde jsme NS přešli. Ani nevíme jak. Jdeme po okraji lesa, víme, že NS vede kdesi nahoře v lese. Každopádně ji chceme najít, protože po ní vede křížová cesta. Tam naštěstí je také vysílač, který nám usnadňuje orientaci.

Přicházíme na nějakou cestu, která odbočuje vlevo, ale Ota prohlásil, že se moc vrací zpátky, po ní že nepůjdeme. Je pravda, cesta by sice byla delší, ale každopádně pohodlnější. My vyrážíme vzhůru podle oplocenky po úzké cestičce. Ta se ztrácí, cestou necestou stoupáme - vysílač naštěstí stále vidíme. Horší to být nemůže. Ota se zakopl, skoro natáhl, já už jsem viděla, jak ho ty klacky propíchly. Dopadlo to naštěstí dobře, přežil a konečně jsme na cestě u žulového kříže, kde začíná křížová cesta, resp. končí. Jsme na vrcholu kopce Kalvárie. Postavil ji bobrovský farář r. 1830 - z obce Bobrové sem vede 14 empírových kapliček. Litinové desky s pašijovými výjevy byly do nich zabudovány r. 1898.

Klesáme, pro změnu po pohodlné cestě až do Bobrové, která je jednou z nejstarších obcí v této oblasti. Existovala již v době, když r. 1252 byl založen ve Žďáru nad Sázavou klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie. Právě při jeho založení mu byly věnovány i desátky z Bobrové.

Obec na nás působí moc dobře. Je tu vše upravené, čisté. Uprostřed zatravněného náměstí stojí stará škola a moc hezký kostel sv. Petra a Pavla. Původně středověký kostel ze 13. století byl v letech 1714 - 1722 přestavěný barokně pravděpodobně Janem Blažejem Santinim-Aichelem. Na jih od kostela je volně stojící barokní fara z r. 1770. Téměř naproti je asi bývalý hostinec Trakalka. Otevírací doba tam nikde není. Určitě také něco pamatuje.

Tady odbočujeme na jih obce a směřujeme zpátky do Radešína. Uprostřed luk a polí na druhém břehu potoka ještě v katastru obce Bobová je chátrající Bílkův mlýn s dodnes zachovalou mlýnicí. Tento kdysi nádherný barokní mlýn postavil majitel zámku v Radešíně, po válce připadl státu.

To už zase pomalu stoupáme. Shodli jsme se na tom, že přesně takhle to vypadá, když se říká, že to fouká ze strnišť. Svítí sluníčko, ale vítr to vše kazí. Jsme u auta, je půl třetí. Jdeme do pivovaru na oběd. Již včera jsme zjistili, že dnes mají zvěřinové hody - dáváme kančí řízky s bramborovým salátem. Moc jsme si pochutnali, samozřejmé jsme dali i pivo. Pak ovšem Ota musel alkohol ještě vstřebat, šel se ještě projít po obci. Já už relaxuji v autě.

Tím jsme ukončili dnešní program. Ve 4 odjíždíme východním směrem. Projíždíme obcí Polná. Je to nádherné město, už jsme tu byli párkrát, naposledy r. 2017. Jenže o rok později částečně opravený starý Měšťanský pivovar koupil nový vlastník a r. 2019 v něm otevřel restauraci a začal vařit své pivo. Zjistíme, jak se mu daří. Nejdřív jsme viděli skutečně hezky opravený pivovar, na kterém je dokonce umístěno dno sudu se vzpomínkou, že právě zde v tomto pivovaru žil se svými rodiči v letech 1916 - 1919 český spisovatel Bohumil Hrabal. Tím naše radost skončila. I když dle cedule s otevírací dobou má být dnes otevřeno, jiný nápis hlásá, že je dnes zavřeno. Zkoušíme objekt obejít, jestli nenajdeme jiný vchod nebo někoho, kdo by nám pivo prodal, ale bohužel. Jen jsme objevili druhou stranu pivovaru, které to zase tolik nesluší.

 

Teď už nám je jasné, že moc možností, kam zajet nemáme. Už jednou jsme spali na sever od centra Jihlavy - v části města Zborná na parkovišti skiarealu Šacberk, kde jsme poseděli v nedaleké hospůdce U lípy. Tam točí piva z různých minipivovarů. Tam bychom mohli posedět v teple.

Když jsme na parkoviště dorazili, překvapil nás opravený a otevřený penzion Šacberk. Chvíli váháme. Nemáme ve zvyku spát na parkovišti penzionu. Ale pak jsme se shodli. Tohle je parkovišti skiareálu a je dostatečně velké. Jedeme na jeho druhý konec a děláme, že sem patříme. Vlastně jsme se u auta ani nezdrželi. Jdeme rovnou do vsi a do hospůdky. Maji tady 6 píp a skoro samé dobroty: světlé a tmavé pivo pivovaru Kozlíček, pivo od Dědka, z Kamenice nad Lipou, Bernarda a jihlavského Ježka. Ota nemá šanci vše ochutnat. Dáváme i večeři, ale dlouho tu sedět nechceme. Jsme oba nějací unavení, asi i z toho větru. I když Ota uvažoval jen o dvou pivech, nakonec si dal tři (Kozlíčka 12, Dědka 12, Kamenici IPU 15), já dala dvě malá (Kamenici a řezaného Kozlíčka) a jdeme spát. I když je teprve 8 hodin. Vzpomínáme, že i minule jsme tady spali v zimě. Venku je 8,5 stupně, to je podobné jako včera. Mrznout nemá. Na zítra hlásí vichřici. Naštěstí blízko nejsou žádné stromy, které by na nás mohly spadnout, kdyby to přišlo dřív. Do auta naštěstí nefouká. Zítra se chceme jen projít po Jihlavě, tak tam nás to snad neodfoukne.

Už je tma, tak nás ani z penzionu nemohou vidět. Raději ani nesvítíme a rychle se přesouváme do auta. Za chvíli už spíme.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 16. den: cca 7 km okruh po naučné stezce Okolím Bobrové: Radešín zámek - Gohialův kámen - Bobrová (křížová cest, kostel sv. Petra a Pavla, Bílkův mlýn) - Radešín; Polná - Měšťanský pivovar na mapě