Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 2. den - odpoledne: Libáň - minipivovar Čtyři lípy; Samšina - dřevěná zvonice; Sobotka - městská památková zóna - procházka městem

Po obědě v Dětenicích přejíždíme do nedaleké Libáně, kde je další pivovar - minipivovar Čtyři lípy. R. 2014 začal nynější majitel přemýšlet o vlastním pivovaru. Začal tedy tím, že se zúčastnil prvního kurzu vaření piva. R. 2018 otevřel v nových prostorách vlastní pivovar. Vaří spodně kvašená piva. Umožňuje i prohlídky pivovaru. My jsme věděli, že by měl mít dnes otevřeno od 12 do 18 hodin. To vyšlo. Kupujeme 3 litrovky Dukát - světlý ležák 12, Zlaťák – polotmavý ležák 12, Amarillo APA 13, tácek a dostáváme i letáček. Dokonce jsme mohli nakouknout i tam, kde se pivo vaří. Jsme tedy spokojeni, hlavně sběratel Ota.

Jedeme dál na sever. Krátkou zastávku děláme v Samšině, kde je na hřbitově zajímavá šestiboká dřevěná zvonice z poloviny r. 1650. Zvonové patro je otevřené, přesah stříšky ho dostatečně kryje. Původně tam byly dva zvony. Jeden byl zabaven za 1. světové války. Ten druhý to přežil. V plášti má zalitý zlatý groš míšeňského markrabství. R. 1930 byla zvonice důkladně zrekonstruována. K našemu překvapení je otevřená a nechá se vystoupat až ke zvonu. Tak to je paráda.

Nedaleký hřbitovní kostel sv. Václava byl postaven v letech 1785-87 na místě původního gotického kostela ze 14. století. Ten už tak hezký není - asi i proto, že není dřevěný.

Už zase prší. Chytře jsem si vzala lehké vzdušné polobotasky. Než jsme obešli kostel a zvonici, mám je mokré. To nebyl dobrý nápad. Naštěstí mám suchých ponožek dost, mám i pořádné botasky. Přezouvám se, abychom za chvíli vystoupili v mokré Sobotce, rodišti známého básníka, spisovatele a dramatika Fráni Šrámka. Její centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Oblast byla osídlena pravděpodobně již ve 12. století. Od kdy zde stávala tvrz, to se přesně neví. První skutečně ověřená zpráva o městě je z r. 1323. Pánové tohoto panství žili na hradu Kost, obec byla ekonomickým a kulturním střediskem. Za krále Vladislava Jagellonského bylo r. 1498 povýšeno na město. To mohlo začít stavět opevnění, získalo erb, mohlo pořádat dva osmidenní jarmarky do roka. Během dalšího století se město začalo významně rozvíjet.

Auto necháváme na menším parkovišti Boleslavská u funkcionalistické budovy městského úřadu, která byla postavena r. 1935 jako spořitelna. Na průčelí jsou umístěny 4 sochy, které představují těžký průmysl, spořivost, textilní průmysl a zemědělství.

Naplánovala jsem tady cca 2 km dlouhý okruh přes snad nejzajímavější stavby. Po hlavní Boleslavské ulici jdeme do centra. Vlevo je rodný dům dr. Františka Věnceslava Jeřábka, české dramatika, básníka, pedagoga, novináře a politika, který se zde narodil 25. ledna 1836. Je to typický venkovský dům chudších obyvatel - zčásti roubené přízemí je natřené vápnem, zachovala se původní skládaná lomenice a podélná pavláčka.

Z hlavní silnice odbočujeme vpravo k pozdně gotickému kostelu sv. Máří Magdalény, který nechal postavit tehdejší majitel panství Oldřich Felix z Lobkovic v letech 1590 – 1596 na místě staršího dřevěného kostelíka ze 14. století. Kostelu věnoval stříbrnou pozdně gotickou monstranci, kterou později vykoupilo město. V 19. století byla snížena věž, r. 1885 se zřítila klenba. Byla sice provizorně opravena, ale současná železobetonová klenba je až z let 1936 – 1940. V kostele je barokní interiér. Na stěně presbytáře jsou renesanční náhrobky tří lobkovických dětí z let 1581 a 1596. V kryptě pod kostelem je pohřbena významná část rodu Netolických. Za zmínku určitě ještě stojí funkční rokokové varhany z r. 1748.

Na jih od kostela byla r. 1596 postavena nová škola na místě původní staré školy, známé již r. 1382. Na přelomu 19. a 20. století v ní vznikl chudobinec. Na druhé severní straně kostela bylo na konci 16. století postaveno děkanství, které bylo později doplněno barokními štíty. Bydleli zde kněží, později zde měla sídlo Charita. Dnes je zde muzeum Almárium, kde jsou malované skříně - almary, ale také ukázky výšivek z okolí města a soubory loutek, které patří do nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Z Malého náměstí, dříve zvaného Děkanský ryneček, kde v 19. století byly masné krámy, se přesouváme na náměstí Míru, které lemuje celá řada klasicistních domů s podloubím.

Hned na rohu je klasicistní tzv. Šrámkův dům. Není to však jeho rodný dům. Jediné spojení Šrámků s tímto domem je přes strýce Josefa Pícka, který ho koncem 19. století vlastnil. R. 1958 sem družka básníka Miloslava Hrdličková - Šrámková přestěhovala zařízení z bytu v Praze. Později zde bylo vybudováno Muzeum a archiv Fráni Šrámka. V přízemí domu je informační centrum a kancelář Městského kulturního střediska.

Fráňa Šrámek se narodil r. 1877 v sousedním domě čp. 4. Tady snad žil do r. 1885, kdy se rodina odstěhovala do Písku. Dům se proslavil již před tím - v letech 1630 - 1650 tu žil úředník Jiřík Špacír, který r. 1639 zachránil soboteckou monstranci z rukou Švédů. Do současné výšky byl přistavěn r. 1845. Od r. 1957 je na domě pamětní deska s bustou Fráni Šrámka. Dnes je zde Městská knihovna Fráni Šrámka.

Tady bych se chtěla zmínit o počátcích festivalu Šrámkova Sobotka. Již před válkou se za přítomnosti Fráni Šrámka tady konaly letní divadelní slavnosti, kde byla i letní přehlídka amatérských divadelních souborů. R. 1957 - při příležitosti nedožitých Šrámkových 80. narozenin se konal první ročník festivalu - ten se pak stal již tradicí - vždy v prvním prázdninovém týdnu ukončuje školní rok a divadelní sezónu a zahajuje tak léto.

Na náměstí Míru čp.5 je budova staré radnice. Původní radní dům stál uprostřed náměstí. První zmínka o něm je už z r. 1587. Zanikl pravděpodobně během třicetileté války nebo během velkého požáru města r. 1712. Tento dům, který má dnes hodinovou věž, byl postaven r. 1570 na dvou parcelách na místě šlechtického zámečku. V letech 1687 - 1689 byl upraven a následně věnován městu, aby si v něm zřídila radnici. Dnešní empírová podoba s věží je z let 1808 a 1847. Nové hodiny tam byly umístěny až r. 1865. Solnice, která byla přistavěna k zadní straně radnice, byla r. 1850 přestavěna na městské divadlo. Současně zde vznikl jeden z nejstarších účelových divadelních sálů na českém venkově. Výzdobu sálu navrhl r. 1861 Josef Mánes. Ta bohužel zanikla na poč. 20. století, kdy byly prostory upraveny pro potřebu kina. Později v budově radnice byla městská knihovna a archiv, pak byty.

Vedle radnice je Maštálkův dům. Současná podoba domu je z konce 19. století, kdy ho vlastnil poslanec Jindřich Gustav Maštálka. V přízemí jsou obchody, v patře byty. Na východní straně v domě s podloubím č. 218, jak je vidět na pamětní desce, se r. 1919 narodil Václav Šolc, znalec jihoamerických indiánů, etnograf a spisovatel. Uprostřed náměstí je pozdně barokní mariánské sousoší z r. 1746 a klasicistní kašna. Okolo ní je cca 1 m široký pás původního dláždění z konce 19. století.

Pak už jen procházíme okolím náměstí. Kousek se vracíme, procházíme přes Malé náměstí do ulice Šáfranice, kde jsou roubené domky z 19. století. Tady bývala zahrada, kde se pěstoval šatrán. V Šolcově ulici je   Šolcův statek z r. 1811, který patří mezi nejcennější a nejzachovalejší roubenky. R. 1838 se zde narodil český básník Václav Šolc. V současnosti je zde Galerie výtvarného umění.

Jdeme se podívat k sokolovně, která byla postavena v letech 1926-1929 pro TJ Sokol. Ten byl založen již r. 1869. V 50. letech byla přistavěna část s pódiem a divadelním zázemím. Konají se zde i společenské akce - zábavy, koncerty, schůze, prodejní výstavy a trhy.

Ne všechny památky jsou zachovalé. Naproti je chátrající Husova kaple z r. 1916.

Tyršovou ulicí procházíme k bývalé hospodářské záložně, dnešní budově spořitelny, která byla postavena r. 1928 podle projektu Františka Jandy, žáka známějšího Jana Kotěry. Přízemí je obloženo dvoubarevnou žulou v kombinaci s umělým kamenem. Mezi sedmi okny je šest alegorických soch, které představují Lesnictví, Zemědělství, Průmysl, Píli, Orbu a Žně. Naproti je hezky opravená budova zdravotního střediska. Na trase míjíme několik panelů s informacemi vždy o několika stavbách v blízkém okolí.

Pokračujeme ještě Jičínskou ulicí dál z města. Míjíme základní školu, která byla postavena v letech 1892 - 1893. Během válek zde byl vojenský lazaret a tábor pro válečné uprchlíky. Novorenesanční fasáda byla zničena při výměně oken r. 1953.

Došli jsme až do parčíku, kde je busta Fráni Šrámka z r. 1970.

Vracíme se Jičínskou ulicí přes náměstí Míru a k autu. Roubenek je tady určitě víc, ale nám to stačilo.  Je to dnes takové ubrečené. Je zima a mokro. Občas sprchne. Kdyby bylo líp, určitě bychom se tu prošli víc. Také nás už honí čas. Blíží se pátá, ať nedopadneme jako včera a nehledáme místo na spaní v noci.

Mám vytypované místo u vyhlídky za obcí Loveč. Už nemrholí, ale pořádně prší. Tak snad to vyjde. Místo je téměř ideální. Je tady rovinka, posezení (bez přístřešku), Boží muka. Výhledy si však můžeme jen představovat. Vidíme tak max. na 200 metrů. Aspoň nás z obce nevidí.

Venku je 7 stupňů, ale nefouká to. Tvrdí, že večer má přestat pršet a že se má vyjasnit. Takže v noci asi bude výrazně chladněji. To jsou vyhlídky. Inu, co jsme chtěli, to máme. Ale třeba na zítřejší výlet nám nebude pršet.

Zatím sedíme v autě, dáváme dobré pivo z Libáně, ale prší víc a víc. Až v 6 hodin přestává, už jen drobně mží. Konečně jdu chystat večeři. O hodinu později se i mlha trochu rozpouští, občas vidíme z dálky nějaké světýlko. Vlevo je 350 metrů od nás Loveč, vpravo je Střeleč, ten je o kus dál, však také proto tam vidíme jen jedno světýlko. Samozřejmě se neotepluje.

Sedíme v autě, dáváme 2. pivo, už zase prší. Když jdeme spát, je to jako včera, venku je 6 stupňů, v autě 9, před autem bláto. To tam před hodinou ještě nebylo.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 2. den - odpoledne: Libáň - minipivovar Čtyři lípy; Samšina - dřevěná zvonice; Sobotka - městská památková zóna - procházka městem na mapě