Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 5. den - odpoledne: Lomnice nad Popelkou - rozhledna na skokanském můstku, Řemeslný pivovar, městská památková zóna - procházka městem

Dopoledne jsme si udělali vycházku přes dvě rozhledny. Je čas oběda, ale chceme si někde uvařit sami. Stále je sice 6 stupňů, ale nefouká to.
Pokračujeme dál na sever, na západní okraj Lomnice nad Popelkou, kde na parkovišti lyžařskéhho areálu vařím oběd. Dokonce už trochu svítí i sluníčko. Restaurace je tady zavřená, ale kupodivu v chatkách bydlí pár lidí, tak úplný klid tu není. Ale to nám zase tolik nevadí. Na protějším svahu je celkem 5 skokanských můstků s kritickými hodnotami 6 m, 13 m, 27 m, 43 m a 70 m. My sice vidíme jen tři, ale podstatné je, že vidíme nahoře na skokanském můstku vyhlídkovou plošinu rozhledny. Můstky lze používat celoročně. Jsou pokryty umělou hmotou a mají keramickou nájezdovou stopu.

Po pozdním obědě jdeme stoupat. Zpočátku se mi to tak strašné nezdálo. Jde se po schodech vedle doskokové dráhy toho nejdelšího, ale hlavně nejvyššího můstku. To tak prudké ještě není. Pak musíme překonat vzdálenost nájezdové dráhy. Kus vlevo od ní jsou udělané kovové schody - ty už jsou prudší, navíc se houpou. Výstup začíná být docela náročný. Houpání mi není příjemné. To jsem ještě ustála. Pak se jde kousek po pěšině do kopečka a následuje stoupání po kovovém schodišti ve věži můstku. I ten se houpe. Proč já všude musím být. V jednom okamžiku si sedám na schody a vážně uvažuji o tom, že to vzdám. Motá se mi hlava, je mi špatně. Ota už je nahoře a volá na mne, kde jsem. Zpočátku nejsem schopna mu ani odpovědět. Nakonec jsem se přece jen vzpamatovala. Na věži už jsem sama, takže i to houpání je nepatrné. Jdu nahoru, ale pomalu. Vždyť je čas. Když už jsem myslela, že jsem nahoře, vidím, že musím zdolat posledních 12 schodů - tady se upravuje výška nájezdu. Jsou to zvlášť vysoké stupně. Znova sedím a odpočívám. A samozřejmě si nadávám. Jenže když jsem došla až sem, musím i ten kousek ještě zvládnout. Jen nevím, zda vůbec mohu říct, že jsem si na každý stupeň musela nejdřív kleknout a pak až stoupnout. Jinak bych to nedala. Konečně jsem na kruhové plošině z dřevěných prken, odkud je daleký rozhled na západ, sever a východ - ten mi byl odměnou. Jsou vidět Krkonoše jako na dlani, větší část Jizerských hor, Lužické hory, část východního Středohoří a hlavní hřeben Orlických hor. Bohužel popisky tu nejsou. Je sice stále zamlženo, ale i tak je to nádhera.
Vyhlídková věž na skokanském můstku je vysoká 29,4 metry, ochoz je ve výšce 28,1 metru. Jenže převýšení od správní budovy, odkud jsme vycházeli, na ochoz věže je 78,77 metru. My jsme museli ujít 235 schodů pod věž, 100 schodů ve věži a 12 těch vysokých stupňů.
Než jsme se vydali na zpáteční cestu, sedli jsme si nahoře na schody oba, odpočívali a při tom se kochali. I Ota prohlásil, že se mu klepou nohy. Kdyby mi někdo předem řekl, nechoď tam, to nezvládneš, tak si pomyslím, že se zbláznil. Takhle jsem se asi zbláznila já, ale jsem nadšená, že jsem to dokázala. Fakt to za to stálo.

Dolů jsme se nakonec dostali docela snadno - tedy až na to houpání. Schody nejsou vysoké, tak se šlo dobře. Ale i tak jsem toho měla dost. Parkujeme u restaurace, je to ještě kousek do kopečka, ale to už odmítám tam dojít. Jdu na malé parkoviště U můstků. Je tam sice stín, ale je to po rovině.

Jsou čtyři hodiny, tak zajedeme si ještě prohlédnout město, ale nejdřív dáme pivo. Po tom náročném výstupu si ho zasloužíme.

Řemeslný pivovar je jen kousek od Husova náměstí, kde jsme zaparkovali. Historie pivovarnictví ve městě začala už v 15. století. R. 1462 byl kdesi pod hrází vybudovaný nový pivovar se sladovnou. R. 1590 velkou část města zachvátil požár, ze kterého se město vzpamatovávalo 18 let. Za pomoc při obnově získala vrchnost várečné právo - až r. 1660 si postavili nový pivovar s vinopalnou severně od zámku. Součástí byla i panská krčma. Pivo vařili 30x ročně a poddaní měli povinnost od nich pivo odebírat. R. 1908 pivovar přešel do soukromé Společnosti lomnických hostinských. R. 1948 jim však byl znárodněn a r. 1958 byla výroba piva ukončena. Pivovar využívalo JZD. Až když se začal stavět v místech pivovarského dvora supermarket, byla opravena zbývající budova pivovaru. Je to nejstarší budova ve městě.

Současný Řemeslný pivovar navázal na starou tradici po více jak 60ti letech - dne 20. 1. 2019 zakladatelé zprovoznili svůj vlastní pivovar a uvařili svoji první várku piva. A zdá se, že se jim daří. Když jsme k pivovaru dorazili, probíhají tam další stavební úpravy, ale jejich Lomnické pivo lze ochutnat v nedaleké restauraci Babylon.

Mezitím jsem se naštěstí tak vzpamatovala, že se na procházku městem dokonce těším. Je to stejně nutnost, protože Ota teď nemůže sednout za volant.

Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Její součástí je Husovo náměstí. Trojúhelníkový půdorys má od poč. 18. století, bohužel z roubených podsíňových domů se do dnešních dnů nezachoval žádný. Uprostřed severní části náměstí je od r. 1900 secesní pomník Mistra Jana Husa. V jižní části je 5 metrů vysoký barokní morový sloup z r. 1713. Na náměstí jsou ještě dvě kašny z 2. poloviny 19. století.

Dominantou náměstí je radnice. Nejdřív uprostřed rynku byly postupně dvě dřevěné, které shořely. Požár zničil i 3. radnici, postavenou r. 1724. Ta současná radnice byla postavena r. 1864, od r. 1903 má neogotickou fasádu. V průčelí je vsazen kamenný barokní městský znak z r. 1817. V řadě nad okny 1. patra jsou od r. 1953 malované znaky lomnických řemesel. U vchodu je mramorová deska, která připomíná pobyt Bedřicha Smetany v r. 1871. Dominantou budovy je hodinová věž s korouhví.

Na druhé straně náměstí je majestátní Šlechtův Hrubý dům. Ve 20. letech 19. století ho postavil v neoklasicistním slohu Petr August z podnikatelské rodiny Šlechtů k bydlení, ale také k podnikání. Po 2. světové válce ho ing. Bedřich Šlechta Hrubý věnoval městu s podmínkou, že tam bude umístěno muzeum, To tam bylo otevřeno r. 1947. I dnes tam sídlí muzeum, také galerie a informační středisko.

Na východním okraji náměstí je pozdně barokní kostel sv. Mikuláše, který byl postaven v letech 1781 - 2 na místě staršího gotického kostelíka. Po požáru r. 1849 z něj zůstaly jen obvodové zdi, ale byl obnoven.

Ještě jsme se zašli podívat na hřbitov, kde je barokní kaple sv. Jana Křtitele s mansardovou střechou z r. 1768 a dřevěná zvonice z r. 1652 se zvonem z r. 1591. Tam má svoji hrobku i rod Šlechtů.

Vracíme se Havlíčkovou ulicí okolo nádherné secesní Bártovy vily nebo také vily továrníka Josefa Horáka z r. 1913. Původním majitelem byl továrník J. Horák, který ji r. 1932 prodal zdejšímu lékaři MUDr. Jaroslavu Bártovi. Vracíme na náměstí a jdeme se ještě podívat k zámku, který je kousek od náměstí severozápadním směrem.

Na místě bývalé tvrze ze 13. století ho v 16. století postavili Valdštejnové. Od r. 1654 tam sídlili vrchnostenské úřady. V letech 1730 - 1737 byl přestavěn na trojkřídlý barokní zámek. R. 1919 ho koupilo místní živnostenské družstvo. Byly zde byty a řemeslné dílny, později sklad brambor, klub důchodců či Technické služby, ale také Lidová škola umění a knihovna. Po rekonstrukci v letech 2008 – 2010 ho spravuje Kulturní a informační středisko. Konají se zde kulturní, společenské i vzdělávacím akce, také se tu hraje loutkové divadlo.

Vedle zámku je opravená budova pivovaru z r. 1660. Jako historická budova města je označena budova na rohu Bezručovy ulice a Josefa Jana Fučíka, která sloužila jako kolektivní bydlení pro vyšší úředníky textilní továrny P. A. Šlechta a syn. Budova je to zajímavá - snad se dočká i nové fasády.

Ulicí Josefa Jana Fučíka se vracíme do centra. Pěšky se mi nikam už nechce. Autem ještě zajíždíme jen o pár bloků dál, kde byla r. 1910 postavena mechanická tkalcovna lněného zboží Bedřicha Šlechty. Byly tam i stroje pro konfekční výrobu. Zrekonstruovaná budova se využívá i dnes pro výrobu technických tkanin.

Je skoro šest. Shodli jsme se na tom, že malé parkoviště pod skokanskými můstky, kde mne Ota celou zničenou vyzvedával, bude ideální místo na spaní. Nemá cenu hledat něco jiného a je to kousek. Navíc Ota se zítra rád podívá v Lomnici do infocentra - dnes bylo zavřené. Ještě za světla se trochu umývám, při těch výstupech jsem se pěkně zpotila. A jdu chystat večeři. Až pak zjišťuji, že je venku 6 stupňů. Tak to bude dneska skutečně v noci zima. Zachumlaní v zimních bundách pijeme Lomnickou Ipu. Zatím teplota neklesá.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 5. den - odpoledne: Lomnice nad Popelkou - rozhledna na skokanském můstku, Řemeslný pivovar, městská památková zóna - procházka městem na mapě