Jedeme do severních Čech – 17. den – Nový Bor - městská památková zóna a pivovar Born, Skalice u České Lípy - NS Po památkách Skalice a pivovar Skalický Budulínek

Teplo bylo i v noci, ale při nedovřených dveřích se spalo pěkně. Hůř to vypadá s mým kolenem. Včerejší výstup na Klíč mu asi moc neprospěl. Vypovídá poslušnost, chová se naprosto nevypočitatelně. Naštěstí na dnešní den není naplánováno nic náročného, tak snad se umoudří.

Po snídani odjíždíme do Nového Boru, jehož historické jádro je od r. 1992 městskou památkovou zónou, a kde je pivovar. Na náměstí Míru je placené parkoviště, ale v blízkém okolí jsou možnosti parkovat zdarma. Využíváme té nejbližší – parkoviště u polikliniky v Dvořákově ulici. Místa je tam dost, omezení žádné.

Procházíme Smetanovými sady, kde je zajímavý pomník Bedřicha Smetany – na kamenném hranolu je umístěn skleněný reliéf – vždyť jsme ve městě skla.

Nejdřív jdeme na náměstí Míru do infocentra pozeptat se na místní zajímavosti, příp. získat zajímavé prospekty.

Osadu Bor, která vznikla na nepříliš úrodném vřesovišti r. 1692, převzal r. 1710 rod Kinských. Na žádost hraběte byla osada r. 1757 prohlášena císařovnou Marií Terezií městem, které tak získalo právo pořádat čtyři výroční trhy a v pondělí právo trhu týdenního. To tomuto městu, které leželo na obchodní cestě z Prahy do Německa při císařské silnici Praha – Rumburk, napomohlo v rozvoji obchodu, především v prodeji skla ze zdejších lesních hutí. Sklářský průmysl se tak začal rozvíjet – kompanie sklářských obchodníků zde působila až do r. 1835. To byl vlastně základ sklářského průmysl, který přežil až do současnosti pod názvem Crystalex (ten má nyní sídlo v Praze) a Lasvit. Právě tato 2. firma má sídlo v Palackého ulici, kde zrekonstruovala dvě barokní roubenky z r. 1790 a mezi nimi postavila skleněný dům, který je symbolem zdejšího sklářství. O tom nám však pracovnice infocentra neřekla. Do sklářského muzea blízko náměstí nás však poslala. Jenže tam se nám zrovna nechtělo.

Prošli jsme si náměstí Míru, kde jsou barokní a klasicistní patrové roubené, polozděné a zděné domy. Zajímavá je i budova radnice, která do dnešní podoby byla přestavěna r. 1851. Dominantou náměstí je pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v letech 1786 – 1792. Cestou jsme koupili chleba, samozřejmě i nějakou dobrůtku, a za rozumnou cenu pěkný květák. Pak jdeme už jen do pivovaru Born, který je také na náměstí. Zdejší prostory, sklepy s pískovcovými klenbami rekonstruovali v letech 2017 – 2019 a r. 2020 chtěli provoz otevřít. Jenže vše jim zpozdila koronavirová opatření. Pivo vaří, ale hospoda ještě hotová není. Doufají, že už brzy bude. V provizorní prodejně kupujeme všechna tři jejich piva i tři etikety. Tácky zatím ještě nemají. To hlavní tedy máme, to nám stačí. Odjíždíme.

Daleko nejedeme - jen do Skalice u České Lípy, kde je minipivovar a naučná stezka. Původně jsme si chtěli vyšlápnout ještě na Skalický vrch, ale vzhledem k mému kolenu tento kopec rušíme. Tak trochu i proto, že je neskutečné horko. Vyhrožují však studenou frontou. Kde je? Možná právě proto koleno kvůli změně počasí dělá neplechu.

Tato původně česká ves, založená podle potoka Šporka, byla při kolonizaci ve 13. století rozšířena o další parcely. První zmínka je z r. 1352. Stejně jako v Novém Boru bylo zde rozšířené sklářství. R. 1713 tady bylo 6 sklářských obchodů. Sklářství odtud pronikalo i do zahraničí. Např. exportní rodinná firma Andrease Janckeho založila síť obchodních poboček ve Španělsku a Portugalsku. Některé firmy se specializovaly na výrobu obrázků malovaných na skle. R. 1893 zde svoji sklárnu postavil i sklářský rod Rücklů, který pocházel ze švýcarského kantonu St. Gallen a který se sklářstvím živil již několik století. V jejich hutích se vyrábělo duté sklo všeho druhu, české křišťálové sklo, sklo olovnaté, ryté i broušené, barevné i luxusní. R. 1946 byla sklárna znárodněna, ale od r. 1992 ji vlastní dědici tohoto sklářského rodu.

Začínáme u rodinného pivovaru Skalický Budulínek, který byl založen byl r. 2016. Již z dálky vidíme, že jsme tu dobře. Reklama na plotu láká k návštěvě. Je otevřeno, samozřejmě kupujeme od každého piva vzorek a pečlivě ukládáme do auta k pivu z Bornu, ať zůstane studené. Auto tu necháváme zaparkované a jdeme si projít cca 5 km dlouhou okružní naučnou stezku Po památkách Skalice, na které má být 12 zastavení.

Na protějším rohu je nově opravený podstávkový dům, u kterého jsou sloupcová boží muka – 2. zastavení NS. K dalšímu zastavení je nutno odbočit. Je to budova nádraží ČD. Tato jednokolejka vede z Bakova nad Jizerou do Jedlové a byla zprovozněna postupně v letech 1867 – 1869. Při cestě zpátky vidíme Skalický vrch a jsme docela rádi, že výstup na něj jsme zavrhli. Bylo by to zase pěkně prudké stoupání.

Míjíme dvě prázdné barokní výklenkové kapličky, kovaný křížek na kamenném podstavci a přicházíme na jižní okraj obce. Procházíme po pěšině pod železniční tratí - pod malým železničním viaduktem. Je 3,80 m vysoký a 2,65 m široký. Po jeho projití odbočujeme vlevo a na silnici, po které se sem nechá dojet z České Lípy, opět vlevo a již se vracíme. Podcházíme pod velkým železničním viaduktem. Je samozřejmě vyšší a širší, ale tabuli NS jsme zde hledali marně. Až později jsem zjistila, že je 4,80 m vysoký a 3,5 m široký.

Pokračujeme dál tentokrát již po silnici, kde naštěstí moc velký provoz není. U odpočívadla odbočuje cesta do zdejší soukromé obory, která byla uznána r. 2002, i když již na přelomu 80. a 90. let zde majitel choval černou zvěř. Nyní tam má jelení a daňčí zvěř.

Na trase má být hospoda U Pepíčka, jak se dočítáme na reklamní tabuli. Ota se v tomto horku těší na pivo, ale hospoda je zavřená. Chystají tam jen nějaká jídla, která chlazená prodávají v automatu u vchodu. Proč tu neprodávají i chlazené pivo? To je asi nenapadlo. O kus dál je pizzerie, ale ani tady pivo nemají. Nemají tu ani pizzu. Ale naštěstí nabízí vynikající zmrzlinu od české firmy Adria Gold. Nyní mají pařížský krém a retro vanilku. Ještě prý mívají ovocné, ty jsou skutečně z ovoce. Pochutnali jsme si. Takovou dobrotu jsme skutečně ještě nejedli.

Proti pizzerii NS odbočuje vpravo, kde ve svahu Skalického vrchu jsou Skalické jeskyně, rozsáhlý podzemní labyrint, který vznikl při těžbě písku a pískovcových kvádrů. R. 1932 se skála zřítila a většinu vchodů zasypala. Jeskyně nejsou přístupné, hnízdí tam chránění netopýři. V letech 1998 a 2000 se zde točily oba díly pohádky Z pekla štěstí. O kousek dál se nám otevírají pohledy na obec. Někde jsme minuli poslední zastavení – objekt bývalé tvrze. Tentokrát nás NS dovedla na skutečně hlavní silnici.

Jdeme po ní však jen kousek, hlavně proto, že jsme z ní odbočili vlevo na místní komunikaci. Dostáváme se do centra obce, kde vlastně NS začíná. Před budovou pozdně barokní fary s maltézským křížem je sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1763 a za ním krásně opravený barokní kostel sv. Anny, který byl postaven v letech 1712 – 1720. Ani tady jsme to první zastavení nenašli. Shodli jsme se na tom, že jsme se hezky prošli, viděli zajímavé objekty i hezké podstávkové domy, popisky na jednotlivých zastaveních byly zajímavé, ale z historie jsme se toho moc nedozvěděli. Asi sami toho víc neví.

Šli jsme pomalu, tak to koleno celkem zvládlo, ale pro dnešek mi to stačilo. I Ota je nějaký unavený. Po víc jak 14 denním pobytu venku toho máme dost oba. Nebo to dělá avízovaná studená fronta?

Na trase za obcí Pihel je Červený rybník, kde by se mělo nechat koupat, uvařit a možná i přespat. To jsou moje tipy. Naštěstí je taková i realita. Voda je vynikající, dokonce i relativně teplá, konečně si můžeme pořádně zaplavat. Pak otevíráme skalický ležák Skaličák a mažu kousek chleba. Je půl čtvrté a ještě jsme neobědvali. Na pláž přestává svítit sluníčko, lidi odchází. Chceme počkat, až tu budeme sami, abych šla vařit - květákové placičky s bramborem. Sami tu však stále nejsme, každou chvilku ještě někdo přijíždí ještě se vykoupat. To už však vařím. Lidé jsou příjemní, nezdá se, že bychom tu někomu vadili. Po večeři dáváme ještě výbornou jedenáctku Floriana a třináctku APU Divou Báru. Pivo je víc než dobré, ale APU mi to moc nepřipomíná.

Je tu hezky, zatím sem žádná studená fronta nedorazila. Jen to trošku víc fouká, večer samozřejmě chladněji. Ale stále je venku příjemně. Jen to moje koleno mne trápí. Doufám, že se to do zítřka srovná. Máme v plánu výlet Sloupským skalním městem - není dlouhý, ale je tam velké převýšení. To bych nerada zrušila. Na to se moc těším.

Večer, skoro za tmy, přijelo ještě jedno osobní auto a je vidět, že tu dnes nebudeme spát sami. Zabydleli se však kus od nás, tak se nebudeme vzájemně rušit.

Jedeme do severních Čech – 17. den – Nový Bor - městská památková zóna a pivovar Born, Skalice u České Lípy - NS Po památkách Skalice a pivovar Skalický Budulínek na mapě