Středa 1. 6. 2022 - dopoledne
V noci bylo v autě okolo 19 stupňů. Po půlnoci začalo docela vydatně pršet a pršelo dlouho. Až za svítání jsme zaregistrovali, že už neprší. Vstáváme v půl 8, ještě je vlhko, na sluníčku už je horko. Dnešní program máme náročný, v tom horku to bude asi ještě náročnější.
Má být ještě větší horko než včera.
Každopádně si dopoledne chceme projít Strážnici, která byla původně královským majetkem. Její historické jádro je od r. 1990 městskou památkovou zónou.
Do města vjíždíme od jihozápadu, kde se zachovaly mohutné boční bašty Skalické brány. Stejně jako Veselská brána na východě byla součástí opevnění města, které bylo vybudováno ve 2. pol. 16. století. Okolo celého města byl tehdy val a vodní příkop. Brány měly vysoké věže. Ty musely ustoupit r. 1976 rozšiřující se komunikaci.
Do centra je to zbytečně daleko, děláme tady jen poznávací zastávku, abychom si to tady prohlédli. A nejen mohutné bašty, ale i moc hezkou malovanou kapličku Panny Marie, která je při vjezdu do města před bránou. Byla prý postavena manželi Kudlíkovými z vděčnosti, že se muži vrátili z 1. světové války domů živí a zdraví. Ty slovácké motivy všude okolo mne mě fascinují.
Druhou zastávku ve městě děláme o pár bloků dál u barokní kaple sv. Rocha. Historie této kaple sahá až do let 1680 – 1681, kdy ve městě řádila morová epidemie. Ještě téhož roku byla u nového hřbitova postavena kaple jako poděkování za odvrácení moru. Ta však brzy zchátrala. R. 1746 byly položeny základy k nové kapli, jejíž součástí byla vysoká věž. Stavba byla provedena nekvalitně, klenba praskla a kaple se zřítila. Zůstala jen věž. Až v letech 1838 – 1843 byla k věži přistavena dnešní kaple. R. 1913 byl zrušen hřbitov a tak zde zůstala jen tato kaple jako němá připomínka hrůzné minulosti.
Pak už jedeme do centra. Parkujeme blízko infocentra, které je v pěkně zdobené vinotéce. Ale to je tak vše, co nám tu udělalo radost. Dnes je zavřeno - paní odjela na služební cestu. Já si okruh městem připravila, tak snad na nic nezapomeneme. Mám to na 5,5 km.
Nejdřív se jdeme podívat k Veselské bráně, resp. k baštám, které po ní zbyly. Na vlakové nádraží je to kousek. Zajímá mne, zda je také pěkně malované. To je taková krása, že jen stojím a koukám a pak i fotím. Většinou jsou nádražní budovy parádní jen zpředu, ale tady je to nádhera i na nástupišti.
Procházíme městem k synagoze, u které je i židovský hřbitov, který byl založen pravděpodobně v pol. 17. století. V průběhu 18. století sem byly přeneseny i starší náhrobky z původního hřbitova, který byl ve Starém městě. Nejstarší náhrobky tvoří kamenné stély, které jsou zapuštěny přímo do země. Je tu přes 1100 náhrobků, nejstarší čitelný je z r. 1647. Poslední pohřeb byl uskutečněn v 50. letech 20. století.
Kdy tady byla postavena 1. synagoga, se přesně neví. Byla však tak poškozena požárem a na jejím místě byla r. 1804 postavena nová synagoga. R. 1870 byla upravena novorománsky. Během války byla poničena a pak využívána jako sklad. Brněnská židovská obec ji zpátky získala až r. 1991 a celou ji zrekonstruovala. Pořádají se zde výstavy se židovskou tématikou. K našemu velkému překvapení byla otevřená a paní nás seznámila s historií. Od ní jsme se dozvěděli, že ve sklepě sousedního domu je zachovalá obřadní lázeň – mikve. Je však nepřístupná.
Kousek se vracíme a okolo zámecké hájenky vcházíme do zámeckého parku, který byl založen v 1. pol. 19. století. V parku jsou platanová, lípová a dubová alej. Nejstarším stromem je přes 200 let starý trnovník - akát s obvodem 590 cm. Zajímavostí je, že r. 1824 byl u zámku postaven řetězový most – první na evropském kontinentu. Byl 30 metrů dlouhý a 4 metry široký. R. 1860 byl pro nevyhovující stav rozebrán.
V parku jsou dva amfiteátry – Bludník a Zámek.
Okolo Kulatého rybníka se jdeme podívat ke
kapli Panny Marie. Přecházíme
Baťův kanál a pokračujeme okolo barokní
poklony (kaple) sv. Jana Nepomuckého z 2. pol. 18. století k zámku. Původně zde od 2. pol. 13. století stál
vodní hrad, který byl v 16. století přestavěn na
renesanční zámek. Ten byl v pol. 19. století ještě přestavěn novorenesančně. Jako poslední byla přistavěna nárožní věž. R. 1945 byl zámek zestátněn. Dnes je tam sídlo Národního ústavu lidové kultury. Část zámku je zpřístupněna veřejnosti. Kromě stálé expozice
Nástroje lidové hudby v České republice návštěvníci nahlédnou do historické
knihovny, kde je 13 000 svazků. Naposledy byla zpřístupněna
zámecká kaple. Zámek se využívá i pro koncerty a další kulturní programy.
Zámek opouštíme Černou bránou – původní gotickou bránou, která se zachovala z opevnění hradu v 15. století.
Zámecký park opouštíme, míjíme zdejší skanzen a za kanálem odbočujeme vpravo. Jdeme až k muzeu Průžkův mlýn. Je to jedna z nejstarších dochovaných staveb ve městě, o kterém je první písemná zmínka z r. 1543. Původně vodní mlýn byl na konci 19. století přestavěn na parní a ve 30. letech 20. století na elektrický válcový mlýn. Mlelo se zde do r. 1975. V mlýně by měla být expozice mlynářství. Ale když jsme tam byli my, bylo vše uzavřeno. Nškde jsem četla, že robíhá rekonstrukce.
Prakticky hned vedle byla bratrská škola a špitál. Tady v letech 1604 – 1605 studoval i J. A. Komenský. R. 1622 byli čeští bratři vyhnáni a na jejich místo přišli katolíci - italští piaristé. Ti na místě školy postavili r. 1747 kostel Nanebevzetí Panny Marie ve slohu italského baroka a r. 1765 kolej se školou a gymnáziem. Tady v letech 1805 – 1806 vyučoval i Jan Evangelista Purkyně. Dnes je v budově bývalé koleje domov pro seniory. V kostele nad oltářem je milostný obraz Panny Marie Strážnické z r. 1630. Jako vzpomínku na bratrskou školu a J.A. Komenského je za kostelem památník bratrského školství. Byl odhalen r. 1992 ke 400. výročí narození J. A. Komenského.
K autu se vracíme okolo kostela sv. Martina. Tento původně gotický kostel z 15. století několikrát vyhořel. V letech 1720 - 1725 byl přestavěn barokně. Kostel nemá věž. Nahrazuje ji zvonice – její předchůdkyně strážní věž tu prý stávala již před 800 lety. Ta dnešní pozdně renesanční je z doby kolem r. 1615. Přízemí je z kamene, další patra cihlová. Původní renesanční okna byla ve 2. pol. 19. století upravena novogoticky. Na zdi obrácené do dvora kostela jsou ještě zachovalá sgrafita.
To je naše poslední zastavení ve městě, které nás skutečně zaujalo.
Na odpoledne máme naplánovanou
procházku u Baťova kanálu. Vařit se mi nechce, jenže tady nikde není nic, kde by se nechalo najíst. Už ani nevím, koho jsme se ptali a ten nám doporučil
dojet do Zarazické hospody v Zarazicích (část Veselí nad Moravou). Jedeme tam.
Poslední aktualizace: 12.10.2022
Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 19. den - dopoledne: Strážnice - městská památková zóna: Skalická a Veselská brána – synagoga – zámek a zámecká zahrada – Černá brána – skanzen - Průžkův mlýn – kostel Nanebevzetí Panny Marie a kostel sv. Martina na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 19. den - dopoledne: Strážnice - městská památková zóna: Skalická a Veselská brána – synagoga – zámek a zámecká zahrada – Černá brána – skanzen - Průžkův mlýn – kostel Nanebevzetí Panny Marie a kostel sv. Martina
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!