Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 34. den: Javorníky - 14 km dlouhá trasa: Lidečko - naučná stezka Javornický hřeben - NPR Pulčín–Hradisko - Pulčínské skály – Hradisko - Radošov – naučná stezka obce Zděchov - Lužná u Vsetína; Vsetín - pivovar Valášek

Vstáváme v půl osmé, ať stačíme vlak v 10. Na naše místo sluníčko ještě nesvítí, ale teplota se ve stínu blíží k dvacítce.

Snídáme, kávu si připravuji na cestu a odjíždíme. Nemusíme se vracet včera zvolenou kostrbatou cestou. Blíž je to do Prlova. I když terén cesty je snad ještě horší. Tam se zastavujeme, doplňujeme zásoby - kupujeme chleba a samozřejmě i něco dobrého k připravené kávě.

Času máme dost, dávám si ji v klidu na parkovišti hospody v Lužné, kde necháme auto. Pak už jdeme na vlak. Cestou míjíme dřevěné domky a dokonce 3 zajímavé dřevěné stavby na vysoké kamenné podezdívce, která vyrovnává svah. Snad to býval seník, sušárna, ale dnes je to upravené a bydlí se tam. Zvládáme to vše v klidu a v pohodě. Takhle je to nejlepší. Nemám ráda, když je vše ve spěchu.

Vlakem jedeme do Lidečka - ves, odkud vyrážíme na výlet v jižní části Javorníků, které od r. 1973 patří do CHKO Beskydy. Potřebujeme se dostat na silnici, která vede z Lidečka do Pulčína. Je to jen kousek za parkovištěm Čertovy skály, kde jsme parkovali včera. Nejdeme ale po silnici, přecházíme koleje a jdeme podle kolejí z obce na sever. Nejdřív po silnici mezi domky, pak scházíme ke kolejím. Po chvíli se cesty rozdělují, aby se po čase zase spojili. Ta, co vede vpravo, vypadá spolehlivěji – je širší, tak snad nás dovede tam, kam chceme. Při pohledu přes trať a silnici vidíme Čertovy skály v plné kráse.

Cesta mizí v lese, ale za chvíli mizí úplně. Víme, že se musíme dostat na silnici, která je v rokli pod námi. Jdeme více méně cesta necesta a hledáme trochu schůdnější terén, který nám umožní se dostat na silnici. Po té pak kousek jdeme vlevo k hlavní silnici. Ještě před křižovatkou odbočujeme vpravo po modré turistické značce, kde také vede naučná stezka Javornický hřeben. Ta začíná nedaleko u autobusové zastávky Lidečko, rozc. Pulčín, kde je turistické rozcestí Lidečko – bus. Po této NS teď kus půjdeme. Její kousek jsme si prošli předevčírem - v úterý, když jsme šli ze Střelné na rozhlednu Čubův kopec.

Jak jsme odbočili vpravo na zpevněnou cestu, začínáme stoupat. Míjíme hezky upravený pramen Formanka, kde je básnička, ale také místo pro odpočinek. Hrnečky tu nejsou, nikde není psáno, zda je pitný. Vody jsme si s sebou vzali dost, takže nám to nevadí. Cesta stoupá podle Pulčínského potoka, který nám tady pěkně bublá.

Míjíme další pramen – Plevákovu studánku. Tady jsou hrnečky – podle toho soudíme, že je pitný. Lehce se osvěžujeme a ochutnáváme ho.

Zpevněnou cestu opouštíme, ale po NS a po modré pokračujeme dál vpravo a stále stoupáme. Jdeme těsně podle hranice národní přírodní rezervace Pulčín – Hradisko, která ochraňuje zdejší skalní útvary. V této části rezervace jsou dva výrazné skalní útvary Přední a Zadní kostel, jenže leží mimo značené turistické trasy, jít se k nim nesmí. Nechceme to pokoušet, vždyť nás za chvíli čekají větší skaliska.

Přicházíme na rozcestí Pulčínské skály. Značené cesty vedou přes rezervaci do Pulčínských skal, které se rozkládají na svahu vrcholu Hradisko. Je to největší pískovcové skalní město v moravských Karpatech.

Až tady na rozcestí jsme zjistili, že výstup na skály je jednosměrný – máme štěstí, že jdeme správně. Teď koukám, že na mapě je trasa označená malou šipčičkou – té jsme si samozřejmě nevšimli. Je to pravděpodobně proto, aby se turisté ve skalách nepotkávali a vzájemně si nepřekáželi. Dnes je všední den v červnu, tak by to asi nehrozilo.

Odbočujeme tedy do přírodní rezervace – šikmá plocha je pomocí klád upravená jako schody. Vede lesem, ještě netušíme, co nás čeká. Až po chvíli už vidíme první skály. Průchod skalami je náročný. Cesta je upravená – mezi skály jsou místy vložené kovové schůdky nebo jen stupínky, ke skalám jsou připevněné řetězy. Většinou však stoupáme přírodním terénem – po skalách, po kořenech.
Překvapuje mne, že nám v infocentru nikdo neřekl, že je to náročné, když jsme chtěli k této trase prospekty. Asi vypadáme hodně sportovně. Nic by to sice nezměnilo, ale byla bych připravená. Takhle jsem víc než překvapená. Moje závratě a tento terén si nějak nerozumí. Po chvíli tvrdím, že ty řetězy jsou tam právě kvůli mně. Ota je využívá jen chvílemi. Já lezu, jak se dá, dost často po čtyřech. To se mi zdá nejbezpečnější. Přesto musím každou chvilku zastavovat, nejen se vydýchat, ale trochu se uklidnit. Vždy se mi klepou kolena, že prostě dál jít nemohu. Občas se otevírají pěkné výhledy - na vzdálenou krajinu i na blízké skály. Tam se mi odpočívá nejlépe.

Ale jsem spokojená. Vždy tvrdím, že je to se mnou zvláštní. Čím těžší je pro mne výstup, tím víc se mi to snad líbí. Prostě skály - to je moje srdeční záležitost.

Na tom nejvyšším místě stával skalní hrad Pulčín. Byl vybudován k ochraně Střelenského průsmyku, bylo tu i centrum celého panství. Vznikl koncem 13. století, možná až v 1. polovině 14. století. Písemné zprávy o založení jsou až z r. 1437. Skála na vrcholu má rozměry cca 18 x 15 m. Na jihozápadě je ve skále přírodní puklina, uměle upravená, kudy vedla už tehdy jediná cesta na hrad.

Za válek česko-uherských kolem r. 1470 byl rozbořen. Nikdo ho dál neopravoval. R. 1517 se uvádí jako pustý. Do dnešní doby se zachovaly jen nepatrné zbytky. Jsou vidět ve skalách kapsy po trámech a torzo kamenné zdi. Vše je však těžko rozpoznatelné. 

Na rozcestí Vyhlídka vyhlašuji delší pauzu. Musím se dát trochu dohromady. Jsem však nadšená, že jsem to zvládla.

Cesta pokračuje dál do kopce. Skály zmizely, jde se lesem, jen občas je vidět nějaký větší kámen. Zpočátku jdu hodně pomalu, ale pak jsem se vzpamatovala a jdu už v pohodě. Když se blížíme k vrcholu, skály opět přibývají, moc se mi tady líbí, i když skalní město to už není. Dostali jsme se na vrcholovou pískovcovou plošinou Hradisko o délce 150 m a šířce 80 m. Tady prý bývalo hradiště. Podle mapy jsou v okolí skalní útvary Propadlý hrad, Kazatelna, ale jsou ukryté v lese a jít se k nim nesmí.

Z nejvyššího bodu dnešního výletu trochu klesáme. Opouštíme NPR Pulčín-Hradisko. Jdeme stále po NS a po modré turistické trase. Na pohodlném posezení na rozcestí Skaličí dáváme svačinu.

Na rozcestí Radošov - sedlo odbočuje NS Javornický hřeben i modrá turistická značka. Každá jiným směrem. My pokračujeme po zelené a po naučné stezce obce Zděchov – vede ze Zděchova přes Hajdovy paseky, Šerklavu a Radošov zpátky do Zděchova. Na 9,5 km je 10 zastavení se zajímavostmi o obci, o zdejším životě, místních zajímavostech apod. Stezka je věnována i Nordic walkingu. Na každé informační tabuli je několik informací o technice a zdravotním přínosu chůze s holemi. My po ní půjdeme jen část.

Na vrchol Radošov trochu stoupáme, abychom mohli konečně začít klesat. Vše je bezvadně značené až do okamžiku, kdy nám zbývá asi půl km na rozcestí Sedlo pod Filkou. Cesta vede přes pastviny. Jenže ohrazení nelze otevřít, překročit už vůbec ne, navíc krávy s telátky na nás koukají dost výhrůžně. I kdyby to šlo se na pastviny dostat, stejně bych tam nešla. Bála bych se. Jdeme podle ohrazení, občas nás kopne. Jdeme lesem, také přes kapradiny, kopřivy, jak se dá. No, nakonec jsme se na rozcestí dostali.

Jsou 3 hodiny, zatím to na déšť nevypadá. Do cíle máme 4 km. Tak to snad zvládneme.

O půl hodiny později sice ještě svítí sluníčko, ale už se vytahují černé mraky. To bude asi závod s časem. Ve ¾ na čtyři se zvedl silný vítr a mraky rozfoukal. V pohodě a za sluníčka přicházíme k autu. Venku je 34 stupně. Jsme však spokojení, cesta vedla hodně lesem, ráno skály, později jsme se kochali krásnými výhledy. Cestou jsme nikoho nepotkali. Prostě nádhera. Ani převýšení skoro 500 metrů nás moc neunavilo.

Než jsme se přezuli, jsou před námi černé mraky, nad Vsetínem blýská. Tak to nám to vyšlo skutečně perfektně.
Jsme, dá se říct, na našem nejvýchodnějším bodě a pomalu se vracíme. Zatím jedeme na sever do Vsetína, který si chceme prohlédnout zítra. Dnes však musíme do vsetínského pivovaru Valášek, ať máme večer čím doplnit tekutiny. Pivovar je v místech, kde od r. 1920 bylo vyhlášené pohostinství. Ale jen do r. 1982, kdy ho uzavřeli, nechali zchátrat a pak ho zbourali. Majitel si zde postavil novou budovu, kde vybudoval i pivovar, který slavnostně otevřel před vánocemi 2002. V lednu 2003 mu starosta města udělil právo várečné.

Kupujeme 7 litrovek, etikety, Ota získává i tácek a letáček se seznamem piv. Je spokojený. Současně na wifi zjišťuji, že už má pršet a bude asi 3 hodiny. Mohlo by to ještě chvilku počkat, až se navečeříme. Ale vybírat si nemůžeme. S prvními kapkami nasedáme do auta.

Takže žízní neumřeme, jen nevíme, kde budeme spát. Vytypovala jsem velké parkoviště U Bečvy, kousek od fotbalového stadionu na jihu Vsetína. Naštěstí i Ota souhlasí. Na dnešní poměry je to docela vhodné místo. Hledat něco dalšího v tom dešti se nám nechce. Ještě tady stojí 4 auta, ale ta brzy odjela. Občas v dešti projede ještě nějaký opozdilý cyklista. Prší, leje. Najednou proti nám do stožáru elektrického vedeni asi uhodilo. To byla rána.

Při druhé vlně lijáku jsme oba vyběhli ven se nechat osprchovat. Mezitím projeli dva cyklisté, tak snad na nás nepošlou mravnostní. Když už jsme se pod zadními dveřmi utírali a skoro se oblékli, přijela dvě auta. Ještěže nepřijeli o pár minut dřív.

Je osm, snad je po dešti, už se to venku modrá. Ochladilo se, venku je 16 stupňů. Mezitím jsme vypili 4 litrovky výborného piva Valášek a vzhledem k nepříznivému počasí nevařím. Dali jsme si tyčinky a jsme spokojeni. Já zvlášť, nemusím vařit. Vždyť pivo je tekutý chleba.

Je 9, jdeme se podívat na Vsetínskou Bečvu a jdeme spát, víc se neochlazuje, mohlo by se spát dobře. Jen jsme usoudili, že dnes je to na spaní fajn, ale za normálního počasí by to tady bylo asi horši. Už ke konci deště projelo pár cyklistů, po dešti se jeli další projet, přijeli i venčit pejsky. Normálně je tady asi rušno.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 34. den: Javorníky - 14 km dlouhá trasa: Lidečko - naučná stezka Javornický hřeben - NPR Pulčín–Hradisko - Pulčínské skály – Hradisko - Radošov – naučná stezka obce Zděchov - Lužná u Vsetína; Vsetín - pivovar Valášek na mapě