Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 48. den: Mokrá-Horákov – rozhledna; CHKO Moravský kras – okruh cca 9 km: parkoviště Pod Hádkem - NS Údolí Říčky - Hostěnické propadání - jeskyně Pekárna - Jelínkův a Kaprálův mlýn, vývěry Říčky; Řícmanice - koupaliště

Už jsem horkem tak zmořená, že i v tom vedru jsem spala poměrně dobře, a to teplota neklesla pod 21. Dokonce i Ota bědoval, jaké je vedro. A to vyšší teploty snáší lépe než já. V noci jsme měli chvíli i zadní dveře zcela otevřené, jenže jsem měla divný pocit – jsme na veřejném místě a občas někdo projede.

V osm vstáváme, je 24 stupňů, i to se nám zdá jako horko.

Při snídani jsme si našli každý jedno klíště, a to se říká, že klíšťata mají ráda teplo a vlhko. Jenže tady je všude hrozné sucho. Asi se aklimatizují lépe než my. Jen nechápu, že se včera v koupališti U Libuše neutopila.

Ota jde k místnímu prameni pro vodu do sprchy, já se jdu pokusit zjistit dle předpovědi, zda nebude konečně změna počasí. Jenže nic takového nehlásí. Snad až pozítří by mohlo pršet a ochladit se. Ale to je ještě daleko, kdo ví, co bude.

Odjíždíme z Lulče. Po zralé úvaze vynecháváme Slavkov u Brna, i když ještě večer tam Ota chtěl jet. Přeskakujeme v itineráři i několik dalších bodů – pivovary, vyhlídky, dokonce i výlet v Drahanské vrchovině. 14 km dnes nedáme. Jedeme směr Brno, ale před městem odbočujeme na sever do obce Mokrá-Horákov, kde je od r. 2015 rozhledna. Nechá se jet daleko. U posledních domků je malé parkoviště. Jenže je plné. Parkujeme těsně za zákazem vjezdu, ale provozu nebráníme, tak snad tu nebudeme nikomu vadit. K rozhledně je to sotva 200 m jen trochu do kopečka. Je 26 stupňů, zatahuje se a je dusno. Já sotva jdu. Začínat po ránu do kopce, to mne vždycky ničí, i když dnes mne ničí asi všechno.

Rozhledna se nachází v blízkosti vodojemu Skalky u Mokré. Vznikla v rámci projektu Šlapanicko – posílení skupinového vodovodu, vlastně díky rekonstrukce vodojemu, vodovodních přivaděčů a vybudování nové vodovodní sítě. Slouží zároveň jako anténní věž – odtud jsou přenášena data na dispečink provozovatele vodojemu. Je volně přístupná, kovová, kulatá o průměru 4 m, 10 vysoká. Na malinkou vyhlídkovou polokulatou plošinku ve výši 7,5 m vede 38 točitých schodů. Kvůli okolní zalesněné krajině je výhled jen částečný – na severu je vidět kamenolom Mokrá, na jihu Dyjsko-svratecký úval a Pálava. U rozhledny je i zastřešené posezení.

Přejíždíme do jižní části CHKO Moravský kras - na východní okraj Ochoze u Brna na parkoviště Pod Hádkem. Ráno jsem tvrdila, že 14 km nezvládnu, teď mi otrnulo a jdeme na 9 km dlouhý okruh, během kterého bychom měli projít 4,5 km dlouhou naučnou stezku Údolí Říčky. Je na ní 8 panelů s informacemi o přírodě a přírodních zajímavostech v údolí Říčky. Stezka není okružní a tak to protáhneme ještě okolo mlýna a dalších zajímavostí. Trasa má tu výhodu, že se nechá v případě potřeby zkrátit.

Z parkoviště odcházíme kousek po hlavní silnici na rozcestí Hádek – bus, odkud pokračujeme po červené. Cesta vede přes západní okraj přírodního parku Říčky, kterému se říká údolí jeskyní a dávných lovců a jehož centrem protéká meandrující Říčka. Zajímavé je, že zmiňovaná NS tímto přírodním parkem nevede. Jdeme mezi zajímavými skalami, zpočátku to jsou spíš obrovské balvany, že Ota prohlásil, že mu to připadá jako vstup do pekla.

Po červené stoupáme k zajímavé barokní osmiboké kapli sv. Anny, která byla postavena r. 1748. V tomto místě se překládali cihly, které se vozili z cihelny v Tvarožné pro poutní kostel Panny Marie ve Křtinách. Podle pověsti byla tato kaple postavena z cihel, které ze stavby zbyly. Zasvěcena byla sv. Anně z vděčnosti, že právě na její svátek začala v obci ustupovat morová nákaza.

Od kapličky klesáme k silnici, opouštíme přírodní park a po červené klesáme na rozcestí Hostěnice. Procházíme západním okrajem této obce okolo zavřeného občerstvení U mě. Otevírají až v 15 hodin, jen v sobotu a v neděli už od 10. Je tu i pěkný dětský koutek, možná je to hlavně výletní místo pro místní.

Přicházíme na rozcestí Hostěnické propadání – odb.. Samozřejmě k tomuto krasovému jevu odbočujeme. Tady se dostáváme na naučnou stezku Údolí Říčky – jsme u 6. zastavení. Právě tady ve slepém krasovém údolí u skalní stěny končí vody Hostěnického potoka. Voda pod skálou mizí ve 40 m hluboké svislé puklinové propasti. Větší část vytéká vývěrem u Říčky – tam bychom měli dojít, část vody vytéká ve vývěru nad Horním mlýnem. To jsem však nenašla.

Teď už půjdeme po naučné stezce až k jeskyni Pekárna. Cesta vede kaňonem Kamenný žlíbek – je tu celá řada skalisek – to jsem samozřejmě ve svém živlu. Když je prý v Hostěnickém potoce hodně vody a nestačí se vsáknout, teče voda tímto kaňonem. Jdeme převážně lesem, takže to horko není tak úmorné.

Odbočujeme k jeskyni Pekárna. Vede tam NS a modrá značka, která přichází z protisměru. Stoupáme do prudkého kopce, který je na jednom úseku zpevněn kamennými schody. U jeskyně žasneme. Je to obrovská jeskyně se zajímavou historií. Je to velká tunelovitá jeskyně s vchodem až 6 m vysokým a 23 m širokým. Končí po 64 metrech velkým balvanitým závalem pod komínem. Dostat se za zával dál vždy skončilo nezdarem. Podle archeologických průzkumů bylo zjištěno, že jeskyně byla osídlena již v době paleolitu a to trvalo přes neolit, dobu bronzovou až po dobu halštatskou. Nálezy jsou uloženy a vystaveny v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea Brno a v Archeologickém ústavu Brno.

Tady by bylo možno se vrátit na rozcestí a pokrčovat po NS zpátky. Cítíme se však skvěle, líbí se nám tady, proto pokračujeme dál po neznačené cestě. Bez modré ťopky v tabletu bychom to však nezvládli. Cestička je samý kámen, mezi nimi kličkujeme a stoupáme, až se dostaneme na obrovskou náhorní plošinu – jsme nad skalami uprostřed listnatého lesa. Tady se mi moc líbí. Cestička je úzká, klikatí se tu, ale i tady je spousta kamenů. Nelze jít a současně se kochat. To bych se určitě přerazila. Občas jsou vidět skaliska pod námi a dole rokle.

Dostáváme se k Pacherovu kříži. Překvapuje nás, že jsme na neznačené cestě, ale je tady informační tabule. Nechal ho postavit r. 1935 sám Arnošt Pacher jako poděkování tomuto kraji. Zde nalezl manželku, po 4 letech po konci 1. světové války se znovu shledal se synem, o kterém si už myslel, že ve válce zahynul. Stal se váženým občanem a vrchnostenským úředníkem.

Problém nastal koncem 30. let 20. století a jmenoval se národnost. Pacher byl podle matriky Němec, protože se narodil r. 1862 německým rodičům. Nikoho nezajímal jeho život a skutky a v květnu 1945 v 83 letech byl hnán v průvodu k rakouským hranicím. Jenže už nemohl dojít a zůstal ve sběrném táboře v Pohořelicích. Jen kvůli jeho kritickému zdravotnímu stavu ho rodina dostala zpátky do Brna ke dceři, kde 16. června 1945 zemřel. R. 1995 zmizel i zde stojící kříž. Jaký byl důvod, to se nedozvíme. Díky občanům obce Mokrá byla vyrobena replika, která byla vysvěcena v červnu 1996. Vedle kříže umístili skauti tuto informační tabuli. Je to smutný příběh, ale bohužel i takový byl život.

Odtud nás čeká cca 300 metrů dlouhé hodně prudké klesání. Opouštíme kříž, který je umístěn vedle skalní věže, další Bajerovu skálu míjíme. Dokonce se cítíme tak skvěle, že odmítáme u skály odbočit po pohodlné cestě vpravo. Jenže to bychom minuli Jelínkův mlýn a ranč. To nechceme. Klesáme okolo dalších skal, později travnatým terénem až na silnici.

Jelínkův mlýn na Říčce je soukromý, moc toho vidět není, opravují ho, je nepřístupný. Je to jeden z několika mlýnů v údolí této řeky. Za minulého režimu byl přejmenován na Prostřední mlýn, dnes má už svůj původní název. Zachoval se objekt pily s částečně zachovalým zařízením, měl by být vidět i náhon, stodoly. Jen vodní motor není funkční.

Jen přes silnici jsou postaveny stylové objekty Ranče U Jelena, kde je stáj, restaurace a pension. Je to tu hezké, mají tady i pštrosy. Moc rádi bychom se občerstvili. Jenže otevírají až zítra. Co se dá dělat.

Pokračujeme po zpevněné cestě jen do skutečně mírného kopečka, dá se říct, že skoro po rovině. Přicházíme na rozcestí Kaprálův mlýn – skaut. zákl.. Nedoufáme, že tady by občerstvení mohlo být, i když na mapě znak občerstvení je. Jdeme se tam však podívat.

Tento tzv. Horní mlýn existoval již na poč. 18. století, jen se neví od kdy. R. 1939 ho koupila paní Zdena Kaprálová. Chtěli zde s manželem najít klidné místo před útrapami blížící se 2. světové války. Mlýn zrekonstruovali na moderní bydlení té doby. Jenže v dubnu 1945 se tudy přehnala fronta, padlo zde přes 200 vojáků, v sadu je prý pohřbeno asi 60 koní. Ve mlýně se pak usadila Rudá armáda. Po skončení války odešli Kaprálovi za prací do Indie. Ale po r. 1948 se už vrátit nemohli. Přestěhovali do Austrálie a od r. 1957 žili ve Spojených státech. Paní Kaprálová to vše sepsala v knize Zítra bude líp. R. 1949 byl mlýn vyvlastněn a využíval se jako podnikové rekreační středisko. R. 1984 byl kvůli havarijnímu stavu úplně uzavřen, vyrabován a ponechán svému osudu.

R. 1993 byl mlýn v katastrofálním stavu i s pozemky navrácen paní Kaprálové, která ho pronajala na dobu 99 let svazu skautů a skautek ČR. Místo je celoročně přístupné skautům i jiným dětským organizacím z celého světa. Když r. 2007 paní Kaprálová zemřela, její dcery mlýn skautům věnovaly. Ti se proto rozhodli ho pojmenovat Kaprálův mlýn. A pustili se do rozsáhlé rekonstrukce, kterou jim dřív statut pronájmu neumožňoval.

Je to tady hezké, ale zatím není sezona, je tu poměrně klid. K našemu překvapení je ve mlýně otevřený krámek. Pivo tu nemají, ale dáváme aspoň zmrzlinu. Ta nás na chvíli také osvěží.

Tady se dostáváme na jeden konec naší naučné stezky Údolí Říčky a pokračujeme po ní. Cesta už zase vede převážně ve stínu. Tady na 8. zastavení se dozvídáme, že půjdeme jedním z nejzajímavějších míst celého Moravského krasu - údolím pokladů, kde jsou jeskyně, kde byly nalezeny památky na naše předky, kde se voda ztrácí a zase objevuje.

Odbočky ke Kaprálově studánce, která je za Říčkou, jsme si nevšimli. Vodu však nepotřebujeme.

Míjíme další dva vývěry Říčky, které jsou od sebe vzdáleny 200 m. Jenže dnes je sucho, vody je málo a tak se voda asi hromadí někde uvnitř. Dokonce i dřevěná lávka, která má vést přes Říčku vede jen přes suché koryto.

Opět míjíme skaliska, ve kterých jsou jeskyně. Najednou vedle nás v korytě je trochu vody. Tady někde má vyvěrat Hostěnický potok.

Dostáváme se na rozcestí Ochozská jeskyně. Pokud bychom odbočili vpravo, vraceli bychom se cestou, kterou jsme sem šli. My musíme jít po NS rovně. Kdesi nad námi je jeskyně Švédův stůl. V této 30 metrů dlouhé průchozí jeskyni byly objeveny důkazy přítomnosti jeskynních medvědů a hyen. R. 1905 tu byla nalezena spodní čelist neandrtálce, po 2. světové válce neandrtálské kamenné nástroje – nejstarší doklady o pobytu člověka v této oblasti.

Škoda, že vody je málo. Asi bychom si ty ponory a vývěry víc užili. Zajímavým místem má být Estavela - Hádecká propadání, kde se voda buď propadá anebo naopak při velké vodě vyvěrá z podzemí. My vidíme v místech potoka trochu spíš trochu stojaté vody. Jenže bohužel, jako si nemůžeme vybrat na výlet počasí, nemůžeme si vybírat výlety podle množství vody. Jen si to tady můžeme představovat.

Téměř na konci naší cesty je Hádecký rybník, má být ke koupaní, ale vypadá to všelijak. Pak se dozvídáme, že je tam hrozně málo vody. Koupat se v tom nedá. Byl napuštěn r. 1950 na místě staršího rybníka. Vodní mlýn v jeho blízkosti byl zbourán r. 1930. Dnes je zde občerstvení Pod Hádkem. Přecházíme k němu po betonové lávce. Najednou vidíme, jak si tam vykračuje čáp černý. Tedy to je parádník, je nohy a zobák má červený. Jenže než jsem stačila vytáhnout foťák, pyšně odkráčel do stínu mezi nějakou zeleň. Občerstvení je zavřené, ale jsme skoro u auta, takže nám to už nevadí. Najednou vidím samovýčep. Být to na trase, určitě bychom to vyzkoušeli. Tohle jsme ještě neviděli, jen o tom slyšeli.

Přicházíme k autu, je 34 stupňů. Ono to skutečně neklesne.

Hledáme v mapě, kde budeme spát. Okolo Brna jsou samé chatové osady. Tady se nechytáme. Nakonec se jedeme do Řícmanic vykoupat. Je tam místní koupaliště. K našemu překvapeni cedulku Vstupné mají přelepenou, vstup je zdarma. To se nám hodí, moc douho se zdržet nechceme. Dokonce si tu nedáváme ani nic k jídlu, malou svačinku jsme měli na trase, zatím hlad nemáme.

Koukáme do mapy, koukáme i tam, kde jsme okolo Brna spali. Když teď na to zpětně koukám, tam už jsme z toho horka byli asi tak zničení, že jsme se pořádně nekoukli do itineráře, kde jsem měla napsáno, že spát by se asi nechalo v blízkosti rozhledny Liduška. Asi to bylo i tím, že jsem to měla spojené s výletem, kam jsme dnes samozřejmě už nechtěli.

Nakonec jedeme skoro až do Hlíny, kde je rozhledna Vladimíra Menšíka. U ní se spát nedá, ale nedaleko od ní jsme už spali. Minule byla zavřená, zítra by mělo být otevřeno - půjdeme se tam podívat.
Průjezd Brnem byl dost náročný, samozřejmě dostáváme hlad. Zajíždíme do Rosic. Tam jsme zastavili u prvního místa, kde jsme viděli slunečníky a stolky. Je to Sport bar, kde samozřejmě nevaří. Mají klobásu – tou Ota nikdy nepohrdne, já si dávám naloženou směs sýrů. To mám ráda. Než tu klobásu opekli, trvalo to dlouho, ale když nám to přinesli s výborným teplým opečeným škvarkovým chlebem, byli jsme spokojeni.

Vracíme se na hlavní, ze které odbočujeme do Prštic a parkujeme na místě, kde před pár lety bylo složené dříví. Jsme sice na okraji přírodního parku Bobrava, ale už to neřešíme. Snad nebudeme mít problém.

Dnes jsme to nakonec pěkně natáhli. Ve ¾ na osm konečně otevíráme pivo. Ani není už moc vychlazené, ale to se nedá nic dělat.

Koukáme do itineráře, co jsme vynechali, ale hlavně, co máme před sebou. V žádném případě se nehodláme vracet. Dokonce i Ota s tím souhlasí, a to jsme vynechali i rozhledny a pivovary. Budeme si muset někdy zajistit v Brně nocleh a všechno to tady projít.

Najednou Ota hlásí, mám klíště. Najednou vidíme 2. a 3.. Nějak mne dohání. Už vedu jen 7 : 6. Pečlivě se prohlížíme, kupodivu já žádné nemám, tedy aspoň ho nevidíme. Ale to poznáme časem.

Jdeme spát v 10, venku je hrozných 26 stupňů. To zase bude noc. Tady si však necháváme zadní dveře zcela otevřené. Jsme tedy jako pod širákem, vidíme světlušky, hvězdičky.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 48. den: Mokrá-Horákov – rozhledna; CHKO Moravský kras – okruh cca 9 km: parkoviště Pod Hádkem - NS Údolí Říčky - Hostěnické propadání - jeskyně Pekárna - Jelínkův a Kaprálův mlýn, vývěry Říčky; Řícmanice - koupaliště na mapě