Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 8. den: Národní park Podyjí - cca 14 km dlouhý okruh: Parkoviště Čížov – Hardeggská vyhlídka – ledové sluje a obelisk – geopark Čížov - hospoda U Hrušků - parkoviště Čížov

I když bylo večer horko a v dálce blýskalo, Ota usnul hned. Nakonec jsem usnula i já. Ale nějaká předtucha mne po 2 hodinách vzbudila. To už bylo slyšet, že bouří. Raději jsem dveře pořádně zavřela. Bylo to akorát. Nejdřív spadlo pár kapek, ale vzápětí to byl šupec. Zvedl se i vichr, že bylo cítit, jak naráží do auta. V noci ještě asi 2x sprchlo, ale spát se přitom nechalo. 

Ráno před osmou nás vzbudili hluční sousedé z karavanu. Nakonec také vstáváme. Moc toho nenapršelo. Zase svítí sluníčko, ale už není to hrozné horko předcházejících dnů. Docela studeně to po ránu fouká. Podle předpovědi by mělo být chladněji celý den.

Po snídani z parkoviště na okraji Čížova vyrážíme na cca 16 km dlouhý dvojokruh v Národním parku Podyjí. Procházíme obcí. Nejdřív se zastavujeme v informačním centru národního parku, kde si Ota kupuje vizitku Hardeggská vyhlídka. Ta je také naším prvním cílem. Cesta k ní vede po modré. Je to dřevěný altán na skále, který r. 1885 postavil znojemský turistický klub. Jenže stál v pohraniční oblasti a pustl, až se rozpadl. Dnešní altán je kopie toho původního a postavil ho Klub rakouských turistů hned po otevření hranic r. 1990. Je z něj moc hezký výhled do údolí Dyje a na rakouské město Hardegg s velkým stejnojmenným hradem. Ten byl na druhém břehu řeky založen ve 12. století. R. 1755 ho zničilo zemětřesení, zůstal neobydlen a chátral. Na přelomu 19. a 20. století byla rekonstruována jižní a východní část. Město Hardegg vzniklo jako podhradí. Dominantou města je kostel sv. Víta, který byla založen v 1. pol. 13. století.

Po modré pokračujeme, scházíme podle bunkrů k Dyji na česko-rakouské hranice. Jen kousek před hranicí Ota vyplašil užovku stromovou – honem se běžela schovat do listí. Já ji sice viděla celou, ale než jsem stačila vytáhnout foťák, skoro celá zmizela. Mám jen část. Byla však určitě víc jak metr dlouhá.

Došli jsme až k mostu, chvíli se kocháme pohledem na jezy na Dyji, ale pak už pokračujeme, tentokrát po zelené. Musíme však kousek zpátky a po úzké lesní pěšince odbočujeme vlevo – nejdřív vzhůru, abychom pak mohli klesnout až k Dyji. Jejím středem vede hranice.

Jdeme podle řeky, občas zahlédneme hrad a kostel, pokaždé z jiného úhlu, ale stále nás ten pohled přitahuje. Jsou to skutečně zajímavé a mohutné stavby. Zvon nám oznamuje, že je poledne.

Jdeme nahoru a dolů, vlevo je řeka, vpravo skály. Moc se nám tu líbí.

Když se řeka stáčí vlevo, naše cesta odbočuje vpravo a zase stoupá. A stoupá až na rozcestí Na Keplech, kde jsme dnes už jednou byli. Jen kousek jdeme po ranní cestě, ale ještě se nevracíme. Za chvilku odbočujeme po červené vlevo k ledovým slujím. Zpočátku pohodlná cesta nás dovedla ke skaliskům, za chvíli nás 3 červené vykřičníky upozorňují na blížící se nebezpečí. Čekala jsem to horší. Při troše opatrnosti to zvládám v pohodě i já.

Nelze však jít a současně se rozhlížet. Každou chvilku zastavujeme a kocháme se vpravo vysokými skalami. Vlevo se otevírá krásný pohled na Dyji v údolí. Já se musím držet Oty nebo aspoň stromu, jen vidím tu výšku, už se mi motá hlava.

Při závěrečném sestupu se můžeme chytit i lana. Ani tady se mi to nezdá moc hrozné. Zvládám to v pohodě.

Přicházíme na rozcestí Ledové sluje - vyhlídka, jdeme se tam podívat. Obrázky na rozcestí slibují krásnou podívanou. Jenže, jak říká Ota, je to všechno podvod. Vyhlídka je pěkná, jen ty sluje vidět nejsou. Jsou pod námi, sejít se k nim nedá. Jen je tam znatelně chladněji. Mají to být nejvýznamnější podzemní prostory Národního parku Podyjí. U vyhlídky stojí obelisk, který r. 1860 postavil Okrašlovací spolek ve Vranově. Věnovali ho zdejší paní hraběnce. Stezka, která sem vede, byla vyznačena r. 1892 jako jedna z prvních turistických cest na Znojemsku.

Vracíme se na rozcestí, svačíme a měníme plán. Však nám i strážce parku doporučil už dál po červené nechodit, že tam nic zajímavého už není. Jsme docela rádi. Sice jsme toho tak moc nenastoupali, ale ve skalách to bylo docela náročné.

Scházíme po žluté na rozcestí Vranovské brány (žádné tu samozřejmě nejsou) a po signálce neznačenou cestou jdeme do Čížova. Je to prý 2 km, ale možná polovina se jde z kopce. Však už v závěru cítím kolena. Jsem ráda, že už končíme.

Ještě míjíme pramen s novým posezením. Pitná voda je prý pravidelně kontrolována, ale dnes jen kape. Ještě se zastavujeme u infocentra. Naproti je geopark. Je tam vidět 12 základních hornin národního parku. Některé jsou vybroušeny tak, aby vynikla jejich struktura. 

Abychom spláchli pot z dnešní cesty, jdeme na pivo do hospody U Hrušků. Tam sedí náš známý ochranář s kamarádem. Ota dává pivo, já limonádu. Při tom jsme si vyslechli historky, jak na tu naši nebezpečnou cestu po skalách, kde je psán zákaz vjezdu cyklistů, jezdí cyklisté i s dětským připojeným vozíkem. Pak se tam nemůže ani otočit a balancuje nad skálou s kolem i dítětem. Jen prý nechápou, že se tam ještě nikdo nezřítil. Já vůbec nechápu, jak tam někdo na kole může vjet.

Po druhém pivu se loučíme a jdeme k autu načerpat síly na další den. Na parkovišti je spousta aut, ale do šesti hodin většina z nich odjela. Na druhém konci parkoviště zůstávají karavany, které stály včera tady u nás. Konečně tu dnes večer bude klid.

Ohřívám k večeři druhou polovinu včerejšího oběda, dáváme pivo, které bohužel není už nejstudenější. Ale zabalené do peřin vydrželo ještě v pitelné teplotě.

Večer přijíždějí naši známí cyklisté. Začínáme koštováním jejich slivovice, samozřejmě je také vynikající.

Tohle je naše krevní skupina, krásně jsme si popovídali, při tom jsme všichni poslouchali i hokejový zápas s Norskem. Vyhráli jsme, začíná to být zajímavé. Ještě bychom měli v pondělí porazit USA. To je však otázka, zda se povede.

Když je tma, chlapci staví stan. Je tak schovaný, že to nemůže nikdo ani vidět.

Je deset, my jdeme spát, ale chlapci si ještě povídají. Jsou tak potichu, že je v autě vůbec neslyšíme.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 8. den: Národní park Podyjí - cca 14 km dlouhý okruh: Parkoviště Čížov – Hardeggská vyhlídka – ledové sluje a obelisk – geopark Čížov - hospoda U Hrušků - parkoviště Čížov na mapě