Jedeme na Posázaví - 11. den – naučná stezka Okolím Kácova, rozhledna Babka

Večer i v noci v kempu v Kácově byl klid, takže jsme se krásně vyspali. Ráno jsem využila otevřeného občerstvení a koupila na svačinu koláče. Doplnili jsme vodu do všeho, do čeho se dalo. Už jsme jí moc neměli.

Ráno jsme se zajeli podívat do podnikové prodejny zdejšího pivovaru Hubertus, zda tam nemají nějaké jejich noviny nebo zajímavé prospekty. Ota získal jen tácek, ale koupil si tři petky piv, která včera v pivovaře netočili.

Ve městě jsme si ještě koupili chleba a už parkujeme u mostu nedaleko kempu a vyrážíme na okružní naučnou stezku Okolím Kácova. Je zhruba 12 km dlouhá a na 10 zastaveních jsou informace o lese a místních zajímavostech.

Dnes jsme si venku užívali fantastického klidu. Ani dálnice nás neruší. Krásné je i počasí. Vyrazili jsme skutečně v letním a dobře jsme udělali. I tak nám bylo horko.

Od mostu jdeme okolo vlakové zastávky po modré turistické značce. Cesta zpočátku vedla převážně okolo Čestínského potoka. U Koutského mlýna jsme ho opustili, stejně jako modrou značku a pokračujeme po žluté. Kdy přesně byla postavena současná budova mlýna se nikde neuvádí. O zdejších mlýnech se píše již r. 1390, r. 1714 je zapsán v majetku kácovského panství. Jisté je, že mletí bylo ukončeno ve 40. letech 20. století. Dnes se používá k rekreaci.

V jeho blízkosti je kaplička Panny Marie s datací L.P. 1919. Byla postavena navrátilci z 1. světové války jako výraz díků za přežití útrap a hrůz.

Cestou do kopce k obci Polipsy jsme se řádně zapotili. Obec jsme neobešli po NS, ale prošli jsme obcí ke kostelu. Žádný zvlášť hezký domek jsme však neobjevili. Zajímavý je kostel Všech svatých. Základy jsou pravděpodobně ze 14. století. Během 18. a 19. století několikrát vyhořel, r. 1725 při požáru přišel o věž. Od té doby zde samostatně stojí dřevěná zvonice, kde jsou dva zvony. Po požáru ve 2. polovině 19. století byl kostel obnoven, v jižní zdi zůstal zachován gotický portál a renesanční okno.

Cesta pokračovala lesem, občas se k nám přiblížil Losinský potok. Každopádně je tu hezky a také klid. Nikoho cestou nepotkáváme. Žlutá značka nás dovedla k hlavnímu kácovskému nádraží. Dál pokračujeme po modré. Jen kousek za nádražím je půjčovna lodí Bisport, kde je možnost ubytování, ale hlavně i občerstvení. I když jsme s sebou pití měli, dalším tekutinám jsme se nebránili. Ota dal pivo, já birella s pomelem a grepem. Poslední skoro 2 km vedly po cestě mezi Sázavou a tratí, která byla vysekaná ve skalách. Tam nahoře ve skalách je Čertova vyhlídka. Původně bylo v plánu tam vyšplhat, ale v tom horku se nám už nikam šlapat nechtělo. Také jsme měli hlad, koláče jsme už dávno snědli.

U přechodu přes trať je poslední zastavení NS, kde je památník sv. Václava. Nechal ho postavit r. 1929 tehdejší lesní správce.

K autu u mostu už to bylo kousek. Při cestě přes most koukáme do kempu a jsme rádi, že dnes tam spát nechceme. Je tam doslova narváno. Na parkovišti u mostu jsme si uvařili opožděný oběd. Když jsme odjížděli, bylo skoro pět hodin. Podle předpovědi už má pršet. Zatahuje se to hodně, uvidíme, zda nás to někde spláchne.

Velké akce už neplánujeme. Jedeme přes Zruč nad Sázavou. Prohlídku si necháváme na zítra. Dnes jedeme ještě kousek na sever k rozhledně. I když Otovi se program i výlety líbí, chybí mu rozhledny.

Parkujeme u turistického rozcestníku Pardidub – chaty (oficiální parkoviště je až u hřbitova skoro o 1 km dál) a asi 300 metrů jdeme pěšky do mírného kopečka. Cestou spadlo pár kapek, neustále to straší, ale zatím neprší.

Dřevěná rozhledna Babka s ocelovými prvky byla zpřístupněna r. 2015. Je u ní i altánek s dřevěnou sochou. Je 27,4 m vysoká, na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výšce 23,2 m vede 130 točitých pohodlných schodů. Ve 2. a 4. patře jsou odpočinkové plošiny, kdy je možno se projít a sledovat okolí. Shora je vidět Zruč nad Sázavou a její okolí, vrch Melechov u Ledče nad Sázavou, Velký Blaník u Vlašimi, vrch Fiolník u Vlastějovic, vrch Jordán a obec Chabeřice. My navíc vidíme, že v dálce prší, nám se to zatím vyhýbá.

Od vlakového nádraží vede Zručská naučná stezka k rozhledně. Je 7 km dlouhá a na sedmi panelech seznamuje s informacemi ve městě i v okolí. Osmé zastavení je u rozhledny. Panel bez čísla je na rozhledně, kde si ve třech jazycích můžete pustit povídání o čtyřech nejzajímavějších objektech, které jsou z rozhledny vidět.

Jsme celí upocení, brali bychom nějaké přírodní koupání, ale v Sázavě to nejde. Ta je stále strašně kalná. Na mapě jsme objevili na jihovýchodním okraji obce Nesměřice něco, co vypadalo jako koupaliště. Je to pod hrází Švihovské vodní nádrže. Když jsme to viděli, zajásali jsme. Malý, betonový, volně přístupný bazén, ve kterém se jedna paní koupala. Samozřejmě jsme se dali do řeči. Voda je dnes prý už teplá, má 22 stupňů. Paní se tam chodí koupat denně od jara až do podzimu. Bylo to krásné osvěžení po horkém dni.

Občas se to zatáhne, spadne pár kapek, ale za chvíli zase svítí sluníčko. Zdá se, že nás déšť mine. Místo sice není úplně ideální na spaní, ale nejbližší domek není obydlen. Nic lepšího nikde není, navíc už večer se těšíme, jak si ráno půjdeme zaplavat.

Je pěkný večer, slunce někde za lesem zapadá. Ota je spokojený, že si koupil pivo, že má co pít. Já trošku tato neznámá piva ochutnávám, ale skutečně se šetřím. Dna je pěkný neřád.

V noci asi bude horko. Teď je půl desáté a je stále ještě 20 stupňů. Ruším peřinu a vytahuji tenčí dekový spacák, navíc dveře zcela nedovíráme.

Jedeme na Posázaví - 11. den – naučná stezka Okolím Kácova, rozhledna Babka na mapě