Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 11. den – odpoledne: Vítkovice-bývalý Důl Hlubina, rozhledna Bolt Tower a Rothschildův zámek; Moravská Ostrava-bývalý Důl Karolína a Trojhalí; Slezská Ostrava-Slezskoostravský hrad a vyhlídková věž Nové radnice

Východní a jižní okrajové čtvrtě Ostravy jsme projeli. Nyní popojíždíme už trochu víc do centra města. Zastavujeme se ve Vítkovicích, kde se podařilo bývalý průmyslový komplex Dolní oblast Vítkovice proměnit v turisticky atraktivní lokalitu. Zahrnuje bývalý průmyslový areál dolu Hlubina, kde byly koksovny i vysoké pece železáren. Celý areál je unikátní industriální památka Moravskoslezského kraje. Na původní vysokou pec byla vyrobena vyhlídková nástavba a nyní slouží jako rozhledna. To je vlastně hlavní důvod naší návštěvy, i když nakonec vše dopadlo trochu jinak. Musím se přiznat, že jsem moc dobře netušila, co tady vše uvidíme.

Zdejší železárny založil r. 1828 arcivévoda Rudolf Jan, arcibiskup olomoucký, aby se tady zpracovávalo železo z Čeladné a Frýdlantu. R. 1830 tady byla byla uvedena do provozu první pudlovací pec v zemích tehdejší monarchie. Ten název mi nic neříkal - takže pro ty mně podobné - tady probíhalo zkujňování surového železa. R. 1835 se vlastníkem stal Salomon Rotschild, ale pouze prostřednictvím jím financované společnosti. Jako Žid areál vlastnit nemohl. R. 1836 už tady byla první vysoká pec. R. 1843 tu byly už dvě vysoké pece, slévárna, pudlovna, válcovna, kolárna a kotlárna. R. 1857 byl nedaleko otevřen důl Hlubina jako zdroj paliva do vysokých pecí. Byl tak vytvořen průmyslový komplex, který byl propojen pásovými dopravníky, různými zařízení a dopravními mosty.

Těžba uhlí byla ukončena až r. 1991, r. 1998 vyhasly pece. Od té doby je to významná technická památka, která byla r. 2008 zapsána jako vůbec první česká památka na seznam Evropského kulturního dědictví.

Největší zážitek snad bylo zaparkovat. Vypadá to tu strašně. Asi nebyl dobrý nápad jet sem v sobotu a ještě o prázdninách. Jenže my jsme sem jeli tak, jak nám to vycházelo. Proto nás ani nenapadlo si rezervovat předem vstupenku. Nevěděli jsme, kdy sem přijedeme a netušili jsme, že tu bude tolik lidí. Pro děti tu jsou nějaké atrakce, je tu hrozně kraválu.

Začínáme v multifunkční aule Gong, kde je informační centrum a kde doufáme, že získáme nějaké informace. Tato stavba byla postavena r. 1924 a byl to plynojem pro vysokopecní plyn. Od r. 1998 se nevyužíval. Až v letech 2011-2012 byl přestavěn na tuto aulu. V 1. patře je sál pro cca 1500 lidí, kde se konají koncerty a jiné kulturní akce. V prostředním patře jsou prostory pro konference, spodní patro patří galerii, tam jsou i pokladny a informační středisko. Tady jsme zjistili, že volná vstupenka na věž je až na 18. hodinu, to je víc jak za 3 hodiny. Tak dlouho tu ani být nechceme. Rozhledna Bolt Tower je vysoká 77 m a prosklená nástavba má šroubový tvar. Název připomíná jamajského sprintera Usaina Bolta, který se pravidelně účastnil ostravského atletického mítinku Zlatá tretra. Usain Bolt dokonce věž krátce po jejím otevření sám pokřtil. Okolo věže vede průchozí lávka. Ve věži je kavárna, klub a vyhlídková terasa.

Nějak nám ani nevadí, že se nahoru nedostaneme, když vidíme ty davy, které tam proudí. Máme čím dál víc rádi klid. Celý areál je volně přístupný, i když je možné využít i prohlídku s průvodcem, která trvá 100 minut. Ani jsme se neptali, na kdy je volno.
Proti aule je bývalá VI. energetická ústředna – to vysvětluje název U6. Dnes je tam občerstvení, ale také Malý svět techniky, kde se odhaluje tajemství technických vynálezů od parního stroje až po současnost. Tam jsme nakoukli, ale bylo tam tolik lidí, že jsme hned odešli.

Jdeme si projít areál - v klidu a sami. Tady naštěstí moc lidí není a to nám vyhovuje. Řada objektů je tu popsána a to nám stačí.

 

Určitě jsme si asi neprošli všechno, ale nám to stačilo. Je to skutečně zajímavé. Určitě bychom se toho dozvěděli víc, kdybychom si to prošli s průvodcem. Jenže by to na nás vychrlili a už při odchodu bychom toho zase moc nevěděli. Známe se.

Auto tu ještě chvíli necháváme a Ruskou ulicí se jdeme podívat k Rothschildovu empírovému zámku, který si tehdejší majitel r. 1847 nechal postavit na okraji vítkovických železáren. Bylo to reprezentativní sídlo jeho rodiny. Později v zámku bydleli ředitelé železáren a správa firmy. Naposledy zde sídlilo Muzeum Vítkovic. Zámek je po rekonstrukci a měl by pravděpodobně sloužit jako reprezentativní objekt železáren.

Stejnou cestou se vracíme zpátky. Je to kousek. Za chvilku odjíždíme. Jsme rádi, že jsme z toho randálu už pryč. Jsme však také rádi, že jsme si to prošli. Tohle se přece jen jinde nevidí.

Pokračujeme ještě víc do centra. Zastavujeme se v části Moravská Ostrava, kde býval Důl Karolína. Moravsko – ostravská uhelná společnost ho začala hloubit r. 1837, když Vítkovické železárny potřebovaly stále více černého uhlí a koksu. Byla to jedna z nejstarších ostravských šachet. R. 1843 rozestavěný důl koupil Salomon Rotschild, vlastník Vítkovických železáren, a pojmenoval ho po své manželce Charolain. Postupně dosáhl hloubky 550,3 m (7 pater). Po celou dobu měl pouze dřevěnou těžní věž. Přes protesty zastupitelů města postavil r. 1858 hned vedle 1. koksovnu na Ostravsku, která dlouhodobě zhoršovala místní ovzduší. R. 1905 byla postavena nová budova elektrické ústředny, která dodávala energii i dalším šachtám v okolí. Byla v provozu až do r. 1974. Těžba v dolu byla ukončena r. 1910, r. 1933 byla těžní jáma zasypána a veškerou činnost tohoto dolu převzal nedaleký Důl Šalomoun. Koksovna svoji činnost ukončila r. 1964, celý areál byl uzavřen r. 1985. Většina objektů pak byla zbourána.

Zachovalo se jen tzv. Trojhalí, kdy 2 budovy jsou spojené a tvoří dvojhalí, odděleně stojí novější budova tzv. Ústředny. Informace o tom, kde co bylo, se liší. V jednom článku se píše ústředna = elektrocentrála, jinde zase údajně dvojhalí je elektrocentrála, ale zase jinde je dvojhalí ústředna. Ale asi to není podstatné. Každopádně to jsou původní stavby z červených neomítnutých cihel, které jsou chráněny jako památky průmyslové architektury. Byly upraveny tak, aby si zachovaly svůj „genius loci“, ale přitom dál sloužily široké veřejnosti. Dvojhalí je upraveno jako kulturní, společenské, vzdělávací centrum, ta samostatná budova má sloužit hlavně sportu (volejbal, badminton, basketbal, florbal, apod.). Tam je i Sportovní kavárna.

Jsou to víc než zajímavé budovy, jen mne překvapilo, že nikde tam nebylo o nich žádné povídání. Nakoukla jsem do obou objektů. V té jedné budově jsem měla pocit, že mi budou hned nabízet občerstvení, tak jsem hned vypadla, ve dvojhalí mne pozvali dovnitř, ať si to klidně prohlédnu. Je dobře, že se i takovéhle objekty využívají.

Hned za hlavní silnicí je Slezskoostravský hrad. Tam se ještě musíme zastavit. Prvopočátky hradu jsou ze středověku. První písemná zmínka je z r. 1297 – to byl pohraniční strážní hrad. Jak bývalo tehdy zvykem, majitelé se měnili. Během 30. a 40. let 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Byla přistavěna dělová bašta, obytné a hospodářské budovy a zámecká kaple. Během třicetileté války bylo vše zpustošeno. V 60. letech 17. století byl zámek přestavěn na vojenskou pevnost. Když se ve 2. pol. 18. století začalo s těžbou uhlí, byly zámecké budovy poškozeny. R. 1804 zůstal zámek pustý, r. 1840 vyhořel. Co nezničila r. 1940 povodeň, to dokonaly r. 1944 bomby, které dopadly nedaleko.

Po válce zmíněné ruiny převzal stát. Kvůli dolování, které bylo ukončeno až poč. 60. let 20. století, celý areál poklesl o 16 metrů. Přesto r. 1998 zříceninu koupilo město. R. 2004 ho zpřístupnilo. Dochovala se zřícenina části hradního paláce, část hradebního opevnění a vstupní renesanční brána s věží. Koná se tady však řada kulturních a společenských akcí.

My jsme k hradu dorazili ve ¾ na 5. Měl být sice otevřen do 18 hodin, ale chystali tam na večer koncert, takže dovnitř se už nesmělo. Zapomněli zavřít jedny boční vrata, tak jsem tam vnikla. Hned však u mne byli securiťáci a okamžitě mne vykázali. Nevím, co by se jim stalo, kdyby mne nechali ještě kousek popojít. Byli to mladí kluci a připadali si děsně důležití.

Odjíždíme začíná pršet. Ani nehledáme místo na spaní, vracíme se k nádraží do Děhylova, kde jsme spali na dnešek. Je to sice skoro 17 km, ale je to jistota. Volíme nejkratší způsob přesunu. Zahlédli jsme zajímavou budovu staré Slezskoostravské radnice, která byla postavena v letech 1911 - 1913 v historizujícím slohu, ale nezastavujeme. Už prší vydatně.

Jenže najednou Ota vidí věž nové radnice, která je vedená jako rozhledna. Nahoře vidíme pár lidí, zdá se, že je otevřeno. Je pět pryč, tak snad do šesti. Rychle parkujeme na prvním možném místě a jdeme dovnitř. V přízemí haly jsou informace, tam se dozvídáme, že času máme dost – je otevřeno až do 19. hodiny. Posílají nás výtahem do 4. pak, tam je pokladna a informační centrum.

Tady se dozvídáme, že tato vyhlídková věž je nejvyšší radniční věží v ČR. Je vysoká 85,6 m. O stavbě této nové radnice se uvažovalo již r. 1912. Tehdy to byl nezastavěný pozemek v centru města na levém břehu Ostravice. Ke stavbě došlo až v letech 1925 – 1930. Jenže zase bylo vše jinak. Původně navrhovaná stavba kamenné budovy s věží nemohla být realizována kvůli nestabilnímu podloží. Nakonec byla postavena odlehčená konstrukce věže na masivní žebrované železobetonové desce. Na průčelí funkcionalistické budovy jsou 4 tři metry vysoké sochy, znázorňující symboly Ostravska - hornictví, hutnictví, vědu a obchod.

V budově kromě magistrátu města Ostravy sídlí ještě Moravskoslezská vědecká knihovna a pobočka České spořitelny. Z infocentra na vyhlídkovou plošinu, která je ve výšce 73 m, jede 2. výtah. Nechá se pokračovat také pěšky, to se ale musí vystoupat 292 schody. Chlapci v infocentru byli příjemní. Když jsme si za 40,- Kč kupovali vstupenky pro seniory, hned jsme se dozvěděli, že sprchu nahoře budeme mít jako bonus.

Když jsme nahoru dorazili, tak nepršelo, ale lilo. Měli jsme s sebou však deštníky, tak nám to tak moc nevadilo. Za slušného počasí je vidět Ostrava, Moravskoslezské a Těšínské Beskydy, Oderské Vrchy, příhraničí Polska, za dobré viditelnosti i masív Hrubého Jeseníku s Pradědem a také vrcholky Malé Fatry. Nahoře jsou hezky zpracované panoramatické obrázky, tak si můžeme přečíst, co vidíme, ale také to, co nevidíme. Dnes je vše zamlžené, v dešti samozřejmě ještě víc, ale vidíme dobře celou Ostravu. Překvapuje mne, že vidíme poměrně dost zeleně. Nahoře jsme se zdrželi dost dlouho, dokonce skoro přestalo i pršet. Na zlepšení viditelnosti to však vliv nemělo.

V infocentru je volně přístupna Wi-Fi, zjišťuji, že má pršet večer, v noci a zítra ještě přes poledne. A v pondělí už má zase pršet. Má však být relativně teplo. Přes den 23 stupňů, v noci 17 stupňů. Nedá se nic dělat, zítra budeme mít deštivou Ostravu.

Teď už se skutečně vracíme k nádraží. Skoro neprší. Zastavujeme se u Hlučínského jezera. Chceme se jít vykoupat. Včera jsme byli na 2. straně, na této straně je pláž. Jenže prostor pláže je oplocený. Dnes je zavřeno. Na koupání se jim asi počasí nezdá nejvhodnější. Jedeme o kus dál, kde včera stálo spousta aut. Dnes tu není nikdo. Dokonce se na jednom místě nechá zajet až skoro k vodě. Ani tady nikdo není, plavky tedy nepotřebujeme. Voda je nádherná, čistá, ani se nedá říct, že je studená. Jen kamenný břeh hrozně klouže. Nechci riskovat, že si namlátím, sedám si na zadek a jako po mírné skluzavce sjíždím do vody. Ota to zkouší po dvou, ale nakonec to řeší stejně jako já. V tom momentu nemyslíme na to, jak se z vody dostaneme. Ani se nám z vody nechce. Vyhnal nás až začínající déšť. Dostat se na břeh bylo složitější. Lezeme po čtyřech a snažíme se chytit zabetonovaných kamenů. Kolena máme pěkně otlačená, ale jiná možnost není. Když jsme pracně vylezli, jde jeden pán se také vykoupat. Má z nás pěknou legraci. Jen nevím, zda se víc směje tomu, jak jsme se dostávali na břeh, nebo tomu, jak se snažím rychle se zabalit do osušky, který mi vítr neustále bere. Je mi to však jedno. Je vidět, že pán to tady zná, jde ještě o velký kus dál, kde se nechá vlézt do vody asi pohodlně. Po koupeli se cítíme skvěle.

Na naše místečko se vracíme už zase v dešti. Je však výhoda, že jsme umytí. Moc neprší, je stále teplo, chystám večeři. Zapíjíme ji pivem pivovaru Zobak. V devět se rozpršelo pořádně. Venku je ještě 19 stupňů. Spát jdeme v deset, už moc neprší. Zdá se, že bude s přestávkami pršet celou noc. Sotva jsme zalehli a vymysleli, kam dát mokrý deštník, přestalo.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 11. den – odpoledne: Vítkovice-bývalý Důl Hlubina, rozhledna Bolt Tower a Rothschildův zámek; Moravská Ostrava-bývalý Důl Karolína a Trojhalí; Slezská Ostrava-Slezskoostravský hrad a vyhlídková věž Nové radnice na mapě