Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 12. den/1. část: Ludgeřovice - kostel sv. Mikuláše; Ostrava - výlet cca 4 km: Petřkovice – NS NPP Landek - Koblov - hradiště - rozhledna a vrchol Landek - Petřkovice

Dnes v noci bylo horko. Snad celou noc se držela teplota okolo 20 stupňů, až k ránu nepatrně klesla. Navíc k nám ráno do auta vnikl komár a nechtěl se nechat zabít. Takže jsem toho už moc nenaspala. Do toho trochu sprchlo. Ráno je to zatažené snad víc jak včera ráno, ale je docela teplo. Včera k večeru začalo pršet, zdá se, že to bude pokračovat i dnes.

Po snídani odjíždíme přes Hlučín opět do Ostravy. Cestou se však zastavujeme u obrovského kostela sv. Mikuláše v Ludgeřovicích. Včera nás zaujal, když jsme okolo projížděli, ale pršelo. Dnes to nevypadá s počasím o moc lépe. Je to obrovský a nádherný kostel postavený z režných a glazovaných červených cihel, které jsou typické pro tuto oblast. Samozřejmě, jak chci začít fotit, začíná pršet. Drobně, ale musím pro deštník, když nechci, aby mi napršelo do objektivu.

Celý areál kostela s farou a hospodářským zázemím byl postaven v historizujícím slohu v letech 1906 – 1907. Stavba celého areálu trvala 17 měsíců, tehdy ještě bez pomoci techniky. Materiál se sem dovážel koňskými povozy. Součástí kostela je 75 metrů vysoká hranolová věž se zvonicí. V době výstavby obec patřila k Prusku, později Německu. Až 4. 2. 1920 se stala součástí Československé republiky.

Měli jsme štěstí, kostel je otevřený, můžeme se jít dovnitř podívat. I v interiéru převládají červené cihly. Je to nádhera z venku i zevnitř. Ze stejného materiálu je také fara a několik okolních budov, dříve hospodářských stavení. Dnes je v jedné z nich Domov sv. Mikuláše pro seniory. Samozřejmě kostel je nejvíc dekorativní. Celek tvoří urbanisticky cenný areál, který je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Do centra Ostravy teď nejedeme. Zastavujeme se v severní části města - v Petřkovicích. Parkujeme blízko Ludgeřovického potoka v ulici Pod Landekem, odkud vyrážíme na naučnou stezku Národní přírodní památka Landek. Celá měří 5,5 km a seznamuje turisty s geologií, historií těžby, lesními rostlinami a živočichy. Prochází přírodní památkou Landek, která byla vyhlášena především na ochranu uhelné sloje, která na úpatí kopce vystupuje na povrch. My si projdeme jen její část k rozhledně.

Město opouštíme po NS, ke které se pod kopečkem připojuje zelená turistická značka.

Procházíme místem kde byla 33,5 m hluboká jáma Emma, která od r. 1811 odvětrávala petřkovickou uhelnou sloj Údolní. Nyní je zaplněna různým odpadem, v terénu je vidět jen mělká propadlina.

R. 1924 bylo na Landeku objeveno archeologické naleziště. Následně zde byly prováděny různé archeologické průzkumy. Byla  nalezena pravěká ohniště, kosti koňů a sobů, mamutí stoličky. Nejznámější nález je z r. 1953 – je to 4,6 cm vysoká figurka ženy vyřezaná z červeného krevele, která podle místa nálezu dostala jméno Petřkovická Venuše. Ukazatel v lese nás směřuje do míst, kde byla nalezena, ale nic zvláštního tam není vidět.

Kousek jdeme po rovině na rozcestí Landek – Nad Muzeem, kde se k nám připojuje žlutá turistická značka. Pokračujeme rovně a zase už nás čeká stoupání. Abychom si odpočinuli, jsou tady tabule NS – čteme si o historii těžby uhlí, o zde rostoucích rostlinách.

Na rozcestí Landek rozc. se od nás odděluje žlutá značka, my pokračujeme po zelené a NS vpravo. Cesta je mírně zvlněná. Tady od r. 1803 byla jáma Bedřich, která tvořila součást skupiny Staré hlučínské doly. I tady po ní zůstala jen mělká terénní prohlubeň. O kousek dál byla jáma David – to bylo pouze průzkumné dílo pravděpodobně z konce 18. století za účelem hledání uhelné sloje. Dál však nebyla využita.

U dvou doslova se objímajících stromů jsme si nemohla vzpomenout na seriál Magické hory, kterým provázel Václav Cílek s Květou Fialovou. Právě Květu Fialovou jsem tady doslova slyšela, jak říká, jak je to krásné, když se i stromy objímají.

Blížíme se k rozhledně, ale najednou se nám do cesty připletla rokle. Takže hezky dolů a vzápětí nahoru. Po včerejších deštích to docela pěkně klouzalo. Zjišťujeme, že jsme na bývalém hradním návrší. V pol. 13. století tady nechal král Přemysl Otakar II. postavit gotický hrad. Již r. 1518 je však uváděn jako pustý. Poměrně velké zříceniny se dochovaly až do poč. 19. století, kdy byly rozebrány na stavby domů v Koblově a Petřkovicích. Dnes tu je vidět jen ten obranný příkop.

R. 1998 na místě hradu byla postavena rozhledna - 7 m vysoká vyhlídková dvoupatrová čtyřboká věž. Na krytou vyhlídku, která je ve 4 m, je nutno vystoupat po dvou žebřících s celkem 14 příčkami. Má být vidět hlavně Ostravsko a vzdálenější Beskydy. Jenže o tom si můžeme nechat jen zdát. Dnes je bohužel hodně zamlženo.

Je tady však slyšet hrozný rachot z D1. Jak je dobře, že jsme sem jeli od Hlučína a tím pádem jsme se vypravili z Petřkovic, a ne podle původního plánu z Koblova. To bychom tu dálnici slyšeli celou cestu. Sice jsme to pěšky měli trochu delší, ale asi zajímavější a hlavně v klidu.

Od rozhledny ještě pokračujeme po NS až k turistickému přístřešku, kde odbočujeme vlevo po neznačené cestě. Jdeme sice po panelce, ale je to trochu kratší a ušetřili jsme si tak nepříjemné klesání do rokle. I když už nejsme na NS, zjišťujeme, že tady byla od. poč. 19. století ještě větrací jáma Josef, která byla také součástí skupiny Staré hlučínské doly. I tady je jen nepatrná prohlubeň.

Překonáváme jen malé převýšení na kopec Landek (280 m), ze kterého klesáme k nám známému rozcestí Landek a vracíme se po nám už známé cestě. Sluníčko lehce proráží mraky, začíná být ale hrozné dusno.

Ještě se na skok jdeme podívat na vilu Na Landeku, odkud ráno odjížděla spousta aut. Byla postavena v pol. 20. let 20. století z červených cihel pro ředitele černouhelného dolu Anselm, později přejmenovaného na Urx. Po r. 1948 to byl nejnavštěvovanější závodní klub ROH. Na zahradě byl amfiteátr a zákoutí s vodotryskem, uvnitř byl divadelní sál a samozřejmě restaurace. Patřil k nejlépe vybaveným kulturním zařízením v kraji. R. 1991 byla ukončena těžba na dolu Urx a majitelé objektu se zde střídali. Nic pro udržení stavby nedělali, jen rozkradli, co se dalo. R. 2012 vilu v dost zuboženém stavu odkoupil nový majitel, který ji zrekonstruoval a poskytuje zde ubytování.
Po krátké procházce nás čeká Slezská Ostrava a Heřmanice.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 12. den/1. část: Ludgeřovice - kostel sv. Mikuláše; Ostrava - výlet cca 4 km: Petřkovice – NS NPP Landek - Koblov - hradiště - rozhledna a vrchol Landek - Petřkovice na mapě