Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 30. den – odpoledne - CHKO Beskydy: okruh cca 4 km: skokanský areál Jiřího Rašky - NS Beskydské nebe s kvízem - život v korunách stromů - kaple Panny Marie Lurdské; Frenštát pod Radhoštěm – městská památková zóna

Parkujeme na parkovišti Pod Můstky na jihozápadním okraji okraji Frenštátu pod Radhoštěm.
Dnes máme turistický den. Dopoledne jsme si vyšlápli narozhlednu Velký Javorník, tady si chceme udělat asi 4 km dlouhou procházku po naučné stezce Beskydské nebe. Je okružní a je na ní 8 zajímavých zastavení.

Začínáme ve skokanském areálu Jiřího Rašky na Horečkách. V Beskydách se začalo s organizovaným lyžováním již okolo r. 1910. Rozvoj tohoto sportu zastavila 1. světová válka. Začátkem 50. let se začalo se sjezdovým lyžováním i tady ve Frenštátě, v 70. letech se tu začalo běhat na lyžích. Koncem 60. let město nejvíc proslavil skokan na lyžích - olympijský vítěz a mistr světa Jiří Raška. Právě jeho úspěchy - zejména triumf na X. ZOH v Grenoblu r. 1968 byly impulsem k vybudování zdejšího skokanského areálu – teď jsou tady čtyři skokanské můstky s umělou hmotou: K95, K45, K20 a K9. A to ještě hned u parkoviště je jeden nizoučký skokánek. I ten má umělou skluznici.

Nejdřív si čteme vše, co je tady napsané. Zjišťujeme, že tady skákala celá řada našich předních skokanů – Ploc, Sakal, Hlava, Koudelka a další a další. Také je zde informační tabule, kde jsou nejlepší výsledky a medailová umístění Jiřího Rašky, a to od jeho dorosteneckého věku r. 1957 až do r. 1974. Je tu celá řada dalších informací.

Když jsme si to vše přečetli a samozřejmě nezapamatovali, vyrážíme po NS, výjimečně ve správném pořadí. Ta je značena žlutomodrými šipkami.

Nad vchodem do hlavní budovy je umístěna pamětní deska Jiřího Rašky. Cesta začíná vzhůru do kopce vedle skokanského můstku K90, ale za chvilku už šlapeme po schodech. Celkem jich je 428. Aby to bylo příjemnější, doprovází nás lvíček Fitty, který je od r. 1979 maskotem frenštátských skokanů. Má pro nás připraveno 7 otázek výškového kvízu. Otázky jsou zajímavé – pro správnou odpověď stačí si spodní tabulku otočit. Je aspoň důvod se cestou zastavit a vydechnout. To mi vyhovuje.

Konečně jsme nahoře u věže skokanského můstku. Pro děti tady jsou dokonce připravené stupně vítězů – stačí tam jen strčit hlavičky a jsou první.

Druhé zastavení je skutečně zajímavé, i když název je trochu zavádějící - stezka v korunách stromů. Jen vidím ten název, hned se mi vybaví ty příšerné obří rozhledny, které zničí celé okolí. Tady to je naštěstí jinak. Dřevěný chodník 85 m dlouhý prochází mezi stromy ve výšce až 16 m nad zemí. Jenže tady je chodník vybudován nad zarostlým, poměrně nevzhledným, asi i neprůchodným údolím, takže tady to žádnou krajinu nezničilo. Na chodníku je šest skutečně zajímavých stanovišť věnovaných životu ptáků.

Vracíme se na trasu okolo přírodního amfiteátru, který byl r. 2012 zrekonstruován, a okolo hotelu a restaurace Rekovice jdeme k dalšímu zastavení – k 8 m vysoké dřevěné zvoničce Strážkyni Beskyd se šindelovou stříškou. Těsně vedle stojí otevřená celodřevěná konstrukce, má připomínat snad kapličku. Oboje bylo postaveno r. 2010. Je symbolem nesouhlasu obyvatel s těžbou uhlí v Beskydách. Na 30 kg těžkém zvonu jsou jména 37 měst a obcí, které se spojily proti ničení této krásné beskydské krajiny.

Jen o kousek dál je bosonohý chodníček. Udělejte si tady pro zdraví ještě trochu víc.

Po naučné stezce obcházíme hotel  Rekovice z druhé strany. Procházíme alejí až na rozcestí Koliba, kde nás šipky směřují k 5. zastavení u kaple Panny Marie Lurdské. Byla vybudována r. 1902 manželkou továrníka Bumbaly z Frenštátu jako dík za navrácení zdraví. Jeskyně je zapuštěná do svahu. Od 30. let 20. století tam je zvonička.

Opouštíme civilizovanou část stezky a po pěšině listnatým lesem se vracíme. Další zastavení je u Mařenčiny studánky. Je to zákoutí u studny, které bylo upraveno v letech 1930 – 1937 a osazeno kamenem s verši Josefa Kalouse, zdejšího básníka. Další zastavení je u cca 140 let staré valašské hospody U Janíka, v jehož blízkosti je vyhlídka na město a okolí s popsaným panoramatem a památník Břetislava Bartoše, zdejšího rodáka - malíře a legionáře.

Většina trasy je moc pěkně značena, že se nedá zabloudit. Tak je to až k této hospodě. Tady si zařádil nějaký šotek a šipku otočil. Stejně jako tu další u posledního zastavení u řeky Lubina. Naštěstí trasu kontroluji v tabletu, takže jsme došli v pořádku.

U řeky Lubiny si zavzpomínal Ota na své dětství. Jako malý kluk trávil prázdniny v Příboře, jen kousek od této řeky, kam se samozřejmě chodili koupat.

 

Po zajímavé procházce ještě zajíždíme do centra Frenštátu pod Radhoštěm, jehož historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Na náměstí je parkoviště placené, parkujeme zdarma v nedaleké ulici Záhuní. Na náměstí je to kousek.

Nejdřív se chceme jít podívat na radnici, kde je ve vestibulu originál sochy Radegasta z betonu a kameninové drti z r. 1931, jejíž kopii jsme viděli cestou z Pusteven na Radhošť. Jenže je po 4. hodině, radnice je už zavřená. Jdeme aspoň do infocentra, které je v budově radnice a ještě je otevřené. Ota zkoumá prospekty a já chvíli váhám, ale pak se odvážně, i když hodně nesměle ptám, zda by bylo možno sochu vidět. K mému velkému úžasu nás paní provedla zázemím infocentra až do haly radnice, kde ve výklenku stojí mohutný 3,2 m vysoký Radegast. A tam nás nechala, ať se kocháme a pak se k ní už sami vrátíme. Tak tohle jsem nečekala. Zase se mi osvědčilo známé rčení Líná huba holé neštěstí. Je to fešák a perfektní zážitek. 

Už bych klidně mohla odjet, ale hlavní náměstí Míru je hezké, tak si to tu ještě trochu prohlédneme. Jeho dominantou je na jižním rohu právě dvoupatrová novorenesanční budova radnice.

První kusé zmínky o nejstarší radnici jsou z r. 1614. Na místě dnešní budovy radnice byl r. 1788 zbořen městský dům a postavena radnice, dnes označována jako stará. Tato dvoupatrová klasicistní budova s podloubím byla z nedostatku financí dostavěna až r. 1797. V části budovy byla škola. Město však chtělo reprezentativní radnici. Proto r. 1886 vykoupilo sousední dům, obě budovy zbouralo a v letech 1889 – 1891 postavilo novou radnici – s podloubím a vysokou hranolovou věží, která je v sezóně přístupná veřejnosti. V prvním patře jsou nad zdvojenými okny v medailonech štukové reliéfy J. A. Komenského, F. Palackého, J. Jungmanna a B. Jablonského. Nad vchodem je pískovcový znak sv. Martina, patrona města. Ve vstupním vestibulu se dochovala štuková výzdoba. Na podloubí je pamětní deska skokana na lyžích Jiřího Rašky. Před radnicí je pískovcová barokní plastika sv. Jana Nepomuckého v nadživotní velikosti z r. 1717. Na opačném konci náměstí je mariánský sloup z r. 1692 a mezi nimi kamenná kašna se sochou Neptuna z r. 1840.

Mezi nejcennější památky města patří i některé domy na náměstí. Některé mají podloubí, u dalších je znát, že podloubí byla zazděna. Domy jsou pěkné, čisté, náměstí je upravené. Na dnešní budově lékárny v č. 19 je pamětní deska Albína Poláška, autora původní sochy Radegasta.

Ještě se jdeme podívat k raně baroknímu kostelu sv. Martina s představěnou hranolovou věží, který byl postaven ve 3. čtvrtině 17. století na místě shořelého farního kostela, a ke hřbitovnímu kostelu sv. Jana Křtitele, který byl r. 1634 postaven na základech původní pozdně gotické svatyně. Věž je z 18. století. Kříž z r. 1753, který stojí nedaleko vchodu do kostela, je jediná památka na hřbitov, který byl zrušen ve 2. pol.70. let 20. století.
Venku se to zatahuje, ale ještě se jdeme podívat k nedaleké budově muzea, které od r. 2007 sídlí v bývalé chlapecké škole z r. 1876 a k nedaleké sokolovně z r. 1906. Jsou to obě krásné monumentální budovy.

Ještě se vracíme na náměstí, kde Ota objevil pivotéku – hned máme po problému, co budeme dnes večer pít. Zítra to budeme mít jednodušsí - na trase máme rovnou dva pivovary. 
Už však spěcháme k autu a odjíždíme hledat vhodné místo na spaní. Na parkovišti u hřbitova severně od města je ještě večer moc velký provoz. Tam se nám nelíbí. Jen o kousek dál je na druhé straně od silnice bezejmenný rybník na Dlouhém potoce, kam je vjezd povolen a kde je dokonce menší parkoviště pro rybáře a tím pádem i pro nás. Rybník je obležený rybáři, takže koupat se tam by asi nešlo. Ani to nezkoušíme. Vodu na mytí zatím máme.

Nedaleko je nějaký možná průmyslový areál, ale k němu vede odbočka přímo ze silnice. Tak tady jim snad vadit nemůžeme.

Pozorujeme slunce, jak zapadá mezi mraky, ale také jak pěkně nasvěcuje Velký Javorník, který jsme dnes pokořili.

Snad tu bude v noci i ráno klid. Asi i zima. Dle předpovědi má být ve Frenštátu k ránu 8 stupňů. Tady u vody to bude asi i míň. Zatím se ochlazuje přibližně stejně jako předcházející dny.

Když jdeme v 9 spát, je v autě už 15 stupňů.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 30. den – odpoledne - CHKO Beskydy: okruh cca 4 km: skokanský areál Jiřího Rašky - NS Beskydské nebe s kvízem - život v korunách stromů - kaple Panny Marie Lurdské; Frenštát pod Radhoštěm – městská památková zóna na mapě