Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 33. den: Dolní Sklenov – Minipivovar Hukvaldy; okruh cca 13 km: Hukvaldy – NS Hůrky - Kubánkov – NS Janáčkův chodníček – Myslíkovské Lurdy – areál Na Mlýně – křížová cesta Kozlovice – NS Hradní vrch - Hukvaldy

V noci skutečně zima nebyla. Ráno bylo 16 stupňů. Ani nevíme, zda v noci pršelo nebo že ráno na parkoviště přijeli houbaři. Spali jsme skutečně dobře. Vstáváme v 8 hodin, to už se houbaři vrací s plným košíkem hub, že už konečně začínají růst. Je zataženo, drobounce mrholí. Kávu už dávám v autě, to už prší vydatně. Taky si ten déšť mohl přivstat. Podle předpovědi nemá pršet celý den, tak už mohlo být po dešti.

Chceme si udělat výlet v Hukvaldech. Když odjíždíme z parkoviště pod rozhlednou Okrouhlá, již jen slabě mrholí.

Projíždíme Dolním Sklenovem, což je část Hukvald, kde je v hostinci U Štamgastů minipivovar Hukvaldy. Při přechodu Beskyd před 13 lety jsme se zde zastavili. Tehdy pivo nestálo za nic. Před necelým měsícem jsme pivo ochutnali v pivotéce ve městě Odry. Tam nám chutnalo. Jak jsem později zjistila, skutečně se jedná stále o stejný pivovar – byl založen r. 2003 jako rodinný pivovar, který tak navázal na dlouhodobou tradici bývalého hukvaldského pivovaru z r. 1597. Asi tak dlouho pivo ladili, až jsem jim to povedlo.

 

Kupodivu hospoda má otevřeno už od 10 hodin, Ota zastavuje. Kupuje 2 petky. K tomu kupuje ještě 10 tácků, ale jakých. Nejen že jsou to tácky různých piv, ale také tam jsou obrázky 10 štamgastů. Kupuje i etikety, i na nich jsou štamgasti zobrazeni. Je nadšen. V této hospodě, resp. v tomto pivovaře se asi štamgasti o pivo starají společně. V sále je parta chlapů, kteří lepí na petky etikety. To se tedy často nevidí.

Parkujeme zdarma o kus dál – v blízkosti autobusové zastávky Hukvaldy, Dolní Sklenov, rozcestí. Mezitím přestalo pršet. Neprší, ale okolní kopce jsou ukryté v mracích. Sluníčko se snaží prorazit, moc se mu to nedaří, ale stačí to, aby byl pěkné dusno.

Jdeme na cca 13 km dlouhý okruh. Projdeme část pohoří Palkovické hůrky. Začínáme po modré – kousek po silnici podle řeky Ondřejnice. Tu přecházíme a pokračujeme stále po modré okolo bývalého koupaliště, které bylo vybudováno r. 1934. Od r. 2003 je bazén zasypaný. Je tu jen dětské hřiště a teď zavřené občerstvení. Současně s modrou vede také okružní naučná stezka Leoš Janáček očima dětí. Celá měří 8,3 km, prochází místy spojenými s životem Leoše Janáčka. Na 13 zastaveních je povídání o Janáčkovi, Hukvaldech a Dolním Sklenovu, ale také říkanky, kvíz, písničky, vč. obrázku průvodkyně Lišky Bystroušky. My po ní jdeme jen kousek, ale stoupáme, dokonce nejdřív po dřevěném schodišti.

Dostáváme se na rozcestí Janáčkova lavička s citátem Leoše Janáčka. Byla obnovena KČT r. 1994. Lesy v této oblasti si Janáček koupil, tuto stezku i lavičku nechal vybudovat a sem rád chodil.

Kousek za rozcestím naučná stezka odbočuje vpravo se žlutou turistickou značkou, naše modrá pokračuje dál vzhůru. Kdyby nebyla mlha, byly by i hezké výhledy. Takhle máme smůlu, ale naštěstí neprší. Stoupáme asi 4 km, i když ten začátek byl úplně nejrudší. Na rozcestí Pod Zadní Babí horou se k nám zprava připojuje další naučná stezka – tentokrát naučná stezka Hůrky. Tato stezka není okružní. Vede z okraje Frýdku Místku na hrad Hukvaldy. Na 12 km je 8 zastavení, které se věnují přírodě a zdejší krajině.

Na bezejmenném rozcestí necháváme naučnou stezku odbočit vpravo – tedy podle mapy.cz. Ve skutečnosti neodbočuje a stoupá s námi současně po červeně značeném místním okruhu dál do kopců na vrchol Kubánkov (660 m), který je nejvyšším vrcholem pohoří Palkovické hůrky. My se těch krkolomných kopců nezbavíme.
Tady jsme doufali, že třeba na druhé straně kopce mraky nebudou a konečně něco uvidíme. Jenže mraky se válí všude a kopečky jen těžko vystupují z mraků. Našli jsme i pár hub. Čekali jsme však, že jich najdeme víc.

Na nejvyšším bodě kromě zastavení naučné stezky Hůrky a dalšího povídání o vrcholu je také vrcholové razítko. S tím jsme se ještě nesetkali. Také je tady možnost posezení. Tady začíná nebo spíš končí téměř 9 km dlouhá naučná stezka Janáčkův chodníček. Začíná v Hukvaldech u lišky Bystroušky. Šest zastavení se věnuje zdejší přírodě a historii.

Už je jedna hodina, máme hlad, dáváme malou svačinku, i když máme v plánu se cestou zastavit na oběd. Uvidíme, zda to vyjde.

Konečně klesáme a ty nejbližší kopečky trochu vylézají z mraků. Aspoň je konečně nějaká změna.

Jdeme přes Myslíkovu vyhlídku, jsou zde dokonce panoramatické obrázky. Pod námi v údolí vidíme část obce Palkovice, za nimi Královu horu. Další beskydské kopečky Prašivou, Malou Prašivou, Čepel, Kněhyni – o těch si můžeme nechat jen zdát.

Z naučné stezky odbočujeme z prudkého kopce vpravo ke kapli Panny Marie Lurdské, také zvané Myslíkovské Lurdy. Tato skalní kaplička byla u pramene vybudována r. 1946 z podnětu zdejšího faráře jako poděkování za záchranu jeho života při bombardování města Ostravy během 2. světové války. V květnu dalšího roku tam byly dány sochy Panny Marie Lurdské a sv. Bernadetty. R. 1948 byla na vrchol umístěna zvonička. V době totality se zde bohoslužby vždy v květnu konaly tajně. Po r. 1989 byly obnoveny. 

Samozřejmě jsme si nevšimli, že úzká, málo znatelná cestička vede dál podle potoka. To by bylo rozhodně příjemnější. My jsme pracně vystoupali na hlavní cestu, abychom po ní mohli téměř ihned klesat.

Naučná stezka a žlutá značka odbočuje vpravo po pohodlné cestě. My jdeme po červeném okruhu dál přímo a prudce klesáme. Ten závěr k hlavní silnici byl tedy nejnáročnější. Prudce klesáme po kamenité cestě, která je samý kořen, v tom vlhkém terénu to navíc klouže. Je to skutečně náročné. Klesáme pomalu, zvlášť já jdu hodně opatrně, abych sebou nesekla. Často jdu zbrkle, pak to špatně dopadá.

Naštěstí jsme sešli v pořádku. Jen kousek jdeme po silnici. Za chvilku jsme v areálu Na Mlýně, bývalém Šmiřákově mlýně v katastru Kozlovice. Tento mlýn patřil ke čtyřem nejstarším vodním mlýnům v obci. Byly o nich písemné záznamy již r. 1581. Sem rád chodil i skladatel Leoš Janáček. Právě toto prostředí ho inspirovalo k sepsání opery Její pastorkyňa. Ve 2. pol. 20. století přestal plnit svou funkci a rychle chátral. Mlýnské kolo se rozpadlo, náhon se zanesl.

Koncem 90. let 20. století ho v dezolátním stavu koupil podnikatel p. Šmíra a mlýn opravil. Trvalo to až do r. 2005, kdy ho otevřel veřejnosti. Nabízí ubytování v hlavní budově i ve stylových venkovních apartmánech, stravování, i velké venkovní posezení, také wellness se saunou. Je tu i malé muzeum mlynářských artefaktů. V areálu je i dřevěná kaplička sv. Floriána.

Je to tu hezké, všechno ze dřeva. Je neděle odpoledne, nikoho jsme nepotkali cestou, ale ani tady není nikdo. Tady se chceme najíst, vaří tu, není to problém. Ota si dává grilovanou krkovici s bramborem, já pečené plněné žampiony také s bramborem. Trvalo to dost dlouho, než nám to donesli, bylo vidět, že to neohřívají, ale grilují a pečou. Tedy až na ty brambory. Ty byly jen vlažné. Když jsem jim to řekla, tvářili se, že to snad ani není možné. Bylo to však dobré, pochutnali jsme si, ale něco tomu chybělo. Oko to nepotěšilo. Stačilo by brambory posypat petrželkou, nebo dát kousek rajčete, okurky, hned by to na tom talíři vypadalo líp.

Točí tady speciály Valašský fojt a Valašský vojvoda, které vaří přímo ve Valašském pivovaru v Kozlovicích. Tento mlýn prý právě tomuto pivovaru patří. Opět vzpomínáme na dobu před 13 lety, kdy jsme právě tam obědvali. To už tam pivovar byl.

Jenže právě tenhle pivovar mi je záhadou. Byl založen snad r. 2008 v původních hospodářských budovách starého fojtství, které byly postaveny r. 1822. Interiér byl skutečně moc hezký – původní kamenný, doplněný dřevěným stylovým nábytkem. R. 2014 mi do cestopisu byl připsán v diskusi příspěvek, že pivovar byl r. 2014 zrušen. Protože pro nás je tato oblast trochu z ruky, tak jsem po jeho existenci dál nepátrala. O to víc jsem tady ve mlýně byla potěšena, že pivovar funguje. Když jsem se začala pídit po jeho historii, nedočetla jsem se nic o jeho uzavření r. 2014, ale dočetla jsem se na webu pivnici.cz, že na přelomu let 2021 a 2022 pivovar ukončil činnost. Jak je možné, že v září 2022 zde nabízí jejich pivo? Podle obchodního rejstříku byla firma zaregistrovaná r. 2016, pak tedy je to možná nástupce pivovaru po jeho zrušení 2014. Stránky pivovaru jsou funkční, aspoň se tak jeví, takže těžko říct, jak to s pivovarem vypadá. Každopádně pivo bylo prve i nyní výborné.

 

To jsem trochu odbočila. Teď zpátky na trasu. Docela jsme se tady zdrželi. Do cíle máme cca 5 km, slibuji převážně po rovině.

Přecházíme silnici, po které sem oklikou přišla naše naučná stezka Janáčkův chodníček. Zkracujeme to po červeném okruhu přes křížovou cestu, samozřejmě opět prudce vzhůru. Proč musí být křížové cesty jen do kopce? Vím to, ale dnes bych ji brala docela po rovině.

Je to novodobá křížová cesta, která tady byla postavena r. 2006. Má 14 zastavení - dřevěných sloupků s dřevěnou kapličkou na vrcholu, které jsou kryty stříškou z ručně štípaného šindele. Obrázky jsou tvořeny podle originálních předloh lidových olejomaleb z přelomu 18. a 19. století. Uzavírá ji zvonička sv. Barbory. U ní je i odpočívadlo s hezkým výhledem.

Od zvoničky konečně klesáme a opět se připojujeme na Janáčkův chodníček. Najednou před sebou vidíme daňky. Cesta vede přes oboru. Chvíli váháme, zda tam můžeme vniknout nebo kudy bychom měli jít. Pak vidíme značky, které vedou v oboře. Přelézáme po žebříčku přes hradbu a pokračujeme oborou. Tady je velké množství daňků, ale také muflonů. Nemůžeme se vynadívat. Bohužel mi foťák hlásí, že mi dochází místo na kartě. Poslední fotku si nechávám na lišku Bystroušku.

Už jsme na konci obory. I tudy jsme procházeli před těmi 13 lety. Jenže letos jsme od sochy lišky Bystroušky už nestoupali ke hradu. Stejně už je zavřeno. Přesto tady je najednou spousta lidí. Ale není čemu se divit. Tady je skutečně moc hezky a lidi to sem mají kousek z parkoviště.

Procházíme přes nám známa místa, vycházíme z obory, jdeme okolo loveckého letohrádku s prvky novogotiky z r. 1855 a okolo barokního kostela sv. Maxmiliána, který byl postaven v letech 1759 - 69. Tady hrával na varhany zdejší rodák – skladatel Leoš Janáček.

Ještě kousek pokračujeme po silnici a za chvilku jsme u auta. Je už zase skoro 6 hodin. Odjíždíme. Směřujeme k vodní nádrži Vetřkovice, ale cestou se nám zalíbil vodojem na kopci Kopčanka. Jedeme tam.

Tady se nám líbí. Vidíme hrad Hukvaldy, rozhlednu Bílá hora nad Štramberkem i řadu dalších kopečků. Světla Kopřivnice se postupně rozsvěcují. Okolo auta létají netopýři.

Je docela teplo, je 19 stupňů. Sem určitě dnes už nikdo nepřijde. Nejdřív jsem se umyla, pak dělám večeři a krájím pár dnes nalezených hub na sušení. Není jich moc, ale trochu to přibývá. Najednou se okolo nás vrací houbaři, opět s plným košíkem hub. A to jsem si myslela, že tady už budeme jen sami. Naštěstí tady už neběhám polonahá. Jen by nás zajímalo, kdy se na nás usměje štěstí a také už něco najdeme. Zítra to asi nebude - to moc po lese běhat nebudeme. 

Je stále poměrně teplo. Jdeme spát, v autě je ještě skoro 20 stupňů. To tu dlouho nebylo.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 33. den: Dolní Sklenov – Minipivovar Hukvaldy; okruh cca 13 km: Hukvaldy – NS Hůrky - Kubánkov – NS Janáčkův chodníček – Myslíkovské Lurdy – areál Na Mlýně – křížová cesta Kozlovice – NS Hradní vrch - Hukvaldy na mapě