Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 4. den - odpoledne: skoro 3 km dlouhý okruh: Březová nad Svitavou - část NS Údolím řeky Svitavy - lesní lanový park - rozhledna Járy Cimrmana – Zářečí

Na dnešek máme ještě nějaké plány, ale také se chceme najíst. Máme vlastní zásoby, které chtějí sníst. Proto jsme při dopolední prohlídce Svitav ve městě nejedli.
Jedeme přes Hradec nad Svitavou, v obci odbočujeme vpravo směr Vendolí – silnička vede k lesu. Tam odbočujeme vpravo, kde na okraji lesa je perfektní místo. Nejen na přípravu jídla. Sem se vrátíme asi i na noc.

Dlouho jsme snídali. Ještě později obědváme. Tomu se už nedá říct ani oběd. Jíme v půl šesté. Už se mi nikam nechce, nejraději bych tu už zůstala. Jenže nedaleko máme rozhlednu. Tam se prostě musí. Aspoň cestou trochu ten oběd vytrávíme.

Pokračujeme do Březové nad Svitavou, kde si vyšlápneme na rozhlednu. Parkujeme u řeky Svitavy v Zahradní ulici na nějakém menším parkovišti. Čeká nás asi 800 metrů do pěkně prudkého kopce. Z této strany je výstup zajímavý. Jdeme po naučné stezce Údolím řeky Svitavy. Celá měří 9,5 km. Na 13 zastaveních jsou informace o místní přírodě, krajině a historii osídlení. Na stezce jsou dřevěná odpočívadla. Dnes však celou stezku neprojdeme.

Zpočátku vedle turistické trasy vede lesní lanový park. Jednotlivé prvky nejsou tak vysoko, jako jsou v klasickém lanovém centru. Vždycky jsem závistivě na tyto aktivity koukala – bylo mi však jasné, že na to prostě už nemám. Tady se mi stezka líbila - zdálo se mi, že není tak nebezpečná a že to musí být legrace se po ní vydat. To bych nebyla já, kdybych to nechtěla zkusit. Vybrala jsem si však ten nejjednodušší úsek – asi v pořadí 4. To jsem se na kládě proplétala mezi lany. To bylo super. Naladila jsem se, jak jsem šikovná a chtěla pokračovat - překračovat houpající se čtverce. Na ten 1. jsem se ještě dostala, ale mezera na ten druhý se mi zdála velká a představa, že skončím každou nohou na jednom a nebudu moct dopředu, ani zpátky, mne naprosto odradila v pokračování. Také proto, že Ota se na mne nemohl dívat a šel raději dál k rozhledně. Vůbec ho nenapadlo, že bych třeba potřebovala zachránit. Takže takhle skončil můj první pokus v lanovém centru. A určitě i poslední.

Celou cestu vedou vedle značky ještě Březovské traily – modrý a červený. Je tady v tomto místě spousta adrenalinové zábavy. Já si už jen udělala ostružinovou přestávku a konečně vyfuněla k rozhledně, jejíž plný název zní Dobře utajená rozhledna Járy Cimrmana.

Postavit ji na kopci nad městem bylo v plánu od r. 2005, kdy se plánovala naučná stezka, po které jsme sem přišli. Základy byly vybudovány v létě 2006, k slavnostnímu otevření došlo 7. června 2007 za přítomnosti členů Divadla Járy Cimrmana - pánů Svěráka, Čepelky a Weigla. Dřevěná rozhledna, která je 20 m vysoká, je z modřínového dřeva a je vyztužena ocelovými táhly. Na vyhlídkový ochoz ve výši 15 m vede 73 poměrně pohodlných schodů. Shora je vidět hlavně Březová nad Svitavou a její okolí. Proč byla pojmenována po tomto našem slavném velikánovi – to si každý může u rozhledny přečíst.

Nahoře isme se domluvili, že budeme po NS ještě kus pokračovat. Nejdřív téměř po rovině, pak k obci Zářečí z prudkého kopce. Před obcí jsme chtěli odbočit po žluté vlevo. Křižovatku cest jsme našli, vše vypadalo víc než jasně. Nějaká cesta vedla vpravo, další dvě o kousek dál vlevo – ta víc vlevo by měl být dle mapy Březovský trail. Jen značky jsme neviděli. Odbočili jsme tedy vlevo – po té spodní a byli jsme přesvědčeni, že jdeme dobře. Už jsme to na mapě víc nekontrolovali. A najednou jsme mezi domky. Až tady jsme podle mapy zjistili, že jsme v Zářečí, části Březové nad Svitavou. To jsme tedy vůbec nechtěli. Ale pak jsme zjistili, že nemusíme zpátky do kopečka, k autu se dostaneme podle potoka po pohodlné cyklotrase, dokonce po rovině.

Ještě jsme zahlédli farní kostel sv. Bartoloměje. Původní kostel byl postaven ve 13. století. V letech 1721 – 1725 byl přestavěn ve stylu vrcholného baroka. To byla přistavěna i věž a vybudována barokní krypta.

Už jsme skoro u auta. Až teď jsme si všimli nenápadné cedule, že jsme zde vůbec parkovat nesměli. Že jsme na soukromém parkovišti a že nám hrozí odtažení. Naštěstí se nic takového nestalo a tak rychle odjíždíme.

Jedeme na místo, kde jsme si vařili jídlo. Nic jiného nehledáme. Tady se nám líbí. Je to docela hezké místo. Vpravo od nás vidíme pár domků Hradce nad Svitavou. Za nimi se zvedají nějaké kopečky. Je polojasno, tak snad bude zítra hezky. Zatím je večer v 9 hodin 20 stupňů, což je docela příjemné. Jen zrovna na sezení venku v lehkém odění to dnes není. Sedíme tedy v mikinách, již nevečeříme, jen dáváme pivo a posloucháme zajímavý pořad na ČT dvojce. Já bych dnes odpadla v devět, jenže začíná hodinka s Koptou, to si nemůžeme nechat ujít.

Jdeme spát v deset. Venku je 17 stupňů, i v tom autě se to horko už vyvětralo. Tentokrát vše zavíráme, v noci má teplota klesnout až na 8 stupňů. Jsme zvědavi, jak bude zítra. Chceme se vydat na delší výlet.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 4. den - odpoledne: skoro 3 km dlouhý okruh: Březová nad Svitavou - část NS Údolím řeky Svitavy - lesní lanový park - rozhledna Járy Cimrmana – Zářečí na mapě