Jedeme na Slovensko - část první - Morava
Konečně jsme se dočkali toho, že jsme oba v důchodu a můžeme vyrazit na delší dobu mimo domov. Už dlouho se těšíme, že projedeme Slovensko, navštívíme hory, ale i krásné dřevěné kostelíky a samozřejmě spoustu dalších památek a zajímavostí. Už dlouho předem jsem zjišťovala, kudy jet, co kde je, aby to nějak na sebe navazovalo. Jediný pevný termín máme pátek 3. července, kdy ráno musíme být v Liptovském Mikuláši. Přijedou kamarádi a již podle tradice s nimi pobudeme pár dnů v Roháčích na Zverovke. A pak budeme dál pokračovat v okružní jízdě Slovenskem. Nakonec to skoro všechno vyšlo, jen bychom potřebovali být na Slovensku ještě déle, tak snad někdy příště. Během této dovolené jsme se zastavili v Malé Fatře, na Oravě, v Roháčích, Pieninách, objeli jsme velké množství dřevěných kostelíků v okolí Dukelského průsmyku, prošli jsme kus Slovenského ráje, navštívili známá města na Spiši. Zpátky jsme se vraceli přes západní část Slovenského rudohoří. A pak samozřejmě s pár zastávkami až domů. Dovolenou jsme si úžasně užili. Podle těchto oblastí jsem rozdělila i cestopis. A musím se přiznat, i při jeho psaní jsem si to taky užívala. Znova jsem si oživila, co krásného jsme kde viděli, co všechno jsme prošli a projeli. Takže pokud to někoho zajímá, může se do toho začíst.
Neděle 21. června 2015
V sobotu jsem oženila syna a už v neděli v pozdním odpoledni vyrážíme. Původně jsme chtěli dojet jen k Táboru, kde nedaleko nyní shořelé rozhledny Hýlačky máme už své místo na přespání. Prý se už staví nová, tak to aspoň prozkoumáme. Jenže prší, a tak pokračujeme dál a dál, nakonec až do Přerova, kde bydlí Otova sestra a kam jsme původně chtěli přijet až druhý den okolo poledne. Konečně jsem docenila mobil. Můžeme ohlásit, že přijedeme o 12 hodin dřív.
Pondělí 22. června
Užívali jsme si celý den volna. V Tranzitu jsme to upravili, abychom tam mohli další týdny žít. V poledne přijela ještě druhá sestra, zašli jsme společně na přerovské pivo do minipivovaru Parník. Prostě pohoda.
Úterý 23. června
Ráno vyrážíme. Předpověď počasí zatím neslibuje nic příjemného, ale to se nedá nic dělat. Už se těšíme, i když kromě pobytu s kamarády v Roháčích chceme spát jen v Tranzitu a cestovat a cestovat. Uvidíme, zda nám aspoň trochu bude přát počasí.
V nedaleké obci Horní Moštěnici plníme většinu petek minerálkou - Hanáckou kyselkou. Je zde stáčírna a vedle vrátnice je minerálka přes den volně přístupná všem, kteří se tu zastaví.
Směřujeme do Valašského Meziříčí. Dovolená nezačíná nejlíp, silně se ochladilo a občas prší. Hlásí dokonce vytrvalé deště a bouřky. Ve městě to naštěstí nevadí. Parkujeme západně od centra, nedaleko nyní již odsvěceného kostela Nejsvětější Trojice, kde je zřízeno lapidárium. Než jsme si ho prohlédli, sprchlo, ale ještě se ochladilo. Divíme se, že je to ještě možné. Naštěstí auto nemáme daleko. Raději jdeme přihodit na sebe něco teplejšího. Obešli jsme zajímavé historické centrum, které je vyhlášeno městskou památkovou zónou. Prohlídku města jsme si užili, je na co koukat. Jen s focením to bylo horší. V dešti se špatně fotí.
Na jídlo jsme se ani nezastavili. Vezeme s sebou spoustu jídla, které zbylo ze svatby. Tak ať se to nezkazí.
Směrem na Vsetín je obec Jarcová, nad ní je rozhledna. Protože rozhledny milujeme za každého počasí, tak tuhle nesmíme vynechat. Stále to vypadalo, že začne pršet. Chtěli jsme tedy popojet autem co nejdál, ať jdeme pěšky co nejmíň. To se nám povedlo, dojeli jsme autem skutečně co nejdál - od rozhledny. Trochu jsme si tedy výstup prodloužili, udělali si okruh. Aspoň jsme se nemuseli vracet stejnou cestou. I přes mizerné počasí byla docela slušná viditelnost. Už jsme zažili, že vyjdeme na rozhlednu a pro mlhu není vidět nic. Déšť čekal, dokud jsme nedorazili k autu. Takže všechno dopadlo skvěle.
V mohutném dešti pokračujeme do Rožnova pod Radhoštěm. Zatažené to je, kam jsme se podívali. Rožnov v podstatě známe, prošli jsme si ho před pár lety, kdy jsme právě z Rožnova vyráželi na přechod Beskyd. Ale to nám počasí přálo. Teď chceme na Jurkovičovu rozhlednu, která zde tehdy ještě nestála.
Zaparkovali jsme ve vilové čtvrti nedaleko pokladny do skanzenů valašských dědin. Stále pršelo, tak jsme pro ukrácení času zase něco pojedli.
Naštěstí už nepršelo dlouho, mraky se roztrhaly, dokonce i sluníčko chvílemi svítilo. Na parkoviště, kde začínala zelená turistická značka na Jurkovičovu rozhlednu to bylo kousek a právě jsme zjistili, že jsme ušetřili 70,- Kč za parkovné. Je to drahota a bude hůř. Nahoře jsme byli za 20 minut a to jsme si ještě cestou četli povídání jednotlivých zastavení naučné stezky, která nahoru vede. K zakoupené vstupence jsme dostali letáček s panoramatem, tak aspoň víme, co kde vidíme. A vidíme toho docela dost. Při sestupu se zase začalo zatahovat, ale to už nám bylo jedno.
Na parkovišti jsme se všimli upoutávky na Rožnovský pivovar. To je další věc, která nás zajímá. Jedeme koupit petku, ať máme čím spláchnout večeři. Jenže je problém, i když v nabídce je mají, na skladu nikoliv a natočení do vlastních by prý trvalo půl hodiny. Tak dlouho se nám čekat nechce. Dáváme si dohromady jedno malé na ochutnání a opět za deště dobíháme k autu. Naštěstí včas, za chvíli to už stěrače skoro neberou.
Jedeme směr Žilina. Nedaleko Bumbálky je rozhledna Čartak. Ale vytrvale prší, jedeme v mracích, takže návštěvu rozhledny odkládáme na další den. Teď ještě, kde přespat. Na parkovišti u Bumbálky čekáme, až přestane pršet. Výhledy jsou úžasné. Vidíme Lysou horu, v údolí se válí mraky, u vrcholu taky. Když konečně přestalo, rychle vařím aspoň polévku. Něco studeného jsme už do sebe nahrnuli. Ota se mezitím šel podívat po okolí. Zjistil, že by se nechalo dojet až k Masarykově chatě. Cesta je perfektní, výhledy do údolí fantastické. U chaty auta nejsou, ale je otevřeno, doufáme, že by se nechalo přespat uvnitř hezky v teple. Ale je plno, je tu nějaká škola. Dáváme pivo (Ota) a grog (já). Sice nám pan majitel nabídl možnost přespat ve společenské místnosti, ale až půjdou všichni spát. Jenže je něco po 20. a nám se už zavírají oči. Jdeme tedy spát do auta. Ale před tím jsem se ještě v teple na záchodě převlékla do spacího. Vybavení máme slušné, spacáky, peřiny, tak to snad přežijeme. Podle předpovědi má být asi 7 stupňů. Snad nebude mrznout.
Středa 24. června
Večer ještě pršelo, ale v noci už byl klid, dokonce i hvězdičky byly místy vidět. I když se k ránu ochladilo, nemrzlo. Venku bylo sotva 5, v autě o trochu víc, takže vlastně docela teplo. A hlavně – svítilo a hřálo sluníčko.
Po snídani jsme zajeli k hotelu Sůkenická vyzvednout klíč od rozhledny Čartak a hurá na rozhlednu. To byly výhledy, bylo vidět až na Malou Fatru, já jsem dokonce tvrdila, že jsem viděla i hřebeny Tater. Mraky vypadaly dost hrůzostrašně, tak uvidíme, co vyhraje. Ale sluníčko už nádherně hřeje.
Opouštíme Českou republiku a vjíždíme na Slovensko. Skoro jsme si ani nevšimli, že jsme za hranicemi.