Jedeme znovu na severovýchod - 38. den - odpoledne: Horní Raškovice - rozhledna Barborka; Heřmanův Městec - městská památková zóna; Podhradí - zřícenina hradu Lichnice a rozhledna Milada

Po obědě odjíždíme na sever do Horních Raškovic, kde je od r. 2004 rozhledna Barborka, tehdy byla dřevěná. Jenže dřevo bylo napadeno dřevokazným hmyzem. Na jaře 2013 byla kvůli nevyhovujícímu stavu uzavřena a demontována. Zachovalo se schodiště, střecha a ocelové zábradlí, které byly namontovány do nové ocelové nosné konstrukce. Tato druhá, tedy železná rozhledna byla otevřena 22. června 2013. Je součástí odpočinkového areálu na západním okraji této malé obce. Je vysoká 13,8 metru, na vyhlídkovou plošinu ve výši 10 metrů vede vřetenové schodiště se 47 dubovými stupnicemi. Jsou vidět Železné a Orlické hory, Krkonoše, Polabí, Kunětická hora, Pardubice a Hradec Králové. A proč dostala jméno Barborka? Vesnice byla v 16. a 17. století osadou skalníků. V místních lomech se těžil kámen - to byla hornická činnost a patronem horníků je právě svatá Barbora.

R. 2005 byla otevřena 1,50 km dlouhá naučná stezka Raškovické lomy, která vede přes tento areál a dál na Vysokou skálu. Na informačních tabulích jsou informace o historii obce i zdejší těžební činnosti. V areálu je geopark, jsou zde umístěny kameny - ty, které se vyskytují nejčastěji a jsou nejznámější. Areál je doplněn i několika dřevěnými sochami.

Pořád jsme měli dost času a teď docela spěcháme. Právě jsme se rozhodli, že bychom mohli stačit dojet do Podhradí z druhé strany a dostat se na tu zříceninu hradu s rozhlednou, kam jsme se ráno nedostali. Ještě se však zastavujeme v Heřmanově Měštci, kde je infocentrum, bohužel zavřené. Líbí se nám i zdejší velký kostel sv. Bartoloměje. Ten původní - gotický - zde byl postaven při založení města někdy ve 13. nebo 14. století. Ten byl později byl přestavěn v renesančním slohu. Po požáru r. 1740 musel být přestavěn zcela, tentokrát v barokním slohu s rokokovými prvky. Na náměstí Míru je i řada hezkých barokních měšťanských domů, vždyť také centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Tam patří mimo jiné i pozdně barokní zámek, komplex neorománského hřebčína a synagoga. Ta je nedaleko. Tam se jdeme ještě podívat. Původní synagoga z r. 1760 byla kompletně přestavěna r. 1870 v novorománském slohu.
Na ostatní už čas nemáme. Snad někdy jindy. Ota se samozřejmě těší na rozhlednu. Jsou tam podle našich informací do 17 hodin.

Na parkoviště Podhradí - Lichnice přijíždíme od severu - naštěstí už bez problémů. Do areálu hradu vcházíme v 16,30 hodin, takže tak, abychom si to vše ještě v klidu mohli prohlédnout.

Ve 2. pol. 12. století tady na kopci stálo hradiště. V pol. 13. století byl na stejném místě založen raně gotický královský hrad. Spravoval ho královský purkrabí. R. 1370 tu delší dobu pobýval i Karel IV.. Hrad byl často obléhán i dobyt. Byl přestavěn v 15. a v 16. století. Po třicetileté válce už zůstal opuštěn a chátral. Z jeho kamene se stavěly v okolí domy. Po r. 1700 je o něm psáno již jako o zřícenině. Do současné doby se zachoval zbytek válcové věže, segmenty zdiva, sklepy, příkop a val.
Do zbytků okrouhlé hradní věže je vestavěna kovová rozhledna Milada. Té však předcházela dřevěná vyhlídková plošina, kterou zde nechal postavit KČT.  Ve 2. pol. 80. let 20. století musela být uzavřena, ale až r. 1997 stržena. To  už se tady od r. 1989 prováděly opravy.
I když se o obnovení rozhledny mluvilo již r. 2007, byla postavena až během let 2016 a 2017 a zpřístupněna 22. května 2017. Ihned v tomto roce získala ocenění v kategorii obnovených památek soutěže Stavba roku Pardubického kraje 2017. Byla pojmenována Milada podle jedné z pověstí o kruté hradní panně. Nejdřív je nutno vystoupat 15 dřevěných schodů na plošinu pod rozhlednou, která je vysoká 10 metrů. Má tři vyhlídkové plošiny - ve výšce 3,55 metru, 6,35 metru a  8,55 metru. Až nahoru vede 48 točitých kovových schodů. Je vidět samozřejmě na zbytky hradu, do Podhradské kotliny, na železnohorský hřbet v oblasti Chvaletické pahorkatiny a Sečské vrchoviny, vrcholy v oblasti Železných hor. Za dobré viditelnosti je vidět Sněžka, Bezděz, Říp, Milešovka, Kolín, Kutná Hora. Panoramatické tabule výhledů jsou umístěny na obou horních vyhlídkových plošinách.

Ota samozřejmě vyrazil hned na rozhlednu, ale ještě nám zbyl čas prohlédnout si i zbytky hradu. Bez toho bych nemohla hrad zase opustit já.

Tím jsme vyčerpali program dnešního dne, a i když jsme vlastně stále jen jezdili, jsme vyčerpaní i my. Je horko a dusno. Na noc se vracíme na naše polední místečko u vodní nádrže u Bousova. Je to stranou komunikace, nejsou tu vysoké stromy. Ve vodní nádrži se koupat nedá, ale protéká tu malý potůček s kamenným korýtkem, kde se nechá lehnout a nechat ze sebe spláchnout pot dnešního dne. Dokonce si tam lehám i já, a to je co říct - na záda i na břicho, aby mne to opláchlo ze všech stran. Jsme tak stranou od civilizace, že si můžeme dovolit si to takhle užívat.

Až pak jdeme večeřet. Zase se to zatahuje, uvidíme, zda dopadneme jako včera. Zatím je teplo, ani lísteček se nepohne.

Po večeři plánujeme zítřejší program. Moc toho už nezvládneme, odpoledne chceme být doma, ale na jeden zátah jet nechceme. Cestou máme hlavně několik pivovarů, ostatní uvidíme. Venku je stále příjemně.

Jedeme znovu na severovýchod - 38. den - odpoledne: Horní Raškovice - rozhledna Barborka; Heřmanův Městec - městská památková zóna; Podhradí - zřícenina hradu Lichnice a rozhledna Milada na mapě