Horní Raškovice – zvonička a křížek aneb proč se zvonívalo

Na návsi v Horních Raškovicích na Pardubicku stojí mezi stromy stará zvonička a v její těsné blízkosti křížek. Zvoničku zde předkové postavili v roce 1896, aby mohli zvonit na poplach v případě požáru nebo jiného nebezpečí.

A když už v obci měli zvoničku, začali ji využívat k pravidelnému zvonění poledne, ranního a večerního klekání. Zvonička sloužila místo hodin. Při ranním klekání se v chalupách vstávalo, při poledním zvonění lidé odcházeli z polí domů na oběd a večerní klekání oznamovalo konec práce. Ranní a večerní zvonění probíhalo podle ročního období, v závislosti na rozednívání a smrákání.

Navíc se zvonilo každý pátek ve tři hodiny odpoledne. Při tomto delším zvonění zvaném „ke pěti ranám Kristapána“ ustala v obci na chvíli robota. Všichni poklekli, pánové navíc smekli, a pomodlili se „Anděl Páně“.

Zpočátku zvonění bylo čestnou funkcí. Vykonával jej některý vážený hospodář nebo výměnkář. Časem však o tuto poctu již nikdo neusiloval. Přeci jenom pravidelné zvonění zavazovalo, nikomu se nechtělo docházet třikrát denně tahat za provaz od zvonu. Ale nakonec se vždy někdo našel, kdo se úkolu zhostil nebo koho ostatní přemluvili. Ať už to byl obecní pastýř, kovář, některý děd či bába z pastoušky.

Zvonička je vyzděná na kamenné podezdívce. Pod sedlovou stříškou opatřenou bonnským šindelem se houpe litinový zvon. V těle zvoničky je zapuštěná zasklená nika pro umístění svatého obrázku.

U zvoničky za společným plůtkem se nachází také již zmíněný křížek. Je o 32 let starší než zvonička, byl postaven v roce 1864. Skládá se z podstavce, dříku a kamenné hlavice, uprostřed které je upevněný vlastní železný křížek s pozlacenou plastikou Ježíše. V nice dříku upoutá pozornost soška svatého Josefa s Ježíškem.