Jeden den v Gibraltaru.

Cestopisy

V Evropě možné jen v Gibraltaru • Fotografie (35) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (35 fotografií)

Gibraltar, Heraklovy sloupy

Vstoupit do fotogalerie (35 fotografií)

Nepsanou povinností je alespoň letmý pohled do historie. Území bylo již obývané v době kamenné. Dá se tak usuzovat z nálezu v roce 1848, kdy po tisíciletích spatřila světlo světa vůbec první nalezená lebka Neandrtálce. Místo velmi dobře znali Féničané, Kartaginci a Římané. Ti jej nazývali Campe. V roce 711 se zde vylodili Arabové pod vedením Tarika ibn Zajáda a začalo dobývání pyrenejského poloostrova. A když se kolo dějin světa opět otočilo, pochodovala pod skálou v roce 1462 vojska kastilského krále. V roce 1704 dobyl pevnost holandsko – britský expediční sbor a tato změna byla stvrzena roku 1713 Utrechtskou dohodou. I přes mnohokrát opakovanou snahu Španělska, je dodnes Gibraltar součástí Spojeného království. Ve druhé světové válce došlo k evakuaci veškerého civilního obyvatelstva a vojáci zde mají svoji základnu dodnes. V poslední době opakovaná referenda příslušnost k britské koruně potvrdila. Gibraltar má jen 1,2 km dlouhou hranici se Španělskem a 12 km mořského pobřeží. Rock of Gibraltar se vypíná 425 m.n.m., je z vápence a porostlý bujnou subtropickou vegetací. Žije zde kolem 30 000 obyvatel a na skále přibližně 200 kusů opic druhu magota bezocasého. Bylo by toho ještě na několik stran, ale raději se vydáme po cestách tohoto zajímavého koutku Evropy. Překvapení se konalo již při vstupu. Přes hranici jsme museli pěšky, autobus přejížděl prázdný a kontrolou pasů prošel každý. Z velkého stanoviště autobusů se šlo na náměstí, kde si nás rozebrali řidiči mikrobusů. A začal neskutečný závod s časem, mikrobusy se řítili po úzkých silničkách k vrcholu skály. První zastávka, Heraklovy sloupy. Dav, z něhož si většina odtud chtěla odvést obrázek, se zdál být nekonečným. Pohled na moře je odtud nádherný a než jsme se stačili rozkoukat, náš řidič nás odchytává a jede se dál. Zastavení druhé u jeskyně sv. Michala nám dalo větší časový prostor. Jeskyně nás ohromila svojí velikostí, je zde i velký koncertní sál, prý s výbornou akustikou. K vidění je i lebka Neandrtálce a krásná krápníková výzdoba. Nervozita čekajícího řidiče dosáhla jistě vysoké hladiny a cesta k poslednímu bodu byla již závodem. Vyhlídka na skálu a dolů na moře jsou skutečným zážitkem. Také je zde největší soustředění magotů, kteří zde mají připravené krmení. A jak bylo vidět, žijí si tu velmi dobře. Jejich špatná pověst není pravdou. Jsou spíše roztomilí a hraví. Poslední fota a mikrobus se řítí zpět k městu. Přežili jsme to. Dáváme sbohem průvodci a do města jdeme již sami.Z náměstí jde hlavní třída Main Street a stále se po ní valí davy turistů. Oněch 7 miliónů ročně je znát na každém kroku. Hlavním cílem jsou pro většinu nákupy, obchody se vším, na co se dá pomyslet, jsou v každé budově. Stylové hospůdky a kavárničky přímo lákají k posezení. Je zde několik kostelů a skoro všude se narazí na opevnění. Městská zeleň ve větším celku sice chybí, ale tu, co zde mají pečlivě udržují. Jednou z možností dostat se na skálu je i lanovka. Dost místa zde zabírá armáda a přístav. Bilancujeme dnešek v malé hospůdce u výborného zdejšího piva a pro příště zcela jistě vynecháme služby cestovky. Tak ještě hodit pohledy do velké červené schránky a o něco déle se již jen díváme na vzdalující se skálu.

Poslední aktualizace: 30.6.2011

Jeden den v Gibraltaru. na mapě