Jeruzalém: Večerní procházka městem II. - Šabat
Druhou večerní vycházku jsme uskutečnili v pátek – tedy o šabatu. Ocitli jsme se v úplně jiném světě než včera – den před šabatem. Tentokrát jsme nešli pěšky, protože už dávno minula 20.hodina, vzali jsme si taxi. Byl to jak jinak arabský taxik, protože Židé o šabatu nepracují. Dovezl nás (4 osoby) od hotelu k Jaffské bráně za 40 šekelů. Řidič si chtěl zvednout cenu a říkal, že, když je šabat a Židé nepracuji a nejezdí ani městská Doprava, júčtuje si i 100 šekelů. Zkoušel to na nás marně. Ve městě to vypadalo úplně jinak, než jsme zažili při předešlé návštěvě. Rušné ulice přeplněné lidmi, prodavači a vystaveným zbožím byly prázdné. Utichl i hluk Dopravy. Nejezdily autobusy, ani skoro žádné automobily. Židé totiž nesmějí o šabatu ani řídit.
Zašli jsme si ke Zdi nářků. Stráž u vstupu měla vypnutý detektor (asi kvůli tomu, že se o šabatu nesmí používat elektrospotřebiče nebo proto, že sem o šabatovém večeru zajde jen málo lidí). Tašky nám proto prohlédli ručně. U Zdi skoro nikdo nebyl, v ženské části stály jen čtyři ženy. Jaký rozdíl oproti předešlé denní návštěvě, kdy zde byla hlava na hlavě a po zemi se batolila batolata. Šla jsem až přímo ke Zdi, ale nedotýkala jsem se jí. Jen jsem tam stála a koukala vzhůru. Působila tak majestátně. Nikde nikdo. Absolutní klid. Čas se zastavil. Chtělo se mi tam posadit se na přistavěnou židličku a meditovat. Ten pocit si budu pamatovat do konce života.
U Zdi byla cedule, že o šabatu se zde nesmí kouřit, telefonovat, psát a fotit. I když mě moc lákalo vyfotit si ten absolutní klid a majestátnost, příkaz jsem respektovala. Procházku jsme zakončili v arménské čtvrti, kde jsme navštívili stylově zařízenou arménskou kavárnu. Zdobily ji stropni závěsné lampy, sloupy, fresky na zdích a prosklené skříňky s vystavenými šperky. Ochutnali jsme baklavu (ořechový koláč) a víno. Zákusky i víno nám moc chutnalo. Poté jsme se vydali shánět taxi a opět jsme řidiče usmlouvali na 40 šekelů. Do hotelu jsme se vrátili před půlnocí.