JESENÍKY 2007 - 6.Lyra. Žárový vrch, Plošina, Zámecká hora a Bílý Potok
Na dnešní výlet jedu sám - Janu pobolívá "kopýtko" a navíc by tak náročnou tůru asi nezvládla. Venku je sice zataženo, ale to nevadí a já před 8. hod ranní odjíždím busem pod Praděd. Vystupuju ale už v osadě Vidly. Odtud 3 km stoupání do sedla Nad Karlovou Studánkou. Moje trasa sice vede po silnici, nahoru na kopec míří ale samé serpentiny. Chvílemi protivně fučí, mží anebo drobně prší. Ještě že mám mikinu s kapucí a vatu v uších, musím si ale dávat pozor na projíždějící auta. Nahoře v sedle si nějací čundráci staví přístřešek a přikrývají ho velkou modrou plachtou. Já odbočuju doleva na lesní silničku, z dalšího rozcestí pak po lesní cestě na vrchol Lyry. Stoupání je velmi mírné a les kolem je nádherný, horší ale je, že je cesta zarostlá vysokou trávou. Ta je mokrá a já za chvilku cítím, jak mi voda čvachtá v obou teniskách ! ( O mokrých nohavicích ani nemluvím ...) Zanedlouho jsem na prvním vrcholu. cesta k tomu druhému vede po znatelně vyšlapané pěšině skoro úplně po rovině. Chodníček prochází uzoučkou horskou loukou, sevřenou z obou stran hradbami překrásného smrkového lesa - něco tak úžasného jsem dlouho neviděl !!
Vpravo v lese hned u cesty na mne mrká první skalisko, pak už vrcholová louka s velkou hezkou skálou. Ty zdejší jsou tvořeny pegmatity a fylity, což jsou horniny, které se nejvíce ze všeho podobají rule. Vrcholové skalisko je bohatě provrásněné, ve skalní stěně mocné bílé a fialové křemencové žíly a ze špičky vrcholu ( 1092 m) je SUPER výhled !!! Dívám se dalekohledem na Ovčárnu - ( vše, co se z hor nachází nad ní, je ukryto v černých mracích - hlavní hora Jeseníků jakoby ani neexistovala ... ) Na druhé straně vidím Žárový vrch s četnými skálami. Od vrcholu Lyry pokračuju po skalním hřebeni, vedoucím k východu, až na jeho konec a pak se nořím do hustého lesa. K nebi vzlétá hejno divokých holubů, které jsem nechtě vyplašil. Pak se houština rozestupuje a já stojím na fantastickém místě : přede mnou menší palouk, který uzavírá široká skalní hradba, ve skále rozsedlina na šířku člověka, nahoře na skále velmi fotogenický strom ! Ta rozsedlina je vlastně úzká soutěska, po 20 m končí plošinou, pod ní propast, z plošiny překrásný výhled ! ( Kdyby drobně nepršelo, byl by daleko hezčí !!) Asi v polovině svahu Žárového vrchu z lesa vyčnívá nad koruny horských smrků vysoká skalní věž. Protírám si oči, protože vypadá, jako by sem byla přenesena z Českého ráje a to přímo z Hruboskalska ! ( Možná by to chtělo kontaktovat jeho správu, jestli se jim tam neztrácejí skalní věže ...) Soutěskou se vracím na její začátek a pak zestup pod levou stěnou ohromného skalního útesu, jehož výška přesahuje 20 m, až dolů k pasece. Od ní vede dolů k viditelnému sedlu se Sedlovou boudou průsek s lesní cestou. Tady na lavičce u tábořiště svačím a kroucám mokré ponožky, náhradní sebou bohužel nemám...
Pak směr Žárový vrch. Napřed je to po pás v mokré trávě po zarostlé lesní cestě až pod tu "skalní věž". Ona je to ve skutečnosti velice úzká a téměř 20 m vysoká skalní hradba ! Pak už pohodlněji chodníčkem přes velkou paseku až k vrcholu Žárového vrchu ( 1094 m), kde mne čeká "sladká" odměna v podobě menšího skalního města, které pokrývá jak vrchol, tak i jeho svahy. A všude kolem spousta bizarních skal, bloků a nižších skalních věží - torů ! Vystupují z vrcholové louky, která pomalu zarůstá mladým smrčím. Pod nohama pak koberec z mechu, maliní a borůvčí, místy se v něm studem červenají obrovské plody lahodných lesních jahod ... Výhled je - až na to počasí - asi NEJ v celém mém životě !!!! Vlevo přes údolí Střední Opavy vidím Karliny kameny a další desítky a desítky skal, vyčnívajících z mohutného zalesněného masívu Orlíku, přede mnou vrchol Plošiny a za ním město Vrbno pod Pradědem. Veliké město v dálce vpravo mne napřed trochu zmate - napřed si myslím, že je to Rýmařov, ale veliká vodní hladina za ním napoví, že je to Bruntál a Slezská Harta ! Jsou chvíle, kdy si človíček uprostřed nádherné boží přírody připadá jako mraveneček a ta nádhera kolem mu vžene slzičky do očiček ... ano, jsou to chvíle štěstí v lidském životě, které nelze nahradit ani tunami zlata a drahokamů a ani za "prachy " si je nikdo nekoupí - (a tak by to mělo ... a má být !!! )
No nic, utřít zvhlé zraky a jdeme dál ... Louka s rooztroušenými stromy a bloky skal pokračuje po rovinatém hřebenu. Pod velikou skalní hradbou mají trampové překrásné tábořiště. Všechny zdejší skály tvoří fylity a migmatity, místy vidíme i ortorulu. Přeloženo do češtiny a pro laického pozorovatele : všecko to kamení okolo je z horniny, která opět vypadá jako rula a místy na ní můžeme pozorovat překrásné obrazce detailně provrásněných míst. Pak zestup travnatým lesním průsekem do sedla mezi oběma vrcholky " Žáráků".
V lese vidím krásné stromy - ( jejich méně šťastní bráchové mají pokroucené kmeny od horských vichrů ) - desítky pařezů s choroši, menších skalek a dalších živých i neživých částí jesenické přírody. Na druhém vrcholu Žárového vrchu opět další bizarní skály - jedna připomíná obří hlavu ovce. Chvílemi se stezka ztrácí ve vysoké trávě, držím se stále hlavního hřebene a mezi stromy kličkuju nazdařbůh. pak sníženina a výšvih na vrchol Plošiny. Na palouku se tu nachází nádherná skalní hradba a mne myslí proběhne retrospektiva z časů minulých ... Ano, navlas stejnou hradbičku jsem kdysi viděl v Broumovských stěnách !! ( Je to sice nesmysl, ale pocit Deja vu je mimořádně silný ) ... Ze skalní hradby vyčnívá moc hezká bizarní skalní věž, hlavní skalní útes opět s fotogenickýcm stromem, hradbu uzavírá malá věžička ( tor), s hlavou - je to "skalní klaun" ... Připadám si tu jako v ráji - však vlastně v tom MORAVSKÉM právě jsem !!! ( Škoda, že tu se mnou není Jana ...)
Přes les zestupuju vlevo okolo mnoha dalších skalních útvarů, další krucání ponožek a pak po strmě klesající lesní cestě až k pohodlné asfaltce, obkružující celý Žárový vrch a která vede od Lyry až do Vrbna. Asi po 1 km přicházím ke značené odbočce na Zámeckou horu. Napřed nahoru do zalesněného sedla - místní značení z Vrbna tu tvoří okruh - v patách mám párek starších turistů a tak je pustím před sebe a já si zatím v klidu posvačím ... Pak prudce stoupajícím chodníčkem nahoru. Skály v hustším lese mají skoro černou barvu, jejich zabarvení ale ovlivňuje také do barvy noci zatáhlá obloha. Vrcholek hory ( 854 m ) zdobí skromné zbytky nízkých zesutých základových zdí, propadlin, valů a příkopů po zaniklém hradu Furstenwaldu. Ten tady vznikl někdy při polovině 14.století a za válek ve století 15. skončila jeho kratičká existence. Výhled z vrcholu je jen částečný, terén v hradním areálu velmi obtížně schůdný, navíc docela dost prší a fouká vítr a tak rychle zpět do sedla a na tu lesní asfaltku !
O něco níž míjím v lese další skalní útvary, ale nic tak hezkého, jako předtím, už tady nevidím ... pak se konečně z deštivých mraků vyloupne slunce. Přicházím na horní konec paseky. Je z ní skvělý výhled na Jelení a Karliny kameny a na skály a útesy v zalesněném masívu Pytláka a Loupežníka. Zvláště jedna skalní plošina s věžičkou a pokroucenou borovicí hluboko pode mnou se mi moc líbí. Výhled mám též na město Vrbno a okolní lesy a louky. Pod Zámeckou horou je umístěn turistický rozcestník. Protože ještě není ani 15 hodin a mám ještě čas, tak pokračuju na Bílý Potok. Po lávce přes tok Střední Opavy do části Vrbna, osady Železná. Z lesů vycházejí 2 ženy a malý kluk, každá v ruce košík, vrchovatě naplněný houbami ! ( Tak to je teda zajímavé, já nahoře viděl jen pár "prašivek" a shnilých babek, asi se tady hřibům daří jen v nižších polohách...) Turistický chodník mne vede vysoko nad břehem říčky Opavy, musím se vyhýbat početným skupinkám turistů a psům. Napravo v lesnatém svahu vidím četné skalní výchozy a osamělá skaliska, některé sahají až po chodník. Marně se dívám do lesa po tom nejmohutnějším útvaru, kde jsem kdysi v mých 17letech nocoval s kamarády na mém prvním čundru ... Asi po 2 km chodník ústí na pohodlnou lesní cestu. Hned nade mnou nádherně nasvícená, obrovská bělostná a členitá skála, vysoká snad 40 metrů, bohužel absolutně nevyfotitelná běžným fotoaparátem !!
Na dalším rozcestí odbočuju ze zelené - ta dál pokračuje přes hluboké lesy až na Rejvíz. Moje modrá vede přes potok, ale uoha ! Lávka tu chybí a tak je třeba na druhou stranu přeskákat po kamenech !! Pak už po silnici k zastávce busu. Nad ní nízké podlouhlé stavení bývalé hájovny (?), kterou si podnikavý starší sympatický pán se svojí paní předělal na ubytovnu a stylovou "osvěžovnu" se základním občerstvením. Venku dlouhá krytá stylová veranda s ozdobami na stěnách. Na stolech pak velké rarity - litinové popelníky, pamattující původní německé obyvatelstvo. Kromě židlí je možno se usadit na vysloužilý gauč či sedačku. Vzadu na terase má pán kotce s králíky, klecemi s hrdličkami a papoušky, s obsluhou hostů mu pomáhají dva psi. Rozlévané nealko nápoje za lidovou cenu, moc příjemně se tu sedí a odpočívá !! ( Zvláště, když venku pod širákem začínají z nebe padat provazce vody intenzivní přeháňky ..) Krome mne tu vysedávají ještě dva páry už trochu "veselejších" turistů z Čech. Ujíždí jim autobus a hodný pan "hostinský" je bere do svého auta a odváží je do Vrbna ...
Mně jede za chvilku bus na 2.stranu, přeháňka naštěstí ustává... Busem zpět do Jeseníku za Janičkou - už jsem netrpělivě očekáván, pak pod sprchu a rychle do suchých a teplých "hader" a bot a povyprávět jí zážitky z cesty.
Na večeři opět do "domácí" hospody a dneska je to veliký řízek s výbornými šťouchanými brambory ...