Jeseníky 3 - denní aneb chybami se člověk učí

Den První

Pan a paní X kontaktují manželku a škemrají a žadoní, že by s námi chtěli do Jeseníků na větší výlet. Já to napřed po zkušenosti z loňska zásadně odmítám, ale pak se nechám zlomit a říkám si, že jim dáme ještě jednu šanci...

V pátek ráno vyjíždíme přesně v 7.30, jak bylo domluveno, ze Zlína jejich autem a sedí nás v něm 5 : my dva, pan a paní X a jejich 13.letý "Malý". Pan X si na palubní desku montuje novou GPS a do Šternberka jedeme s četnými zádrhely podle ní. Ve městě odstavujeme auto a hrneme se do centra na kafé a na malou procházku jeho ulicemi. Ti dva lítají hlavně po obchodech, město je moc nezajímá - a hned je víc jak hodina, kdy je ještě trochu slušné počasí - (předpověď na tyto tři dny je totiž přímo odstrašující) - ztracená...

Dál už naviguju řidiče já podle mapy, protože takhle je to mnohem rychlejší. Přes Paseku do Dolní Loučky a odtud serpentinami nahoru kopcem do Rudy, kde za dědinou zaparkujeme auto na louce. Berem si věci a od turist.rozcestníku pod velikou lípou po žluté značce na Rešovské vodopády. Má to být 2.5 km, z toho jdeme více jak polovinu po rozmáčené zarostené stezce s křovinami, pak se nám značka náhle ztrácí a tak přes mokrou louku až na její konec. Lesem scházíme ke skalnímu hřebeni, kde značku znovu nacházíme a půl km zestup kolem nádherné hradby rulových skal - paní X se rozplývá nadšením: prý jak by se tu dobře tábořilo a "pařilo" - radši to nekomentuju, protože vysvětlovat jí, že se nacházíme v přírodní rezervaci, je docela zbytečné. Konečně dole u Fialova mlýna. Ten je v pokročilém stádiu zdevastovanosti, to samé platí i o mostku přes říčku Huntavu. Při přechodu na druhou stranu si musíme vzájemně pomáhat a to ani nemluvím o přechodu přes močál ještě před mlýnem !!

Dál už je to naštěstí parádní. Je tu překrásná rokle a skály a peřeje a stromy s nádhernými bizarními kořeny. K Rešovským vodopádům to máme 0.5 km a než k nim přijdeme, tak dokonce vychází slunce ! Já napřed valím k altánku a fotím výhled z něj a to, co je kolem a pak teprve za ostatními. Procházíme kolem té krásy, složené z burácejících vodopádů a kaskád, kamenů a skal, mechů a stromů až po druhý katarakt, odkud se Jana pomalu vrací zpět. S ostatními ještě kousek nad něj a když jsme v polovině nádherné soutěsky, tak paní X najednou prohlásí: " No tak to by už docela stačilo! " a já jsem z toho tak PAF !!, že se i s jejím manželem poslušně otáčíme a jdeme zpět - No Comment, Please..! Ostatně co - my s Janou tu nejsme poprvé a doufám, že ani naposled a každému se líbí něco jiného...

Vracíme se k Fialovu mlýnu. Abychom nešli zpět do toho hrozného kopce, vymyslel jsem jít podle mapy 2.5 km podél toku Huntavy a pak po zpevněné cestě přes mírnější svah přímo k autu.

To byl plán - ( a krásný) - ale my ušli 4 km, cesta vpravo do kopce nikde a do toho začíná zatím slabě pršet ! Pak konečně vycházíme na velkou louku s mostkem přes říčku a já se můžu zorientovat a zjistit na mapě, kde vlastně jsme. Přestává pršet a začíná lít a to tak, že až moc ! A tak záložní plán B: holky a Malý s deštníky - máme sebou jen dva - a s batohy dál po silničce až k soutoku Huntavy s Oslavou a pak ku hlavní silnici a tam nás někde v úkrytu počkají. Já s panem X pro auto.

S povzbuzením: " Šak´s býl takéj na vojně !" ho vedu do nejstrmějšího svahu, lesem až na vrchol, kde převýšení z údolí min 100 m, pak dál lesem na rozsáhlou pastvinu. Strašlivě prší. Za chvilku máme durch mokré kapuce i bundy - mně dokonce čvachtá i v kanadách -prostě vše !!! Pak nad loukou konečně vidíme věž kostela v Rudě, před vesnicí nás čeká ještě jedno brodění bažinou a pak už jsme konečně u auta. Ten báječný pocit, kdy sedíte vevnitř a nic vám nekape na " karbid", ten je nepopsatelný..!!

Jedeme pomaličku z Rudy dolů, chvílemi stěrače nestíhají, pak nám holky volají, ale ztrácí se signál a neslyšíme je a až podle Janiny SMS se dozvídáme, že nás čekají v nějaké hospodě " U Krmelce", kam šťastně dojíždíme. Dáváme si na zahřátí kávu a řidič pan X i čaj s rumem, naštěstí mu ho ale manželka skoro celý vypije. Po vydechnutí pokračujeme v tom strašlivém lijáku dál. V půlce údolí musíme na chvilku zastavit - a to nejsme sami - protože v té strašné průtrži se dál jet prostě nedá !!!

Konečně v Rýmařově,tady už neprší a tak do samoobsluhy na drobný nákup. V Karlově Studánce nás čeká hrozné zklamání: celá hlavní " třída" je rozkopaná a se zákazem vjezdu. Až do podzimu se to tu bude opravovat a tak procházka těmito překrásnými lázněmi není vůbec podle našich představ. Alespoň nás rozesměje paní X, když se v pitném pavilonu napije z minerálního pramene a se strašlivým zařváním vodu vyprskne - to si opravdu myslela, že tu z kohoutku teče ta slazená z obchodu, či co ?!? Nejhorší ale je, že se jim tu vůbec nic nelíbí, ani ten krásný umělý vodopád, no to je DĚS !!!

Do kempu v Ludvíkově musíme oklikou kolem Lyry do Videl a přes Bílý Potok údolím Střední Opavy. Ubytováváme se, večer ještě káva v kuchyňce a bez sprchy spát - my dva máme malou chatičku a v ní hroznou zimu, ono mají větší chatu, kde je i WC, umývadlo a topení !!

Den Druhý

Ráno jedeme přes centrum Vrbna p. Pradědem a pak do kopců kolem zbytků toho druhého hradu - Freudensteina - a přes Světlou Horu do Bruntálu. Dnes máme počasí docela přijatelné a navíc jsme se trefili do oslav založení města ! Ti dva " mimoni" napřed po obchodech a trzích - my s Janou moc trpíme - a když se potom proplétáme mezi stánky k náměstí, tak raději navrhujeme do 12 hod rozchod a sraz před zámkem.

Já a Jana jsme v Bruntále přímo v centru poprvé v životě a tak máme možnost si aspoň na chvíli v klidu vychutnat atmosféru historického centra jednoho z nejstarších moravských měst a k našemu překvapení je to tady docela hezké a moc se nám tu líbí !! Obcházíme stánky, obdivujeme historické náměstí, obhlížíme restauraci na oběd - jídlo je tady od 60 kč ! Všude spousta atrakcí a velmi živo a v hezké cukrárně na rohu náměstí na kávu a výborné zákusky - ( jak z Polska) - a sedáme si ven na zahrádku. Pak kolem krásného a zvláštního kostela do zámeckého parku, kde mají děti různé soutěže. Je to tu dobré, dost fotíme a pak sraz se" zbytkem výpravy" a společně na oběd do té restaurace. Čekáme jak blbci, číšnice jsou pomalé a nestíhají a když už chceme naštvaní odejít, tak se do toho vloží šéf restaurace a jídlo dostáváme fofrem !

Následuje prohlídka nádherného zámku. Paní X se kastelána stále na něco vyptává, jako by jí to doopravdy zajímalo, podle nás se ale jedná jen o čirý exhibicionismus... Do Muzea bohužel nejdem - to už by pro ně bylo dost vyčerpávající - a tak odjíždíme do Meziny. Po modré značce je táhnu přes louku s nádhernými rozhledy na celý Nízký Jeseník na vrchol Venušiny sopky. Nahoře je zajímavý spečený sopečný popel a rokle s jeskyňkami - to vše v rudém zbarvení a převelice zajímavé.

Poté jedeme dědinami kolem překrásné přehrady Slezská Harta, které tvoří malebné pozadí masív sopky velký Roudný, na jednom místě zastavujem a fotíme a pak už do Svobodných Heřmanic k největšímu zatopenému lomu na Moravě, který je 0.5 km dlouhý a až 40 m hluboký !

Je tu nádherně a je tady i dost aut s potápěči. Malý má sebou taky foťák a tak ho beru sebou na průzkum lomu a než dojdeme skoro až na jeho konec, dostávají fotoaparáty pořádně zabrat ! Cestou zpět přes obrovské haldy roztříštěné břidlice a tady potkáváme jeho rodiče, šťastný otec nese v náručí obrovský balvan a libuje si, jak se jim bude krásně vyjímat v akváriu. Když přijdeme k vozu, tak s "radostí "zjistíme, že je na autě jedno kolo splasklé. Navrhuji panu X, že mu pomůžu vyměnit rezervu, ale on odmítne a tvrdí, že s tím po nejbližší benzinku dojedeme ! A tak s hrůzou 7 km do V.Benešova. Tam si od obsluhy půjčuje mašinu na dofoukání, vyměňujeme kolo a pak následuje strašlivá hysterická scéna, kdy paní obviňuje, že mu naúčtovala za benzin 300 Kč a on ho bral jen za 200 !! Paní je z něho nešťastná a chce volat Policii, ať se to vysvětlí a my to raději s Janou doplácíme, ať se můžeme co nejdříve vrátit do Kempu !!!

Zpátky do Bruntálu a pak přes Milotice a Karlovice. Cestou fotíme koně a pak pan X mobiluje za jízdy, zrovna když projíždíme alejí s mohutnými stromy a po rozbité cestě a vůbec ho nevzrušuje, že nás může všechny zabít !! ( Jeho styl jízdy je vůbec nadmíru zajímavý: všude po rovině a z kopce jede jak po....ý a když se zamyslí, tak to kalí jak na závodech...)

V kempu večeře - Paní X dávám ochutnat kousek pečeného bůčku a ona si snad myslí, že ji budu krmit, tůdle !! Chudák Malý si musí sám na vařiči ohřát konzervu na večeři, mámě uvařit kávu a ta ho ještě buzeruje, to není matka, ale hotová macecha !! Pak ještě na otravné posezení do vinárny vedle Koliby, kde by to bylo moc fajn - ale bez nich !! Paní X se nalévá alkoholem a plácá "duchaplné" kraviny, Jana radši hraje s Malým šachy a já čekám, až z tama vypadneme.

Pak ještě s manželkou pod sprchu a honem spát...

Den Třetí ( a poslední !)

Ráno je velmi pošmourno, nějak se nemůžeme probrat, pomáhá až káva. Balíme věci a odjezd a když jdu vrátit klíče, tak mi správce kempu povídá: " Vyřiďte kolegovi, že u nás v kempu se platí i za dítě !!!"

Tak z toho jsem tedy úplně v šoku. Za Bílým Potokem si vymiňuji odstavit na chvíli auto pod údolím Skalního potoka a po silničce jdeme kolem nádherných skal a vodopádů asi 1 km proti proudu, ale když vidím, jak to ty dva nebaví, tak si říkám, že si to vůbec nezaslouží a vracíme se k vozu. Jedeme dál, já se v duchu loučím s Lyrou a Žárovým vrchem, kam už se letos znovu nepodívám, projíždíme Rýmařovem a pak odbočujeme do Jiříkova. Platíme vstupné a manželka, Malý a já si jdeme prohlédnout přenádherný areál Země děda Praděda - jeho rodiče míří nejkratší cestou do hospody, protože paní X má "absťák!!"

Je to tu moc krásné, Betlém vyřezaný v životní velikosti, socha Praděda 10.5 m vysoká a spousta dalších soch, umístěných v několika patrech ! stodoly a po venkovním areálu i s maĺým rybníčkem, ne nadarmo je "stvořitel" té parády zapsán do Guinessovy knihy rekordů !!!

Po setkání s panem a paní X začínají scény, paní sprdává malého, proč je nepočkal a pak mlčky jedeme dál. Před Hradem Sovincem se jich ptáme, zda chtějí jít na prohlídku hradu - že prý neee -( ještě že my dva tam byli) - a za první zatáčkou se paní X obrací na manžela: " No řekni něco, ty ses tam chtěl přece podívat !" ...a scény a scény, já upozorňuju Janu, ať se s paní X nehádá - cestu domů máme předplacenou, vysadit se nenecháme ! Pak už jen zpupné mlčení a o hladu až do Zlína a modlíme se, ať už jsme doma ...

Tam nás toužebně očekává náš domácí miláček Cherrinka a ta se může zbláznit od radosti a umazlená je ještě 3 dny ! Po vybalení věcí a adaptaci na domácí prostředí ještě do města na oběd.

Jsme z tohoto nešťastného výletu rozhozeni 2 dny, manželka konečně chápe, že s takovými lidmi už Nikdy a Nikam !!! Přes týden se dělá konečně hezky a abychom si po těchto peripetiích pozvedli náladu, plánujeme si na sobotu výlet do podhůří Jeseníků k Rabštejnu...