Z Bílého Potoka na skálu Vyhlídku

Kam a jak jedeme?

Krátká procházka ke krásnému a mohutnému skalisku, nazývanému "Vyhlídka". Cesta k němu vede po značených cestách, téměř bez stoupání a délka trasy k němu a zpět je celkem 4 km.

Za čím jedeme?

Je pozdní odpoledne, slunce se chystá hupnout za Žárový vrch a tak se rychle loučím s Janou, která nám v pokoji bývalé hájovny na Bílém Potoce vybaluje věci a jen s fotoaparátem přes rameno spěchám k tajemné skále.

Za zastávkou busu modrá značka odbočuje ze silnice vlevo na úzkou asfaltku. Procházím okolo zahrad a několika usedlostí na Bílém Potoce - jedna má na louce dokonce "farmu" s rozličnými zvířátky - a po novém mostku pro pěší přes potok do lesa. Lesní cesta napřed mírně stoupá a pak klesá nad tokem říčky Střední Opavy, aby se po více jak 1 km napojila na rozcestí s lesní silničkou. Podle turistického rozcestníku se toto místo jmenuje Hutě.

Měním barvu značky z modré na zelenou. Tato se k nám připojuje zleva, začíná už na periférii města Jeseníku, prochází vysoko ve svazích Orlíku a Medvědího vrchu, aby pak po silničce prudce z hor "spadla" okolo hradu Rabenštejna až k místu, kde nyní stojím. Já po ní pokračuji směrem k Vrbnu p.Pradědem.Napřed klesneme až téměř k toku říčky Opavy a chatě Na Výsluní, lesní cestou vlevo pak mírně stoupáme okrajem lesa k dalšímu rozcestí. Nalevo do hor tu stoupá modře značený okruh z Vrbna, my ale pokračujeme dále k roklině s potokem a nižšími skalisky, pak už jen několik set metrů po rovině a nalevo nad cestou v lese vidíme impozantní, mohutný a členitý skalní útes...

Tato skála není žádný drobeček - výška hlavní stěny činí asi 25 m, na vrcholu je větší plošina a na ní "nádstavba" skály v podobě 4 m vysoké skalní věžičky zvané "Hříbek", nad plošinou skalní stěna ještě asi 7 m vysoká a další bloky skal se táhnou až vysoko do svahů bezejmenného vrcholu. Ten dosahuje výše 823.5 m a je výběžkem hory zvané "Na vyhlídce" ( 978 m). Tento vrchol je vlastně jedním z trojvrší jediné hory - kromě tohoto je tu ještě vrchol "Loupežník" a "Pytlák" a tento je také nejvyšším místem - 1040 m. Zalesněné svahy jsou plné skal, nás ale zajímá ta naše, pod kterou právě stojíme.

( Abych řekl pravdu, k této přírodní zajímavosti mne váže "srdeční" záležitost a velmi příjemné chvíle na dobu, kdy mi bylo sladkých 17 let a tata mne pustil na můj první "čundr". Se třemi spolužáky - dva z nich sebou chudáci táhli kytary - jsme podnikli dlouhou cestu z města Krnova přes Jesenické podhůří až Na Praděd, do Karlové Studánky a svoji pouť jsme zakončili na Malé Morávce. První noc jsme spali v seníku v lese, druhý den jsme pokračovali přes Krašov do Karlovic, pozdě odpoledne jsme prošli Vrbnem a proti toku Střední Opavy jsme teprve teď vstoupili do hor ! Blížil se večer, absolutně jsme netušili, kde budeme dneska spát a zjevení se ohromného skaliska vpravo od cesty přišlo jako na zavolanou. Nechal jsme kamarády čekat na cestě a jako nyní jsem v záři rychle zapadajícího slunce zamířil do prudkého svahu nalevo od skály, abych se dostal k vrcholu. K mému překvapení se na vrcholu stěny nacházela větší skalní plošina s tábořištěm pod skalním převisem a tak nebylo co řešit ...

I dnes se tu u ohniště povalují bágly, z ohbí skály slyším cinkot karabin a běží mne pozdravit štěkající pes. Zdravím se se třemi mladými horolezci a procházím si místa, kde jsem zažil jednu z těch nejdobrodružnějších a pohodových nocí, na které se nazapomíná ...

( Brzy po tom, co jsme se s kluky na vrcholu skály "ubytovali" a nachystali si dostatek dřeva k ohni na celou noc, začal překrásný večer plný povídání a zpěvu písniček za doprovodu kytar. Později se k nám připojilo hrozné dunění hromu - tento zvuk se v horách mimořádně rozléhal - a blesky fialově ozařovaly protější svah Zámecké hory, kde ze zbytků zříceniny hradu Furstenwalde stoupal nocí dým z ohně dalších tuláků. Bouře proběhla rychle a kupodivu bez deště, pak jsme si rozdělili až do rána hlídky - ta poslední měla za úkol pro ostatní ráno uvařit k snídani v kotlíku čaj - a tři "šťastní" šli spát. Ani se mi nechtělo po 2 hodinách budit kolegu na vystřídání. Tato magická noc ve skalách, ozařovaných plameny ohně a ty krásné temné hory kolem se hluboce vřezaly do srdce mladého kluka a zůstaly vzpomínkou na celý život ... Možná zrovna tady mezi mnou a Jesenickými horami přeskočila ta jiskra, která se v průběhu let rozhořela v mocný plamen ...)

Ze skály zestupuji druhou stranou, kde se v serpentinách dolů k lesní cestě vine kamenitý chodníček, ještě poslední fotky a loučím se ze skálou a mířím zpět na Bílý Potok za Janou.

( Tato skála je velmi zvláštní : pokud je ve stínu anebo je nebe zatažené, projdete okolo skoro bez povšimnutí - kromě její výšky vás nezaujme nic - takových podobných skal je v Jeseníkách dost a dost ... Pokud ji "potkáte" v odpoledním slunci, kdy bývá krásně osvícená, skála "Vyhlídka" se mění v oslnivou krasavici a možná mi dáte za pravdu a řeknete si tak jako já, že tato skála patří do " zlatého pokladu" Jesenických skalních útvarů ...)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Večeři jsme měli v 19.30 a nechali jsme si od přítelkyně pana Košťála - vynikající slovenské kuchařky - připravit "srnčie s kúskom bravčového" se zelím a knedlíkem. Něco tak výborného a chutného jsme snad ještě nejedli !! Po večeři jsme poseděli v loveckém salónku s panem Košťálem a při birellu a čaji hovořili o krásách jesenických hor, o cestách po vlasti i do zahraničí, o životě ve městě a životě na samotě v srdci hor a dalších a dalších tématech. Sympatický a svérázný pan Košťál si tuto bývalou hájovnu před časem koupil a předělává ji k obrazu svému... Ubytovaní hosté se tak jako my dva na tyto místa rádi vracejí, takže tu se svojí přítelkyní kuchařkou ze Slovenska nejsou nikdy sami. Ostatně - pan majitel ještě není v důchodu, pracuje pod státními lesy a volné chvíle má vyplněny kromě starostí o "hosty" také poklizením prasátek domácích i těch divokých, chovem holubů a jiného ptactva a havěti. Úderem 21. hodiny už mně i Janě padají od únavy víčka a tak přejeme dobrou noc a odcházíme do hajan ...

( Mimochodem - pan Košťál je Slovák od Čadce, tedy Kysučan ...)

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Podvečerní procházka ke skále i večer v salonku byly kouzelné ...

Ostatní informace

Cena za jídlo dohodou - porce za 70 korun. Pití - rozlévané nealkoholické pivo za 15 kč, čaj - 5 kč, káva - 10 korun ... Nocleh s WC a sprchou na pokoji nás přišel na 450 kč, při delším ubytování sleva. Jsou tu i levnější pokoje bez příslušenství...