Od Kamzičí skály přes hrad Rabenštejn na Bílý Potok

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody • Na hory

zříceniny Rabenštejna a skalní městečko

výhledy z údolí na svahy Pytláka a Medvědího vrchu

Bílý potok

bbizarní stromy, kořeny a okolí potoka

koryto Bílého potoka

rozloučení s Pustým zámkem

Bílý potok - osada

Cherry - náš domácí mazlík

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (61 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Asi nebývá na těchto stránkách zvykem popisovat výlet, kde se z bodu "A" dostanete na bod "B" a vracíte se stejnou cestou zpět. Já to přesto ale risknu, protože k tomu mám své důvody - při zpáteční cestě nás čekají úplně jiné rozhledy a ty zajímavosti, které dopoledne tonuly ve stínu, nyní při slunečním svitu odkryly naplno svou skrytou tvář ... A navíc mám schované jedno Eso v rukávě a tím je návštěva hradu Rabenštejna !

Za čím jedeme?

Před odchodem od Kamzičí skály si ještě rychle vylezu na skálu nad cestou a když chci fotit, tak mi do tváře vletí vosa. Já se po ní oženu a nechybí mnoho a letím ze skály dolů na silničku !! A tak raději zpět. Posledním dlouhým pohledem se loučíme s překrásnou vyhlídkou a vracíme se po zelené dolů na rozcestí s Příčnou cestou. Odtud stále po silničce ještě kousek klesáme a stojíme u zeleně vyznačené odbočky ku hradu Rabenštejnu, který je vzdálen pouhých 100 m.

Jana si potřebuje odpočinout a tak zestupuji do lesa pod cestu poněkud krkolomným terénem mezi zajímavými skalisky k informační ceduli o zřícenině a k hradní skále. Na její vrchol vede vzhůru chodníček, cesta je nezajištěná a jen pro hodně dobrodružné povahy a tak tentokráte vítězí rozum nad zvědavostí a já se s těžkým srdcem průzkumu vzdávám...( Navíc jsem chvilku předtím Janě slíbil, že na žádnou skálu nepolezu a sliby by se měly alespoň za přítomnosti manželek plnit !) Myslím ale, že jsem o nic nepřišel, protože na vrcholu skály se nachází jen nízké zdivo, které zde zůstalo po hranolové věži. U "dvojhradí" Pustý zámek - Rabenštejn byl vrchní hrad Rabenštejn pozorovatelnou celní stanice na Pustém zámku a jeho úkolem bylo střežit boční cestu, která vedla v těsné blízkosti nad ním. ( Přemýšlím, jak se zde hradní posádce asi žilo a jak se bavila, když krajinu na dlouhé měsíce pokryl led, sníh a závěje. Z hradního krbu se nepřetržitě rozléhal praskot hořícího dřeva - ještě že ho bylo kolem dost a dost - chlapi hráli v kostky, prali se a snili o ženách, určitě tu o ponorkovou nemoc nouze nebyla ...)

Zestupuju podél rozeklané skalní hradby kus cesty dolů a nestačím se divit roztodivným tvarům i patvarům skal. Světlé skalní stěny vzdáleně připomínají skály na Pasáku u Branné, ale ten je tvořen amfibolitem, kdežto tyto skály jsou tvořeny provrásněnými krystalickými břidlicemi. Kolem mne se ve svahu pod cestou nachází vlastně malé skalní městečko a je zajímavé svými velkými převisy - pod jedním nacházím krásné trampské tábořiště. Na jedné skále objevuju velikou raritu : skalní stěna je pokryta zajímavými prohlubněmi a dutinami v rovnoběžných řadách a některé jsou i propojeny. Takovéto tvary dobře známe z pískovcových skalních měst - ale u rul, fylitů a pegmatitů je to jev naprosto ojedinělý...

Vracím se za manželkou, společně zpět nahoru k rozcestí a po Příčné cestě zestup do údolí Bílého potoka. U mostku svačina. Zároveň tudy prochází další turistický manželský pár. Poté kráčíme pomalu dolů údolím a fotíme krásy, kterých jsme si předtím nevšimli anebo se před námi ukrývaly ve stínu ...Také na tok potoka je cestou zpět úplně jiný pohled, to platí i okolních lesnatých stráních, pokrytých stromy s bizarními kořeny a skalkami. Z jednoho místa vidíme svah Pytláka, z pasek vystupují další skaliska...( Kdosi kdysi dávno napsal, že jsou Jeseníky našim nejskalnatějším pohořím a že je tu evidováno na 2000 skalních útvarů. Je to omyl, někdo se tu o jednu "nulu" asi spletl, tento počet je daleko, daleko vyšší !!)

Míjíme odbočku k Pustému zámku, poslední pohled nahoru na skalisko se zbytky hradu a dál ... a zanedlouho jsme zpět na Bílém Potoce. Na verandě už je plno, hosté přijeli v plném počtu a my si proto sedáme do salónku, kde je větší klid. Pan Košťál tu má dokonce boční otevřenou světničku s minimuzeem - nazývá to "Slovenskou izbou". Paní kuchařka nám nese polévku - je to slovenská specialita a jsou v ní i brambory a pravé hřiby, ale je chuťově úplně jiná než ty naše a je vynikající. Pak ještě při kávě chvilka hovoru s panem Košťálem a pak už nezbývá, než se rozloučit, protože nám jede dálkový autobus.

Pan Košťál se ptá, kdy zase přijedeme a já říkám, že to už asi letos nebude a on se naštve - "Nezmysel, šak to máš ze Zlína kúsok !" ( No možná to vyjde někdy v předjaří, zima tu bývá dlouho a tak to tady poznáme zase v jiném ročním období ...)

Nás čeká dlouhá cesta busem do Přerova, přestup na rychlík do Otrokovic a zde na trolejbus k domovu. Doma nás už netrpělivě očekává náš domácí mazlíček a v kočičí řeči na nás něco vyčítavě mňouká ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už jsem se zmínil, měli jsme vynikající slovenskou polévku a kafé. Ceny smluvní a doslova lidové. Ostatní jídlo jsme ještě měli sebou z domu ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výhled od Kamzičí skály patří k těm nejkrásnějším v Jeseníkách vůbec, velmi zajímavé jsou skály v nejbližším okolí hradu Rabenštejna a též cesta zpět údolím obohatila naše smysly měrou vrchovatou ! A to ani nemluvím o našich - spokojeností "vrnících" - fotoaparátech...