Jeseníky a naše zimní dovolená r. 2014 - 5. část – výlet Loučná nad Desnou – Velké Losiny – Maršíkov (dřevěný kostel)

Cestopisy

Pohled od sjezdovek na Loučnou nad Desnou a její okolí

Bukovina

Studenec

Už vidíme Velké Losiny

Velké Losiny - výklenková kaplička sv. Rozálie

Velké Losiny - kostel sv. Jana Křtitele

Velké Losiny - hřbitov

Velké Losiny - hřbitovní kaple

Přecházíme Desnou a vstupujeme do Maršíkova

Maršíkov - kříž u mlýna

Maršíkov - původní mlýn a sýpka

Maršíkov - kostel sv. Michaela Archanděla

Odcházíme z Maršíkova a zase už vidíme ty nádherné kopce

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (25 fotografií)

Pátek 10.1. 2014

Počasí se výrazně nelepší, je zataženo, ale aspoň už neprší. Zatím. Vyrážíme na další výlet do okolí. Začínáme stejně jako ve středu – u nádraží (478 m) a po červené přes říčku Desná okolo Ski centra Oaza až na rozcestí Bukovice – okraj (675 m). Cestou při pohledu zpět konečně vidíme, jak hezkou polohu Loučná nad Desnou má. Když jsme zvládli nejprudší výstup, připojila se k nám zleva cyklotrasa, která vede po tzv. Pekařovské cestě. Nemá nic společného s pekaři (i když i ti tady možná chodívali), ale spojuje Loučnou s Pekařovem, původní samostatnou obcí.

Tentokrát neodbočujeme a pokračujeme dál po červené a po cyklotrase do kopečka až na rozcestí Pod Jelení skalkou (740 m). Ještě stoupáme po svahu Ucháče (1009 m). Až nahoru naštěstí nejdeme, zdoláváme náš nejvyšší bod (819 m) a konečně klesáme k rozcestí Pekařovský vrch (720 m) a Studenec – vlek (720 m). Je sice stále zataženo, ale už je trochu vidět do dálky, což oceňujeme. Tady snad kdysi byl vlek, nyní zde nic takového nevidíme. Jsou tu staré statky i nově opravené domky a zase ty výhledy – zamlžené, ale nám to k radosti stačí.

Cyklostezka pokračuje dál po červené, také do Velkých Losin, ale trasou o něco delší a pro kola patrně pohodlnější. My klesáme vlevo po zelené turistické trase. Když se blížíme k rozcestí Pod Křížovým vrchem (435 m) už vidíme věže kostela a za chvíli i první domky. To jsme se už napojili na naučnou stezku Velké Losiny. Celkem měří cca 6 km, má dvě části, na každé je 5 zastavení – jedno je společné u kostela sv. Jana Křtitele. My do města přicházíme po té kratší. Za lepšího počasí bychom si možná vyšlápli na Křížový vrch (514 m), kde je určitě jedno zastavení NS. V tomhle počasí se nám tam však nechce. Pokračujeme tedy až ke kostelu, nejdřív okolo výklenkové kapličky sv. Rozálie. Od prvního desetiletí 19. století zde stála boží muka. R. 1916 byla zchátralá stavba zbourána a postavena tato kaplička, která byla naposledy rekonstruována v 80. letech 20. století. Jen kříž na špičce střechy se nedochoval.

Ke kostelu sv. Jana Křtitele (410 m) to není daleko. Původně dřevěný kostel zde stál již r. 1351. Již tehdy byl skutečně veliký. R. 1599 ho majitel panství Jan mladší ze Žerotína nechal zbořit a takto získané dřevo bylo použito ke stavbě tří menších kostelů v nedalekém Maršíkově, Žárové a Klepáčově. Téhož roku se začalo se stavbou stávajícího pozdně renesančního kostela, který byl později barokně upraven. R. 1724 byla přistavěna barokní kaple sv. Kříže, kde je hrobka rodu Žerotínů, majitelů zdejšího panství.

Velké Losiny je obec pěkně roztažená podle silnice a železniční tratě. My procházíme její severní částí, na jižním okraji je zámek, zhruba uprostřed lázně. Když jsme tudy procházeli, netušili jsme, že o 3 roky později projdeme právě ty další části obce , vč pivovaru Zlosin.

Obcí procházíme od kostela po modré turistické trase, která kopíruje NS. Za hlavní silnicí je hřbitov, který byl založen r. 1873, a železniční zastávka. Vlakem se vracet nechceme, ještě máme před sebou další cíl. Pokračujeme tedy v naznačeném směru okolo božích muk z r. 1650, které jsou připomínkou napadení faráře E. Albertiho švédskými vojáky r. 1643. Málem ho utloukli, napadení naštěstí přežil a o 7 let nechal postavit tuto kapličku, která si svou podobu zachovala do dnešních dní.

Za řekou Desná jsme vstoupili do Maršíkova. Již r. 1351, ze kdy je 1. písemná zmínka, zde stála fara. Od 16. století patřila obec k losinskému panství, poč. 17. století byla připojena k Vízmberku (dnešní Loučné nad Desnou). U Maršíkovského potoka ještě stojí budova bývalého panského mlýna, který patřil k maršíkovskému poplužnímu dvoru. Byl postaven ve 2. pol. 16. století jako mlýn na střelný prach. Až koncem 16. století byl přestavěn na mletí obilí. Mlýn během 18. století získal někdo z poddaných, majitelé se měnili. R. 1935 byla postavena vedle mlýna pětipatrová sýpka. Mlýn byl provozován až do r. 1953, kdy došlo při povodni ke zničení jezu. Pak se zde míchalo krmivo. R. 1987 bylo zařízení demontováno a mlýn chátral. Od r. 2004 je zde soukromá pěstitelská pálenice a kvasírna. V plánu má majitel prý vybudování stylové restaurace, moštárny a muzea čarodějnický procesů.

My jsme se chtěli hlavně podívat ke zdejšímu dřevěnému kostelu sv. Michaela Archanděla a doufali, že se podíváme i dovnitř. Právě u něj NS končí. Byl postaven r. 1609 na místě původního kostela z dřevěných trámů ze strženého starého kostela ve Velkých Losinách. Je to roubená pozdně gotická stavba s renesančně řešeným interiérem kněžiště. Vzhled kostelíku je původní, inventář byl od 2. pol. 17. století do pol. 19. století postupně obměňován. R. 1973 byly zrestaurovány vzácné miniaturní varhany z r. 1776, všechny píšťaly zůstaly původní. R. 2015 bylo při opravě střechy a věže v makovici nalezeno cínové pouzdro s listinami a novinami z let 1753, 1888 a 1930. Kostel je nejstarší zachovalá roubená stavba na severní Moravě. Je přístupný na požádání správce, který bydlí v prvním domě pod kostelem. Jenže měli jsme smůlu, pán nebyl doma. Tak jsme si kostel prohlédli ze všech stran a snad tady vznikl plán vyrazit někdy na Slovensko, kde je dřevěných kostelíků skutečně hodně.

V nohou jsme měli víc jak 14 km a do penzionu nám zbývalo dojít po červené 5 km s tím, že poslední 2 km bychom mohli dojet vlakem, pokud něco z Filipové pojede. Cesta vede po silnici a to mne nějak moc nelákalo. Přes Otovo odpor jsem se rozhodla, že cestou zkusím, zda nám nějaké auto nezastaví. Povedlo se a kupodivu brzy, i když provoz zde byl skutečně malý. Starší pán nás dovezl skoro až domů. Takže vše se povedlo (až na prohlídku kostelíka) a my byli spokojeni, jak jsme zase krásně prožili další den naší nelyžařské dovolené.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.032, 17.041)

Poslední aktualizace: 5.5.2020

Vyhledání vlakového spojení na výlet