Jeseníky - Kouty n.Desnou - 3 dny

Den První

Na pondělí si vyškemrám den dovolené a tak rychle nabalit těžké krosny - manželka to umí líp - a v sobotu ráno hurá do Jeseníků !! V předpovědích počasí je národ strašen bouřkami a lijáky a ono je nakonec docela hezky ! Pro tentokrát jsme sehnali levný nocleh v hotelu Pod sedlem, oba tu jsme poprvé v životě a o to je to tu pěknější... Na konečnou soukromé železnice přijíždíme hodinku před polednem. Hotel stojí jen o 100 m dál a hned u něj je autobusová zastávka. Majitelé hotelu jsou starší manželé z Napajedel, ubytovávají nás na pokoji č.13. Poté si vybalíme věci a pak dolů do útulného lokálu na kafíčko a ven. Vedle zastávky busu se nachází dům s Infocentrem a v něm jsou nabízeny exkurze Na Dlouhé Stráně. Bohužel se prý musíme objednat alespoň týden dopředu a tak z toho tentokrát nic nebude. A tož jedem v půl 1. nahoru na Červenohorské sedlo ...

Od hotelového komplexu se sjezdovkami nás silnička vyvede serpentinou na hřeben.Chvilku oddych při hezké vyhlídce na sedlo a na protější stráň, kde les vyrubaný pro sjezdovky tvoří geometrický obrazec obrovského kosočtverce !! S davem turistů pokračujeme nad hranici lesa s jeho větry a vichřicemi zkroucenými zbytky a solitéry a přicházíme k Vřesové studánce. Je to tu moc pěkné. Po chutné svačině - ( řízky ) - zestupujeme chodníkem do sedla mezi Červenou horou a Vozkou. Vlevo hluboko pod námi propast, jejímž dnem protéká Hučivá Desná. K Vozkovi dnes k mé veliké lítosti nejdeme - nestihli bychom to ... A tak posílám Janu po žluté značce do údolí s tím, že ji za půl hodiny doženu a já valím aspoň nahoru ke Kamenné bráně. Má to být jen kousek, ale nakonec ji najdu až po 1 km nahoře na hřebeni Červené hory. Brána není až tak úžasná a navíc je v protisvětle, ale zato je odtud překrásný výhled na město a Lázně Jeseník.Vracím se k batohu ukrytému v kosodřevině, pak volám Jance a vydávám se po jejích stopách... Cesta vede strmě dolů a pak serpentinami po úbočí hory přes spoustu zmolí a roklin - i kousek bažiny se najde ... Terén je místy hrozný, ale najdou se tu překrásná zákoutí a po půl hodině slyším klapot Janiných tyček. V závěru zestupu ještě jak slépky zeskákat po žebříkoschodech na lesní asfaltku. Vpravo máme Hučivou Desnou s nádhernými kaskádami. Slyšeli jsme její burácení celou cestu lesem, ale vidíme ji až teď...

Podél toku říčky už kráčíme po pohodlné silničce a pořád je na co se koukat : na řece jsou desítky jezů a retenčních hrází a jeden splav vysoký asi 6 m imituje veliký vodopád ! Přicházíme k rozcestí Poniklý potok a pak pokračujeme přes osadu Annín, kde na nás zaútočí psisko a přitom pán se vesele vykecává opodál a ještě se tomu směje ! V hospůdce na okraji Koutů prosíme paní o chleba a ona nám ochotně otvírá obchůdek vedle krčmy a tak si doplňujeme zásoby. Naproti dům U 10 zrzavých koček - alespoň tolik jich napočítáme před domem a na dvorku při focení... A to už jsme "doma". Vybalit věci, sprcha a šupky dolů na dobrou večeři - já Podsedelský guláš a Jáňa Holandský řízek se sýrem a bramborovým salátem a zapít nealko pivem a honem do hajan a rychle spát, ať už příjde zítřek...

Den Druhý

Ráno si jdu na dvorek zapálit startku a je zataženo a počasí velmi nevalné. Na pokoji něco posnídáme a pak jdem dolů ke Kociánům na kávu. Pak směr most kolem hotelu Musil, cestou fotíme blatouchy. Od zastávky busu vpravo do údolí Divoké Desné. Řeka s nádhernými peřejemi opravdu dělá čest svému jménu. Projíždí kolem nás několik minibusů s těmi šťastnými, kteří si vybojovali místo na exkurzi Dlouhých strání a my dva odbočujeme po 2 km vpravo k potoku, který vytéká z Borové doliny. Najednou se dělá velice hezky. Předbíhá nás nedočkavá rodinka se psem. My dva pomalu stoupáme kaňonem a fotíme kaskády na potoce, pak pod impozantními skálami kousek lesem a JE TU !!! Vodopád na Borovém potoku sice měří " jen" 8 metrů, ale pro nás je to v této chvíli, kdy je po ránu krásně nasvícen, nejkrásnější vodopád Jeseníků !! Je to tu opravdu fantastické. Já lezu až nahoru pod skalní stěnu a kousek do neschůdné části kaňonu a oba fotíme jak o život ! Plni dojmů posvačit a vydechnout a teprve pak se vydáváme na zpáteční cestu. V polovině doliny odbočujem lesní cestou vpravo přes potok s naivním plánem dobýt horní nádrže Dlouhých strání vlastníma nohama ...Asi 1 km stoupáme serpentinama na palouk s rozcestím a nádherným výhledem na mohutné vrcholové útesy Medvědího vrchu a 3 větrné elektrárny ! Přichází matka s dcerou - jsou z Vrbna p. Pradědem a obě v pokročilém věku - a dáváme se s nimi do řeči. My dva se pak dalším stoupáním a mírnější cestou vlevo dostáváme asi 100 m pod vrchol Tupého vrchu - 1100 m - a to je k naší veliké zlosti vše !! Cesta tu bohužel v hrozně strmém a neprůchodném suťovém svahu končí a my už pochopili, že dneska nám vrchol Dlouhých strání není souzeno spatřit ... Je nám to velice líto a mne navíc mrzí, že Janka se musela s bolavou nohou zbytečně drápat tak vysoko. A tož aspoň poslední pohled na spodní nádrž hluboko pod námi a pomalu zpět.

Hodiny utíkají jako zběsilé, musím Janě nějak kompenzovat přestálé " utrpení" a protože naštěstí u mostu stíháme bus na Šumperk, jedeme do Veterán muzea a MiniZoo do Vikýřovic...Vystoupit ale musíme už v Rapotíně a odtud je to 2 km mezi domky po chodníku a bruslaři na kolečkových bruslích. Když už jsme skoro tam, tak nám těsně nad hlavou přeletí čáp - mají tu hned před vchodem na dvou sloupech hnízdo. V bufetu si napřed dáváme pití a Jana zmrzlinu a pak teprve prohlídka. Mají tu tank, traktory a auta a všelijakou jinou veteš a pak už jsme konečně mezi zvířátky a vyřezávanými sochami. Není to tu vůbec špatné - do vlastního Muzea ve stodole s odborným výkladem ale nejdem - místo toho si v klidu fotíme krocana, labutě, husy a kozy a taky jednoho prašivého velblouda. K vlaku to máme dalši kilometr a za 15 minut nám to jede do Velkých Losin. Tam napřed do cukrárny na zákusek a kafé za 12,50 !! Pak lítáme po lázních a parku a stavujeme se u teplých pramenů a pak znovu na vlak do Koutů. V "naší restauraci" sedíme úplně sami a hodná paní nám chystá večeři. Máme plecko na smetaně - já o 2 knedle navíc - pak chvilka u televize, sprcha a spánek. (Včera jsme ušli 13 km, dneska to bylo o 5 více...)

Den třetí

Ráno vstávám už v 6 hodin a spěchám pro první dávku nikotinu na dvorek. Jana říká, že ji hrozně bolí noha a dnes už nikam nejde. A tak si beru i její foťák a k vodopádům na Poniklém potoce vyrážím sám. Okolo velikého hotelu Dlouhé stráně, pak nahoru lesem k lesní asfaltce, na hlavní rozcestí a dál už proti toku Poniklého potoka. Silnička stále stoupá, po dalším kilometru menší kaskády, ale vodopád pořád nikde a když už si myslím, že si ho snad někdo vymyslel, tak se zjevuje po mé levici 5 m pod silničkou ! Shora není nic moc, ale když člověk zestoupí až k hladině potoka, tak je to tady moc hezké a on opravdu připomíná Mumlavský vodopád v Krkonoších, akorát že je 3 x menší a dosahuje výšky jen něco málo přes 3 metry ... Bez batohu ještě pokračuju kus proti proudu potoka, ale když na jednom kluzkém balvanu uklouznu a rozšvihnu si loket, zatroubím na ústup ! Ještě posbírat svršky, ještě vyfotit u cesty rostoucí úžasný 50 m vysoký Smrk a volám Janě, že se vracím zpět... Zpátky přes Annín - zákeřný pes tam na mne naštěstí nečíhá, v obchůdku kupuju kyselku na cestu domů, pak ještě na kafé a pomáhat Janě balit. Loučíme se s pokojem č.13 a jdeme dolů na oběd. Venku se slušně zatahuje, my ještě pohovoříme s Kociánovými a pak se pouštíme do chutného oběda. Jana má řízek s bramborama, já si pochutnávám na smažené Nivě s tatarkou a když opouštíme hotel, oba majitelé se s námi přijdou rozloučit a potřást pravicí !!! A prý máme zase brzy přijet ...

Jdeme k vlaku. V " íčku" si vybírám balíček turistických mapek a brožur - bohužel v polštině - a kupuji lístky do Zlína. Ve dveřích se málem srazím s mladou Angličankou , Ona se asi ptá : "Prodávají se zde lístky ?" a já frajersky odvětím : " YES !! " Nastupujeme do vlaku, začíná pršet a tak poslední pohled na milované hory, než se ukryjí pod příkrovem deště a ujíždíme k domovu ...