Jizerskými horami přes Lužické hory do Pekelných dolů, 3.část. CHKO Lužické hory, Jítrava, Sloní kameny, Vraní skály, Popova skála, Rynoltice.

Ráno u Hejnic zjišťujeme potřebu doplnit proviant. To je naplánováno na jediné supermarkety v okolí. Kaufland a případně jeho souseda Penny, na cestě do Jítravy. V záloze je kousek za nimi ještě Lidl.

Současně zjišťuji vybité baterie ve foťáku, včetně náhradních. Takže dnešní fotografie budou lepší, z fotoaparátu kamaráda Pavla. Má nejen lepší vybavení, ale navíc je i lepší fotograf. Tímto mu za jeho laskavost a poskytnutí ještě jednou děkuji.

Objíždíme tedy těsným obloukem Liberec a zastavujeme v Krásné Studánce na velkém parkovišti Kauflandu. V klidu nakoupíme a odsud za 20 minut jsmena malém parkovišti s turistickým přístřeškem u Jítravy. Po svačince vyrážíme na Sloní kameny, alias Bílé kameny. Jedná se o Přírodní památku, ne moc známou. Jezdil jsem tudy občas služebně a zaregistroval jsem si je do závitů v šedé kůře mozkové.

Chvíli tápeme a hledáme turistické značení. Směr je nám jasný, ale cesty na sever vedou dvě. I když je k nim necelý kilometr přes louky, nejsou od parkoviště vidět. Po chvíli už slony vidíme. Svítí na dálku svou nepřirozenou bělostí. Jejich velké oblé boky skutečně připomínají slony, odpočívající na úpatí zalesněných Kozích hřbetů. Zářivou bělost způsobuje kaolin přimísený do běžného pískovce v dávných mořích. Řekl bych, že nejkrásnější pohled je na ně z dáli, ještě z louky za potůčkem. Bohužel jsem je včas nezvěčnil foťákem. Stromy, které potůček lemují, zabraňují pohledu na mimořádnou památku od parkoviště. Až za nimi je na ni pěkný pohled. Čím jsme blíž, tím je zajímavější. Přímo u nich jste už jen ve skupině pískovcových skal. Sloni jsou pryč.

Za Sloními kameny stezka stoupá na zalesněný hřeben Kozích hřbetů, kterým vévodí 511m vysoký Ostrý vrch. Ve výšce kolem 500 m n.m. ukrývá hřeben dvě řady bunkrů budovaných na obranu před Hitlerem. Na jeho konci se dostáváme k silnici s kapličkou před Horním sedlem. Tady se rozhodujeme místo zelené TZ jít kvůli jejímu většímu počátečnímu stoupání raději po červené, a zelenou se vrátit zpátky.

Zpočátku se cesta táhne okrajem obce sledována po levici lesem. Ke konci začíná stoupat a pohltí ji les. Také se k nám přisune zleva zelená, kterou jsme na začátku pohrdli. Teď jdeme s oběma společně do Krásného dolu. Posléze se od nás červená odděluje a my se držíme zelené. Na rozcestí s turistickým přístřeškem se ještě přidá modrá.

Popova skála sedí na hromadě naskládaných mohutných skalních bloků s pseudojeskyněmi. Na vrcholu 565 m vysokém je malá plošinka. Po zdolání železných schodů odmění pozorovatele nádherný kruhový výhled. Trocha námahy stojí za to.

Vracíme se kus cesty stejně, jak jsme přišli. Za Krásným dolem ale odbočíme se zelenou do prudkého svahu. Takže jsme se tomu nakonec nevyhnuli. Ještě že nás při stoupání kryje stín lesa. Jinak bychom se uvařili ve vlastní šťávě. Na vrcholovém hřebenu, kupodivu s názvem Hřebeny, konečně spatříme z cesty Vraní skály. Jsou nádherné a ideální pro horolezce, které chvíli pozorujeme v akci. Každá skála tu má svoje jméno. Fellerova věž, malá a velká Hruška, Krkavec, Krkavčí hnízdo. Ze skalní plošiny u Šachtových věží je výhled i pro nehorolezce.

Při sestupu k Hornímu sedlu míjíme na pravé straně další skalní skupinu osmi lezeckých možností, Horní skály.

Po návratu do Jítravy se přemísťujeme kousek do Rynoltic. Je pořád pěkně teplo, i když se čas posunuje. Cestou zahlédneme za stromy solidní potok a rozhodneme se smýt pot a prach, když je tu tak pěkná možnost. Po tomto osvěžení se na sluníčku chvíli sušíme.

Kotvu spouštíme na konci obce vedle turistického přístřešku. Doplníme kalorie a sestoupíme zapít suchou stravu do Penzionu Polesí. Ke spaní ho nepotřebujeme, k tomu se nesnížíme, ale odpočineme si na selském dvoře u točeného vychlazeného Mustanga, podávaného sympatickou obsluhou. Byl sice vydáván za dítě Staropramenu, ale myslím, že byl uvařen v Ostravském pivovaru, patřícímu do konglomerátu Staropramenu.

No a po dávce chmelu se krásně spí vedle šumícího lesa. Nemyslíte?